5 C 21/2022

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Pomichálkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 7 670,53 Kč

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 670,53 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 26 515,80 Kč k rukám zástupce žalobkyně advokáta Mgr. jméno příjmení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou původně domáhala po žalovaném a jméno příjmení, narozené datum, zaplacení částky 72 812,53 Kč s příslušenstvím s tím, že účastníci uzavřeli dne 28. 6. 2011 smlouvu o revolvingovém úvěru číslo s poskytnutím úvěrového rámce do výše 100 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Žalovaní úvěr čerpali, a zavázali se jej splácet v pravidelných měsíčních splátkách a hradit poplatky za pojištění úvěru. Splátky však neplnili řádně a včas. Žalobkyně proto odstoupila od smlouvy a dluhy z úvěru se tak staly okamžitě splatnými ke dni 14. 9. 2020. Žalovaní byli povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně na jistině úvěru částku 66 152,62 Kč, úroky ve výši 4 236,81 Kč, poplatky za pojištění ve výši 923,10 Kč a náhradu nákladů žalobkyně spojených s ukončením úvěru ve výši 1 500 Kč. Žalovaní dluh nezaplatili ani po opakovaných výzvách včetně výzvy předžalobní. Žalobkyně v průběhu řízení dále doplnila, že při podpisu smlouvy byly předloženy osobní doklady žalovaného a potvrzení o výši jeho příjmů opatřené razítkem a podpisem účtárny jeho zaměstnavatele. Ke smlouvě byl přiložen výpis z účtu žalovaného, na který byla poprvé dne 29. 6. 2011 čerpána částka 100 000 Kč, a poté na něj byl úvěr čerpán opakovaně. V roce 2014 doručil žalovaný žalobkyni občanský průkaz s novou adresou adresa žalovaného, ulice anonymizováno, kde žalovaný bydlí i v současné době. Na tuto adresu byly žalovanému opakovaně doručovány upomínky, odstoupení od smlouvy a předžalobní výzva.

2. Podáním doručeným soudu dne 16. 2. 2022 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 72 812,53 Kč s odůvodněním, že jí žalovaný tuto částku po podání žaloby uhradil, a to dne 9. 2. 2022. Žalobkyně se nadále po žalovaném domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 66 152,62 Kč od 15. 9. 2020 do 9. 2. 2020, který kapitalizovala na částku 7 670,46 Kč. Soud proto podle § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), řízení v tomto rozsahu zastavil usnesením ze dne 24. 3. 2022, č.j. 5 C 21/2022-64.

3. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že nárok žalobkyně neuznává, protože smlouvu uzavřela bez jeho vědomí bývalá manželka jméno příjmení. Manželství bylo rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 11. 5. 2017. Společné jmění manželů bylo vypořádáno usnesením zdejšího soudu ze dne 28. 8. 2019, kterým byl schválen smír mezi bývalými manžely. jméno příjmení přitom dluh vůči žalobkyni v řízení neuplatnila a prohlásila, že další společné dluhy manželů již neexistují. Žalovaný se tak o existenci dluhu vůči žalobkyni dozvěděl až z dopisu žalobkyně, kterým byl vyzván k jeho uhrazení. Žalovaný si od žalobkyně poté vyžádal smlouvu číslo ze které zjistil, že je opatřena podpisem jeho bývalé manželky a jeho zfalšovaným podpisem. Žalovaný záležitost s žalobkyní řešil od roku 2019, kontaktoval žalobkyni a věc s ní řešil prostřednictvím svého právního zástupce, přičemž žalobkyně s jeho zástupcem jednala. Nicméně v roce 2020 byla žalovanému adresována výzva k plnění stejného znění podepsaná již zástupcem žalobkyně, se zástupcem žalovaného již nebylo komunikováno. Žalovaný dluh žalobkyni částečně uhradil z toho důvodu, že jeho bývalá manželka přijala peněžní prostředky od žalobkyně ještě v době trvání manželství a zemřela bez majetku. Navrhl, aby soud žalobu zamítl, a nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení.

4. Soud provedl důkazy některými listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo, přičemž z provedených důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:

5. Žalobkyně měla uzavřít se žalovaným a jeho tehdejší manželkou jméno příjmení smlouvu o úvěru, podle které oběma manželům umožnila čerpat úvěr až do výše limitu 100 000 Kč; žalovaný a jeho manželka požádali o vyplacení částky 100 000 Kč na účet žalovaného a zavázali se splácet úvěr formou měsíčních splátek ve výši 2 405 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 1,0237 % měsíčně (prokázáno smlouvou číslo ze dne 21. 6. 2011, formulářem pro standardní informace o úvěru).

6. Žalobkyně má mj. k dispozici kopie občanského a řidičského průkazu žalovaného s platností do roku 2014 a dále i kopie stejných dokladů vystavených v roce 2014 s platností do roku 2024 (prokázáno kopiemi občanských a řidičských průkazů). Žalobkyně disponuje i potvrzením zaměstnavatele žalovaného ze dne 21. 6. 2011 o výši jeho příjmu (prokázáno potvrzením o výši příjmu).

