5 C 172/2022

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Pomichálkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 270 530,82 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 270 530,82 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 233 583 Kč od 13. 10. 2021 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 9. 7. 2018 byla mezi účastníky jako podnikateli při jejich podnikatelské činnosti uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 110 000 Kč, která byla žalovanému vyplacena dne 11. 7. 2018. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit společně se sjednaným úrokem formou 60 měsíčních splátek po 5 130 Kč. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, k datu 21. 9. 2021 došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění pohledávky. Žalovaný byl podle smlouvy povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 410,40 Kč za každou splátku, u které se ocitne v prodlení o délce 15 dnů, a ve výši 666,90 Kč za každou splátku, u které se ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobkyní byly tyto smluvní pokuty vyčísleny ve výši 10 002 Kč. Žalovaný byl dále podle smlouvy povinen v případě prodlení se splácením zaplatit smluvní pokutu ve výši 25 % z aktuální výše dlužné částky, pokud tato není uhrazena do 10 dnů od zesplatnění dlužné částky. Žalobkyní byla tato smluvní pokuta vyčíslena ve výši 39 757,50 Kč. Dále je žalovaný dle smlouvy povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení počínaje prvním dnem po zesplatnění, kdy žalobkyní byla vyčíslena ve výši 36 947,82 Kč. Dále žalobkyně požadovala zaplacení 1 200 Kč představující výši nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve vztahu mezi podnikateli. Žalovaný přes výzvy žalobkyně dluh neuhradil. Žalobkyně k poučení soudem sdělila, že v tomto konkrétním případě nebylo její povinností zkoumat úvěruschopnost žalovaného, neboť smlouva byla uzavřena mezi podnikateli, což vyplývá ze smluvního označení žalovaného identifikačním číslem osoby, přičemž skutečnost, že žalovaný je podnikatelem, vyplývá i z jednotlivých ustanovení smlouvy a živnostenského rejstříku.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že je pravdou, že mu žalobkyně poskytla úvěr v žalobě uvedené výši, který zprvu i splácel. Je také pravdou, že časem již nebyl dále schopen úvěr splácet a neuhradil uvedenou částku. Je drobným živnostníkem, a proto u něj podnikatelská činnost a osobní život včetně majetkových poměrů poměrně splývají. Při poskytování úvěru mu bylo sděleno, že pokud je podnikající fyzickou osobou a má své IČO, smlouvu bude lepší sepsat s těmito údaji, kdy za takové situace je poskytnutí úvěru jednodušší.

3. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav:

4. Účastníci uzavřeli dne 9. 7. 2018 smlouvu o revolvingové podnikatelské zápůjčce [číslo] na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 110 000 Kč převodem na účet. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok, celkem se zavázal zaplatit částku 307 800 Kč v 60 měsíčních splátkách po 5 130 Kč. Podle čl. 8 písm. a), b) smlouvy má žalobkyně právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 8 % z výše dlužné splátky, v případě prodlení s úhradou splátky nebo její části o více než 15 dnů, a dále ve výši 13 % z výše dlužné splátky, v případě prodlení s úhradou splátky nebo její části o více než 30 dnů. Podle čl. 8 smlouvy má žalobkyně právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 25 % z aktuální dlužné částky, není-li dlužná částka zaplacena do 10 dnů od jejího zesplatnění. Podle čl. 8 smlouvy, nebude-li dále zaplacena částka odpovídající nové jistině ani den po zesplatnění úvěru, vznikne žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z nové jistiny zápůjčky až do jejího zaplacení. V záhlaví smlouvy je u označení žalovaného jako smluvní strany uvedeno IČO, kromě označení smlouvy a žalovaného se z dalšího textu smlouvy dále nepodává, že měla být uzavřena mezi podnikateli (prokázáno smlouvou [číslo] ze dne 9. 7. 2018 a dokladem o vyplacení zápůjčky ze dne 11. 7. 2018, prohlášením o splnění informační povinnosti zapůjčitele). Žalovaný byl v době uzavření smlouvy zapsán jako podnikající fyzická osoba (prokázáno výpisem z živnostenského rejstříku ke dni 11. 7. 2018 a opisy vybraných údajů z DAP DPFO za rok 2016 a 2017). Následně bylo žalovanému zasláno oznámení o schválení zápůjčky včetně splátkového kalendáře ke smlouvě (prokázáno oznámením ze dne 12. 7. 2018, splátkovým kalendářem a dodejkou). Žalovaný sjednané splátky nehradil řádně a včas, dosud žalobkyni zaplatil celkovou částku ve výši 148 770 Kč (prokázáno kartou klienta, oznámením žalobkyně včetně nového splátkového kalendáře, výzvami k zaplacení včetně pokusu o smír ze dne 23. 10. 2019, 2. 11. 2020 a 21. 9. 2021, fakturami [číslo]). Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky do 15 dnů od odeslání výzvy s upozorněním na možnost domáhání se jejího zaplacení soudní cestou (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 23. 3. 2022 včetně podacího archu).

5. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

6. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.

7. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Povinností je zejména uchovávat mj. dokumenty a záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dokumenty je nutno uchovávat nejméně po dobu pěti let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty a záznamy vznikly.

9. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Spornou okolností ohledně právního posouzení věci byla skutečnost, zda se v projednávané věci jedná o smlouvu spotřebitelskou či smlouvu uzavřenou mezi podnikateli. Východiskem pro takové právní posouzení a aplikaci příslušných ustanovení na ochranu spotřebitele je názor, podle něhož se spotřebitel ocitá ve fakticky nerovném postavení s profesionálním dodavatelem, a to s ohledem na okolnosti kontraktačního procesu, znalost práva a možnost stanovovat podmínky jednostranně cestou formulářových smluv (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 10. 1. 2012, sp. zn. I ÚS 1930/11). Postavení jedné smluvní strany jako spotřebitele či podnikatele tak nelze odvozovat z formální stránky vztahu mezi subjekty (např. označení stran a smlouvy), nýbrž je nutno vztah účastníků smlouvy uchopit materiálně, tedy s ohledem na obsah smlouvy a průběh jejího uzavírání. To znamená, že i osoba s živnostenským oprávněním může v konkrétním vztahu vystupovat jako spotřebitel, pokud jedná mimo rámec své podnikatelské činnosti. Souvislost půjčovaných prostředků s podnikáním nelze prokazovat jen tak, že ve smlouvě je uveden údaj o sídle a identifikačním čísle podnikatele, ani tím, že smlouva„ skrytě“ obsahuje ve formulářových ustanovení blíže neurčené označení„ podnikatelské účely“ (srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 6. 2021, sp. zn. II. ÚS 1176/21). S ohledem na uvedené závěry Ústavního soudu soud nemohl pouze na základě označení žalovaného a smlouvy uzavřít, že smlouvu uzavíral v postavení podnikatele. Soudu je navíc z jeho úřední činnosti známo, že v projednávané věci se nejedná o jedinou žalobu podanou vůči žalovanému na zaplacení dlužné částky plynoucí ze smlouvy o úvěru/zápůjčce. Na základě těchto okolností lze mít za to, že žalovaný se opakovanými žádostmi o poskytnutí peněžních prostředků od různých subjektů snažil řešit svou aktuální nepříznivou finanční situaci, což samo o sobě nemá souvislost s jeho podnikáním. Soud tak uzavřel, že žalobkyně smlouvu uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.), a jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o.z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o.z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, kdy peněžité zápůjčka nebo úvěr je ve smyslu § 2 odst. 1 citovaného zákona spotřebitelským úvěrem.

11. Ze shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru pak vyplývá povinnost poskytovatele úvěru zkoumat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nastává tehdy, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet jednotlivé splátky úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, v neposlední řadě též případné závazky žadatele z dříve uzavřených smluv). Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje.

12. Za shora zjištěného skutkového stavu má soud prokázáno, že žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud nepostupoval dle § 115a o.s.ř. a ve věci nařídil jednání mj. za tím účelem, aby mohl žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. poskytnout poučení, že jí dosud nebyly vylíčeny všechny rozhodující skutečnosti a nebyla prokázána tvrzení o tom, že skutečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně i s ohledem na jí zastávaný názor, že se o spotřebitelskou smlouvu nejedná, žalobní tvrzení nedoplnila a důkazy neoznačila.

13. S ohledem na skutečnost, že v projednávané věci nebylo zjištěno, že by žalobkyně při poskytování spotřebitelského úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného, soud dospěl k závěru, že mezi stranami uzavřená smlouva o zápůjčce je neplatná. Ačkoliv znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru podmiňuje neplatnost smlouvy námitkou učiněnou spotřebitelem v promlčecí lhůtě, takové ustanovení je v rozporu s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, které mají být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž stejná ustanovení směrnice zároveň brání tomu, aby sankce (neplatnost smlouvy) spojená s porušením této povinnosti byla podmíněna uplatněním námitky spotřebitele v promlčecí lhůtě (srovnej rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR- Finance s.r.o. proti GK). Soud tedy k nesplnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr přihlédl z úřední povinnosti (srovnej § 588 o.z.).

14. V projednávané věci tak soud dospěl k závěru, že nebylo-li v řízení prokázáno splnění povinnosti žalobkyně zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr, smlouva o zápůjčce uzavřená mezi žalovaným a žalobkyní je neplatná, a to s účinky ex tunc. Proto žalobkyně nemůže po právu požadovat zaplacení smluvního úroku, smluvní pokuty a dalších případných poplatků uvedených ve smlouvě a má toliko právo na vrácení poskytnutých peněžních prostředků, které soud v případě absolutní neplatnosti smlouvy v souladu s ustanovením § 2991 odst. 2 o.z. považuje za bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, ke kterému došlo bez právního důvodu. Žalovaný tak byl povinen v souladu s § 2991 odst. 1 o.z. zaplatit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky ve výši 110 000 Kč. Soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, protože žalovaný již dluh žalobkyni zcela uhradil (dosud na dluh zaplatil částku 148 770 Kč).

15. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovanému, který ve věci měl plný úspěch, náleží právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož ale žalovanému v řízení náklady nevznikly, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.