5 C 130/2023

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Pomichálkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. Romanem Pospiechem, LL.M. sídlem Svobodova 136/9, 128 00 Praha 2 - Vyšehrad proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 30 882,83 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 28 024 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 28 024 Kč od 26. 8. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2 858,83 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 858,83 Kč od 26. 8. 2022 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 571,42 Kč a úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 29 019,04 Kč od 3. 1. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 740,46 Kč k rukám zástupce žalobkyně advokáta Mgr. Romana Pospiecha, LL.M., a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení zažalované částky s tím, že účastníci uzavřeli dne 22. 2. 2022 smlouvu o revolvingovém úvěru s poskytnutím úvěrového rámce do výše 30 000 Kč, jejíž nedílnou součástí jsou úvěrové podmínky žalobkyně. Na základě této smlouvy žalovaný v průběhu smluvního vztahu načerpal peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se úvěr zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách splatných k 20. dni v měsíci. Splátky však neplnil řádně a včas, dosud na úroku, poplatcích a jistině uhradil 1 976 Kč, pročež žalobkyně v souladu se smluvními ujednáními oznámila žalovanému, že celý zbytek úvěru zesplatnila ke dni 11. 8. 2022. Dlužná částka se sestává z neuhrazené jistiny ve výši 29 019,04 Kč, poplatků ve výši 263,79 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč, dále žalobkyně požadovala zaplacení kapitalizovaných a běžících úroků a úroků z prodlení. Přes výzvu žalovaný po zesplatnění úvěru ničeho na svém dluhu neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.

3. Soud ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), bez přítomnosti účastníků, když žalovaný svou neúčast na jednání ani neomluvil. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila, a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci ve své nepřítomnosti.

4. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav:

5. Účastníci uzavřeli dne 22. 2. 2022 smlouvu, podle které žalobkyně umožnila žalovanému čerpat peněžní prostředky do výše úvěrového rámce 30 000 Kč. Úrok by sjednán ve výši 27,88 % ročně. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peníze žalobkyni formou měsíčních splátek ve výši 3,29 % z úvěrového rámce, tedy 988 Kč, vždy k 20. dni v měsíci spolu s úroky, a poplatky za pojištění úvěru ve výši 8,9 % ze splátky úvěru, tedy 87,93 Kč měsíčně (prokázáno smlouvou [číslo] ze dne 22. 2. 2022 včetně úvěrových podmínek). Žalovaný dne 24. 2. 2022 načerpal částku 30 000 Kč (prokázáno potvrzením o zaplacení částky, výpisem čerpání, splátek a úhrad). Pro případ prodlení s úhradou splátek se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každou ze dvou dlužných splátek a náklady upomínání, které žalobkyni vznikly ve výši 600 Kč (prokázáno smlouvou [číslo] ze dne 22. 2. 2022 včetně úvěrových podmínek a výpisem čerpání, splátek a úhrad).

6. Žalobkyně před uzavřením smlouvy zjistila, že žalovaný má pravidelný měsíční čistý příjem za tři měsíce ve výši 27 194 Kč – 31 596 Kč (prokázáno detaily transakcí). Dále z informací sdělených žalovaným zjistila, že je zaměstnán, má jednu vyživovací povinnost k nezletilému dítěti, bydlí v podnájmu, splácí jiné závazky částkou 15 000 Kč měsíčně a jeho partnerka má příjem 15 000 Kč měsíčně (prokázáno potvrzením o prověření bonity zákazníka, smlouvou [číslo] ze dne 22. 2. 2022 včetně úvěrových podmínek). Žalobkyně prověřovala žalovaného v registrech SOLUS a NRKI; žalovaný nebyl v prodlení se splácením jiných úvěrových produktů (prokázáno úvěrovou zprávou, výpisem žalobkyně z rejstříku).

7. Protože žalovaný nehradil splátky v souladu se smlouvou a podmínkami, žalobkyně dluh zesplatnila ke dni 11. 8. 2022 a vyzvala žalovaného k úhradě (prokázáno výzvou ke splacení úvěru ze dne 11. 8. 2022). Žalovaný dosud na svůj dluh uhradil částku 1 976 Kč (prokázáno výpisem čerpání, splátek a úhrad). Zbývající část dluhu žalobkyni ani po výzvě nezaplatil (prokázáno předžalobní výzvou včetně podacího archu ze dne 8. 9. 2022).

8. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

9. Žalobkyně smlouvu uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.), a jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o.z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o.z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, kdy peněžité zápůjčka nebo úvěr je ve smyslu § 2 odst. 1 citovaného zákona spotřebitelským úvěrem.

10. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.

11. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Povinností je zejména uchovávat mj. dokumenty a záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dokumenty je nutno uchovávat nejméně po dobu pěti let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty a záznamy vznikly.

13. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Ze shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost poskytovatele úvěru zkoumat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nastává tehdy, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet jednotlivé splátky úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, v neposlední řadě též případné závazky žadatele z dříve uzavřených smluv). Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje.

15. Za shora zjištěného skutkového stavu má soud prokázáno, že žalobkyně řádně zkoumala pouze stranu příjmů žalovaného a zjišťovala, zda nemá aktuální finanční problémy, neboť k žalobě doložila pouze potvrzení o připsání mzdy na účet žalovaného za tři měsíce, a záznamy o prověřování žalovaného v „ registrech dlužníků“, ve kterých zjišťovala, zda žalovaný není osobou, která již v době poskytnutí úvěru nebyla schopna splácet své závazky. Vzhledem k učiněným zjištěním má soud ovšem za to, že žalobkyně řádně nezkoumala stranu výdajů žalovaného a na zjištění těchto poměrů zcela rezignovala; především pak nákladů na bydlení, které pravidelně tvoří značnou část domácího rozpočtu. Jediná zjištění žalované tak byla, že žalovaný žije v podnájmu a má vyživovací povinnost, aniž by byly uvedeny konkrétní výdaje. Žalobkyně tedy tyto řádně nezkoumala, resp. soudu netvrdila, jaké byly zjištěny měsíční výdaje žalovaného včetně připojení tyto prokazujících listin. Nutno připomenout, že ve smyslu § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je zákonnou povinností poskytovatele úvěru dokumenty a záznamy týkající se posuzování schopnosti spotřebitele splácet úvěr uchovávat, a to nejméně po dobu pěti let.

16. Výše uvedené dokumenty vážící se k povinnosti věřitele řádně posuzovat schopnost žalovaného splácet úvěr, a to s přihlédnutím k výdajům žalovaného, nebyly v žalobě ani v jiném podání žalobkyně označeny a připojeny. Soud nepostupoval dle § 115a o.s.ř. a ve věci nařídil jednání mj. za tím účelem, aby mohl žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. poskytnout poučení, že jí dosud nebyly vylíčeny všechny rozhodující skutečnosti a nebyla prokázána tvrzení o tom, že původní věřitel skutečně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to včetně následků spojených s nesplněním výzvy k jejich dotvrzení a označení. Žalobkyně žalobní tvrzení nedoplnila a důkazy neoznačila.

17. S ohledem na skutečnost, že v projednávané věci nebylo zjištěno, že by věřitel při poskytování spotřebitelského úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného i stran jeho výdajové stránky, soud dospěl k závěru, že mezi stranami uzavřená smlouva o úvěru je neplatná. Ačkoliv znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru podmiňuje neplatnost smlouvy námitkou učiněnou spotřebitelem v promlčecí lhůtě, takové ustanovení je v rozporu s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, které mají být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž stejná ustanovení směrnice zároveň brání tomu, aby sankce (neplatnost smlouvy) spojená s porušením této povinnosti byla podmíněna uplatněním námitky spotřebitele v promlčecí lhůtě (srovnej rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR- Finance s.r.o. proti GK). Soud tedy k nesplnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr přihlédl z úřední povinnosti (srovnej § 588 o.z.).

18. V projednávané věci tak soud dospěl k závěru, že nebylo-li v řízení prokázáno splnění povinnosti žalobkyně zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr, smlouva o úvěru uzavřená mezi žalovaným a žalobkyní je neplatná, a to s účinky ex tunc. Proto žalobkyně nemůže po právu požadovat zaplacení smluvního úroku, smluvní pokuty a dalších případných poplatků uvedených ve smlouvě a má toliko právo na vrácení poskytnutých peněžních prostředků, které soud v případě absolutní neplatnosti smlouvy v souladu s ustanovením § 2991 odst. 2 o.z. považuje za bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, ke kterému došlo bez právního důvodu. Proto soud rozhodl, že žalovaný je povinen v souladu s § 2991 odst. 1 o.z. zaplatit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky (30 000 Kč), jejichž výše je ponížena o část, kterou již žalovaný uhradil (1 976 Kč). Soud přiznal žalobkyni i právo na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., avšak až od marného uplynutí lhůty k zaplacení dluhu určené výzvou ke splacení celého úvěru včetně zákonné výše vážící se k tomuto dni, neboť na základě ujednání obsažených v absolutně neplatné smlouvě nelze určovat splatnost dluhu, přičemž žalovaný byl k uhrazení dluhu žalobkyní prokazatelně vyzván až právě touto výzvou. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. Ve zbytku pak soud s ohledem na výše uvedené žalobu jako nedůvodnou zamítl.

19. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Pro účely rozhodování o nákladech řízení v této věci soud nevycházel pouze z„ jistiny“, tedy žalované částky samotné, nýbrž do posouzení míry úspěchu a neúspěchu ve věci zahrnul i příslušenství, a to včetně běžícího a zkapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 30 Co 363/2013). Po zohlednění těchto částek se podává, že větší úspěch ve věci měla žalobkyně. Za předmět řízení je třeba považovat součet těchto částek, tj. částku 41 365,07 Kč. Rozdíl úspěchu a neúspěchu žalobkyně činí 50,98 % (75,49 % úspěch – 24,51 % neúspěch). Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu částky: -) 1 236 Kč (zaplacený soudní poplatek), -) Advokát žalobkyně učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé, výzva k plnění (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), o) Mimosmluvní odměna za 3 úkony právní služby činí do podání návrhu 3 x 500 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 3. vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta do podání návrhu činí 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), -) 378 Kč (náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem tak má žalobkyně nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 50,98 % z částky 3 414 Kč, tj. 1 740,46 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Soud nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení za úkon právní služby - vyjádření ze dne 18. 5. 2023, kterým žalobkyně na výzvu soudu doplnila žalobní tvrzení a důkazy ohledně toho, že při uzavírání smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně v tomto podání uvedla skutečnosti a označila důkazy, které mohla a měla uvést již v žalobě, avšak vlastní vinou tak neučinila. Soud zohlednil též skutečnost, že žalobkyně byla zastoupena advokátem a v obdobných případech vystupuje v roli žalobkyně i před zdejším soudem, kdy soud po žalobkyni tvrzení ohledně úvěruschopnosti a označení důkazů požaduje před každým jednáním. Za těchto okolností soud nepovažoval za spravedlivé, aby náhrada nákladů řízení byla navýšena o uvedený úkon.