5 C 118/2024

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Pomichálkem ve věci žalobkyně: Anonymizováno IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 29 350 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se v rozsahu, v němž žalobkyně požadovala zaplacení částky 4 350 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 359 Kč, zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 000 Kč od 28. 11. 2023 do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 4 000 Kč splatných ke každému 20. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek.

III. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 787,67 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 000 Kč od 8. 11. 2023 do 27. 11. 2023 a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 265 Kč, zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 193,36 Kč k rukám zástupce žalobkyně advokáta JUDr. Jiřího Šmídy, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení zažalované částky s tím, že dne 12. 4. 2023 uzavřel právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, , s žalovaným smlouvu, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta bezhotovostně na účet částka 25 000 Kč. Úrok byl sjednán jako kapitalizovaný ve výši 5 259 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku s příslušenstvím, tj. částku 30 259 Kč, do 12. 5. 2023, což neučinil. Žalovaný se pak pro případ prodlení zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny a náklady upomínání. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2022 uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní došlo s účinností ke dni 6. 11. 2023 k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem. Žalobkyně dále požadovala náhradu nákladů mimosoudního vymáhání ve výši 265 Kč za odeslání dopisu ze dne 10. 11. 2023 a osobní návštěvu. Přes výzvu žalobkyně žalovaný dluh neuhradil.

2. Podáním doručeným soudu dne 4. 4. 2024 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do kapitalizovaného úroku ve výši 5 359 Kč a smluvní pokuty ve výši 4 350 Kč s odůvodněním, že nedisponuje důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr. Soud proto podle § 96 odst. 1, 2, 3, 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil, jak je uvedeno ve výroku I., přičemž vzhledem k době učinění zpětvzetí nebyl soud povinen zjišťovat stanovisko žalovaného.

3. Žalovaný k žalobě uvedl, že si je vědom, že to celé pokazil a požádal, aby mu soud případnou povinnost zaplatit uložil v měsíčních splátkách ve výši zhruba 4 000 až 5 000 Kč, neboť není schopen dlužnou částku splatit naráz.

4. Soud ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona o.s.ř. bez přítomnosti žalobkyně, která se z účasti na jednání omluvila a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci ve své nepřítomnosti.

5. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav:

6. Právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, , a žalovaný uzavřeli dne 12. 4. 2023 smlouvu, změněnou dne 21. 4. 2023, na základě které se původní věřitel zavázal žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy jsou obchodní podmínky. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 5 259 Kč, to vše do 12. 5. 2023. Ve čtvrtém odstavci na str. 3 smlouvy se žalovaný zavázal v případě prodlení zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná den následující po dni takového prodlení, a z částky 25 000 Kč za období od 13. 5. 2023 do 3. 11. 2023 činí 4 350 Kč. Dále se zavázal zaplatit poplatek ve výši 50 Kč za každou zaslanou písemnou upomínku (prokázáno smlouvou o úvěru č. , tel. číslo, ze dne 12. 4. 2023 včetně doplnění smlouvy č. , tel. číslo, ze dne 21. 4. 2023 a všeobecných obchodních podmínek, výpisem z účtu o verifikační platbě). Peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč byly převedeny na bankovní účet žalovaného specifikovaný ve smlouvě (prokázáno výpisy z běžného účtu o čerpání úvěru). Pohledávka za žalovaným byla s účinností ke dni 6. 11. 2023 převedena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn a byl žalobkyní vyzván k zaplacení dluhu do 27. 11. 2023 (prokázáno rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 11. 2022 včetně plné moci ze dne 16. 12. 2022, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 10. 11. 2023 včetně podacího archu). Žalobkyně před podáním žaloby prostřednictvím advokáta opakovaně vyzvala žalovaného ke splnění dluhu (prokázáno výzvou ze dne 15. 12. 2023, předžalobní výzvou ze dne 19. 2. 2024 včetně podacího archu).

7. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

8. Žalobkyně smlouvu uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.), a jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o.z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o.z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, kdy peněžité zápůjčka nebo úvěr je ve smyslu § 2 odst. 1 citovaného zákona spotřebitelským úvěrem.

9. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.

10. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Povinností je zejména uchovávat mj. dokumenty a záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dokumenty je nutno uchovávat nejméně po dobu pěti let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty a záznamy vznikly.

12. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Ze shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost poskytovatele úvěru zkoumat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nastává tehdy, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet jednotlivé splátky úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, v neposlední řadě též případné závazky žadatele z dříve uzavřených smluv). Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje.

14. Za shora zjištěného skutkového stavu soud nemá prokázáno, že původní věřitel skutečně zkoumal schopnost žalovaného splácet úvěr, a to co se týče příjmů žalovaného, tak ani jeho výdajů a případných dluhů. Žalobkyně neoznačila a soudu nepředložila žádné důkazy svědčící o tom, že původní věřitel zjišťoval od žalovaného výše uvedené informace a tyto následně ověřoval na základě např. pracovní smlouvy, výplatních pásek, nájemní smlouvy, výpisů z účtu žalovaného, lustrací žalovaného ve veřejných databázích, apod. Nutno připomenout, že ve smyslu § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je pak i zákonnou povinností poskytovatele úvěru dokumenty a záznamy týkající se posuzování schopnosti spotřebitele splácet úvěr uchovávat, a to nejméně po dobu pěti let.

15. Výše uvedené dokumenty vážící se k povinnosti věřitele řádně posuzovat schopnost žalovaného splácet úvěr, nebyly v žalobě ani v jiném podání žalobkyně označeny a k takovému podání připojeny. Soud nepostupoval dle § 115a o.s.ř. a ve věci nařídil jednání mj. za tím účelem, aby mohl žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. poskytnout poučení, že jí dosud nebyly vylíčeny všechny rozhodující skutečnosti a nebyla prokázána tvrzení o tom, že původní věřitel skutečně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to včetně následků spojených s nesplněním výzvy k jejich dotvrzení a označení. Nutno dodat, že poučení dle shora citovaného ustanovení o.s.ř. se poskytuje pouze účastníku (jeho zmocněnci či zástupci), který je přítomen u jednání, při jiném úkonu soud takové poučení neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být takové poučení poskytnuto účastníku, který se k jednání nedostavil a nepožádal o odročení jednání z důležitého důvodu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). Je-li jednáno v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zmocněnce či zástupce), je to účastník, jenž svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006 sp. zn. 29 Odo 832/2006). Za situace, kdy se žalobkyně omluvila z jednání a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci v její nepřítomnosti, se tak sama připravila o dobrodiní soudu ve formě poučovací povinnosti.

16. S ohledem na skutečnost, že v projednávané věci nebylo zjištěno, že by věřitel při poskytování spotřebitelského úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného, soud dospěl k závěru, že mezi stranami uzavřená smlouva o úvěru je neplatná. Ačkoliv znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru podmiňuje neplatnost smlouvy námitkou učiněnou spotřebitelem v promlčecí lhůtě, takové ustanovení je v rozporu s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, které mají být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž stejná ustanovení směrnice zároveň brání tomu, aby sankce (neplatnost smlouvy) spojená s porušením této povinnosti byla podmíněna uplatněním námitky spotřebitele v promlčecí lhůtě (srovnej rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance s.r.o. proti GK). Soud tedy k nesplnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr přihlédl z úřední povinnosti (srovnej § 588 o.z.).

