4 C 97/2026

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Fukalovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. Romanem Pospiechem, LL.M. sídlem Svobodova 136/9, 128 00 Praha 2 - Vyšehrad proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 21 599,88 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinná zaplatit žalobkyni částku 16 125 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 16 125 Kč od , datum, do zaplacení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu 5 474,88 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 661,44, s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 19 999,88 Kč od , datum, do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 691,39 Kč se se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 21 599,88 Kč od , datum, do zaplacení a se zákonným úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 5 474,88 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 551,34 Kč k rukám zástupce žalobkyně do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala stanovení povinnosti žalované zaplatit částku 21 599,88 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že dne , datum, uzavřela s žalovanou smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru, na jejímž základě poskytla žalované úvěrový rámec 20 000 Kč. Poskytnutou částku měla žalovaná řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách, jejichž výše byla stanovena na 4 % z aktuálně dlužné částky. Žalovaná celkem od žalobkyně obdržela částku 49 525 Kč a uhradila částku 33 400 Kč. Žalovaná však přestala úvěr řádně a včas splácet a ke dni , datum, zesplatnila žalobkyně celý úvěr Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani po tom, co byla žalobkyní vyzvána k plnění. Žalobkyně proto požaduje po žalované žalovanou částku, která se skládá z částky 19 999,88 Kč jako neuhrazené jistiny, částky 600 Kč představující náklady na vymáhání a částky 1 000 Kč představující smluvní pokuty. Co se týče posuzování úvěruschopnosti žalované, tak žalobkyně si jednak prověřila žalovanou v interních i externích databázích, jednak si od ní vyžádala informace ohledně jejích příjmů a další informace za účelem výpočtu MLS klienta (částky, která klientovi zbude po odečtení po odečtení mandatorních výdajů). Žalobkyně z tvrzení žalované zjistila, že její průměrný měsíční čistý příjem činí 18 000 Kč, výdaje uvedla 5 500 Kč. Žalobkyně pak především odkazuje na užití automatizovaných modelů výpočtu úvěruschopnosti.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne , datum, prostřednictvím zprostředkovatele , právnická osoba, ., IČO , IČO, smlouvu o revolvingovém úvěru s následujícími parametry: úvěrový rámec 20 000 Kč, výše pravidelné měsíční splátky 4 % z aktuálně dlužné částky, sjednaný úrok 26,28 %, RPSN 29,7 % ročně. Ve smlouvě je uvedeno, že žalovaná je svobodná, žije u rodičů, pracuje jako zaměstnanec s průměrným měsíčním čistým příjmem 18 000 Kč, výdaje na bydlení má 2 500 Kč a další výdaje 3 000 Kč. Ve smlouvě je také uvedeno, že je úvěr použit na nákup mobilního telefonu v ceně 19 591 Kč.

4. Z výpisu z NRKI bylo prokázáno, že systém nenalezl stávající ani ukončené závazky žalované.

5. Z karty klienta bylo prokázáno, že jde o dokument vytvořený žalobkyní shrnující informace o poskytnutém úvěru a o žalované. Příjmy žalované jsou uvedeny 18 000 Kč ze zaměstnání, výdaje 2 500 Kč na bydlení a 3 000 Kč ostatní výdaje. Výpis dále obsahuje tabulku shrnující výsledek lustrací žalované v různých registrech.

6. Z ověření bonity MLS bylo prokázáno, že jde o dokument vytvořený žalobkyní shrnující posuzování úvěruschopnosti žalované. U žalované jsou uvedeny příjmy 18 000 Kč, do výdajů pak životní minimum ve výši 4 470 Kč. Co se týče celé domácnosti, zde jsou navíc uvedeny a započítány další příjmy domácnosti ve výši 35 000 Kč, do výdajů jsou pak započítány normativní náklady na bydlení ve výši 5 814 Kč a životní minima dvou členů domácnosti ve výši 8 510 Kč.

7. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, bylo prokázáno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě celkové částky 23 816,15 Kč.

8. Z podacího archu bylo prokázáno, že dne , datum, zaslal zástupce žalobkyně žalované doporučenou zásilku.

9. Z přehledu čerpání a úhrad bylo prokázáno, že žalovaná celkem uhradila 33 400 Kč.

10. Z opisu výpisů proplacení smlouvy byla prokázána historie čerpání revolvingového úvěru žalovanou.

11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

17. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Předmětnou smlouvu soud posuzoval dle ustanovení o. z. jako smlouvu o úvěru. Zároveň se však jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb.

19. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. přistupovala převážně formálně, nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaná bude schopna dostát svým závazkům, a to na poskytnutý revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce 20 000 Kč splácet měsíčně 4 % z aktuálně dlužné částky. Zjišťován byl pouze příjem žalované, jehož ověření však žalobkyně nedoložila. Tento (průměrný čistý) měsíční příjem činil 18 000 Kč. Co se týče výdajů žalované, tak žalobkyně zjišťovala jednak splátky dalších úvěrů, kdy bylo zjištěno, že žalovaná žádný jiný úvěr nemá, a další výdaje žalované, kdy žalovaná uvedla, že výdaje na bydlení činí 2 500 Kč a ostatní výdaje 3 000 Kč. Žalobkyně se poté spokojila se započítáním částky životního minima. Žalobkyně si měla, při potřebné míře obezřetnosti, kterou po ni zákonodárce vyžaduje, přinejmenším vyžádat od žalované další konkrétní údaje o pravidelných měsíčních výdajích a ověřit je. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , čj. , spisová značka, , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).

20. V souladu se § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku relevantních podkladů k výdajům žalované v daném případě nemohlo dojít. Nízký měsíční příjem žalované v kombinaci s nízkými uvedenými náklady na bydlení i ostatní životní potřeby tedy objektivně vedl k důvodné pochybnosti o jejích schopnostech dostát svým závazkům řádně, což znamená, že žalobkyně jako odborně způsobilá osoba měla tuto pochybnost odstranit, přinejmenším si od žalované vyžádat podklady k jejím výdajům, což zjevně neučinila. Soud tak uzavřel, že neprokázala, že došlo k řádnému ověření úvěruschopnosti žalované.

21. Soud uzavírá, že žalobkyně v daném případě nesplnila svoji povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Porušení této povinnosti pak podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Absolutně neplatné právní jednání nevyvolává žádné zamýšlené právní následky. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částku 49 525 Kč, přičemž nevrácená část finančního plnění činila ke dni rozhodnutí 16 125 Kč. Vzhledem k tomu, že soud uzavřel, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, jedná se ze strany žalobkyně o plnění bez právního důvodu a příjemci vzniká bezdůvodné obohacení (§ 2991 odst. 2 o. z.). Soud proto vyhověl žalobě co do zaplacení částky 16 125 Kč a ve zbývajícím rozsahu, žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

22. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. S ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, nýbrž v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Soud dospěl k závěru, že splatnost bezdůvodného obohacení nastala dnem vyhlášení rozsudku a do prodlení se žalovaná dostala den po vyhlášení rozsudku po vyhlášení rozsudku, tedy dne , datum, .

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 551,34 Kč, přičemž tato částka představuje 20,58 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 60,29 % a úspěchu žalované v rozsahu 39,71 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 864 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 21 599,88 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (příprava a převzetí věci, předžalobní výzva a žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.

24. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.). O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.