5 C 225/2021

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Pomichálkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. Peterem Olejárem sídlem Vinohrady 794/45, 639 00 Brno proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. Alešem Klouzkem sídlem Havlíčkova 404/2, 500 02 Hradec Králové o zaplacení 655 094,51 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 655 094,51 Kč s úrokem ve výši 4,4 % ročně z částky 655 094,51 Kč od 12. 4. 2019 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 655 094,51 Kč od 30. 5. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 53 100,57 Kč k rukám zástupce žalované advokáta Mgr. Aleše Klouzka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení žalované částky s tím, že [jméno] [příjmení], [datum narození] (dále též„ dlužník“), uzavřel dne 22. 8. 2016 s žalobkyní smlouvu o stavebním spoření [číslo] na jejímž základě dlužník a žalovaná požádali o poskytnutí meziúvěru ze stavebního spoření. Dne 24. 10. 2016 žalobkyně s dlužníkem a žalovanou uzavřeli smlouvu o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření [číslo] do výše 710 000 Kč, jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Na základě písemných žádostí dlužníka a žalované byl úvěr vyčerpán dne 31. 10. 2016 bankovním převodem částky 200 000 Kč a částky 510 000 Kč. Dlužník a žalovaná se zavázali poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 4,4 % ročně formou pravidelných měsíčních splátek. Dlužník a žalovaná své povinnosti úvěr řádně a včas splácet nedostáli, a proto žalobkyně odstoupila od smlouvy a požadovala úhradu pohledávky se splatností dne 11. 4. 2019, kdy od následujícího dne je žalovaná v prodlení. Žalovaná jako plně svéprávná osoba má dle předpokladů žalobkyně rozum průměrného člověka a schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností. Žalovaná měla možnost se s úvěrovou smlouvou seznámit, pochopit v ní uvedená práva a povinnosti a případně smlouvu nepodepsat. Pokud se dostatečně se smlouvou neseznámila, nelze toto její jednání přičítat k tíži žalobkyně, a proto má za to, že smlouva byla platně uzavřena i ve vztahu k žalované, která je nyní smluvními povinnostmi vázána.

2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila, neboť obdobně jako žalobkyně je obětí podvodného jednání ze strany dlužníka (svého nyní již bývalého manžela), jak bylo prokázáno v trestní věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 2 T 18/2021 Uzavření smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření bylo realizováno bez vědomí, souhlasu a prospěchu žalované, když již žádost byla opatřena nepravdivými a smyšlenými informacemi o osobě a poměrech žalované a jejím zfalšovaným podpisem. Samotná smlouva pak byla podepsána pod smyšlenou legendou dlužníka o podpisu smlouvy o navýšení cílové částky stavebního spoření pro nezletilou dceru žalované a dlužníka. Rozhodně je třeba odmítnou i domněnku, že žalovaná měla jednat ve shodě s dlužníkem. Dlužník již jednou v minulosti bez vědomí žalované obdobným podvodným jednáním vylákal od žalobkyně peněžní prostředky. Sama žalovaná do tohoto podvodného jednání nebyla zapojena a o pohledávce žalobkyně vůči její osobě se dozvěděla až v roce 2019. Ve vztahu k žalované je třeba úvěrovou smlouvu považovat za zdánlivé právní jednání, neboť ani nebylo vůlí žalované uzavírat úvěrovou smlouvu. Z opatrnosti dále vznesla námitku neplatnosti smlouvy, kterou lze přičítat i žalobkyni jako původci omylu s ohledem na jednání obchodního zástupce žalobkyně, z jehož strany nedošlo ke ztotožnění žalované spoludlužníka a ověření skutečností uvedených v žádosti o úvěr. Dále z opatrnosti poukázala na neplatnost smlouvy z důvodu, že žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalované jako spotřebitele splácet úvěr, když k takovému posouzení neměla od žalované poskytnuté podklady. Konečně se výkon práva žalobkyně příčí dobrým mravům s ohledem na všechny popsané okolnosti případu, a je tedy třeba uplatnit korektiv dobrých mravů a žalovanou částku žalobkyni nepřiznat.

3. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“.), potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav:

4. Na formuláři žalobkyně byla vyplněna žádost o poskytnutí meziúvěru na údržbu, rekonstrukci, změnu a modernizaci rodinného domu, když v žádosti byl jako dlužník uveden [jméno] [příjmení] a jako spoludlužník žalovaná, přičemž v závěru žádosti jsou obsaženy podpisy žadatelů (prokázáno žádostí o poskytnutí úvěru ze dne 21. 8. 2016). V návrhu na uzavření smlouvy o stavebním spoření byla jako smluvní strana na straně spotřebitele označen dlužník, cílová částka byla uvedena ve výši 710 000 Kč (prokázáno návrhem na uzavření smlouvy o stavebním spoření [číslo] ze dne 22. 8. 2016). Smlouvou o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření se žalobkyně zavázala poskytnout dlužníkovi a žalované meziúvěr ze stavebního spoření do výše 710 000 Kč a ke dni přidělení cílové částky úvěr ze stavebního spoření do výše 461 500 Kč na základě smlouvy o stavebním spoření uzavřené dne 22. 8. 2016 s dlužníkem, přičemž ve smlouvě byl uveden účel úvěru, doba splatnosti, úročení a další práva a povinnosti smluvních stran. Smlouva je opatřena úředně ověřenými podpisy dlužníka a žalované (prokázáno smlouvou o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření [číslo] ze dne 20. 10. 2016). Dlužníkem a žalovanou bylo ve dnech 20. 10. 2016 a 25. 10. 2016 zažádáno o čerpání z meziúvěru/úvěru ze stavebního spoření ze smlouvy [číslo] to částky 510 000 Kč s žádostí o převod na účet č. [bankovní účet] a částky 200 000 Kč s žádostí o převod na účet č. [bankovní účet], kdy obě žádosti byly opatřeny úředně ověřenými podpisy dlužníka a žalované. Čerpání úvěru bylo oznámeno dlužníkovi (prokázáno žádostmi o čerpání ze dne 20. 10. 2016 a dne 25. 10. 2016 a oznámením o čerpání finančních prostředků ze dne 3. 11. 2016). Žalobkyně žalované oznámila odstoupení od smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření [číslo] vyzvala žalovanou k úhradě pohledávky vyčíslené ke dni 11. 4. 2019, před podáním žaloby žalovanou ještě jednou vyzvala k dobrovolnému zaplacení dlužné částky (prokázáno odstoupením od smlouvy a předžalobní výzvou ze dne 24. 9. 2021 včetně podacích archů).

5. Dále bylo zjištěno, že dlužník byl trestním příkazem zdejšího soudu pravomocně shledán vinným ze spáchání přečinu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 4 trestního zákoníku, kterého se dopustil tím, že v úmyslu získat majetkový prospěch podal dne 21. 8. 2016 žádost o poskytnutí úvěru ze stavebního spoření, kdy v žádosti jako spoludlužníka uvedl žalovanou bez jejího vědomí a souhlasu a tuto žádost opatřil jejím nepravým podpisem, a na základě této žádosti uzavřel dne 20. 10. 2016 s žalobkyní smlouvu o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření [číslo] do výše 710 000 Kč a ve dnech 20. 10. 2016 a 25. 10. 2016 požádal na základě žádosti o čerpání z meziúvěru [číslo] o poskytnutí prostředků z tohoto meziúvěru, přičemž uvedenou smlouvu i žádosti nechal podepsat žalovanou, když jí lživě tvrdil, že se jedná o smlouvu o navýšení cílové částky stavebního spoření u žalobkyně pro jejich nezletilou dceru [jméno] [celé jméno žalované], kdy dlužník část prostředků ve výši 200 000 Kč použil na doplacení meziúvěru a zbývající část prostředků ve výši 510 000 Kč, která byla převedena na jeho účet, použil v rozporu se smlouvou pro svoji potřebu a úvěr řádně nesplácel (prokázáno trestním příkazem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 26. 2. 2021, č.j. 2 T 18/2021-659, který nabyl právní moci dne 19. 3. 2021).

6. Soud zamítl návrh žalované na doplnění dokazování jejím výslechem, rozsudkem zdejšího soudu ze dne 30. 11. 2017, č.j. 7 C 307/2017-25, dohodou o vypořádání společného jmění manželů ze dne 27. 11. 2017, spisem Okresního soudu v Kutné Hoře sp. zn. 8 EXE 392/2019, spisem Okresního soudu v Kutné Hoře sp. zn. 2 T 18/2021, e-mailovou korespondencí mezi účastníky ze dne 4. a 5. 2. 2019 a z období dubna až srpna 2019, vyhláškou Městského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2019, č.j. [spisová značka], trestním oznámením ze dne 29. 8. 2019, spisem PČR, KŘPS, ÚO [obec] sp. zn. KRPS [číslo], žádostí o úvěr, rodným listem žalované, pracovní smlouvou ze dne 30. 11. 2015 a potvrzením o mzdě žalované, vyjádřením žalované ze dne 29. 8. 2019 a výslechem [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] pro nadbytečnost, neboť na základě provedeného dokazování byl soudem zjištěn skutkový stav dostatečně pro to, aby soud věc právně posoudil, přičemž provedení dalších důkazů by na soudem učiněný právní závěr nemělo vliv. Nutno dodat, že u navržených spisů ani nebyly specifikovány konkrétní listiny z těchto spisů, které měly být k důkazu provedeny.

7. Podle § 135 odst. 1 o.s.ř. soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení.

8. Podle § 583 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), jednal-li někdo v omylu o rozhodující okolnosti a byl-li v omyl uveden druhou stranou, je právní jednání neplatné.

9. Podle § 586 odst. 1, 2 o.z. je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné.

10. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalobkyně se domáhala zaplacení dlužné částky z úvěrové smlouvy, která se stala i předmětem trestního řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 2 T 18/2021. Ve smyslu ustanovení § 135 odst. 1 o.s.ř. je soud vázán rozhodnutím soudu o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal. Byť byl shora uvedený trestní příkaz vydán v trestním řízení, které bylo vedeno proti osobě, která není účastníkem řízení v projednávané věci, toto rozhodnutí má podle citovaného ustanovení o.s.ř. podstatný význam i v tomto řízení. Výrok o vině v odsuzujícím rozsudku (resp. trestním příkazu) je totiž tvořen nikoliv pouze právní větou příslušné skutkové podstaty trestného činu a s ní spojenou právní kvalifikací spáchaného trestného činu, nýbrž součástí tohoto výroku je i samotná skutková věta popisující osobu pachatele a děj spáchání trestné činnosti. Z výroku o vině je tak nutno ve smyslu § 135 odst. 1 o.s.ř. třeba vycházet jako z celku a brát v úvahu jeho právní i skutkovou část s tím, že řeší naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu konkrétním jednáním pachatele (srovnej Stanovisko občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 1979, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 22/1979). Soudy jsou tak v občanském soudním řízení vázány výrokem o vině pravomocného rozsudku o spáchání trestného činu v rozsahu daném tím, do jaké míry jsou znaky skutkové podstaty trestného činu zároveň významnými okolnostmi pro rozhodnutí o nároku uplatněném v civilním řízení. Typickým příkladem jsou pak civilní řízení, jejichž předmětem je nárok na náhradu majetkové či nemajetkové újmy, který (částečně) nebyl v adhezním řízení poškozenému přiznána, v nichž soud zpravidla rozsáhle neprokazuje základ nároku poškozeného vůči pachateli trestného činu, neboť ten již vyplývá z odsuzujícího rozsudku, kterým byl pachatel trestného činu (škůdce) shledán vinným ze spáchání v rozsudku popsaného skutku. Z popisu skutkové věty ze shora uvedeného trestního příkazu lze vycházet i v této věci, neboť závěry o konkrétním jednání pachatele, jímž byla naplněna skutková podstata trestného činu, obsažené ve výroku o vině trestního rozsudku představují v občanském soudním řízení závazně vyřešenou předběžnou otázku (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2014, sp. zn. 28 Cdo 273/2014). Takové závěry pak vyřešenou předběžnou otázku musí představovat i v občanském soudním řízení, kterého jsou účastny osoby odlišné od okruhu osob daného trestněprávní rovinou věci (vztah odsouzený - poškozený), a kde je mj. jako podstatná řešena otázka, za jakých okolností došlo k uzavření úvěrové smlouvy ve vztahu k žalované. Soud tak mohl vycházet z pro tuto věc podstatných zjištění podávajících se z trestního příkazu zdejšího soudu ze dne 26. 2. 2021, č.j. 2 T 18/2021-659, tj. ze zfalšování podpisu žalované v žádosti ze dne 21. 8. 2016 a uvedení žalované v omyl při podpisu úvěrové smlouvy a žádostí o čerpání úvěru.

