5 C 223/2021

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Pomichálkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Ing. Karlem Goláněm, Ph.D. sídlem Letenská 121/8, 118 00 Praha proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 22 840 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 210 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 315,16 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 928,66 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 210 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 1 210 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 21 630 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 467,79 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 13 164,70 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 16 379,56 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 16 379,56 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že ve dnech 27. 6. 2016 a 11. 9. 2016 uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], smlouvu o půjčce [číslo] smlouvu o půjčce [číslo] na jejichž základě byla žalované poskytnuta půjčka ve výši 18 000 Kč, resp. 15 000 Kč, a to pokaždé v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala za poskytnutí půjček zaplatit v jednom případě úrok ve výši 2 520 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, poplatek za administrativní činnost ve výši 3 600 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 200 Kč, a v jednom případě úrok ve výši 2 100 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, poplatek za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Žalovaná splátky nehradila řádně a včas, v důsledku čehož se staly její závazky splatnými v celém rozsahu. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní došlo s účinností ke dni 15. 1. 2021 k postoupení pohledávek na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno přípisem. Přes výzvy žalobkyně žalovaná zbytek dluhu neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě, ač jí byla řádně doručena, nevyjádřila.

3. Žalobkyně souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podaném návrhu, žalovaný se k navrženému postupu nevyjádřil, a proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“). Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ustanovení § 115a o.s.ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání.

4. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav:

5. Právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], a žalovaná uzavřeli dne 27. 6. 2016 smlouvu o půjčce [číslo] dne 11. 9. 2016 smlouvu o půjčce [číslo] na základě kterých původní věřitel poskytl žalované částku ve výši 18 000 Kč, resp. částku 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit v souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků v případě smlouvy [číslo] dlužnou částku ve výši 31 320 Kč, a to v 58 pravidelných týdenních splátkách. Dlužná částka je vypočtena jako součet zápůjčky ve výši 18 000 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 3 600 Kč, úroku ve výši 2 520 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 200 Kč v hotovostním režimu. V případě smlouvy [číslo] se žalovaná zavázala zaplatit dlužnou částku ve výši 26 100 Kč, a to v 58 pravidelných týdenních splátkách, přičemž dlužná částka je vypočtena jako součet zápůjčky ve výši 15 000 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč, úroku ve výši 2 100 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč v hotovostním režimu. Peněžní prostředky žalovaná převzala vždy v den podpisu smlouvy, což výslovně stvrdil svým podpisem na smlouvě. Ve smlouvách si strany ujednaly úrok ve výši 23,72 % ročně (vše prokázáno smlouvami o půjčce). Před uzavřením každé smlouvy byla žalovanou vyplněna, resp. podepsána Karta zákazníka s údaji hodnotícími bonitu zákazníka (prokázáno Kartami zákazníka). Žalovaná dluhy nesplácela řádně a včas, dle žalobkyně, jejíž tvrzení nebylo v řízení nijak vyvráceno, dosud zaplatila částku ve výši 20 790 Kč na smlouvu [číslo] částku ve výši 13 790 Kč na smlouvu [číslo]. Pohledávky za žalovanou byly s účinností ke dni 15. 1. 2021 postoupeny na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 a přípisem ze dne 12. 2. 2021 včetně podacího lístku). K zaplacení zbývající dlužné částky byla žalovaná řádně vyzvána dopisem ze dne 13. 5. 2021 (prokázáno předžalobní výzvou včetně poštovního podacího archu).

6. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků jako smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Ustanovení § 2390 o.z. stanoví, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 o.z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

7. Žalobkyně (její právní předchůdce) smlouvy uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.), a jedná se tedy o spotřebitelské smlouvy ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o.z. Vzhledem k tomu, že smlouvy byly uzavírány za účinnosti zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru, který poskytovateli úvěru výslovně povinnost uchovávat dokumenty vztahující se ke schopnosti spotřebitele splácet úvěr nestanovil, a proto soud vycházel z toho, že původní věřitel měl příjmy a výdaje při posuzování úvěruschopnosti a vyplňování k tomu určených dokumentů doloženy.

