5 C 104/2025

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Pomichálkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Mgr. Martou Ondačkovou sídlem Thunovská 192/27, 118 00 Praha proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 85 913 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 52 608 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 52 608 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 33 305,52 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 162,72 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 70 560 Kč od , datum, do , datum, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 17 952 Kč od , datum, do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 52 608 Kč od , datum, do zaplacení a s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 56 772,84 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 053,90 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně advokátky Mgr. Marty Ondačkové, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne , datum, uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru č. , číslo smlouvy, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 57 000 Kč, a to převodem na účet dne , datum, . Žalovaný se zavázal splatit úvěr a za poskytnutí peněžních prostředků věřiteli zaplatit úrok ve výši 87,68 % ročně. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, pročež se celý úvěr stal podle smlouvy splatným k , datum, . Žalovaný byl podle smlouvy také povinen nahradit žalobkyni náklady na vymáhání dlužné splátky ve výši 200 Kč, smluvní pokutu za prodlení s úhradou splátky ve výši 499 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny úvěru po jeho zesplatnění. Žalovaný na svůj dluh dosud uhradil částku ve výši 4 392 Kč. Dlužná částka se sestává z neuhrazené jistiny ve výši 69 162,83 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 2 x 200 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 x 499 Kč a smluvní pokuty ve výši 15 353,52 Kč, dále žalobkyně požadovala zaplacení běžících úroků. Žalovaný přes výzvy žalobkyně zbytek dluhu neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.

3. Soud ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), bez přítomnosti žalovaného, který svou neúčast na jednání ani neomluvil. Zástupce žalobkyně se k jednání dostavil a navrhl o věci rozhodnout rozsudkem pro zmeškání. Soud ovšem z níže uvedených důvodů rozsudek pro zmeškání nevydal a provedl dokazování.

4. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav:Účastníci uzavřeli dne , datum, smlouvu č. , číslo smlouvy, , na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 57 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok, to vše v 42 pravidelných měsíčních splátkách. Peněžní prostředky byly žalovanému převedeny na účet dne , datum, . Smluvní strany si sjednaly úrok ve výši 87,68 % ročně. Podle čl. 6.1 smlouvy má žalobkyně právo proti žalovanému na smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Podle čl. 6.2 smlouvy má žalobkyně právo proti žalovanému na náhradu nákladů účelně vynaložených v souvislosti s prodlením žalovaného s úhradou každé splátky, přičemž výše těchto nákladů byla dohodnuta na částku 200 Kč. Podle čl. 6.5 smlouvy má žalobkyně právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny úvěru za každý den prodlení, pokud žalovaný nezaplatí úvěr v den jeho zesplatnění (prokázáno smlouvou o úvěru č. , číslo smlouvy, ze dne , datum, včetně dodatku č. , číslo smlouvy, , úplným výpisem ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu včetně předsmluvního formuláře a prohlášením klienta, kopií občanského průkazu žalovaného, oznámením o schválení úvěru ze dne , datum, včetně splátkového kalendáře a dodejky, dokladem o vyplacení úvěru).Žalobkyně před uzavřením smlouvy zjistila, že žalovaný měl v období srpna 2023, dubna 2024 a května 2024 příjem ze zaměstnání v rozmezí 24 902 Kč až 30 744 Kč. Zůstatek bankovního účtu žalovaného byl ke dni , datum, ve výši -321,45 Kč a převážná část odchozích plateb byla žalovaným poukazována ve prospěch sázkové kanceláře , právnická osoba, (prokázáno potvrzeními o provedení transakce, výpisem z účtu žalovaného). Žalovaný před uzavřením smlouvy mj. prohlásil, že nemá splatné dluhy vůči třetí osobě a že se nenachází v insolvenci; žalovaný neměl negativní záznam v SOLUS a NRKI (prokázáno prohlášením klienta, výpisem z registru SOLUS a NRKI). Na základě zjištěných skutečností byl žalobkyní stanoven průměrný měsíční příjem žalovaného ve výši 24 498 Kč se seznamem výdajů spočívajících v životním minimu 4 860 Kč a nákladů na bydlení 4 621 Kč (prokázáno hodnocením klienta).Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, zatím na svůj dluh uhradil částku 4 392 Kč (prokázáno kartou klienta). Žalobkyně oznámila žalovanému, že došlo k zesplatnění dluhů z úvěru a opakovaně žalovaného vyzvala k jejich zaplacení (prokázáno výzvami k zaplacení dluhu ze dne , datum, a , datum, , oznámením ze dne , datum, ). K okamžitému zaplacení zbývající dlužné částky byl žalovaný řádně vyzván upomínkou před podáním žaloby (prokázáno předžalobní výzvou ze dne , datum, včetně podacího archu).

5. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

6. Žalobkyně smlouvu uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.), a jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o.z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o.z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, kdy peněžité zápůjčka nebo úvěr je ve smyslu § 2 odst. 1 citovaného zákona spotřebitelským úvěrem.

7. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.

8. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Povinností je zejména uchovávat mj. dokumenty a záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dokumenty je nutno uchovávat nejméně po dobu pěti let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty a záznamy vznikly.

10. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Ze shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost poskytovatele úvěru zkoumat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nastává tehdy, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet jednotlivé splátky úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, v neposlední řadě též případné závazky žadatele z dříve uzavřených smluv). Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje.

12. Na základě zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně neposoudila schopnost žalovaného splácet úvěr. Žalobkyně vycházela převážně z informací poskytnutých žalovaným o jeho příjmech a výdajích, aniž by je ověřovala (např. z výplatních pásek, nájemní smlouvy, předpisů plateb za energie). Žalobkyně z potvrzení banky sice zjistila, že žalovaný měl určitý příjem ze zaměstnání v době bezprostředně předcházející uzavření smlouvy, avšak trvalostí tohoto příjmu se nijak nezabývala (např. ověřením pracovní smlouvy, zda se nejedná pouze o krátkodobou brigádu). Z výpisu účtu žalovaného, který navíc v době uzavření smlouvy již nebyl aktuální, pak vyplývá, že žalovaný utrácel značné částky peněz za služby sázkové kanceláře a na konci měsíce se dostal do záporného zůstatku, což vzbuzuje pochybnosti o tom, zda byl v době uzavření smlouvy osobou solventní a spolehlivou v otázce nakládání se svými financemi. Samotné zjištění žalobkyně, že žalovaný byl dle výpisů z „registrů dlužníků“ osobou bez dalších závazků nemůže vést k závěru, že žalovaný byl osobou způsobilou splácet úvěr. Co se týče výdajů (životních nákladů) žalovaného, tak žalobkyně vycházela z úředně stanovené částky životního minima ve výši 4 860 Kč, která o situaci žalovaného nic nevypovídá, a nákladů na bydlení ve výši 4 621 Kč, které žalobkyni sdělil sám žalovaný. Tato částka se ovšem sama o sobě jeví jako nereálně nízká vzhledem k cenám bydlení v roce 2024 a tomu, že žalovaný neuvedl žádnou další osobu, se kterou by se na nákladech bydlení podílel. Žalobkyně se tuto disproporci nepokusila nijak objasnit. Ostatní výdaje žalovaného žalobkyně vůbec nezjišťovala, což rovněž činí posouzení jeho finanční situace nekompletním. Žalobkyně tak porušila svou předsmluvní povinnost, když schopnost žalovaného splácet úvěr řádně neposoudila na základě relevantních podkladů, což nakonec vedlo k nesplácení úvěru žalovaným. Nutno připomenout, že ve smyslu § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je pak i zákonnou povinností poskytovatele úvěru dokumenty a záznamy týkající se posuzování schopnosti spotřebitele splácet úvěr uchovávat, a to nejméně po dobu pěti let.

13. Výše uvedené dokumenty vážící se k povinnosti věřitele řádně posuzovat schopnost žalovaného splácet úvěr, a to s přihlédnutím k výdajům žalovaného, nebyly v žalobě ani v jiném podání žalobkyně označeny a přiloženy. Soud nepostupoval dle § 115a o.s.ř. a ve věci nařídil jednání mj. za tím účelem, aby mohl žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. poskytnout poučení, že jí dosud nebyly vylíčeny všechny rozhodující skutečnosti a nebyla prokázána tvrzení o tom, že věřitel skutečně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to včetně následků spojených s nesplněním výzvy k jejich dotvrzení a označení. Žalobkyně žalobní tvrzení nedoplnila a důkazy neoznačila.

