5 C 107/2024

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Pomichálkem ve věci žalobkyně: Anonymizováno IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený opatrovníkem JUDr. Vladimírem Pospíšilem sídlem Havlíčkovo náměstí 512, 284 01 Kutná Hora o zaplacení 594 700,30 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 551 844 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 551 844 Kč od 26. 11. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 42 856,30 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 17 847,45 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 39 502,30 Kč od 26. 11. 2022 do zaplacení a s úrokem ve výši 11,9 % ročně z částky 591 346,30 Kč od 16. 11. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce uvedené v písemném vyhotovení rozsudku do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Kutné Hoře náhradu nákladů státu, o jejichž výši bude rozhodnuto samostatným usnesením, v rozsahu 14,4 %, a to do tří dnů od právní moci takového usnesení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení zažalované částky s tím, že žalovaný neplnil platební povinnosti vyplývající z rámcové smlouvy č. , hodnota, , kterou uzavřel dne 15. 2. 2022 s žalobkyní a na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet č. , č. účtu, . Žalobkyně dále uvedla, že na základě citované smlouvy a následného dodatku č. 1 k rámcové smlouvě uzavřeného dne 13. 5. 2022 byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 600 000 Kč, který mu byl dne 19. 5. 2022 na jeho běžný účet. Žalobkyně před uzavřením smlouvy provedla vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného na základě informací, které jí byly žalovaným poskytnuty. Žalobkyně získané informace ověřuje v interních i externích databázích. Počínaje dnem 15. 9. 2022 nebyly splátky ze strany žalovaného hrazeny řádně a včas, a proto byl úvěr v souladu se smlouvou dne 16. 11. 2022 zesplatněn. Žalovaný na svůj dluh ničeho nezaplatil ani přes zaslanou předžalobní výzvu.

2. Skutečnost, že žalovaný je cizím státním příslušníkem, zakládá cizí prvek ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012, když situace, kdy pobyt žalovaného není znám, může vyvolat otázky ohledně určení mezinárodní příslušnosti soudu. Protože se nepodařilo přes rozsáhlé pátrání soudu zjistit, na území jakého členského státu má žalovaný bydliště, pak má soud za to s odkazem na závěry rozhodnutí Soudního dvora C-327/10 ze dne 17. 11. 2011 ve věci Hypoteční banka a.s. proti Udovi Mikovi Lindnerovi, ECR I-00117, že obdobně v této věci je soudem příslušným o věci rozhodnout, když na území ČR se nacházelo poslední známé bydliště žalovaného a žalovaný před podáním žaloby žalobci jinou adresu neoznámil. Pak tedy soud pokračoval podle vnitrostátního procesního práva a ustanovil k ochraně zájmů žalovaného v řízení opatrovníkem advokáta.

3. Opatrovník žalovaného namítal nedostatečně splnění povinnosti žalobkyně zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto navrhl žalobu (částečně) zamítnout.

4. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“), a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav:

5. Žalobkyně sjednala s žalovaným dne 15. 2. 2022 rámcovou smlouvu č. , hodnota, , jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky žalobkyně a na základě které byl žalovanému zřízen běžný účet (prokázáno smlouvou ze dne 15. 2. 2022). Dne 13. 5. 2022 požádal žalovaný u žalobkyně o úvěr s požadovaným úvěrovým rámcem 600 000 Kč. Dle žádosti měl žalovaný bydlet v nájmu, měl být zaměstnán na dobu neurčitou a jeho výše příjmů měla činit 22 946 Kč. Naopak jeho výdaje na bydlení měly činit 3 000 Kč, náklady na další základní potřeby 2 000 Kč, přičemž další náklady již žalovaný neměl mít (prokázáno žádostí o úvěr). Zaměstnavatelem žalovaného byl potvrzen jeho pravidelný měsíční příjem za měsíce únor až duben 2022 ve výši 22 946 Kč (prokázáno potvrzením ze dne 16. 5. 2022). K osobě žalovaného nebylo nalezeno, že by byl jeho měsíční rozpočet zatížen splácením předešlého úvěru, přičemž v nedávné minulosti (3. 3. 2022) nebylo vyhověno jeho žádosti o poskytnutí úvěru ve výši 400 000 Kč (prokázáno úvěrovou zprávou). Dne 13. 5. 2022 žalobkyně s žalovaným sjednali k rámcové smlouvě Dodatek č. 1, na základě kterého se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 600 000 Kč na účet žalovaného, přičemž žalovaný se zavázal úvěr splácet prostřednictvím 120 pravidelných měsíčních splátek po 8 585 Kč ke každému 15. dni v měsíci počínaje měsícem po měsíci, v němž došlo k čerpání úvěru. Úroková sazba byla sjednána ve výši 11,9 % ročně (prokázáno dodatkem č. 1 k rámcové smlouvě číslo , hodnota, ). Žalovaný se dále přihlásil k pojištění pro případ neschopnosti splácet úvěr s pojistným ve výši 150 Kč měsíčně (přihláška k pojištění ze dne 17. 5. 2022). Peněžní prostředky ve výši 600 000 Kč byly žalovanému poskytnuty dne 19. 5. 2022 na jeho běžný účet, přičemž žalovaný dosud na celý dluh zaplatil 51 510 Kč. Zároveň se žalovaný dostal do nepovoleného debetu ve výši 3 354 Kč (prokázáno výpisy z účtu a splátkovým kalendářem). Žalovaný porušil své smluvní povinnosti a dne 16. 11. 2022 žalobkyně žalovanému oznámila zesplatnění úvěru; žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky do 25. 11. 2022 a upozorněn, že v opačném případě se bude žalobkyně svého nároku domáhat soudní cestou (prokázáno dopisem ze dne 16. 11. 2022 včetně podacího archu).

