4 C 80/2026

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl soudkyní Mgr. Pavlou Fukalovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Mgr. Michaelou Patočkovou sídlem Čechyňská 419/14, 602 00 Brno proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 24 405 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinná zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč ve splátkách po 300 Kč měsíčně splatných vždy k 20. dni měsíce počínaje šestým měsícem po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá.

III. Žalobkyni se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 21 000 kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 21 000 kč od , datum, do zaplacení a částky 3 405 Kč. Žalobkyně uvedla, že žalovaná prostřednictvím internetových stránek , web, uzavřela s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru. Podepsání smlouvy proběhlo přes registraci na internetových stránkách, a prostřednictvím verifikačního SMS kódu. Žalobkyně na základě smlouvy poskytla žalované částku 15 000 Kč převodem na její účet č. , č. účtu, , kdy žalovaná měla poskytnutou částku vrátit společně s kapitalizovaným úrokem ve výši 40 % z jistiny za první měsíc poskytnutého úvěru, tj. 6 000 Kč. Žalobkyně dále požadovala zaplacení částky 3 405 Kč představující smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, s jejímž zaplacení byla žalovaná v prodlení, tedy od , datum, do , datum, .

2. Žalovaná uvedla, že je pravdou, že jí byla částka 15 000 Kč poskytnuta na účet uvedený v žalobě, který je její s tím, že v době sjednání smlouvy byl jejím jediným příjmem příspěvek na děti. V současné chvíli je ve výkonu trestu, kde by měla být do roku 2031, ale může si v polovině výkonu požádat o propuštění, tedy v červenci 2028. V současné chvíli čeká na zařazení do práce. Kontaktovala organizaci, která jí pomáhá s organizací splácení dluhů. Má dvě nezletilé děti, na jedno má stanoveno výživné ve výši 1 200 Kč a na dceru ještě o výši výživného není rozhodnuto.

3. Z provedeného dokazování a shodných tvrzení účastníků bylo zjištěno, že na základě smlouvy ze dne , datum, poskytla žalobkyně žalované částku 15 000 Kč, a to převodem na účet. Jelikož žalovaná nedodržela ujednání o splácení závazku, došlo dne , datum, k zesplatnění úvěru a žalobkyně požadovala zaplacení celé částky, včetně příslušenství. Z interního výpisu žalobkyně soud zjistil, že dne , datum, žalované byla připsána částky 14 330 kč od Úřadu práce. Žalobkyně vyzvala žalovanou před podáním žaloby k úhradě dlužných částek dne , datum, .

4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

10. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Předmětnou smlouvu soud posuzoval dle ustanovení o. z. jako smlouvu o úvěru. Zároveň se však jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb.

12. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. přistupovala převážně formálně, nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaná bude schopna dostát svým závazkům a platit úrok z vyčerpaného úvěrového rámce. Nebyly zjišťovány příjmy, výdaje a osobní situace žalované, aby mohl být učiněn závěr o její schopnosti splácet závazek. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).

13. V souladu se § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku relevantních podkladů k výdajům žalované v daném případě nemohlo dojít. Soud tak uzavřel, že neprokázala, že došlo k řádnému ověření úvěruschopnosti žalovaného.

14. Soud uzavírá, že žalobkyně v daném případě nesplnila svoji povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Porušení této povinnosti pak podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. vede k absolutní neplanosti smlouvy o úvěru. Absolutně neplatné právní jednání nevyvolává žádné zamýšlené právní následky. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částku 15 000 Kč, přičemž nevrácená část finančního plnění činila ke dni rozhodnutí 15 000 Kč. Vzhledem k tomu, že soud uzavřel, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, jedná se ze strany žalobkyně o plnění bez právního důvodu a příjemci vzniká bezdůvodné obohacení (§ 2991 odst. 2 o. z.). Soud proto vyhověl žalobě co do zaplacení částky 15 000 Kč (výrok I.) a ve zbývajícím rozsahu co do částky 9 405 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 21 000 Kč ve výši 12 % ročně od , datum, do zaplacení, žalobu zamítl.

15. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. S ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, nýbrž v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Soud dospěl k závěru, že nárok z titulu bezdůvodného obohacení se stane splatným dle splátek stanovených žalované, ve kterých je závazek oprávněna splácet, kdy soud přikročil ke stanovení výše splátky 300 kč měsíčně, a to až od 6 měsíce následujícího po právní moci rozsudku s ohledem na to, že žalovaná je ve výkonu trestu, její výdělkové možnosti jsou omezené, má další dvě vyživovací povinnosti.

16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 150 o. s. ř., podle něhož jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. V projednávané věci soud takové důvody shledal na straně žalované. Žalovaná je ve výkonu trestu odnětí svobody, není pracovně zařazena, nemá tedy pravidelný příjem, současně je matkou dvou nezaopatřených dětí, přičemž na syna má stanovenu vyživovací povinnost ve výši 1 200 Kč měsíčně a ve vztahu k dceři její vyživovací povinnost trvá rovněž, byť dosud nebyla soudně konkretizována. Majetkové, sociální i osobní poměry žalované jsou tedy mimořádně nepříznivé a uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení by pro ni představovalo nepřiměřeně tvrdý zásah. Za těchto okolností soud uzavřel, že jde o výjimečný případ hodný zvláštního zřetele, pro který žalobkyni náhradu nákladů řízení nepřiznal. Soud přihlédl též k poměrům žalobkyně a neshledal, že by nepřiznání náhrady nákladů řízení pro ni za okolností konkrétní věci představovalo nepřiměřeně tíživý zásah, i s ohledem na skutečnost, že rozdíl úspěchu a neúspěchu ve věci je 9,4 %.