5 C 15/2022

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Pomichálkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovnicí příjmení jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 246 825,28 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 243 278,14 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 205,83 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 279,50 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 243 989,17 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 21,9 % ročně z částky 16 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2 721,86 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 25 532,31 Kč a úrokem ve výši 11,99 % ročně z částky 227 989,17 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 34 413,72 k rukám zástupkyně žalobkyně advokátky Mgr. [jméno] [příjmení], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení zažalovaných částek 230 825,28 Kč s příslušenstvím a 16 000 Kč s příslušenství s tím, že žalovaný a původní věřitel, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřeli dne [datum] smlouvu o povoleném debetu [číslo], jíž se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr ve výši 16 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky společně se sjednaným úrokem ve výši 21,90 % ročně a poplatky účtované v souvislosti s vedením účtu. Žalovaný byl oprávněn průběžně čerpat povolený debet a také jej kdykoli částečně nebo zcela splatit. Po dosažení maximální hranice debetu byly další splatné transakce evidovány jako položky po splatnosti a jistina povoleného debetu se dále nenavyšovala. Žalovaný porušil povinnost úvěr splácet, a proto byl dluh dne [datum] v celé výši zesplatněn. Žalobkyně tak požadovala 16 000 Kč jako nesplacenou jistinu a dále příslušenství této pohledávky. Dále byla mezi shora uvedeným původním věřitelem a žalovaným uzavřena dne [datum] smlouva o půjčce [číslo], na jejímž základě se původní věřitel zavázal žalovanému poskytnout úvěr ve výši 230 000 Kč a žalovaný se jej zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách spolu se smluvním úrokem ve výši 11,99 % ročně a dalšími smluvenými poplatky. Původní věřitel smluvní povinnost splnil a poskytl žalovanému úvěr, který ovšem žalovaný řádně a včas nesplácel. Proto původní věřitel přistoupil dne [datum] k zesplatnění úvěru a požaduje zaplacení nesplacené jistiny, poplatků a příslušenství. Obě pohledávky za žalovaným byly původním věřitelem postoupeny na [právnická osoba] a.s., která je dále postoupila na žalobkyni. Žalovaný ničeho neuhradil, ačkoliv byl k zaplacení dlužných částek žalobkyní vyzván výzvou před podáním žaloby.

2. Skutečnost, že žalovaný je cizím státním příslušníkem, zakládá cizí prvek ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012, když situace, kdy pobyt žalovaného není znám, může vyvolat otázky ohledně určení mezinárodní příslušnosti soudu. Protože se nepodařilo přes pátrání soudu zjistit, na území jakého členského státu má žalovaný v současné době bydliště, pak má soud za to s odkazem na závěry rozhodnutí Soudního dvora C [číslo] ze dne [datum] ve věci [právnická osoba] proti [jméno] [příjmení] [příjmení], ECR I [číslo], že obdobně v této věci je soudem příslušným o věci rozhodnout, když na území ČR se nacházelo poslední známé bydliště žalovaného a žalovaný před podáním žaloby žalobci jinou adresu neoznámil. Pak tedy soud pokračoval podle vnitrostátního procesního práva a ustanovil k ochraně zájmů žalovaného v řízení opatrovníkem advokáta.

3. Opatrovnice žalovaného se k žalobě vyjádřila tak, že dle žalobkyní předložených listinných důkazů nebylo jednoznačně prokázáno, že žalovaný peněžní prostředky z uvedených smluv skutečně čerpal, když žalobkyní předložené výpisy jsou nedostatečnými důkazy. Z opatrnosti vznesla námitku promlčení ohledně žalované částky 16 000 Kč, která byla žalovanému poskytnuta již v roce 2017. Konečně uvedla, že původní věřitel řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného splácet peněžní prostředky, když nelze spoléhat na prohlášení dlužníka, ale je nutné vyvinout aktivitu tak, aby byly zjištěny skutečnosti, na základě kterých půjde vyhodnotit příjmy i výdaje spotřebitele. Uzavřené smlouvy jsou tak absolutně neplatné. S ohledem na uvedené navrhla žalobu v celém rozsahu zamítnout.

4. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav:

5. Žalovaný a společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřeli dne [datum] smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb, jíž se banka zavázala za dále dohodnutých podmínek poskytovat či zprostředkovávat bankovní služby ve smlouvě uvedené, přičemž žalovaný při uzavření smlouvy předložil své osobní doklady k prokázání totožnosti (prokázáno smlouvou ze dne [datum] včetně kopie občanského průkazu a průkazu zdravotního pojištění). Žalovaný zažádal o nastavení služby GSM banking/Mobilní Elektronický klíč, přičemž se opět prokázal osobním dokladem. Dne [datum] žalovaný převzal obálku s kódy I-PIN a T-PIN pro použití Mobilního Elektronického klíče formou SMS zprávy (prokázáno žádostí ze dne [datum] včetně kopie občanského průkazu a protokolem o převzetí a užívání kódů ze dne [datum]).

6. Na základě takto převzatých kódů pro ověření totožnosti při komunikaci prostřednictvím elektronických prostředků na dálku žalovaný uzavřel s bankou dne [datum] smlouvu o povoleném debetu na běžném účtu, kdy se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr formou přečerpání na běžném účtu do částky 16 000 Kč. Žalovaný se zavázal za poskytnutí úvěru zaplatit smluvní úrok ve výši 21,90 % ročně. Žalovaný byl oprávněn čerpat povolený debet nepřetržitě nejdéle po dobu jednoho roku, byl taktéž oprávněn dlužnou částku splatit kdykoli zcela nebo částečně (tj. zajistit na účtu nulový nebo kreditní zůstatek), byl tak povinen učinit v poslední den lhůty v délce jednoho roku od čerpání (prokázáno smlouvou o povoleném debetu na běžném účtu ze dne [datum] [číslo]). Ke smlouvě bylo dále doloženo potvrzení původního věřitele, že žalovaný byl dne [datum] ohledně schopnosti splácení hodnocen v pořádku bez zjištění negativních informací, přičemž tento protokol o hodnocení byl výsledkem procesu schvalování dle interních předpisů původního věřitele, kterým byly posouzeny v protokolu uvedené oblasti (prokázáno protokolem o ověření úvěruschopnosti klienta). Dále žalovaný a banka uzavřeli prostřednictvím elektronických komunikačních prostředků na dálku dne [datum]„ smlouvo o půjčce“, na jejímž základě se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 230 000 Kč a žalovaný se jej zavázal splácet společně s úrokem ve výši 11,99 % ročně formou 120 pravidelných měsíčních splátek po 3 298,50 Kč k 15. dni v měsíci (prokázáno smlouvou ze dne [datum] [číslo] včetně certifikátů o podpisu a akceptace návrhu ze dne [datum]). Žalovaný na základě smlouvy o povoleném debetu postupně počínaje dne [datum], kdy byl zůstatek peněžních prostředků na účtu nulový, čerpal peněžní prostředky, přičemž v období dubna 2020 provedl dílčí splátky úvěru, ke dni [datum] povolený debet dosáhl maximální částky 16 000 Kč (prokázáno výpisem z povoleného debetu). Dne [datum] žalovaný čerpal peněžní prostředky ve výši 230 000 Kč, přičemž od data tohoto čerpání do dne [datum] uhradil celkem 2 721,83 Kč (prokázáno výpisem spotřebitelského úvěru). S ohledem na porušování smluvních ujednání banka pohledávky z obou úvěrů prohlásila za splatné a vyzvala žalovaného k uhrazení dluhu (prokázáno prohlášeními o okamžité splatnosti ze dne [datum] včetně přehledu podacích čísel).

7. Pohledávky za žalovaným byly následně smlouvou ze dne [datum] postoupeny na [právnická osoba], a.s., [IČO], o čemž byl žalovaný vyrozuměn původním věřitelem (prokázáno rámcovou smlouvou o postupování pohledávek ze dne [datum], smlouvou o postoupení pohledávek č. 2018 [číslo] ze dne [datum] přílohy [číslo] vyrozuměními o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně přehledu podacích čísel). Společnost I- [právnická osoba], [IČO], smlouvou ze dne [datum] pohledávky za žalovaným postoupila dále na žalobkyni, což taktéž žalovanému oznámila (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně přílohy [číslo] oznámeními o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně seznamu odeslaných oznámení). Žalobkyně pak žalovaného ještě jednou vyzvala k dobrovolnému zaplacení dlužných částek s upozorněním, že v opačném případě se bude svého nároku domáhat soudní cestou (prokázáno předžalobními výzvami ze dne [datum] včetně seznamu odeslaných výzev).

8. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

9. Žalobkyně (její právní předchůdce) smlouvy uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.), a jedná se tedy o spotřebitelské smlouvy ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o.z. Tím se tak na smlouvy neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o.z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, kdy úvěr poskytovaný spotřebiteli je ve smyslu § 2 odst. 1 citovaného zákona spotřebitelským úvěrem.

10. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.

11. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Povinností je zejména uchovávat mj. dokumenty a záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dokumenty je nutno uchovávat nejméně po dobu pěti let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty a záznamy vznikly.

13. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Ze shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost poskytovatele úvěru zkoumat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nastává tehdy, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet jednotlivé splátky úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, v neposlední řadě též případné závazky žadatele z dříve uzavřených smluv). Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje.

16. Žalobkyně k prokázání splnění povinnosti zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr soudu zaslala protokol o ověření úvěruschopnosti klienta vztahující se k úvěru o povoleném debetu ze dne [datum], přičemž v protokolu jsou v obecné rovině uvedeny oblasti, které poskytovatel úvěru zkoumal, z nichž byl dosažen výsledek, že ke klientovi nebyly zjištěny negativní skutečnosti. Ze žalobních tvrzení a předložených důkazů přitom nevyplývá, jaké konkrétní skutečnosti byly k osobě žalovaného a jeho poměrům zjištěny. Přitom skutečnost, zda byla řádně zkoumána úvěruschopnost, posuzuje soud, který tak činí na základě konkrétních tvrzení o příjmech a výdajích spotřebitele a k nim předloženým důkazům, přičemž nelze vycházet pouze z prohlášení žalobkyně, resp. původního věřitele. Nutno dodat, že z ustanovení § 78 zákona o spotřebitelském úvěru přitom vyplývá povinnost uchovávat dokumenty vážící se k povinnosti zkoumat úvěruschopnost uchovávat po dobu minimálně pěti let. K úvěrové smlouvě ze dne [datum] pak nebylo stran splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost žalovaného tvrzeno a doloženo ničeho.

17. Jak je uvedeno výše, uvedené dokumenty vážící se k povinnosti věřitele posuzovat schopnost žalovaného splácet úvěr nebyly v žalobě ani v jiném podání žalobkyně označeny, k žalobě nebyly ani přiloženy. Soud ve věci nařídil jednání mj. za tím účelem, aby mohl žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. poskytnout poučení, že jí dosud nebyly vylíčeny všechny rozhodující skutečnosti a nebyla prokázána tvrzení o tom, že původní věřitel skutečně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to včetně následků spojených s nesplněním výzvy k jejich dotvrzení a označení. Nutno dodat, že poučení dle shora citovaného ustanovení o.s.ř. se poskytuje pouze účastníku (jeho zmocněnci či zástupci), který je přítomen u jednání, při jiném úkonu soud takové poučení neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být takové poučení poskytnuto účastníku, který se k jednání nedostavil a nepožádal o odročení jednání z důležitého důvodu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). Je-li jednáno v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zmocněnce či zástupce), je to účastník, jenž svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006 sp. zn. 29 Odo 832/2006). Žalobkyně, která se jednání bez omluvy nezúčastnila a ani nepožádala o odročení jednání z důležitého důvodu, se tak sama připravila o dobrodiní soudu ve formě poučovací povinnosti dle § 118a o.s.ř.

18. S ohledem na skutečnost, že v projednávané věci nebylo zjištěno, že by věřitel při poskytování spotřebitelského úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného, soud dospěl k závěru, že mezi stranami uzavřená úvěrová smlouva [číslo] ze dne [datum] je neplatná. Ačkoliv znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru podmiňuje neplatnost smlouvy námitkou učiněnou spotřebitelem v promlčecí lhůtě, takové ustanovení je v rozporu s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum], o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, které mají být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž stejná ustanovení směrnice zároveň brání tomu, aby sankce (neplatnost smlouvy) spojená s porušením této povinnosti byla podmíněna uplatněním námitky spotřebitele v promlčecí lhůtě (srovnej rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci C [číslo], OPR- [právnická osoba] proti GK). Soud tedy k nesplnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr a na to navazující neplatnosti smlouvy přihlédl z úřední povinnosti (srovnej § 588 o.z.).

19. I přes shora uvedené pak soud dospěl k závěru, že neunesla-li žalobkyně břemeno tvrzení a břemeno důkazní stran povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr i ve vztahu ke smlouvě o povoleném debetu na běžném účtu ze dne [datum] [číslo], tato úvěrová smlouva byla uzavřena platně. Soud přitom přihlédl k tomu, že smlouva o povoleném debetu není klasickou úvěrovou smlouvou, která od (zpravidla) měsíce následujícího po čerpání úvěru stanoví povinnost dlužníka začít splácet úvěr formou pravidelných měsíčních splátek sjednaných ve fixní výši. V konkrétním případě žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nečerpal naráz v jeden okamžik, nýbrž postupně v nízkých částkách. Žalovaný přitom nebyl vázán poskytnuté peněžní prostředky splácet dle rigidního ujednání o splátkách, jejichž podmínky jednostranně stanovil věřitel. Byť byla ve smlouvě stanovena určitá pravidla pro splácení, tato ponechávala spotřebitele určitou volnost s přihlédnutím k jeho momentálním možnostem. Taktéž nelze přehlédnout, že povinnost zkoumat úvěruschopnost se řadí mezi povinnosti předsmluvní. V případě smluv, na základě kterých lze peněžní prostředky čerpat opakovaně, se tato povinnost nemění. Ačkoliv nebylo zjištěno, že původní věřitel skutečně zkoumal schopnost žalovaného splácet úvěr v době uzavření smlouvy o povoleném debetu, případné splnění povinnosti ke dni uzavření smlouvy ([datum]) by neznamenalo, že byla zjištěna kredibilita žalovaného v době (opakovaného) čerpání peněžních prostředků, kdy v konkrétním případě z nulového zůstatku byla první částka vedoucí k celkovému dluhu čerpána až dne [datum]). Soud je tak přesvědčen, že vzhledem ke všem okolnostem nelze na splnění povinnosti poskytovatele úvěru v případě konkrétní smlouvy o povoleném debetu lpít až formalisticky, neboť na základě jisté volnosti dlužníka při splácení a výše poskytnutých peněžních prostředků lze mít za to, že bylo v silách žalovaného tyto peněžní prostředky splácet a že banka sama již nemohla k samotnému okamžiku čerpání úvěru možnost žalovaného splácet zkoumat. Na tomto místě je vhodné zároveň podotknout, že splatnost úvěrované částky dle smluvního ujednání mohla nastat nejdříve ke dni [datum], přičemž ani nelze přehlédnout, že v průběhu této doby k plnění bylo na dluh i částečně plněno. Soud tak dospěl k závěru, že k promlčení pohledávky již jen s ohledem na obecnou tříletou promlčecí lhůtu (§ 629 odst. 1 o.z.) v případě tohoto úvěru nemohlo dojít a námitka promlčení tak nebyla vznesena důvodně.