6. Soud zamítl návrhy žalovaného na doplnění dokazování zprávou společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, o případném uplatnění nároku žalobkyně plynoucím z neschopnosti žalovaného splácet úvěr a dalšími výpisy z účtu k prokázání toku peněžních prostředků na účtu, neboť tyto důkazy nemohly mít vliv na právní posouzení věci.

7. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

8. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce, smlouvu uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.), a jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o.z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o.z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, dle níž peněžitá zápůjčka je ve smyslu § 2 odst. 1 citovaného zákona spotřebitelským úvěrem.

9. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.

10. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Povinností je zejména uchovávat mj. dokumenty a záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dokumenty je nutno uchovávat nejméně po dobu pěti let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty a záznamy vznikly.

12. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Ze shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost poskytovatele úvěru zkoumat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nastává tehdy, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet jednotlivé splátky úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, v neposlední řadě též případné závazky žadatele z dříve uzavřených smluv). Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje.

14. Z žaloby se podává pouze obecná formulace, že spotřebitel poskytl věřiteli úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, přičemž věřitel tyto informace ověřil a vyhodnotil. Z žádosti o úvěr plyne, že žalovaný uvedl svůj čistý měsíční příjem ve výši necelých 23 000 Kč, což doložil i potvrzením zaměstnavatele. V žádosti dále uvedl žalovaný své pravidelné měsíční výdaje v celkové výši 5 000 Kč. K tomu je třeba podotknout, že ačkoliv žalobkyně lustrovala žalovaného v rejstřících stran jeho „úvěrové historie“, neprováděla lustraci žalovaného komplexně, aby zjistila, zda je žalovaný skutečně solventní osobou (nařp. lustrací v insolvenčním rejstříku a rejstříku exekucí). Nadto byla výše měsíčních výdajů žalovaného uvedena v takové částce, že tato nemohla odpovídat skutečnosti. Soud je tak přesvědčen, že taková výše výdajů byla stanovena účelově, aby příjmy žalovaného převyšovaly výdaje. Za takové situace se ovšem žalobkyně nemohla spokojit s pouhými tvrzeními žalovaného o jeho jen těžko uvěřitelných pravidelných měsíčních výdajích, nicméně měla sama žalovaného vyzvat, aby jím tvrzené výdaje doložil (např. nájemní smlouvou, stanovením záloh za energie, apod.). Žalovaný by tak byl nucen např. prokázat, že jeho měsíční výdaje na bydlení (tj. nájem/hypotéku, zálohy na energie, apod.) činí v souhrnu 3 000 Kč. Pokud se žalobkyně spokojila se sdělením takové výše výdajů, aniž by tyto dále prověřovala, tak má soud za to, že vyžadovala-li si žalobkyně listiny vztahující se k příjmům žalovaného, činila tak pouze proto, aby jimi disponovala, avšak s ohledem na rezignaci stran zjišťování výše výdajů a jejich poměřování s doloženými příjmy dále neměla snahu schopnost žalovaného splácet úvěr zkoumat. Nutno dodat, že pokud měla žalobkyně i podklady pro výdaje žalovaného v době uzavírání smluv (např. aktuální nájemní smlouvu, stanovení záloh na energie), bylo její povinností tyto podklady ve smyslu § 78 zákona o spotřebitelském úvěru uchovat.

