5 C 190/2024

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Pomichálkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou JUDr. Klárou Kořínkovou, Ph.D. sídlem Fügnerovo náměstí 1808/3, 120 00 Praha 2 proti žalované: Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované o zaplacení 23 554,34 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 23 554,34 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 15 169,56 Kč od 11. 3. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím s odůvodněním, že účastníci uzavřeli dne 23. 1. 2024 smlouvu o úvěru na podporu a rozvoj podnikání č. , hodnota, , kterou žalovaná uzavírala v postavení podnikatele. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč na nákup materiálu na účet žalované uvedený ve smlouvě. Žalovaná se zavázala splatit poskytnutou částku společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 869,56 Kč a poplatkem za přijetí, posouzení a vyhodnocení žádosti o úvěr ve výši 300 Kč prostřednictvím čtyř měsíčních splátek po 3 717,39 Kč splatných k 23. dni v měsíci počínaje měsícem únorem 2024. Smluvní strany si ujednaly, že v případě prodlení se zaplacením kterékoli splátky se stává úvěr včetně ujednaných poplatků splatný 15. dnem od počátku prodlení. Žalovaná se dostala do prodlení se zaplacením první splátky, a proto se stal úvěr splatný dnem 10. 3. 2024. Žalobkyni tak podle smlouvy vzniklo i právo na zaplacení smluvního úroku z prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužné částky, náhrady účelně vynaložených nákladů pro případ prodlení žalované a smluvní pokuty ve výši 50 % z celkové dlužné částky. Dluh žalované se tak sestává z jistiny ve výši 10 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 869,56 Kč, poplatku za přijetí, posouzení a vyhodnocení žádosti o úvěr ve výši 300 Kč, smluvní pokuty ve výši 7 584,78 Kč, náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 800 Kč a požadovaného smluvního úroku z prodlení, přičemž žalovaná dluh ani přes jí adresovanou předžalobní výzvu nezaplatila.

2. Žalovaná připustila, že se se splácením úvěru dostala v důsledku složité situace a změny možností pro splácení úvěru do prodlení, nicméně se situaci od počátku snažila řešit, v čemž jí žalobkyně nevyhověla. Ačkoliv po zahájení řízení zaplatila částku 28 600 Kč, žalobkyně požadovala zaplacení další částky, kdy celková částka by činila přibližně 52 000 Kč. Žalovaná byla přesvědčena, že bylo její povinností uhradit jistinu a úroky z prodlení v zákonné výši, nicméně žalobkyní učiněné požadavky považovala za nezákonné v rozporu s dobrými mravy.

3. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“), z nichž zjistil tyto skutečnosti, a po postupu dle § 132 o.s.ř. i následující skutkový stav:

4. Účastníci uzavřeli dne 23. 1. 2024 smlouvu, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout bezhotovostním převodem žalované, která prohlásila, že tuto smlouvu uzavírá v postavení podnikatele a byla ve smlouvě označena identifikačním číslem osoby a místem podnikání, peněžité prostředky ve výši 10 000 Kč na nákup materiálu. Žalovaná se zavázala splatit poskytnutou částku společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 869,56 Kč a poplatkem za přijetí, posouzení a vyhodnocení žádosti o úvěr ve výši 300 Kč prostřednictvím čtyř měsíčních splátek po 3 717,39 Kč splatných k 23. dni v měsíci od 23. 2. 2024 do 23. 5. 2024. V sazebníku, který je přímo součástí smlouvy, byly stanoveny náklady na odeslání doporučené upomínky ve výši 500 Kč a náklady na odeslání jedné SMS upomínky ve výši 50 Kč. V bodě VIII.6 smlouvy si účastníci ujednali, že v případě prodlení s úhradou některé ze splátek se stává celý úvěr splatným 15. kalendářním dnem od počátku prodlení. V bodě VIII.1 bylo ujednáno, že v případě prodlení se splácením úvěru vznikne žalobkyni i nárok na zaplacení smluvního úroku z prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužné částky až do zaplacení, náhrady účelně vynaložených nákladů specifikovaných v sazebníku a smluvní pokuty ve výši 50 % z celkové dlužné částky v případě marného uplynutí 15. dne od počátku prodlení se zaplacením dluhu (prokázáno smlouvou o úvěru na podporu a rozvoj podnikání ze dne 23. 1. 2024). Dne 23. 1. 2024 žalobkyně převedla bezhotovostně na účet žalované specifikovaný ve smlouvě částku 10 000 Kč (prokázáno potvrzením o provedené úhradě).

5. Výzvou ze dne 9. 3. 2024 byla žalovaná upozorněna na prodlení se splátkou splatnou dne 23. 2. 2024 a vyzvána, aby tuto dále navýšenou o sankce v celkové výši 4 982,98 Kč obratem žalobkyni uhradila (prokázáno výzvou ze dne 9. 3. 2024 včetně potvrzení o odeslání výzvy). Žalobkyně opětovně vyzvala žalovanou, tentokráte s výzvou k zaplacení celkové dlužné částky včetně nákladů právního zastoupení v celkové výši 31 320,82 Kč do sedmi dnů ode dne doručení výzvy s upozorněním, že v opačném případě se svého nároku bude domáhat soudní cestou (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 20. 3. 2024 včetně dodejky datové zprávy).

6. Žalovaná dne 5. 6. 2024, tj. v průběhu soudního řízení, odeslala bezhotovostně na účet žalobkyně částku 28 600 Kč, přičemž tato částka byla dne 6. 6. 2024 připsána na účet žalobkyně (prokázáno potvrzením o provedení platby a sdělením žalobkyně ze dne 7. 6. 2024).

7. Kniha odeslaných SMS je nepřehlednou evidencí žalobkyně o elektronické komunikaci, ze které se nijak nepodává, že skutečně došlo k odeslání SMS výzev, které jsou dle sazebníku zpoplatněny částkou 50 Kč.

8. Z žádosti žalované o poskytnutí splátkového kalendáře ze dne 25. 3. 2024 a odpovědi žalobkyně k žádosti ze dne 28. 3. 2024 nezjistil soud žádné rozhodné skutečnosti.

9. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.

12. Podle § 122 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč.

13. Podle § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

14. Podle § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.

15. Podle § 122 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru odstavce 1, 2 a 4 se použijí obdobně i na odloženou platbu, peněžitou zápůjčku, úvěr nebo obdobnou finanční službu, kde dlužník, který je fyzickou osobou, avšak není spotřebitelem, je v prodlení delším než 90 dnů s plněním peněžitého dluhu. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut v takovém případě nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše odložené platby, peněžité zápůjčky, úvěru nebo obdobné finanční služby.

16. Podle § 154 odst. 1 o.s.ř. pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení.

17. Na základě z provedeného dokazování učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva o zápůjčce, jejímž předmětem byly peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Jak vyplynulo ze všech okolností projednávané věci, žalobkyně i žalovaná tuto smlouvu uzavíraly v postavení podnikatele, což ostatně žádný z účastníků (především žalovaná) ani nepopíral. Žalobkyně, kterou tak vzhledem k povaze uzavřené smlouvy ani netížily předsmluvní povinnosti ve smyslu § 84 a násl. zákona o spotřebitelském úvěru, měla na základě uzavřené smlouvy zcela nepochybně nárok na zaplacení jistiny a sjednaných poplatků (za poskytnutí úvěru a za posouzení žádosti o úvěr) v celkové výši 15 169,56 Kč.

18. Jde-li o žalobou další uplatněné nároky, na tyto je třeba aplikovat ve smyslu ustanovení § 122 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru (i za situace, kdy žalovaná smlouvu uzavírala v postavení podnikatele) shora uvedená omezení stanovená § 122 odst. 1, 2, 4 a 5 zákona o spotřebitelském úvěru.

19. Zabýval-li se soud nejprve účelně vynaloženými náklady žalobkyně v souvislosti s prodlením žalované, žalobkyně má právo na úhradu částky 500 Kč za odeslání upomínky k zaplacení dlužné částky dle sazebníku ujednaného jako součást smlouvy. Z provedeného dokazování pak ovšem nebylo zjištěno, že by žalobkyně skutečně vynaložila i částku 300 Kč na šest odeslaných SMS upomínek.

