5 C 171/2024

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Pomichálkem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem adresa zastoupená advokátem JUDr. Ing. Karlem Goláněm, Ph.D. sídlem Letenská 121/8, 118 00 Praha proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 29 281,60 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 821,16 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 821,16 Kč od 10. 11. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 8 460,44 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 230,64 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 750,04 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 24 335,31 Kč od 28. 9. 2023 do 9. 11. 2023, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 3 514,15 Kč od 10. 11. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 22,02 % ročně z částky 23 735,31 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Kutné Hoře doplatek soudního poplatku ve výši 493 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 22. 11. 2021 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy původní věřitel umožnil žalovanému čerpat úvěr do výše 30 000 Kč. Žalovaný úvěr čerpal a zavázal se jej splácet v určitých minimálních měsíčních splátkách spolu s úroky a poplatky. Splátky však neplnil řádně a včas a byl tak v prodlení s úhradou splátek a poplatků, pročež původní věřitel v souladu se smluvními ujednáními prohlásil úvěr za splatný ke dni 29. 5. 2022. Žalovaný na dluh dosud zaplatil celkem 9 178,84 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní došlo s účinností ke dni 27. 9. 2023 k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem. Přes výzvu žalobkyně žalovaný zbylou část dluhu neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.

3. Soud ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), bez přítomnosti žalovaného, který svou neúčast na jednání ani neomluvil. Zástupce žalobkyně se k jednání dostavil a navrhl o věci rozhodnout rozsudkem pro zmeškání. Soud ovšem z níže uvedených důvodů rozsudek pro zmeškání nevydal a provedl dokazování.

4. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav:

5. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , a žalovaný uzavřeli dne 22. 11. 2021 smlouvu č. , hodnota, , na základě které původní věřitel umožnil žalovanému čerpání úvěru až do výše 30 000 Kč. Žalovaný úvěr čerpal a zavázal se jej hradit v měsíčních splátkách v minimální výši určené žalobkyní, a to včetně příslušenství a smluvených poplatků. Úrok byl sjednán ve výši 54 % ročně. Jedno z ustanovení smlouvy obsahuje formuli, že žalovaný poskytl věřiteli úplné a pravdivé informace o tom, že je schopen splácet úvěr (vše prokázáno smlouvou o úvěru ze dne 22. 11. 2021 včetně kopie občanského průkazu žalovaného, standardními informacemi o spotřebitelském úvěru, potvrzením o provedení transakce, osobními podmínkami smlouvy o spotřebitelském úvěru, smluvními podmínkami ke smlouvě o spotřebitelském úvěru). Žalobkyně si před uzavřením smlouvy vyžádala od žalovaného výpisy z bankovního účtu a výplatní pásky, ze kterých je zřejmé, že žalovaný byl zaměstnán s příjmem okolo 30 000 Kč a ve větší míře se věnoval sázení (prokázáno výpisy z účtu žalovaného, výplatními páskami žalovaného). Protože žalovaný nehradil úvěr v souladu se smlouvou, stal se úvěr podle smluvních ujednání splatným ke dni 29. 5. 2022; žalovaný dosud na dluh zaplatil celkem 9 178,84 Kč (prokázáno přehledem splácení, výzvou k úhradě ze dne 4. 4. 2022). Pohledávka za žalovaným byla s účinností ke dni 27. 9. 2023 postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn a byl vyzván ke splnění dluhu (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 včetně seznamu pohledávek a oznámením ze dne 29. 9. 2023 včetně podacího lístku). K zaplacení dlužné částky byl žalovaný vyzván dopisem ze dne 15. 2. 2024 (prokázáno předžalobní výzvou včetně podacího lístku).

6. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

7. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce, smlouvu uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.), a jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o.z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o.z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, kdy peněžitá zápůjčka je ve smyslu § 2 odst. 1 citovaného zákona spotřebitelským úvěrem.

8. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.

9. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Povinností je zejména uchovávat mj. dokumenty a záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dokumenty je nutno uchovávat nejméně po dobu pěti let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty a záznamy vznikly.

11. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Ze shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost poskytovatele úvěru zkoumat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nastává tehdy, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet jednotlivé splátky úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, v neposlední řadě též případné závazky žadatele z dříve uzavřených smluv). Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje.

13. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že původní věřitel řádně nezkoumal schopnost žalovaného splácet úvěr, a to především co se týče výdajové stránky jeho osobního rozpočtu. Žalobkyně doložila soudu pouze výpisy z účtu žalovaného a jeho výplatní pásky, z nichž lze s jistotou zjistit jenom to, že žalovaný byl osobou se stálým příjmem ze zaměstnání. Výdaje žalovaného na základní životní potřeby není možné z tohoto výpisu spolehlivě identifikovat a není tedy možné určit ani jejich měsíční výši. Z výpisů z účtu žalovaného se ovšem podává, že poslední měsíce před uzavřením smlouvy jeho výdaje převyšovaly příjmy. Výpisy z účtu žalovaného taktéž jednoznačně prokazují, že žalovaný se ve velké míře věnoval hazardním hrám, a zřejmě měl peněžní prostředky již od jiných nebankovních společností. Poskytovatel úvěru měl v takovém případě požádat žalovaného o objasnění a doložení jeho pravidelných příjmů a nezbytných výdajů, včetně jeho dalších závazků u jiných poskytovatelů úvěrů, a měla ověřit finanční zdraví žalovaného v registrech shromažďujících data o dlužnících. Nutno připomenout, že ve smyslu § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je zákonnou povinností poskytovatele úvěru dokumenty a záznamy týkající se posuzování schopnosti spotřebitele splácet úvěr uchovávat, a to nejméně po dobu pěti let. Již k žalobě připojené listinné důkazy svědčí o tom, že poskytovatel úvěru si výpisy z účtu a další dokumenty od žalovaného vyžadoval pouze pro forma, aniž by z nich skutečně čerpal poznatky o skutečných majetkových poměrech žalovaného. Přitom se z těchto listin podává, že žalovaný nebyl schopen střádat dostatečné množství prostředků pro případné splátky a nebyl osobou finančně spolehlivou a dostatečně finančně gramotnou.

14. S ohledem na skutečnost, že v projednávané věci nebylo zjištěno, že by věřitel při poskytování spotřebitelského úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného, soud dospěl k závěru, že mezi stranami uzavřená smlouva o zápůjčce je neplatná. Ačkoliv znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru podmiňuje neplatnost smlouvy námitkou učiněnou spotřebitelem v promlčecí lhůtě, takové ustanovení je v rozporu s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, které mají být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž stejná ustanovení směrnice zároveň brání tomu, aby sankce (neplatnost smlouvy) spojená s porušením této povinnosti byla podmíněna uplatněním námitky spotřebitele v promlčecí lhůtě (srovnej rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance s.r.o. proti GK). Soud tedy k nesplnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr přihlédl z úřední povinnosti (srovnej § 588 o.z.).

15. V projednávané věci tak soud dospěl k závěru, že nebylo-li v řízení prokázáno splnění povinnosti právního předchůdce žalobkyně zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr, smlouva o úvěru uzavřená mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně je neplatná, a to s účinky ex tunc. Proto žalobkyně nemůže po právu požadovat zaplacení smluvního úroku a dalších poplatků uvedených ve smlouvě a má toliko právo na vrácení poskytnuté jistiny, kterou soud v případě absolutní neplatnosti smlouvy v souladu s ustanovením § 2991 odst. 2 o.z. považuje za bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, ke kterému došlo bez právního důvodu. Proto soud rozhodl, že žalovaný je povinen v souladu s § 2991 odst. 1 o.z. zaplatit žalobkyni jako právní nástupkyni původního věřitele (na základě postoupené pohledávky dle § 1879 o.z.) poskytnuté peněžní prostředky (30 000 Kč), jejichž výše je ponížena o část, kterou již žalovaný uhradil (9 178,84 Kč). Soud přiznal žalobkyni i právo na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., avšak až od marného uplynutí lhůty k zaplacení dluhu určené v oznámení o postoupení pohledávky včetně zákonné výše vážící se k tomuto dni, neboť na základě ujednání obsažených v absolutně neplatné smlouvě nelze určovat splatnost dluhu, přičemž žalovaný byl prve k uhrazení dluhu žalobkyní prokazatelně vyzván až právě v oznámení o postoupení pohledávky. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. Ve zbytku pak soud s ohledem na výše uvedené žalobu jako nedůvodnou zamítl.

16. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Pro účely rozhodování o nákladech řízení v této věci soud nevycházel pouze z „jistiny“, tedy žalované částky samotné, nýbrž do posouzení míry úspěchu a neúspěchu ve věci zahrnul i příslušenství, a to včetně běžícího zkapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 30 Co 363/2013). Po zohlednění těchto částek se podává, že převážný úspěch ve věci měl žalovaný, kterému žádné náklady v řízení nevznikly, a tak soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

17. Soud ve výroku IV. uložil žalobkyni povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku (při nevydání elektronického platebního rozkazu podle položky 2 bod 2 sazebníku poplatků), který podle položky 1 bodu 1. písm. b) sazebníku soudních poplatků činí 1 467 Kč, přičemž žalobkyně na tomto poplatku dosud zaplatila pouze 974 Kč.