5 C 145/2020

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Pomichálkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o určení vlastnického práva k nemovitostem

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem pozemku parc. č. st. 7, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], bydlení, pozemku parc. [číslo] zahrada, pozemku parc. [číslo] zahrada, pozemku parc. [číslo] orná půda, pozemku parc. [číslo] orná půda, pozemku parc. [číslo] orná půda, pozemku parc. [číslo] orná půda, pozemku parc. [číslo] orná půda, pozemku parc. [číslo] orná půda, pozemku parc. [číslo] orná půda, pozemku parc. [číslo] orná půda, pozemku parc. [číslo] orná půda, pozemku parc. [číslo] orná půda, pozemku parc. [číslo] orná půda, pozemku parc. [číslo] orná půda, pozemku parc. [číslo] ostatní plocha, pozemku parc. [číslo] ostatní plocha, zapsaných u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Kutná Hora, pro obec Bílé Podolí, katastrální území Lovčice, se zamítá.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem pozemku parc. [číslo] orná půda, pozemku parc. [číslo] orná půda, pozemku parc. [číslo] orná půda, pozemku parc. [číslo] trvalý travní porost, zapsaných u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Kutná Hora, pro obec a katastrální území Vrdy, se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce [částka] k rukám zástupce žalované advokáta Mgr. [jméno] [příjmení], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou domáhal určení vlastnického práva ke sporným nemovitostem. Žalobu odůvodnil tím, že shora uvedené pozemky převedl na žalovanou darovacími smlouvami ze dne [datum] a ze dne [datum]. Předmětné nemovitosti převedl na žalovanou s tím, že bude moci nemovitost [adresa] v [obec] doživotně užívat. Žalovaná krátce po převedení sporných nemovitosti do jejího vlastnictví začala činit kroky, které byly zjevným porušením dobrých mravů vůči žalobci. V lednu 2020 žalovaná na žalobce zavolala hlídku PČR s nepravdivým nařčením, že žalobce ji napadl, ačkoliv tomu tak ve skutečnosti nebylo. Žalovaná pak podala návrh na rozvod, aby žalobci zaniklo právo užívání sporných nemovitostí. Žalobce si zpětně uvědomil, že žalovaná po něm požadovala, aby na ni převedl veškerý majetek, přičemž poté vyprovokovala hádku, aby měla důvod zavolat PČR. Žalobce písemně žalované oznámil, že odstupuje od uvedených darovacích smluv pro nevděk žalované a vyzval ji k součinnosti se změnou zápisu v katastru nemovitostí, přičemž žalovaná na tuto výzvu nijak nereagovala.

2. V průběhu řízení žalobce doplnil, že po darování předmětných nemovitostí byl ze strany žalované opakovaně častován vulgárními výrazy, které žalovaná často doprovázela mimikou a gestikulací, kdy mj. předváděla podříznutí krku. Žalovaná neváhala takto s žalobcem jednat ani před dalšími osobami. Vulgární slovní výpady žalovaná doplňovala výhružkami zabitím, snažila se žalobce vydírat a týrat. Žalovaná jej taktéž fyzicky napadala. Dopouštěla se takového jednání, ačkoliv před uzavřením darovacích smluv sdělovala a přislíbila, že se o žalobce bude starat a poskytovat mu doživotní péči. Žalobci je dále známo, že žalovaná navázala známost s několika muži. Dále jej žalovaná okradla o finance, které měl doma uložené, a o elektroniku a dokumentaci sloužící žalobci k podnikání. Stejně tak odcizila i finanční hotovost z obytného přívěsu žalobcovy dcery. Vše pak vyvrcholilo, když přes toto její chování vůči žalobci na něj sama zavolala PČR, ze strany žalované se jednalo o cílené, plánované a vypočítavé jednání.

3. Žalovaná nárok uplatněný žalobou neuznala. Nikdy se k žalobci v rozporu s dobrými mravy nechovala, nežádala jej ani o převod veškerého majetku na její osobu. Byl to žalobce, nikoliv žalovaná, kdo se k druhému choval agresivně, opakovaně ohlašoval spáchání přestupků či trestných činů. [jméno] má z žalobce a jeho vznětlivé povahy strach. Navrhla tak žalobu zamítnout.

4. Účastníci učinili nesporným, že v době prvního jednání ve věci byli manželi, přičemž probíhalo řízení o rozvod manželství. Dále učinili nesporným, že na počátku roku 2020 mezi nimi proběhl konflikt, u kterého zasahovala PČR.