20. Jde-li o požadovanou smluvní pokutu, je třeba odkázat na ustanovení § 122 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše úvěru. Za celkovou výši spotřebitelského úvěru je přitom třeba považovat souhrn všech částek, jež jsou dány spotřebiteli (v tomto případě žalované) k dispozici (srovnej § 2 písm. e/ zákona o spotřebitelském úvěru). Právním řádem aprobovaná maximální výše smluvní pokuty tedy činí polovinu peněžních prostředků, které byly spotřebiteli poskytnuty, nikoliv polovinu z celkové částky, kterou je spotřebitel povinen zaplatit (srovnej § 2 písm. c/ zákona o spotřebitelském úvěru). Proto může žalobkyně v projednávané věci z titulu smluvní pokuty požadovat toliko jednu polovinu z částky 10 000 Kč, tj. 5 000 Kč, přičemž zbytek požadované smluvní pokuty ve výši 2 584,78 Kč je již v rozporu s ustanovením § 122 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru.

21. Pokud se soud zabýval požadovaným smluvním úrokem z prodlení, jeho maximální výše je ve smyslu § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru počínaje 91. dnem prodlení omezena tak, že nemůže převyšovat zákonnou výši úroku z prodlení. Žalovaná se dnem 10. 3. 2024 dostala v souladu se smlouvou do prodlení se zaplacením dluhu, přičemž k zaplacení dluhu žalovanou došlo dne 6. 6. 2024 (tj. před devadesátým dnem v prodlení), a proto žalobkyni z titulu smluvního úroku z prodlení náleží právo na zaplacení smluvního úroku ve výši 0,5 % denně z částky 15 169,56 Kč od 11. 3. 2024 do 6. 6. 2024, tj. 6 674,60 Kč.

22. Žalobkyně tak ke dni zaplacení částky 28 600 Kč žalovanou měla nárok na zaplacení 27 344,16 Kč (15 169,56 Kč + 500 Kč + 5 000 Kč + 6 674,60 Kč). Žalovaná tak touto platbou své závazky vůči žalobkyni vyrovnala. Ačkoliv žalovaná svůj dluh v celé jeho výši uhradila, žalobkyně zůstala po celou dobu ve věci nečinná a neučinila žádný procesní úkon, který by reagoval na uhrazení dlužné částky, a to ani po doručení rozsudku pro uznání, v průběhu odvolacího řízení ani v řízení před soudem prvního stupně po zrušení rozsudku pro uznání. Navrhovala-li pouze žalobkyně ve vyjádření k odvolání vydání rozsudku odvolacího soudu, kterým by bylo reagováno na částečnou úhradu dluhu ze strany žalované, nejednalo se o částečné zpětvzetí žaloby ve smyslu § 96 o.s.ř. Za situace, kdy tedy žalobkyně po celou dobu (až do vyhlášení tohoto rozsudku) setrvala na požadavku na zaplacení celé původně žalované částky, ačkoliv tato již byla ze strany žalované uhrazena, posoudil soud žalobu jako nedůvodnou (srovnej § 154 odst. 1 o.s.ř.) a v celém jejím rozsahu ji zamítl.

23. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Na tomto místě je třeba předeslat, že žalovaná svůj dluh zaplatila až po zahájení řízení, a proto by v případě zpětvzetí (důvodně podané) žaloby zavinila i zastavení řízení ve smyslu § 146 odst. 2 o.s.ř., čímž by žalobkyni náleželo právo na náhradu nákladů řízení. Nicméně je nutné mít stále na paměti, že o náhradě nákladů řízení soud rozhoduje v rozhodnutí, kterým se řízení u něho končí (srovnej § 151 odst. 1 věta první před středníkem o.s.ř.), a proto má tak nárok na náhradu nákladů řízení základ v procesním právu a vzniká teprve na základě pravomocného rozhodnutí soudu, které má v tomto směru konstitutivní povahu. Rozhodnutí o nákladech řízení (nárok na náhradu nákladů řízení) je totiž jako procesní nárok zpravidla závislé na rozhodnutí ve věci samé; v takovém případě pak platí, že nenabude-li rozhodnutí ve věci samé právní moci, nelze hovořit ani o vzniku práva na náhradu nákladů řízení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 29 Cdo 238/2007). Za této situace, kdy žalobkyně setrvala na podané žalobě a soud rozhodoval ve věci meritorně (v neprospěch žalobkyně), má žalovaná jako účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož se ale žalovaná tohoto práva vzdala, rozhodl soud o nákladech řízení, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.