5 C 189/2022

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Pomichálkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 5 014 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 014 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 214 Kč od 4. 2. 2018 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 400 Kč od 7. 3. 2018 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 400 Kč od 4. 4. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč k rukám zástupce žalobkyně advokáta JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D., a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s tím, že její právní předchůdce, [právnická osoba] [právnická osoba], a žalovaný uzavřeli účastnickou smlouvu k telefonnímu číslu [číslo], jejíž nedílnou součástí byly též kupní smlouvy na koncová zařízení a dále Všeobecné podmínky společnosti [právnická osoba] [právnická osoba] Na základě smlouvy se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému veřejně dostupné služby elektronických komunikací a služby třetích stran, přičemž žalovaný se zavázal za tyto služby včetně služeb třetích stran řádně platit vyúčtované ceny. Žalovaný porušil své povinnosti, když přestal za poskytnuté služby včetně služeb třetích stran hradit. Žalovaný dluží žalobci celkovou částku 5 014 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní došlo s účinností od 3. 7. 2020 k postoupení pohledávky na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný byl vyzván právním zástupcem žalobkyně k úhradě dlužné částky.

2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.

3. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti za situace, kdy žalovaný je subjektem cizího práva, když tato skutečnost zakládá cizí prvek ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012 (dále jen„ nařízení Brusel I bis“), a dospěl k závěru, že zdejší soud je s ohledem na úpravu obsaženou v čl. 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis mezinárodně příslušným ve věci rozhodnout, když žalovaný má bydliště na území České republiky.

4. Účastníci se k výzvě soudu, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutí věci bez nařízení ústního jednání, nevyjádřili, a proto má soud za to, že nemají námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“). Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle § 115a o.s.ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání.

5. V této věci je dána pravomoc soudu a nikoliv Českého telekomunikačního úřadu, který podle ustanovení § 129 odst. 1 věty první zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, rozhoduje spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost (§ 7) na straně jedné, a účastníkem, popřípadě uživatelem na straně druhé, na základě návrhu kterékoliv ze stran sporu, pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě (viz např. usnesení zvláštního senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2010, sp. zn. Konf 99 /2009, ze dne 20. 4. 2011, sp. zn. Konf 4/2011, ze dne 19. 3. 2013, sp. zn. Konf 10 /2013). Služby třetích stran odpovídají tzv. službám obsahu ve smyslu § 2 písm. n) zákona číslo 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, které dle stejného ustanovení nejsou službami elektronických komunikací.

6. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav:

7. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva pro telefonní [číslo] (prokázáno smlouvou [číslo] ze dne 29. 12. 2017). Smlouvou se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytovat žalovanému základní a doplňkové služby elektronických komunikací a žalovaný se zavázal za tyto služby platit sjednanou cenu. Součástí smlouvy je ujednání o kupní smlouvě na koncová zařízení typu Samsung Galaxy A5 (2017) A520F – zlatý a Samsung Galaxy J3 (2017) J330FN - zlatý. Kupní ceny byly sjednány částkou 8 989 Kč a 4 989 Kč. Účastníci se dohodli na úhradě kupní ceny za koncová zařízení formou pravidelných měsíčních splátek s tím, že akontace (první splátka při převzetí zařízení) činí 88 Kč a byla žalovaným uhrazena při převzetí zařízení. Smlouvy dále stanovily, že neuhrazením příslušné splátky ve splatnosti se stávají splatnými dosud všechny neuhrazené splátky. Žalovaný porušil svou povinnost, když přestal hradit předepsané splátky za koncová zařízení a za služby volání na speciálně zpoplatněná čísla. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní došlo s účinností od 3. 7. 2020 k postoupení pohledávky na žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 včetně přílohy číslo 1). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 30. 7. 2020 (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky). Žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu řádně vyzvala předžalobní upomínkou (prokázáno upomínkou ze dne 24. 11. 2020).

8. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že v souladu s ustanovením § 63 a násl. zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických telekomunikacích, uzavřeli smlouvu o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací. Pokud jde o koncová zařízení, pak soud posoudil vztah účastníků dle ustanovení § 2079 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), tak, že uzavřeli kupní smlouvu, na základě které bylo dodáno zboží, žalovaný zboží převzal, avšak neuhradil kupní cenu. Podle § 1881 o.z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená.

9. Za shora uvedeného, kdy bylo prokázáno, že nárok žalobkyně je po právu, rozhodl soud, jak uvedeno ve výroku. Tím, že žalovaný svůj dluh nezaplatil v termínu splatnosti, dostal se tak dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení. Úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. přiznal soud žalobkyni zákonný ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.

10. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná a náleží ji plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrady za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobkyně je plátcem této daně. Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu částky: -) 400 Kč (zaplacený soudní poplatek), o) Advokát žalobkyně učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé, výzva k plnění (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí do podání návrhu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) 3 x 200 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta do podání návrhu činí 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). -) 189 Kč (náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem tak má žalobkyně nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Pokud se přisouzená částka podrobí testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právní služby.