5. Soud dále provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“.), z nichž byl prokázán následující skutkový stav: Žalovaná je v katastru nemovitostí zapsaná jako výlučný vlastník pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Lovčice, obec Bílé Podolí, a dále pozemků uvedených ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku (prokázáno výpisy z katastru nemovitostí). Pozemek parc. [číslo] v katastrálním území Lovčice, obec Bílé Podolí, a dále nemovitosti uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku byly na žalovanou převedeny na základě darovací smlouvy ze dne [datum], nemovitosti uvedené ve výroku II. tohoto rozsudku byly na žalovanou převedeny na základě darovací smlouvy ze dne [datum]. Obě smlouvy byly uzavřeny mezi žalobcem jakožto výlučným vlastníkem nemovitostí a žalovanou jako obdarovanou. Součástí darovacích smluv bylo ujednání o věcném právu zákazu zcizení a zatížení předmětných nemovitostí bez souhlasu žalobce (prokázáno darovacími smlouvami). V době uzavření darovacích smluv byli účastníci manžely, manželství uzavřeli dne [datum] (prokázáno oddacím listem). Žalobce právním jednáním adresovaným žalované odstoupil pro nevděk od výše uvedených darovacích smluv s odůvodněním, že ze strany žalované došlo ke zjevnému porušení dobrých mravů, když v lednu 2020 zavolala Policii ČR s nepravdivým nařčením, že ji měl žalobce napadnout, přestože tomu tak nebylo. Žalobce byl přesvědčen, že šlo o promyšlený postup, jak z žalobce vylákat majetek a následně ho očernit a mít důvod pro rozvod. V odvolání daru bylo dále uvedeno, že z budovy [adresa] v [obec] z jeho poklady zmizela finanční hotovost ve výši [částka], 2 ks počítačů, tiskárna, osobní písemnosti a písemnosti týkající se podnikání žalobce, z obytného přívěsu žalobce dále zmizela hotovost ve výši [částka], počítač, osobní doklady žalobce a doklady k vozidlu. Žalobce žalovanou vyzval k poskytnutí součinnosti se změnou vlastnictví v katastru nemovitostí za účelem vyhnutí se soudnímu sporu (prokázáno předžalobními výzvami ze dne [datum] včetně podacích lístků). Usnesením Města Čáslav ze dne 22. 10. 2020, č.j. PRE 32117/2020, bylo zastaveno řízení vedené proti žalobci pro přestupek, kterého se měl žalobce dopustit tím, že dne [datum] v době mezi 01:30 až 02:00 hodin v domě [adresa] v [obec] napadl žalovanou úderem pěstí do hlavy a dále strčením žalované na dveře s jejím následným pádem na zem, neboť spáchání projednávaného skutku nebylo žalobci prokázáno (prokázáno citovaným usnesením).

6. Soud dále vyslechl svědkyni [jméno] [celé jméno žalované] [anonymizováno], jejíž výslech byl ovšem proveden nadbytečně a z její výpovědi soud nezjistil skutečnosti významné pro právní posouzení věci.

7. Soud zamítl návrh žalobce na doplnění dokazování výslechem svědkyň [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova], [jméno] [příjmení] a dále spisem ve věci rozvodového řízení účastníků, potvrzeními o dlouhodobém hospodaření žalobce na sporných pozemcích, pachtovní smlouvou ze dne [datum], oznámením Státního zemědělského intervenčního fondu ze dne [datum], oznámením o výši důchodu, poznámkami žalované, případně znaleckým posudkem z oboru grafologie, a návrh žalované na doplnění dokazování prvotním odvoláním daru ze dne [datum] pro nadbytečnost všech uvedených důkazů, neboť soud zjistil skutkový stav dostatečně pro to, aby mohla být věc po právní stránce posouzena.

8. Podle § 80 o.s.ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

9. Podle § 2072 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), ublížil-li obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy, může dárce, neprominul-li to obdarovanému, od darovací smlouvy pro jeho nevděk odstoupit. Byl-li dar již odevzdán, má dárce právo požadovat vydání celého daru, a není-li to možné, zaplacení jeho obvyklé ceny. Odůvodňují-li to okolnosti, považuje se za nevděk vůči dárci také zjevné porušení dobrých mravů vůči osobě obdarovanému blízké.