14. S ohledem na skutečnost, že v projednávané věci nebylo zjištěno, že by věřitel při poskytování spotřebitelského úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného, soud dospěl k závěru, že mezi stranami uzavřená smlouva o úvěru je neplatná. Ačkoliv znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru podmiňuje neplatnost smlouvy námitkou učiněnou spotřebitelem v promlčecí lhůtě, takové ustanovení je v rozporu s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, , o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, které mají být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž stejná ustanovení směrnice zároveň brání tomu, aby sankce (neplatnost smlouvy) spojená s porušením této povinnosti byla podmíněna uplatněním námitky spotřebitele v promlčecí lhůtě (srovnej rozsudek Soudního dvora ze dne , datum, ve věci C-679/18, OPR-Finance s.r.o. proti GK). Soud tedy k nesplnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr přihlédl z úřední povinnosti (srovnej § 588 o.z.).

15. V projednávané věci tak soud dospěl k závěru, že nebylo-li v řízení prokázáno splnění povinnosti žalobkyně zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr, smlouva o úvěru uzavřená mezi žalovaným a žalobkyní je neplatná, a to s účinky ex tunc. Proto žalobkyně nemůže po právu požadovat zaplacení smluvního úroku, smluvní pokuty a dalších případných poplatků uvedených ve smlouvě a má toliko právo na vrácení poskytnutých peněžních prostředků, které soud v případě absolutní neplatnosti smlouvy v souladu s ustanovením § 2991 odst. 2 o.z. považuje za bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, ke kterému došlo bez právního důvodu. Proto soud rozhodl, že žalovaný je povinen v souladu s § 2991 odst. 1 o.z. zaplatit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky (57 000 Kč), jejichž výše je ponížena o část, kterou již žalovaný uhradil (4 392 Kč). Soud přiznal žalobkyni i právo na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., avšak až od marného uplynutí lhůty k zaplacení dluhu určené předžalobní výzvou včetně zákonné výše vážící se k tomuto dni, neboť na základě ujednání obsažených v absolutně neplatné smlouvě nelze určovat splatnost dluhu, přičemž žalovaný byl k uhrazení dluhu žalobkyní prokazatelně vyzván až právě předžalobní výzvou. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. Ve zbytku pak soud s ohledem na výše uvedené žalobu jako nedůvodnou zamítl.

16. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Pro účely rozhodování o nákladech řízení v této věci soud nevycházel pouze z „jistiny“, tedy žalované částky samotné, nýbrž do posouzení míry úspěchu a neúspěchu ve věci zahrnul i příslušenství, a to včetně běžícího a zkapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku (srovnej nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 2717/08, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Po zohlednění těchto částek se podává, že větší úspěch ve věci měla žalobkyně. Za předmět řízení je třeba považovat součet těchto částek, tj. částku 100 520,71 Kč. Rozdíl úspěchu a neúspěchu žalobkyně činí 6,46 % (53,23 % úspěch – 46,77 % neúspěch). Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu částky:- 4 296 Kč (zaplacený soudní poplatek),o Advokát žalobkyně učinil v řízení celkem pět úkonů právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé, výzva k plnění, doplnění žaloby (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu) a účast na jednání soudu dne , datum, (§ 11 odst. 1 písm. g/ adv. tarifu).o Mimosmluvní odměna za pět úkonů právní služby činí 5 x 4 540 Kč (§ 8 odst. 1 a § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu),o Paušální náhrada hotových výdajů advokáta činí 5 x 450 Kč (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu),o 726 Kč - náhrada za jízdu osobním automobilem tov. zn. Škoda, reg. zn. , SPZ, , na trase , adresa, a zpět o celkové vzdálenosti 104 Km, při ceně 34,70 Kč za litr pohonných hmot a náhrady 5,80 Kč za kilometr dle vyhlášky č. 475/2024 Sb.,o 600 Kč - náhrada za promeškaný čas advokáta strávený cestou do místa úkonu v celkové délce čtyř započatých půlhodin (dle § 14 odst. 1 písm. a/, odst. 3 adv. tarifu),- 5 517,96 Kč (náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.).Celkem tak má žalobkyně nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 6,46 % z částky 31 793,96 Kč, tj. 2 053,90 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.).