5 C 106/2021

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Pomichálkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované o určení vlastnictví k motorovému vozidlu

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala určení, že žalovaná je ode dne 25. 5. 2017 vlastníkem motorového vozidla Skútr Shenke s [registrační značka] a identifikačním číslem [anonymizováno], se zamítá.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala nahrazení projevu vůle žalované k podání žádosti o zápis změny provozovatele a vlastníka vozidla v registru silničních vozidel ve smyslu § 11 odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb. k obecnímu úřadu s rozšířenou působností, kterým je [územní celek], z žalobce na žalovanou s účinností změny od 25. 5. 2017, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala určení, že žalovaná je ode dne 25. 5. 2017 vlastníkem motorového vozidla Skútr Shenke, [registrační značka] identifikační číslo [anonymizováno] (dále též jen„ předmětné vozidlo“), a nahrazení projevu vůle k podání žádosti o změnu zápisu provozovatele a vlastníka vozidla v registru silničních vozidel. Žalobu odůvodnila tím, že účastníci spolu dne 25. 5. 2017 uzavřeli kupní smlouvu, na jejímž základě žalobkyně předmětné vozidlo proti zaplacení kupní ceny ve výši 6 500 Kč převedla do vlastnictví žalované. Účastníci se při uzavírání smlouvy dohodli, že žalovaná podá žádost o zápis změny vlastnictví v registru silničních vozidel, k čemuž žalobkyně vystavila žalované plnou moc. Dne 25. 4. 2021 se žalobkyně dozvěděla, že žalovaná svou povinnost nesplnila a jako vlastník předmětného vozidla je v registru silničních vozidel stále zapsána žalobkyně. Žalovaná po opakovaném kontaktu s žalobkyní přislíbila věc vyřešit, avšak ani přes písemnou výzvu tak neučinila.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že předmětné vozidlo v roce 2017 prodala, přičemž s kupujícím se domluvila, že ten na sebe nechá předmětné vozidlo v registru silničních vozidel přepsat. Zároveň mu poskytla i kontaktní údaje na žalobkyni.

3. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“.), přičemž účastníci byli bez návrhů na doplnění dokazování. Z provedených listinných důkazů byl prokázán následující skutkový stav: Mezi žalobkyní v postavení prodávajícího a žalovanou v postavení kupujícího byla k předmětnému vozidlu dne 25. 5. 2017 uzavřena kupní smlouva, a to s dohodnutou kupní cenou ve výši 6 500 Kč (prokázáno kupní smlouvou ze dne 25. 5. 2017 a fakturou [číslo]). Žalobkyně téhož dne žalované udělila plnou moc k zastupování ve věci dopravně správní agendy, a to k přepisu údajů k předmětnému vozidlu, přičemž žalovaná byla o tomto udělení plné moci a o jejím vložení do úschovny vyrozuměna (prokázáno plnou mocí ze dne 25. 5. 2017, e-mailovou komunikací žalobkyně s žalovanou, potvrzením o vložení dokumentu do úschovny pro potřeby konverze). Zároveň žalobkyně o prodeji předmětného vozidla vyrozuměla pojišťovnu (prokázáno oznámením ze dne 29. 8. 2017). Žalobkyně byla v registru silničních vozidel před podáním žaloby stále vedena jako vlastník a provozovatel předmětného vozidla, před podáním žaloby ještě jednou žalovanou vyzvala ke změně zápisu údajů k předmětnému vozidlu (prokázáno sdělením Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 20. 7. 2021, předžalobní výzvou ze dne 28. 5. 2021 včetně informací o sledování zásilky). Dále bylo prokázáno, že kupní smlouvou uzavřenou mezi žalovanou v postavení prodávajícího a [jméno] [jméno], [rodné číslo], bytem [adresa], okres [okres], v postavení kupujícího bylo vlastnictví k předmětnému vozidlu za kupní cenu 7 000 Kč převedeno na kupujícího, který se dále zavázal do 14 dnů na sebe vozidlo převést na odboru dopravy (prokázáno kupní smlouvou ze dne 3. 6. 2017).

4. Podle § 80 o.s.ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

5. Podle § 154 odst. 1 o.s.ř. je pro rozsudek rozhodující stav v době jeho vyhlášení.

6. Podle § 1099 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), vlastnické právo k věci určené jednotlivě se převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem.

7. Jelikož byla v projednávané věci podána žaloba na určení vlastnictví, bylo nejprve nutné zkoumat, zda je na takovém určení dán naléhavý právní zájem. Naléhavý právní zájem na určení je dle již dlouhodobě ustálené judikatury dán tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce, nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 1971, sp. zn. 2 Cz 8/71, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 17/1972). Účelem takové žaloby je tedy předejít stavům nejistoty ohledně určitého práva a nastolit jistoty v ohrožených právních vztazích. Soud shledal, že žalobkyně na takovém určení naléhavý právní zájem má, když je v registru silničních vozidel stále vedena jako vlastník a provozovatel předmětného vozidla, a to přes jí tvrzený převod vlastnického práva k předmětnému vozidlu na žalovanou. V případě důvodnosti podané žaloby by rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že žalovaná je vlastníkem vozidla, bylo podkladem pro změnu zápisu v registru silničních vozidel. Soud se proto podanou žalobou mohl zabývat meritorně.

8. Ačkoliv ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že žalobkyně vlastnické právo k předmětnému vozidlu skutečně převedla na žalovanou dne 25. 5. 2017, soud podané žalobě vyhovět nemohl. Žalovaná totiž v řízení prokázala, že vlastnické právo k předmětnému vozidlu na základě kupní smlouvy ze dne 3. 6. 2017 převedla na další osobu. Nutno dodat, že k převodu vlastnického práva z obou kupních smluv došlo ve smyslu shora citovaného ustanovení § 1099 o.z. již účinností těchto smluv, neboť zákon nestanoví jinak a soudem nebylo zjištěno ani jiné ujednání smluvních stran o okamžiku převodu vlastnictví. Žalovaná tak vlastnického práva k předmětnému vozidlu pozbyla s účinností ke dni 3. 6. 2017.

9. Soud je pak ve smyslu § 154 odst. 1 o.s.ř. povinen rozhodovat dle stavu v době vyhlášení rozsudku, a proto nebylo možno rozhodnout o tom, že žalovaná byla ode dne 25. 5. 2017 vlastníkem předmětného vozidla, přestože toto tvrzení žalobkyně bylo prokázáno. Soud tedy při rozhodování musel vyjít ze současného skutkového stavu, kdy bylo zjištěno, že žalovaná není vlastníkem vozidla ode dne 3. 6. 2017, přičemž pak v řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že vlastnického práva k předmětnému vozidlu měla žalovaná po tomto datu opětovně nabýt. Jelikož tak nebylo prokázáno, že žalovaná je v současné době vlastníkem předmětného vozidla, přičemž soud o vlastnickém právu v této věci může rozhodovat pouze ke dni vyhlášení rozsudku, žaloba byla soudem zamítnuta.

10. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla v řízení plně úspěšná, a proto jí náleží plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení. Jelikož žalované v průběhu řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud o náhradě nákladů řízení tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.