20. Proto soud žalobě v části týkající se žalované částky a příslušenství ze smlouvy [číslo] v plném rozsahu vyhověl. V případě smlouvy [číslo] dospěl soud k závěru, že nebylo-li v řízení prokázáno splnění povinnosti právního předchůdce žalobkyně zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr, smlouva o úvěru uzavřená mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně je neplatná, a to s účinky ex tunc. Proto žalobkyně nemůže po právu požadovat zaplacení smluvního úroku a dalších poplatků uvedených ve smlouvě a má toliko právo na vrácení poskytnuté jistiny, kterou soud v případě absolutní neplatnosti smlouvy v souladu s ustanovením § 2991 odst. 2 o.z. považuje za bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, ke kterému došlo bez právního důvodu. Proto soud v této části rozhodl, že žalovaný je povinen v souladu s § 2991 odst. 1 o.z. zaplatit žalobkyni jako právní nástupkyni původního věřitele (na základě postoupené pohledávky dle § 1879 o.z.) poskytnuté peněžní prostředky (230 000 Kč), jejichž výše je ponížena o část, kterou již žalovaný uhradil (2 721,83 Kč). Soud přiznal žalobkyni i úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. Ve zbytku pak soud s ohledem na výše uvedené žalobu jako nedůvodnou zamítl.

21. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. dle míry úspěchu ve věci. Pro účely rozhodování o nákladech řízení v této věci soud nevycházel pouze z„ jistiny“, tedy žalované pohledávky samotné, nýbrž do posouzení míry úspěchu a neúspěch ve věci zahrnul i příslušenství, a to včetně běžícího zkapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku (srovnej nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2717/08, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 30 Co 363/2013). V posuzované věci byla žalobkyni přiznána částka 243 278,14 Kč s kapitalizovaným příslušenstvím ve výši 3 485,33 Kč a běžícím příslušenstvím, jež kapitalizované ke dni vyhlášení rozhodnutí činí částku 22 661,88 Kč (19 301,88 Kč úrok z prodlení + 3 360 Kč úrok). Žalobkyně měla tedy úspěch ohledně celkové částky 269 425,35 Kč. Neúspěch měla naopak ohledně částky 3 547,14 Kč (viz opravené usnesení) s kapitalizovaným příslušenstvím ve výši 25 532,31 Kč a běžícím příslušenstvím kapitalizovaným ke dni vyhlášení rozhodnutí v částce 26 212,50 Kč. Žalobkyně měla tedy neúspěch ohledně celkové částky 55 291,95 Kč. Za předmět řízení je třeba pro účely rozhodnutí o nákladech považovat součet těchto částek, tj. částku 324 717,30 Kč. Rozdíl úspěchu a neúspěchu žalobkyně činí 66 % (83 % úspěch - 17 % neúspěch). Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu částky: -) 10 034 Kč (zaplacený soudní poplatek – 800 Kč + 9234 Kč), -) Advokát žalobkyně učinil v každém samostatném řízení před spojením věci celkem tři úkony právní služby před: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé, výzva k plnění (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), o) Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby ve věci 5 C 3/2022 činí do podání návrhu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) 3 x 9 260 Kč (§ 7 bod 6. vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), o) Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby ve věci 5 C 15/2022 činí do podání návrhu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) 3 x 1 740 Kč (§ 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta ve věci 5 C 3/2022 do podání návrhu činí 3 x 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta ve věci 5 C 15/2022 do podání návrhu činí 3 x 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). -) 7 308 Kč (náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem tak má žalobkyně nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 66 % z částky 52 142 Kč, tj. 34 413,72 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Pokud se přisouzená částka podrobí testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právní služby.