8. Podle § 1811 odst. 1 o.z. veškerá sdělení vůči spotřebiteli musí podnikatel učinit jasně a srozumitelně v jazyce, ve kterém se uzavírá smlouva.

9. Podle § 1812 odst. 1, 2 o.z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje.

10. Podle § 1813 o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

11. Podle § 1815 o.z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

12. Podle § 3 písm. c) zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), se celkovými náklady spotřebitelského úvěru pro spotřebitele rozumí veškeré náklady, včetně úroků, provizí, daní a veškerých dalších poplatků, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti se spotřebitelským úvěrem a které jsou věřiteli známy, s výjimkou nákladů na služby notáře; do celkových nákladů se započítávají i náklady související s doplňkovými službami spotřebitelského úvěru, zejména pojistné, pokud je uzavření smlouvy o poskytnutí doplňkové služby povinné pro získání spotřebitelského úvěru nebo pro jeho získání za nabízených podmínek.

13. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byly platně uzavřeny dvě smlouvy o zápůjčce, na jejichž základě po poskytnutí peněžních prostředků žalované vznikla povinnost tyto peněžní prostředky vrátit. Soud však dále dospěl k závěru, že sjednané poplatky a úrok kapitalizovaný již při uzavření smlouvy byly ve smlouvách sjednány neplatně a domáhání se jejich zaplacení není po právu.

14. Z předmětných smluv se podává, že žalovaná se zavázala věřiteli zaplatit vedle vlastní jistiny ve výši 18 000 Kč (resp. 15 000 Kč) též další tři platby označené jako úrok ve výši 2 520 Kč (resp. 2 100 Kč), odměnu za administrativní činnost ve výši 3 600 Kč (resp. 3 000 Kč) a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 200 Kč (resp. 6 000 Kč). Přesto, že se celkové náklady spotřebitelského úvěru skládaly z výše uvedených samostatně formulovaných plnění, přičemž výslovně označený úrok byl sjednán jako jeden z vícero současně dohodnutých nároků věřitele, soud má za to, že ve skutečnosti byly uvedené celkové náklady spotřebitelského úvěru tvořeny jen jednou faktickou položkou, a to faktickým úrokem, neboť předmětná ujednání nelze vykládat izolovaně pouze dle jejich slovního označení, nýbrž komplexně ve všech souvislostech s přihlédnutím k jejich povaze a účelu.

15. Pokud jde o ujednání o úhradě„ odměny za administrativní činnost“, samotná smlouva nijak nevysvětluje, o jakou administrativní činnost se mělo jednat včetně vyčíslení dané výše odměny. Je třeba dodat, že zákon pamatuje na to, že v případě smlouvy o zápůjčce, lze smlouvu sjednat s úroky či jako bezúročnou. V případě bezúročné zápůjčky se vydlužitel zavazuje zaplatit zapůjčiteli peněžní prostředky ve výši, která mu byla poskytnuta. V případě odměny za administrativní činnost sjednávané v obdobných smlouvách paušálně ve stejné výši, ač by tato byla nějak blíže specifikována, se dle soudu fakticky jedná o odměnu za poskytnutí peněžních prostředků, která je svou povahou však úrokem. Soud nemá pochyb o tom, že daná odměna za administrativní činnost je odměna za dočasné poskytnutí peněz dlužníkovi, když z ekonomického hlediska se jedná právě o tuto úplatu. Původní věřitel tedy v rámci ujednání o odměně za administrativní činnost požadoval ve skutečnosti úrok sjednaný ve smyslu ustanovení § 2392 o.z. zjevně podruhé, a to právě vedle platby, která byla jako úrok ve smlouvě označena výslovně.

16. Pokud jde o další platbu označenou jako„ poplatek za hotovostní inkaso splátek“, soud uzavřel, že stejně jako v případě předešlého nároku není jasné, za co je tento požadován. Ve smlouvě se sice žalovaná zavázala zápůjčku splácet v hotovosti v týdenních splátkách, což s sebou nese i náklady věřitele, aby dlužníkovi poskytl součinnost při hrazení splátek. V projednávané věci je však soud přesvědčen o tom, že nárok označený jako poplatek za hotovostní inkaso splátek tuto funkci fakticky neplnil. Jak vyplývá již ze samotné žaloby, žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky, neboť žalovaná své dluhy z uzavřených smluv o zápůjčce řádně a včas neplnila, tedy původnímu věřiteli, případně pak ani žalobkyni, neuhradila všechny splátky tak, jak se je zavázala hradit ve smlouvě. Pokud však nedošlo k uhrazení všech mezi smluvními stranami dohodnutých splátek, není zřejmé, z jakého důvodu by měla žalovaná hradit náklady spojené s hotovostním splácením jednotlivých splátek v plné výši sjednané pro splacení všech splátek zápůjčky, ačkoliv k uhrazení všech splátek ve skutečnosti nedošlo. Soud má tedy za to, že i v případě poplatku za hotovostní inkaso splátek tu nebylo žádné protiplnění - v tomto případě náklady věřitele vynaložené na součinnost při hrazení splátek dlužníkem - a jedná se tak o další faktickou odměnu za dočasné poskytnutí peněžních prostředků žalovanému, tedy o úrok.

17. Jakožto úhrady za totéž, co představuje již jednou a samostatně sjednaný úrok, hodnotil soud daná ujednání o odměně za administrativní činnost a poplatku za hotovostní inkaso splátek pro žalovaného spotřebitele jako nikoli jasná a srozumitelná, ale naopak klamavá. Z tohoto důvodu na ně nedopadá omezení přezkumu přiměřenosti ve smyslu § 1813 o.z. Sjednání druhého a třetího, současně a vedle sebe (s výslovně sjednaným úrokem) náležejícího úroku z úvěru, je nepřiměřeným ujednáním, jehož jediným účelem je nejasným způsobem vyjádření předstírat nižší výši úroku, než byla ve skutečnosti sjednána. Tyto platby se tak ve svém smyslu a účelu s úrokem jakožto cenou (za zápůjčku poskytnutých) peněz překrývají. Nemají žádný smysl a účel, než fakticky navýšit tuto úplatu. Skutečnou výši sjednaného úroku je pak třeba posuzovat při zohlednění kumulativního účinku i těchto dalších, formálně oddělitelných plnění, jejichž skutečnou funkcí není nic jiného, než totéž, co je běžně a pravidelně zahrnuto ve vlastním úroku.

18. Celková výše faktického úroku pak v případě každé jednotlivé smlouvy činila ve svém souhrnu částku odpovídající 74 % jistiny zápůjčky poskytované na dobu 58 týdnů (zhruba 14 měsíců). Úrok v takové výši odpovídá již pouze úrokům sjednávaným v lichevních smlouvách, a proto jej nelze považovat za přiměřený. Ujednání o takovéto výši daného úroku, ve smlouvě navíc prezentovaného klamavě nejasně a nesrozumitelně jako různá, oddělitelná plnění, je nutno považovat za ujednání zjevné příčící se dobrým mravům i veřejnému pořádku, zakládající současně v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele ve smyslu citovaného § 1813 o.z., k němuž se podle § 1815 o.z. nepřihlíží.

19. Soud tak dospěl k závěru, že platně byl ve smlouvách sjednán pouze běžící úrok ve výši 23,72 % ročně. Proto soud žalobkyni přiznal podle § 2390 a násl. o.z. částku představující dosud neuhrazenou jistinu ze smlouvy [číslo] (z druhé smlouvy již byla zcela uhrazena) a běžící smluvní úrok, dále úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Přiznaný kapitalizovaný úrok a kapitalizovaný úrok z prodlení pak soud oproti podané žalobě přiměřeně ponížil tak, aby jejich výpočet vycházel z dosud neuhrazené jistiny, když žalobkyně sama smluvený úrok požadovala pouze z dosud neuhrazených jistin po splatnosti jednotlivých smluv. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. Ve zbytku pak soud s ohledem na výše uvedené žalobu jako nedůvodnou zamítl.

20. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. dle míry úspěchu ve věci. Žalovaná měla větší úspěch ve věci, a proto jí vzniklo právo na úhradu poměrné části nákladů. Jelikož ale žalované v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud o nákladech řízení tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.