10. Podle § 2073 o.z. nevděk činí obdarovaného co do jeho osoby nepoctivým držitelem.

11. Jelikož byla žalobcem podána určovací žaloba, soud se nejprve zabýval naléhavým právním zájmem žalobce na požadovaném určení a dospěl k závěru, že naléhavý právní zájem je v projednávané věci dán. Naléhavý právní zájem na určení je totiž dán tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce, nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 1971, sp. zn. 2 Cz 8/71, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod [číslo]). Za situace, kdy by došlo k odvolání daru pro nevděk platně, a žalovaná by žalobci neposkytla součinnost pro změnu zápisu v katastru nemovitostí, vlastnické právo žalobce by bylo ohroženo, neboť v katastru nemovitostí by byla jako vlastník sporných nemovitostí zapsána jiná osoba. Platnost odvolání daru pro nevděk (pouhé určení právní skutečnosti, nikoliv práva či právního poměru) pak soud posuzuje jako předběžnou otázku právně významnou pro určení vlastnictví.

12. Odvolání daru pro nevděk je institut pamatující na určitý způsob ochrany dárce, kterým lze sankcionovat nevděčné chování obdarovaného poté, co byl ze strany dárce obdařen. Navzdory proklamované neodvolatelnosti daru je v souladu se zásadou dobrých mravů a slušnosti připuštěna jeho revokace. Motivem takové právní úpravy je obecně sdílený poznatek, že vzhledem ke štědrosti a velkorysosti dárce poskytujícího bezúplatně předmět daru, lze očekávat slušné chování obdarovaného vůči dárci a jeho rodině, tedy do jisté míry vděčnost vůči osobě dárce. Nutno dodat, že odvolání daru pro nevděk je jedním ze dvou zákonem předpokládaných kvalifikovaných revokačních důvodů, což ovšem s přihlédnutím k principu autonomie vůle v soukromoprávních vztazích nevylučuje, aby součástí darovací smlouvy bylo ujednání stran vymezující další revokační důvody nad rámec zákonem předpokládaných.

13. K zániku darovacího vztahu v důsledku odvolání daru pro nevděk a obnově vlastnického práva dárce k předmětu daru dojde na základě dvou právních skutečností, a to hrubého porušení dobrých mravů (dle současné právní úpravy zjevného porušení dobrých mravů) chováním obdarovaného vůči dárci nebo členům jeho rodiny a jednostranného právního jednání dárce adresovaného obdarovanému směřujícího k vrácení daru. Lze dodat, že pro zmíněné jednostranné adresné právní jednání platí, že kromě vymezení důvodu pro odvolání daru musí splňovat náležitosti požadované občanským zákoníkem pro právní jednání obecně (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2008, sp. zn. 33 Odo 936/2006). Nevděčné chování obdarovaného vůči dárci tak není samo o sobě způsobilé zrušit účinky darovací smlouvy, nýbrž v tento okamžik dárci vzniká„ pouze“ právo domáhat se vrácení daru. K odvolání daru je tak třeba, aby dárce využil tohoto práva a učinil směrem k obdarovanému projev vůle odvolat dar. Odstupuje-li dárce od darovací smlouvy pro nevděk, musí konkretizovat, v čem shledává chování obdarovaného nevděčným, resp. musí artikulovat, jak a čím mu obdarovaný ublížil, aby bylo možno posoudit, zda ze strany obdarovaného došlo ke zjevnému porušení dobrých mravů (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. 33 Cdo 3370/2017).

14. Jak lze dovodit ze znění shora citovaného ustanovení § 2073 o.z. a jak vyplývá i z rozhodovací praxe soudů, darovací vztah zaniká okamžikem, kdy projev vůle dárce zrušit účinky darování došel obdarovanému. Dále již ze strany žalobce není třeba ničeho dalšího činit. Darovací smlouva se za splnění dvou shora uvedených předpokladů tímto okamžikem ruší a obnovuje se původní právní vztah, tj. vlastnické právo dárce k předmětu daru s účinky ex nunc, přičemž obdarovaný, který se stal neoprávněným držitelem, je povinen mu věc vydat. Tato povinnost přitom není závislá na tom, zda dárce uplatnil právo na vydání daru u soudu, neboť právo dárce a povinnost obdarovaného vyplývají za splnění těchto předpokladů přímo ze zákona (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2008, sp. zn. 33 Odo 936/2006, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3001/2009). Za situace, kdy obdarovaný nesplní svou povinnost dobrovolně, se může dárce svého práva domáhat prostřednictvím žaloby dle povahy předmětu daru (v projednávané věci na určení vlastnictví k nemovitostem). V takovém případě však soud s ohledem na výše popsanou právní úpravu odvolání daru pro nevděk posuzuje toliko, zda došlo ze strany obdarovaného vůči dárci k nevděčnému chování odůvodňujícímu revokaci daru a zda dárce toto chování vymezil v jednostranném právním jednání adresovaném obdarovanému včetně projevu vůle dar odvolat. Soud tedy ve vztahu k uplatněnému nároku na vrácení daru posuzuje platnost učiněného odvolání daru pro nevděk jako předběžnou otázku, aniž by byl oprávněn zjišťovat celý skutkový stav věci včetně důvodů svědčících pro odvolání daru, pokud tyto nebyly vymezeny již v odvolání daru.

15. Soud se tedy v projednávané věci mohl zabývat pouze důvody uvedenými v žalobcem učiněných odvoláních daru ze dne [datum] adresovaných žalované. Pokud tedy žalobce v průběhu řízení uvedl další důvody svědčící o případném nevděčném chování žalované vůči jeho osobě (např. verbální a fyzické útoky ze strany žalované, neposkytnutí pomoci a péče, poměr žalované s jinými muži atd.), případná pravdivost těchto tvrzení, byť by toto chování zcela určitě naplňovalo znaky zjevného porušení dobrých mravů, by nemohla rozhodnutí soudu zvrátit. Jelikož takové chování žalované nebylo vymezeno již v odvolání daru pro nevděk, který žalobce žalované adresoval, není v této věci právně relevantní.

16. Dále je třeba podotknout, že soud se s ohledem na shora uvedené nezabýval ani případnou pravdivostí žalobcových tvrzení, že žalovaná měla z domu v [obec] a obytného přívěsu žalobce odcizit finanční hotovost, elektroniku a doklady. Žalobce sice na ztrátu, resp. odcizení těchto věcí, poukázal již v odvolání daru pro nevděk adresovaném žalované, nicméně toto odcizení věcí formuloval velmi obecně a z obsahu odvolání daru pro nevděk není možné dovodit, že věci měla dle žalobce odcizit právě žalovaná. Jak je uvedeno již shora, adresné právní jednání pro odvolání daru musí splňovat i všechny obecné náležitosti právního jednání. Byť lze dospět k domněnce, že vzhledem k zakomponování tohoto tvrzení do odvolání daru je možné„ mezi řádky“ vyčíst, že ze ztráty věcí žalobce viní žalovanou, není možné odvolání daru pro nevděk považovat v této části za určité právní jednání, resp. určité vymezení důvodů pro odvolání daru, neboť v něm nebylo vymezeno chování žalované vůči dárci zjevně porušující dobré mravy. Proto soud musel i toto tvrzení shledat bez právní relevance k projednávané věci.

17. Za jediný uplatněný důvod v odvolání daru adresovaném žalované tak bylo možno s ohledem na shora uvedené považovat pouze tu skutečnost, že žalovaná na žalobce zavolala hlídku PČR kvůli jejímu fyzickému napadení ze strany žalobce, ačkoliv přestupkové řízení bylo následně zastaveno, neboť nebylo prokázáno, že žalobce se takového jednání dopustil. Tato skutečnost ovšem nemůže obstát jako důvod pro odvolání daru pro nevděk. Nevděkem již není jen chování v rozporu s dobrými mravy, jak vyžadovala úprava účinná do [datum], ale musí se jednat o jednání úmyslné či z hrubé nedbalosti, které dárci ublíží. Do posuzování, zda došlo k naplnění podmínek pro odvolání daru tak vstupuje i subjektivní kritérium ublížení dárci, které je zjevné, tj. očividné navenek. Je třeba učinit komplexní hodnocení závadného chování, jež v sobě nese prvky subjektivního a objektivního vyhodnocení revokačního důvodu. Rozhodujícím je přitom objektivní hledisko, teprve na místě druhém nastupuje úvaha, jak nemravné chování pociťoval sám dotčený dárce. Pouhé subjektivní přesvědčení dárce o tom, že obdarovaný se vůči němu zachoval nevděčně (tj. vnímá skutek obdarovaného jako ublížení), samo o sobě nepostačuje k revokaci, závěr o patřičnosti revokace je třeba objektivizovat testem dobrých mravů (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 33 Cdo 1794/2018).

