5 C 141/2022

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Pomichálkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 27 540 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 742,77 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 15 000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 12 540 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 254,90 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 12 540 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 214,54 Kč k rukám zástupce žalobkyně advokáta JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D., a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 11. 11. 2010 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, smlouvu o půjčce číslo na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta půjčka ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal za poskytnutí půjčky zaplatit souhrnný poplatek ve výši 12 540 Kč. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, v důsledku čehož se stal jeho závazek splatným v celém rozsahu. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní došlo s účinností ke dni 5. 1. 2021 k postoupení pohledávky na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem. Přes výzvy žalobkyně žalovaný dluh neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.

3. Žalobkyně souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podaném návrhu, žalovaný se k navrženému postupu nevyjádřil, a proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“). Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ustanovení § 115a o.s.ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání.

4. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav:

5. Právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba, a žalovaný uzavřeli dne 11. 11. 2010 smlouvu o půjčce číslo na základě které původní věřitel poskytl žalovanému částku 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit v souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků dlužnou částku ve výši 27 540 Kč, a to v 59 pravidelných týdenních splátkách. Dlužná částka je vypočtena jako součet půjčky ve výši 15 000 Kč a souhrnného poplatku ve výši 12 540 Kč. Peněžní prostředky žalovaný převzal v den podpisu smlouvy, což výslovně stvrdil svým podpisem na smlouvě (vše prokázáno smlouvou o půjčce). Žalovaný dluh nesplácel řádně a včas, dle žalobkyně, jejíž tvrzení nebylo v řízení nijak vyvráceno, žalovaný dosud ničeho neuhradil. Pohledávky za žalovaným byly s účinností ke dni 5. 1. 2021 převedeny na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 včetně seznamu a přípisem ze dne 6. 1. 2021 včetně podacího lístku). K zaplacení dlužné částky byl žalovaný řádně vyzván dopisem ze dne 11. 11. 2021 (prokázáno předžalobní výzvou včetně podacího lístku).

6. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků při aplikaci ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění, jako smlouvu o půjčce podle § 657 a násl. zákona číslo 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ o.z.“). Ustanovení § 657 odst. 1 o.z. stanoví, že smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 o.z. lze při půjčce peněžité ujednat úroky.

7. Žalobkyně (její právní předchůdce) smlouvu uzavírala v postavení dodavatele (§ 52 odst. 2 o.z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 52 odst. 3 o.z.), a jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 51a a násl. o.z.

8. Podle § 39 o.z. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

9. Podle § 56 odst. 1 o.z. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

10. Podle § 56 odst. 2 o.z. ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění.

11. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o půjčce, na jejímž základě po poskytnutí peněžních prostředků žalovanému vznikla povinnost tyto peněžní prostředky vrátit. Soud však dále dospěl k závěru, že sjednaný souhrnný poplatek byl ve smlouvě sjednán neplatně a domáhání se jeho zaplacení není po právu.

12. Z předmětné smlouvy se podává, že žalovaný se zavázal věřiteli zaplatit vedle vlastní jistiny ve výši 15 000 Kč též další platbu označenou jako souhrnný poplatek ve výši 12 540 Kč. Z žalobních tvrzení ani ze samotného obsahu smlouvy o půjčce nevyplývá, jakou funkci má sjednaný souhrnný poplatek. Není patrno, zda se jedná o odměnu věřiteli za dočasné poskytnutí peněžních prostředků či zda jsou v souhrnném poplatku zahrnuty i případné náklady věřitele, které mu v souvislosti s uzavřenou smlouvou vznikly. Soud má tedy vzhledem k absenci jakékoli konkretizace funkce sjednaného souhrnného poplatku za to, že tento je s přihlédnutím k jeho povaze a účelu faktickým úrokem. Soud nemá pochyb o tom, že souhrnný poplatek je odměnou za dočasné poskytnutí peněz dlužníkovi, když z ekonomického hlediska se jedná právě o tuto úplatu.

13. Soud poté souhrnný poplatek hodnotil jako ujednání pro spotřebitele nikoli jasné a srozumitelné, ale naopak klamavé, neboť věřitel transparentně spotřebiteli nedal najevo, že se jedná fakticky o odměnu věřitele za poskytnutí půjčky, tedy úrok. Ujednání o souhrnném poplatku soud hodnotil jako pro spotřebitele klamavé, a proto na něj nedopadá omezení přezkumu požadavku zachování dobré víry při uzavírání spotřebitelských smluv ve smyslu § 56 odst. 2 o.z. Celková výše faktického úroku pak v případě shora uvedených smluv o půjčce činila částku odpovídající 83,6 % jistiny půjčky poskytované na dobu 59 týdnů (zhruba 14 měsíců). Úrok v takové výši odpovídá již pouze úrokům sjednávaným v lichevních smlouvách, a proto jej nelze považovat za přiměřený. Ujednání o takovéto výši daného úroku, ve smlouvě navíc prezentovaného klamavě nejasně a nesrozumitelně, je nutno považovat za ujednání příčící se dobrým mravům, a proto soud smlouvu o půjčce v části týkající se sjednaného souhrnného poplatku shledal absolutně neplatnou ve smyslu ustanovení § 39 o.z.

14. Proto soud žalobkyni přiznal podle § 657 odst. 1 o.z. částku představující dosud neuhrazenou jistinu z uzavřené smlouvy a dále úrok z prodlení ve smyslu § 517 odst. 2 o.z. v zákonné výši dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném do 30. 6. 2013. Přiznaný kapitalizovaný úrok z prodlení pak soud oproti podané žalobě přiměřeně ponížil tak, aby jeho výpočet vycházel z dosud neuhrazené jistiny. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. Ve zbytku pak soud s ohledem na výše uvedené žalobu jako nedůvodnou zamítl.

15. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. dle míry úspěchu ve věci. Pro účely rozhodování o nákladech řízení v této věci soud nevycházel pouze z„ jistiny“, tedy žalované pohledávky samotné, nýbrž do posouzení míry úspěchu a neúspěch ve věci zahrnul i příslušenství, a to včetně běžícího zkapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 30 Co 363/2013). Soud tak při posouzení míry ne/úspěchu ve věci zohlednil i kapitalizovaný úrok z prodlení a kapitalizovaný úrok v celé jejich výši, běžící úrok kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku a dále též běžící zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku. V posuzované věci byla žalobkyni přiznána částka 15 000 Kč s kapitalizovaným příslušenstvím ve výši 10 742,77 Kč a běžícím příslušenstvím, jež ke dni vyhlášení rozhodnutí činí 1 531,95 Kč. Žalobkyně měla tedy úspěch ohledně celkové částky 27 274,72 Kč. Neúspěch měla naopak ohledně částky 12 540 Kč s kapitalizovaným příslušenstvím ve výši 9 254,90 Kč a běžícího příslušenství zkapitalizovaného ke dni vyhlášení rozhodnutí v částce 1 280,71 Kč. Žalobkyně měla tedy neúspěch ohledně celkové částky 23 075,61 Kč. Za předmět řízení je třeba považovat součet těchto částek, tj. částku 50 350,33 Kč. Rozdíl úspěchu a neúspěchu žalobkyně činí 8,4 % (54,2 % úspěch - 45,8 % neúspěch). Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu částky: -) 1 102 Kč (zaplacený soudní poplatek), o) Advokát žalobkyně učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé, výzva k plnění (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí do podání návrhu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) 3 x 300 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 2. vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta do podání návrhu činí 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). -) 252 Kč (náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem tak má žalobkyně nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 8,4 % z částky 2 554 Kč, tj. 214,54 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Pokud se přisouzená částka podrobí testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právní služby. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Kutné Hoře. Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci.