4 C 80/2024
č. j. 4 C 80/2024-58
V PLATNOSTIOkresní soud v Kutné Hoře rozhodl ve prospěch žalobkyně, že žalovaný je povinen zaplatit částku 539 Kč s příslušenstvím za poskytnutou protialkoholní záchytnou službu. Soud se opřel o § 89e odst. 1 zákona o specifických zdravotních službách, podle něhož hradí náklady na dopravu do záchytné stanice osoba, které byla služba poskytnuta, pokud byla v podnapilém stavu. Důkazem bylo naměření alkoholu v dechu a odmítnutí převozu. Soud přiznal žalobkyni paušální náhradu nákladů řízení a uložil žalovanému povinnost zaplatit soudní poplatek.
Plný text
Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl soudkyní Mgr. Pavlou Fukalovou ve věci žalobce: Česká republika - Krajské ředitelství policie kraje Vysočina, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 poslední známá adresa Čáslavská 18, 285 71 Vrdy - Horní Bučice zastoupený opatrovnicí Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 o 539 Kč s příslušenstvím
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce částka k rukám zástupce žalobkyně do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalovaný je povinný zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Kutné Hoře soudní poplatek za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši částka do patnácti dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky částka s příslušenstvím z titulu nezaplaceného vyfakturovaného převozu na Protialkoholní záchytné stanici v adresa dne datum.
2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil s tím, že jeho převoz do protialkoholní stanice nebyl nutný. Je zde pochybnost, že byl agresivní a jeho stav takový převoz vyžadoval. Uvedl, že byla provedená dechová zkouška, přičemž není uvedeno, kdo a s využitím jakého zařízení dechovou zkoušku provedl. Dále žalovaný namítl, že je zde pochybnost, že mu byla výzva k úhradě vůbec zaslána.
3. V řízení se jedná o věc s mezinárodním prvkem, neboť žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc (mezinárodní příslušnost) ve věci rozhodovat a podle jakého právního řádu má soud ve věci postupovat. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení EP a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „Nařízení“). Podle čl. 4 odst. 1 Nařízení nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Podle čl. 62 odst. 1 Nařízení pro posouzení toho, zda má strana řízení bydliště v členském státě, u jehož soudů byl podán návrh, použije soud své právo. Současné bydliště žalovaného se soudu nepodařilo zjistit a byl mu ustanoven opatrovník jako osobě neznámého pobytu. Poslední adresa na které žalovaný žil, kterou soud zjistil byla adresa. Soud tedy uzavřel, že má pravomoc rozhodnout ve věci.
4. Z úředního záznamu ze dne datum soud zjistil, že žalovaný byl účastníkem dopravní nehody, přičemž on i osoba spolucestující byli pod vlivem alkoholu, přičemž žalovanému byl naměřen alkohol v dechu v hodnotě hodnota promile. Žalovaný byl transportován hlídkou adresa do Nemocnice v adresa k vyšetření hlavy po nehodě. Následně byl z důvodu podnapilosti a neschopnosti souvislé chůze transportován do Protialkoholní záchytné stanice v adresa. Eskorta proběhla po zajištění žalovaného, jelikož transport odmítal.
5. Z oznámení o přestupku ze dne datum soud zjistil, že žalovaný byl podezřelý ze spáchání přestupku proti veřejnému pořádku tím, že dne datum se ve stavu podnapilosti, kdy bylo hlídkou Policie ČR shledáno, že není schopen souvislé chůze, může být ohrožen na zdraví a životě, případně může být ohroženo zdraví jiných, odmítal se nechat eskortovat do Protialkoholní záchytné stanice v adresa.
6. Ze záznamu z protialkoholní záchytné stanice č. hodnota ze dne datum soud zjistil, že byl přijat v 17:20 dne datum, kde měl zjištěno v dechu 3,23 promile alkoholu. Odběr krve nebyl proveden.
7. Z vyčíslení nákladů na eskortu ze dne datum a datum soud zjistil, že cesta osobním vozem v celkové délce 68 km, z adresa, byla vyčíslena s koeficientem částka za kilometr se spotřebou pohonných hmot v ceně částka, kdy spotřeba vozidla činila 6,6l na 100km, průměrná cena paliva činila částka na litr.
8. Z výzvy k zaplacení dlužné částky ze dne datum s dokladem o odeslání soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k zaplacení do datum na adresu, kterou žalovaný uvedl, že se zdržuje v České republice.
9. Podle § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách Prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. Pokud byla záchytná služba poskytnuta nezletilé osobě, která není plně svéprávná, hradí náklady její zákonný zástupce.
10. Dle § 4 písm. a) vyhlášky č. 467/2022 Sb., výše průměrné ceny pohonné hmoty podle § 158 odst. 3 věty třetí zákoníku práce činí částka za 1 litr benzinu automobilového 95 oktanů.
11. Soud uzavřel, že žalovaný v podnapilém stavu byl ošetřen v Nemocnici v adresa a pro ohrožení vlastní i jiných byl transportován do Protialkoholní záchytné stanice adresa. Jelikož byl naměřen žalovanému alkohol v dechu, vznikla mu povinnost uhradit náklady na dopravu do záchytné stanice. Náhrada nákladů byla žalobkyní vyčíslena v souladu s vyhláškou a s použitým automobilem na přepravu. Soud žalobě s ohledem na výše uvedené v plném rozsahu vyhověl.
12. Soud v souladu s § 151 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. přiznal žalobkyni paušální náhradu nákladů ve výši částka za dva úkony - výzvu a podání žaloby.
13. Dle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích platí, že pokud je žalobce od poplatku osvobozen, soud uloží povinnost zaplatit poplatek žalovanému. V tomto případě je žalobkyně od placení soudních poplatků osvobozena, povinnost uhradit poplatek soud uložil žalovanému. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.