7. Protože úvěr nebyl hrazen v souladu se smluvními podmínkami, odstoupila žalobkyně od smlouvy, čímž se dluhy z úvěru staly splatnými ke dni 14. 9. 2020 (prokázáno odstoupením od smlouvy ze dne 2. 9. 2020 včetně poštovního podacího archu, upomínkami ze dne 1. 1. 2020 a 1. 3. 2020). Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhů z úvěru (prokázáno výzvou k úhradě dluhu ze dne 1. 12. 2020 včetně poštovního podacího archu).

8. Po postupu dle § 132 o.s.ř soud dospěl ke skutkovému závěru, že shora uvedená smlouva o úvěru číslo ze dne 21. 6. 2011 byla uzavřena mezi žalobkyní na straně jedné a jméno příjmení a žalovaným na straně druhé. Tato skutečnost vyplývá z provedených důkazů, kdy žalobkyně měla k dispozici (aktualizované) osobní doklady žalovaného. I pokud by soud k námitce žalovaného připustil, že jejich kopie si mohla opatřit bývalá manželka žalovaného, která k nim měla dříve přístup, nelze se již ztotožnit s tím, že se mohla dostat i k potvrzení o výši příjmu žalovaného od jeho tehdejšího zaměstnavatele. Nutno zdůraznit, že z potvrzení o výši příjmů žalovaného se podává, že toto nebylo vystaveno bez účelu, nicméně bylo vystaveno přímo pro potřeby zkoumání majetkových poměrů účastníka úvěrové smlouvy ze dne 21. 6. 2011 uzavřené s žalobkyní. Bývalá manželka se minimálně k takovému potvrzení nemohla žádným způsobem dostat, neboť zaměstnavatel žalovaného by jí osobně takové potvrzení vystavit nemohl. Soud je tak přesvědčen, že podpis na uvedené smlouvě je podpisem žalovaného, který se žalobkyni prokázal osobními doklady i potvrzením o výši příjmů. Jelikož nebylo žalovaným a jeho bývalou manželkou na smlouvu řádně plněno, žalobkyně odstoupila od smlouvy a opakovaně mj. žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky.

9. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků při aplikaci ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění, jako smlouvu o půjčce podle § 497 a násl. zákona číslo 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obch. z.“). Ustanovení § 497 obch. z. stanoví, že smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 658 odst. 1 o.z. lze při půjčce peněžité ujednat úroky. Podle § 511 odst. 1 zákona 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ o.z.“), jestliže je právním předpisem nebo rozhodnutím soudu stanoveno, nebo účastníky dohodnuto, anebo vyplývá-li to z povahy plnění, že více dlužníků má témuž věřiteli splnit dluh společně a nerozdílně, je věřitel oprávněn požadovat plnění na kterémkoli z nich. Jestliže dluh splní jeden dlužník, povinnost ostatních zanikne.

10. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba byla vůči žalovanému podána důvodně, a proto již částečné plnění na„ jistinu“ žalovaným nemůže být posouzeno jako jeho vstřícné gesto vůči žalobkyni, nýbrž plnění jeho smluvní povinnosti. Jak je uvedeno již shora, sám žalovaný si musel být existence dluhu vůči žalobkyni vědom, když smlouvu sám uzavíral. Skutečnost, že tento dluh nebyl mezi žalovaným a jeho bývalou manželkou vypořádán v rámci vypořádání společného jmění manželů nemá žádného významu. Oba manželé zůstali smluvní povinností vůči žalobkyni zavázáni, přičemž je vhodné dodat, že vypořádání společného jmění manželů má účinky pouze mezi manžely, nemá však účinky vůči věřiteli, který se splnění dluhu může domáhat nadále vůči oběma manželům (dlužníkům). Žalovaný tak své smluvní povinnosti nedostál a úvěr v termínu splatnosti (14. 9. 2020) nezaplatil, neboť jej zaplatil až dne 9. 2. 2022. Tím se žalovaný dostal dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení. Úrok z prodlení ve smyslu § 517 odst. 2 o.z., který zůstal jediným předmětem řízení, přiznal soud žalobkyni zákonný ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za období od 15. 9. 2020 do 9. 2. 2022 činí částku uvedenou ve výroku I. tohoto rozsudku. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.

11. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná a náleží ji plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrady za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobkyně je plátcem této daně. Žaloba byla podána důvodně. Řízení bylo částečně zastaveno pro chování žalovaného, který dluh žalobkyni zaplatil až po podání žaloby. Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu částky: -) 3 429 Kč (zaplacený soudní poplatek), o) Advokát žalobkyně učinil v řízení celkem pět úkonů právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé, výzva k plnění, částečné zpětvzetí žaloby, podání ze dne 11. 4. 2022 (§ 11 odst. 1 písm. d/ adv. tarifu), o) Mimosmluvní odměna za úkony právní služby do částečného zpětvzetí žaloby včetně činí 4 x 4 020 Kč (§ 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby po částečné zpětvzetí žaloby činí 1 x 1 500 Kč (§ 7 bod 4. vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta činí 5 x 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). -) 4 006,80 Kč (náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty z odměny zástupkyně žalobkyně a jejích hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem tak má žalobkyně nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 26 515,80 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Pokud se přisouzená částka podrobí testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právní služby. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.). Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci.