4 C 82/2023

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl soudkyní Mgr. Pavlou Fukalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená zmocněncem příjmení jméno příjmení , trvale bytem adresa , Zdiměřice PSČ proti žalované: osobní údaje žalované pro 31 536,50 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinná zaplatit žalobkyni částku 5 836,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 836,50 Kč od [datum] do zaplacení a částku 100 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku

II. Žaloba se co do částky 25 600 Kč zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhá zaplacení celkové částky ve výši 31 536,50 Kč s příslušenstvím z titulu neplnění platebních povinností, vyplývajících ze smlouvy o sdružených službách dodávky plynu ze dne [datum]. Žalobkyně se touto smlouvou zavázala dodávat žalované do odběrného místa na adrese [adresa], za což se žalovaná zavázala hradit sjednanou cenu. Žalovaná své povinnosti ze smlouvy neplnila, když za období od [datum] do [datum] neuhradila za dodaný plyn 5 836,50 Kč. Žalovaná se v uvedené smlouvě zavázala hradit také smluvní pokuty za porušení povinností, proto žalobkyně požaduje po žalované zaplacení smluvní pokuty ve výši 200 Kč za prodlení se zaplacením zálohy, smluvní pokutu ve výši 100 Kč za prodlení se zaplacením plateb a dále žalobkyně požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši 25 600 Kč, jež je požadována za ukončení dodávky elektřiny před uplynutím doby, na kterou byla smlouva uzavřena, když výše smluvní pokuty se rovná 800 Kč za každý měsíc po ukončení dodávek až do doby, na kterou byla uzavřena; 2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.

3. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: Žalobkyně sjednala dne [datum] s žalovanou smlouvu o sdružených službách dodávky plynu, kterou se žalobkyně zavázala dodávat žalované plyn do odběrného místa na adrese [adresa]; žalovaná se smlouvou zavázala plyn odebrat a řádně a včas uhradit její cenu i cenu za poskytnuté služby. Smlouva o sdružených dodávkách plynu byla uzavřena na dobu 36 měsíců s tím, že ji nelze vypovědět a současně bylo sjednáno, že v případě, že kterákoli ze smluvních stran písemně neoznámí druhé smluvní straně nejpozději 20 dnů před vypršením smlouvy, že trvá na jejím ukončení, prodlužuje se vždy doba trvání smlouvy o 12 měsíců. V článku smlouvy„ smluvní sankce“ bylo dále obsaženo ujednání o povinnosti žalované zaplatit smluvní pokutu v uvedených případech, konkrétně smluvní pokutu ve výši 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení s platbou vyplývající ze smlouvy přesahující 10 dnů a dále ve výši 800 Kč za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po ukončení dodávky žalobkyně do konce doby trvání smlouvy (včetně případné prolongace), zahrnující též případnou náhradu škody vzniklé innogy neodebráním pro zákazníka nasmlouvaného množství plynu, pro případ že zákazník učiní bez souhlasu innogy jakýkoli právně relevantní projev vůle směřující k předčasnému ukončení smlouvy sjednané na dobu určitou (prokázáno smlouvou o sdružených službách dodávky plynu ze dne [datum]). Žalovaná spotřebovala za období od [datum] do [datum] v ceně 7 186 Kč, přičemž žalovaná zálohově na pohledávku uhradila celkem 1 550 Kč; nedoplatek ve výši 5 836,50 Kč, jakož i smluvní pokuta ve výši 200 Kč za pozdní platby zálohy, byl žalované vyúčtován fakturou [číslo] se splatností ke dni [datum] (prokázáno vyúčtováním [číslo]). Dopisy z [datum], [datum] byla žalovaná žalobkyní upozorněna na možnost přerušení dodávky a ukončení smlouvy. Dále žalobkyně vyúčtovala žalované částku 100 Kč jako smluvní pokutu za neuhrazení faktury [číslo]. Z odstoupení od smlouvy ze dne [datum] a oznámení přerušení dodávky ze dne [datum] a oznámení o zahájení realizace přerušení dodávky ze dne [datum] soud zjistil, že z důvodu prodlení žalované s platbami došlo k odstoupení od smlouvy žalobkyní a následně k přerušení dodávky plynu. Žalobkyně vyúčtovala žalované smluvní pokutu za předčasné ukončení smlouvy fakturou s variabilním symbolem [číslo] ze dne [datum] se splatností [datum] Smluvní pokutu žalobkyně vyúčtovala za každý měsíc od [datum] do [datum], tedy za 32 měsíců po 800 Kč Celkem 25 600 Kč. Žalované byla zaslána předžalobní výzva k plnění (prokázáno dopisem ze dne [datum], včetně poštovního podacího archu).

4. Další důkazy (ceníky produktů plyn na dobu neurčitou, smlouvy o sdružených službách dodávky plynu na dobu neurčitou za poslední 3 roky, ceník služeb pro danou produktovou řadu dodávky plynu, obchodní sdělení zasílané zákazníkům poštou s výhodami smlouvy na dobu určitou, kalkulace roční platby za dodávku plynu, smlouvy o dodávkách plynu dalších dodavatelů, články: ze dne [datum], [datum], [číslo], [datum], brožura ze dne [datum], článek ze dne [datum], [datum] a změna dodavatele energií a rozhodnutí odvolacích soudů) soud neprovedl pro jejich nadbytečnost, jelikož z důkazů již provedených byl zjištěn dostatečně skutkový stav 5. Po právní stránce soud hodnotil věc dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti, tj. od [datum] do [datum] (dále jen„ o. z.“). Žalobkyně smlouvu uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z.

6. Podle § 62 odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb. energetický zákon (dále jen „e. z.“) zákazník má právo na a) připojení svého odběrného plynového zařízení k přepravní nebo distribuční soustavě při dodržení podmínek připojení, pokud má k připojení souhlas vlastníka dotčené nemovitosti, b) volbu a bezplatnou změnu dodavatele plynu, c) využití služby přepravy plynu nebo služby distribuční soustavy ve svém odběrném místě za cenu uplatněnou v souladu s cenovou regulací, pokud to technické podmínky přepravní nebo distribuční soustavy umožňují, d) zřízení přímého plynovodu za podmínek stanovených tímto zákonem, e) přístup do přepravní soustavy, distribuční soustavy, k zásobníku plynu za podmínek stanovených tímto zákonem, f) poskytovat jiné osobě odebraný plyn, a to prostřednictvím vlastního nebo jím provozovaného odběrného plynového zařízení; náklady na nákup plynu na tyto osoby pouze rozúčtuje dohodnutým způsobem, g) na bezplatné vyúčtování dodávky plynu a související služby plynárenství.

7. Podle § 62 odst. 2 písm. a) zákona č. 458/2000 Sb. energetický zákon (dále jen „e. z.“) zákazník je povinen uhradit výrobci plynu nebo provozovateli přepravní soustavy nebo provozovateli distribuční soustavy stanovený podíl na oprávněných nákladech na připojení.

8. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

9. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

10. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením.

12. Soud dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli spotřebitelskou smlouvu o sdružených službách dodávky plynu dle § 62 e. z., na základě které žalobkyně dodávala žalované plyn a žalovaná se zavázala za odebrané a za služby s jejich poskytováním související zaplatit sjednanou cenu. Žalobkyně prokázala vznik závazkového vztahu i skutečnost, že svému závazku ze smlouvy dostála a žalované na sjednané odběrné místo plyn dodala. Cenu žalobkyně řádně vyúčtovala, naopak žalovaná svou povinnost vyplývající z předmětného závazkového vztahu nesplnila, když včas neuhradila cenu za odebranou elektřinu za období [datum] až [datum] ve výši 5 836,50 Kč. Soud přiznal žalobkyni nárok na smluvní pokutu ve výši 200 Kč za prodlení s platbou záloh, když ujednání o zaplacení tohoto typu smluvní pokuty bylo shledáno v souladu s ustanovením § 2048 o. z. (výrok I. písm. a) rozsudku). Soud přiznal žalobkyni také nárok na smluvní pokutu ve výši 200 Kč za prodlení s platbou záloh, když ujednání o zaplacení tohoto typu smluvní pokuty bylo shledáno v souladu s ustanovením § 2048 o. z. Jelikož je žalovaná v prodlení s plněním peněžitého dluhu, náleží žalobkyni též požadovaný úrok z prodlení v zákonné výši; úroky z prodlení byly přiznány v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném a účinném ke dni prodlení žalované.

13. Ve vztahu k žalobkyní uplatněnému nároku na zaplacení smluvní pokuty ve výši 25 600 Kč, které žalované vyměřila, však soud shledal tento nárok nedůvodným. Jak bylo již konstatováno, mezi účastníky vznikl závazkový vztah, jehož předmětem byla dodávka plynu ze strany žalobkyně do domácnosti žalované na základě smlouvy, která byla uzavřena prostřednictvím předem připraveného formuláře, na jehož obsah nemohla mít žalovaná žádný vliv. Do smlouvy bylo vtěleno vedlejší ujednání obsahující komplex smluvních pokut, které stíhají výlučně žalovanou a které jsou vázány jak na porušení smluvních povinností, tak i na další právní skutečnosti. Soud má za to, že formulované ujednání o zaplacení smluvní pokuty nebylo srozumitelné, jasné a současně naplňovalo znaky nepřiměřeného ujednání dle § 1813 o. z., když vznik nároku na zaplacení smluvní pokuty se vázalo na opakované porušení kterékoli platební povinnosti vyplývající ze smlouvy a způsob určení její výše vůbec se neodvíjel od povahy porušované povinnosti, jak je typické pro smluvní pokutu. Proto soud k takovému ujednání ve smyslu § 1815 o. z. nepřihlíží.