18. Soud při tomto hodnocení přihlédl i k rozhodovací praxi Nejvyššího soudu. Z té kupř. vyplývá, že pro vrácení daru nepostačuje to, že obdarovaná opakovaně podala na dárce oznámení pro podezření ze spáchání přestupků proti občanskému soužití, v nichž tvrdila, že ji dárce verbálně i fyzicky napadl, přičemž ani v jednom případě nebyl shledán vinným ze spáchání přestupku (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2007, sp. zn. 33 Odo 113/2006). Pro vrácení daru dokonce nepostačuje ani podání trestního oznámení, neboť hrozbu trestem nelze považovat jako chování hrubě porušující dobré mravy. Pokud nedošlo k naplnění skutkové podstaty trestného činu, trest podáním trestního oznámení označenému subjektu nehrozí. Naopak, naplnilo-li jeho jednání znaky trestného činu (a v trestním řízení je shledán vinným a je mu uložen trest), bylo trestní oznámení důvodné a není jej možné označit za chování porušující dobré mravy (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 33 Cdo 2248/2011). Soud si je vědom toho, že v tomto odstavci citovaná judikatura se vztahuje k právní úpravě účinné do 31. 12. 2013, kdy odvolání daru pro nevděk bylo odůvodněno hrubým porušením dobrých mravů a dle současné právní úpravy již nemusí být dobré mravy porušeny hrubým způsobem (postačuje chování v rozporu s dobrými mravy), chování obdarovaného musí být však způsobilé dárci ublížit. Samotné oznámení údajného protiprávního jednání žalobce dle soudu nelze považovat za porušení dobrých mravů, které by bylo způsobilé mu nějak ublížit. S ohledem na uvedenou judikaturu, pokud se ze strany žalované ve vztahu k údajnému napadení jednalo o smyšlené oznámení, žalobci nemohla v přestupkovém řízení reálně hrozit sankce. Samotné očernění žalobce ze strany žalované jej pak mohlo citově zasáhnout tak, že toto chování případně mohl považovat za ublížení, nicméně jak je uvedeno výše, rozhodujícím je objektivní hledisko hodnocení chování obdarovaného, které má přednost před subjektivními pocity dárce. Lze připustit, že záměrné oznámení žalované o spáchání přestupku nezakládající se na pravdě je v rozporu s dobrými mravy, nicméně takové chování nedosahuje potřebné intenzity, aby mohlo žalobci ublížit, a to již právě z toho důvodu, že žalobci v případě neviny nemohl hrozit postih v přestupkovém řízení a jeho pověst ani nemohla utrpět. Závěrem pak nutno dodat, že dle žalobce plánované podání návrhu na rozvod nebylo vázáno na oznámení žalované a následné přestupkové řízení, neboť žalovaná takový návrh mohla podat i z jiných důvodů, když trvání účinků darování nebylo v této věci podmíněno setrváním účastníků v manželství či vymezením okruhu důvodů pro podání návrhu na rozvod, aniž by tím byly dotčeny účinky darování.

19. Soud proto žalobu s odkazem na důvody shora uvedené zamítl.

20. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla v řízení plně úspěšná a náleží ji plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrady za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalované je plátcem této daně. Konkrétně má žalovaná nárok na náhradu částky: -) Advokát žalolované učinil v řízení celkem pět úkonů právní služby: příprava a převzetí zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), vyjádření k žalobě a závěrečný návrh (§ 11 odst. 1 písm. d/ adv. tarifu), účast na jednání soudu dne [datum] a dne [datum] (§ 11 odst. 1 písm. g/ vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu) o) Mimosmluvní odměna za pět úkonů právní služby činí 5 x [částka] (§ 9 odst. 3 písm. a), odst. 4 písm. b) a § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu) o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta činí 3 x [částka] (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), -) [částka] - náhrada za dvě jízdy osobním automobilem tov. zn. Volvo, [registrační značka], při cestě [obec] - [obec] a zpět (jednání před soudem dne [datum] a dne [datum]) o celkové vzdálenosti 180 Km, při ceně [částka] za litr pohonných hmot a náhrady [částka] za kilometr dle vyhlášky č. 589/2020 Sb., -) [částka] - náhrada za promeškaný čas advokáta strávený cestou do místa úkonu v celkové délce 8 započatých půlhodin (dle § 14 odst. 1 písm. a/, odst. 3 adv. tarifu), -) [částka] (náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty z výše uvedených položek podle § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem tak má žalovaná nárok na náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to k rukám zástupce žalované ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.).