17. V projednávané věci tak soud dospěl k závěru, že nebylo-li v řízení prokázáno splnění povinnosti žalobkyně zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr, smlouva o úvěru uzavřená mezi žalovaným a žalobkyní je neplatná, a to s účinky ex tunc. Žalobkyně má toliko právo na vrácení poskytnutých peněžních prostředků, které soud v případě absolutní neplatnosti smlouvy v souladu s ustanovením § 2991 odst. 2 o.z. považuje za bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, ke kterému došlo bez právního důvodu. Proto soud rozhodl, že žalovaný je povinen v souladu s § 2991 odst. 1 o.z. zaplatit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky (25 000 Kč). Soud přiznal žalobkyni i právo na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., avšak až od marného uplynutí lhůty k zaplacení dluhu určené ve výzvě ze dne 10. 11. 2023 včetně zákonné výše vážící se k tomuto dni, neboť na základě ujednání obsažených v absolutně neplatné smlouvě nelze určovat splatnost dluhu, přičemž žalovaný byl k uhrazení dluhu žalobkyní prokazatelně vyzván až právě výše uvedenou výzvou. Soud podle ustanovení § 160 odst. 1 věty za středníkem o.s.ř., s ohledem na výši dluhu vyhověl žalovanému a uložil mu povinnost uhradit dlužnou částku v přiměřených splátkách, jejichž výše a předpokládaná doba splácení nebudou značným zkrácením práv žalobkyně. Ve zbytku pak soud s ohledem na výše uvedené žalobu jako nedůvodnou zamítl.

18. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Pro účely rozhodování o nákladech řízení v této věci soud nevycházel pouze z „jistiny“, tedy žalované částky samotné, nýbrž do posouzení míry úspěchu a neúspěchu ve věci zahrnul i příslušenství, a to včetně běžícího a zkapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 30 Co 363/2013). Žalobkyně byla mimo jiného ve smyslu § 146 odst. 2 o.s.ř. neúspěšná i v případě částky 9 709 Kč, ohledně které vzala žalobu částečně zpět, neboť tak učinila nikoliv pro chování žalovaného, ale z vlastního rozhodnutí po zvážení procesní situace. V posuzované věci byla žalobkyni přiznána částka 25 000 Kč s běžícím příslušenstvím, jež ke dni vyhlášení rozhodnutí činí částku 1 592,46 Kč. Žalobkyně měla tedy úspěch ohledně celkové částky 26 592,46 Kč. Neúspěch měla naopak ohledně kapitalizovaného příslušenství ve výši 7 146,67 Kč (1 787,67 Kč úrok z prodlení + 5 359 Kč úrok) a běžícího příslušenství zkapitalizovaného ke dni vyhlášení rozhodnutí v částce 205,47 Kč a nákladů na uplatnění pohledávky ve výši 265 Kč. Žalobkyně měla tedy neúspěch ohledně celkové částky 11 967,14 Kč. Za předmět řízení je třeba považovat součet těchto částek, tj. částku 38 559,60 Kč. Rozdíl úspěchu a neúspěchu žalobkyně činí 38 % (69 % úspěch - 31 % neúspěch). Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu částky:- 1 174 Kč (zaplacený soudní poplatek),o Advokát žalobkyně učinil v řízení celkem čtyři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé, výzva k plnění a částečné zpětvzetí žaloby (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu),o Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí do podání návrhu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) 3 x 300 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 2. vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu),o Mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby po podání návrhu (částečné zpětvzetí žaloby) činí 1 x 2 300 Kč (§ 8 odst. 1 a § 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu),o Paušální náhrada hotových výdajů advokáta do podání návrhu činí 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu),o Paušální náhrada hotových výdajů advokáta po podání návrhu činí 1 x 300 Kč (§ 14b odst. 5 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu),- 798 Kč (náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.).Celkem tak má žalobkyně nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 38 % z částky 5 772 Kč, tj. 2 193,36 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě k plnění v délce třiceti dnů s počátkem běhu od právní moci rozsudku, neboť z vyjádření žalovaného je zjevné, že v kratší lhůtě by náhradu nákladů řízení nebyl schopen zaplatit, přičemž stanovená pariční lhůta pro zaplacení náhrady nákladů řízení není v rozporu s oprávněnými zájmy žalobkyně (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.).