15. Další dokumenty vážící se k povinnosti věřitele posuzovat schopnost žalovaného splácet úvěr nebyly v žalobě ani v jiném podání žalobkyně označeny, k žalobě nebyly ani připojeny. Soud nepostupoval dle § 115a o.s.ř. a ve věci nařídil jednání mj. za tím účelem, aby mohl žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. poskytnout poučení, že jí dosud nebyly vylíčeny všechny rozhodující skutečnosti a nebyla prokázána tvrzení o tom, že skutečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to včetně následků spojených s nesplněním výzvy k jejich dotvrzení a označení. Žalobkyně nad rámec shora uvedeného neměla dalších tvrzení a důkazů.

16. S ohledem na skutečnost, že v projednávané věci nebylo zjištěno, že by věřitel při poskytování spotřebitelského úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného, soud dospěl k závěru, že mezi stranami uzavřená smlouva o úvěru je neplatná. Ačkoliv znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru podmiňuje neplatnost smlouvy námitkou učiněnou spotřebitelem v promlčecí lhůtě, takové ustanovení je v rozporu s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, které mají být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž stejná ustanovení směrnice zároveň brání tomu, aby sankce (neplatnost smlouvy) spojená s porušením této povinnosti byla podmíněna uplatněním námitky spotřebitele v promlčecí lhůtě (srovnej rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance s.r.o. proti GK). Soud tedy k nesplnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr přihlédl z úřední povinnosti (srovnej § 588 o.z.).

17. V projednávané věci tak soud dospěl k závěru, že nebylo-li v řízení prokázáno splnění povinnosti žalobkyně zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr, smlouva o úvěru uzavřená mezi účastníky je neplatná, a to s účinky ex tunc. Proto žalobkyně nemůže po právu požadovat zaplacení smluvního úroku a dalších případných poplatků uvedených ve smlouvě a má toliko právo na vrácení poskytnuté jistiny, kterou soud v případě absolutní neplatnosti smlouvy v souladu s ustanovením § 2991 odst. 2 o.z. považuje za bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, ke kterému došlo bez právního důvodu. Proto soud rozhodl, že žalovaný je povinen v souladu s § 2991 odst. 1 o.z. zaplatit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky (600 000 Kč), jejichž výše je ponížena o část, kterou již žalovaný uhradil (51 510 Kč), a dále zaplatit prostředky vzniklé čerpáním nepovoleného debetu (3 354 Kč). Soud přiznal žalobkyni i právo na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., avšak až od marného uplynutí lhůty k zaplacení dluhu určené zesplatněním dluhu včetně předžalobní výzvy včetně zákonné výše vážící se k tomuto dni, neboť na základě ujednání obsažených v absolutně neplatné smlouvě nelze určovat splatnost dluhu, přičemž žalovaný byl k uhrazení dluhu žalobkyní prokazatelně vyzván až právě tímto dopisem. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. Ve zbytku pak soud s ohledem na výše uvedené žalobu jako nedůvodnou zamítl.

18. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně měla úspěch ohledně částky 551 844 Kč. Neúspěch měla naopak ohledně částky 42 856,30 Kč. Rozdíl úspěchu a neúspěchu žalobkyně činí 85,6 % (92,8 % úspěch - 7,2 % neúspěch). Účelně vynaložené náklady žalobkyně se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 23 789 Kč a tří paušálních náhrad hotových výdajů nezastoupeného účastníka po 300 Kč (§ 151 odst. 3 o.s.ř. a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.). Celkem tak má žalobkyně nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 85,6 % z částky 24 689 Kč, tj. 21 134 Kč, a ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). Soud žalobkyni nepřiznal cestovné, neboť se jedná o výdaj účastníka řízení, za který mu bez dalšího náhrada nákladů nepřísluší, přičemž žalobkyně v projednávané věci ani nepožádala o souhlas soudu s použitím osobního automobilu.

19. Soud výrokem IV. doplnil vyhlášený rozsudek ve smyslu § 166 odst. 1 a 2 o.s.ř. o usnesení, které je součástí písemného vyhotovení rozsudku, neboť soud opomněl žalobkyni při vyhlášení rozsudku uložit povinnost zaplatit České republice poměrnou část nákladů státu podle § 148 odst. 1 o.s.ř., a to v rozsahu jejího neúspěchu ve věci samé. Jelikož o základu nároku již soud mohl rozhodnout, nýbrž náklady státu (odměna opatrovníka) ještě nejsou známy, bude výše nákladů státu v souladu s ustanovením § 155 odst. 1 o.s.ř. určena samostatným usnesením.