14. Je třeba vzít v potaz i to, že institut smluvní pokuty je ve smlouvě využíván jednostranně pouze k utvrzování závazků žalované, což také svědčí o vychýlení rovnováhy v právech a povinnostech stran v neprospěch žalované ve smyslu ustanovení § 1813 o. z. Zatímco porušení platebních povinností žalované je sankcionováno kumulativně, a to každé jednotlivé prodlení delší 10 dnů zvlášť a poté společně ve dvojici s případným dalším prodlením (opakováním), nedodržení povinností ze strany žalobkyně (např. nedodržení standardu dodávky nebo nedodržení standardu přepravy a distribuce) smluvní pokutou utvrzováno není, přičemž je třeba připomenout, že za protiprávní a protiústavní bylo Ústavním soudem označováno právě takové ujednání ve spotřebitelské smlouvě, v němž byly kumulovány sankce výlučně pro spotřebitele (srov. sp. zn. Pl. ÚS 1/10).

15. V neposlední řadě je na místě upozornit, že v dané věci nejde ani tak o institut smluvní pokuty, jako spíše o finanční vyrovnání při předčasném ukončení závazkového vztahu. Tato problematika vznikla v minulosti již na úseku telekomunikačních služeb v poměrech zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, kdy z důvodu rozbití monopolu v telekomunikacích vzniklo konkurenční prostředí, v němž si zákazníci mohli začít vybírat poskytovatele služeb, avšak současně v rámci konkurenčního boje došlo u řady poskytovatelů ke vzniku praktik zakomponovaných do formulářových smluv, prostřednictvím kterých se poskytovatelé snažili po nepřiměřenou dobu držet zákazníky mimo hospodářskou soutěž, např. uzavíráním smluv na dobu určitou s automatickou prolongací a stanovením sankcí pro případ předčasného ukončení smlouvy. Tím de facto omezovali svobodnou vůli zákazníka vybrat si na trhu poskytovatele telekomunikačních služeb. V důsledku těchto zneužívajících praktik, které vedly k narušení hospodářské soutěže a k překážkám řádného fungování trhu, byly do zákona o elektronických komunikacích přijaty limity a opatření, které tuto činnost regulovaly a mezi něž patří například stanovení maximální doby trvání závazku na dobu určitou (§ 63 odst. 7 zákona) a zákaz automatického prodlužování smluv bez předchozího kontaktu zákazníka (§ 63 odst. 10 zákona), dále pak stanovení limitů pro finanční vypořádání závazků u předčasně ukončených smluv na dobu určitou (§ 63 odst. 1 písm. p) zákona) tak, aby výše tohoto vypořádání byla přiměřená poskytované službě. V oblasti plynárenství a energetiky je však otázka posílení ochrany spotřebitelů (uzavírání smluv distančním způsobem, obnovování smluv, maximální délka smluv uzavřených na dobu určitou, ukončování závazků ze smluv v případech, kdy spotřebiteli zaniklo vlastnické nebo užívací právo k odběrnému místu apod.) teprve projednávána.

16. K obdobným závěrům dospěl i Krajský soud v Praze rozhodnutím ze dne 4. 1. 2022, č. j. 22 Co 216/2021-74, ve kterém Krajský soud uvedl,„ že posuzované ujednání má obsahovou souvislost především s ujednáním o časovém závazku žalovaného setrvat ve smluvním vztahu, přičemž i k tomuto ujednání má odvolací soud z pohledu ochrany spotřebitele výhrady vzhledem k tomu, že závazek je automaticky prolongován, bez nutnosti vyrozumění zákazníka o konci trvání smlouvy a jeho souhlasu, na další poměrně dlouhou dobu, a to i opakovaně. To, jak je tento institut automatické prolongace závazku koncipován, nesvědčí o tom, že by jeho smyslem byla ochrana spotřebitele před tím, aby nezůstal bez dodávky plynu, naopak vede k tomu, že spotřebitel je po nepřiměřeně dlouhou dobu vázán na jediného dodavatele dané komodity a je tak omezován v právu na změnu dodavatele z hlediska nabídek lepších či výhodnějších služeb, což ve svém důsledku vede k paralyzaci účinků hospodářské soutěže. Takovou praxi nemůže odůvodňovat ani skutečnost, že v rámci produktů poskytovaných toliko žalobcem, (nikoli jinými dodavateli) je ten, který se váže na smlouvu na dobu určitou cenově nejvýhodnější. Odvolací soud souhlasí i s tím, že na závěru o nepřiměřenosti daného ujednání v důsledku shora popsaných nedostatků nemůže nic změnit ani případná shodná praxe jiných obchodníků.“ 17. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba je ve vztahu k uplatněné smluvní pokutě ve výši 25 600 Kč nedůvodná, neboť k ujednání o této smluvní pokutě nelze dle § 1815 o. z. přihlédnout. Soud proto žalobu v částečném rozsahu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy převážně úspěšné žalované žádné náklady nevznikly.

19. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.).