12. Ze strany žalované pak s ohledem na uvedené byla zpochybněna její vůle úvěrovou smlouvu uzavřít, čímž se jedná o zdánlivé právní jednání, ke kterému se nepřihlíží. Byť tu nebyl úmysl žalované docílit uzavření úvěrové smlouvy, která zavazovala mj. i ji, a ze strany žalované jsou tu tedy pochybnosti o vážnosti její vůle, došlo z její strany ke svobodnému projevu vůle (k podpisu úvěrové smlouvy), čímž byla vůle žalované (lhostejno, že nesměřovala k uzavření úvěrové smlouvy) projevena navenek, a proto se soud neztotožňuje s námitkou zdánlivosti právního jednání žalované. Je pak pravdou, že pokud se žalovaná blíže neseznámila s obsahem smlouvy a spoléhala na informace od svého manžela, takové jednání žalované bylo dosti naivní a lehkovážné, nicméně i tak soud zcela jednoznačně dospěl k závěru, že žaloba je nedůvodná.

13. Byť se soud nemusel zcela ztotožnit s namítanou zdánlivostí právního jednání žalované, není pochyb o tom, že smlouva je ve vztahu žalobkyně a žalované neplatnou. Žalobkyně poukazovala na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2009, sp. zn. 31 Cdo 135/2007, dle jehož závěrů smlouva, při jejímž uzavření jeden z účastníků smlouvy úmyslně předstíral určitou vůli se záměrem, aby tím u druhého účastníka vyvolal omyl nebo jeho omylu využil, není absolutně neplatná, neboť takové podvodné jednání je důvodem neplatnosti, jehož se může úspěšně dovolat jen druhý účastník smlouvy. Tyto závěry ovšem nelze vztáhnout na projednávanou věc, neboť to nebyla žalovaná, kdo při kontraktačním procesu uvedl žalobkyni v omyl a dopustil se trestného činu. Zde je třeba přisvědčit žalované, že žalobkyně i žalovaná se staly oběťmi podvodného jednání dlužníka. Z uvedených závěrů Nejvyššího soudu by pak pouze vyplývalo, že případnou neplatnost smlouvy by nemohl namítat sám dlužník, který se podvodného jednání dopustil. Nutno navíc dodat, že citovaný rozsudek Nejvyššího soudu byl navíc zrušen nálezem pléna Ústavního soudu ze dne 7. 9. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 34/09.

14. Dle závěrů Ústavního soudu je na právní normy nutno klást požadavky obsahové, neboť v materiálním právním státě založeném na myšlence spravedlnosti představují základní práva korektiv jak obsahu právních norem, tak i jejich interpretace a aplikace. Proto je úkolem soudce v podmínkách materiálního právního státu nalézt řešení, které by zajišťovalo maximální realizaci základních práv účastníků sporu, a není-li to možné, rozhodnout v souladu s obecnou ideou spravedlnosti. Obecným soudům nelze tolerovat formalistický přístup, jímž za použití sofistikované argumentace odůvodňují zřejmé nespravedlnosti, obecný soud tak není vázán doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, pokud to vyžaduje účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku a že povinnost soudů nalézat právo neznamená pouze vyhledávat přímé a výslovné pokyny v zákonném textu, ale též povinnost zjišťovat a formulovat, co je konkrétním právem i tam, kde jde o interpretaci abstraktních norem a ústavních zásad. Porušení některé z norem v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. přepjatý formalismus), pak zakládá dotčení na základním právu a svobodě (srovnej nález pléna Ústavního soudu ze dne 7. 9. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 34/09).

15. S ohledem na skutkový stav věci má soud za to, že domáhat se po žalované zaplacení žalované částky z titulu shora uvedené úvěrové smlouvy se zjevně příčí dobrým mravům, když dlužníkem byl spáchán trestný čin úvěrového podvodu, z nějž žalovaná vychází poškozena stejně jako žalobkyně. Soud tak má za to, že jelikož byl trestný čin spáchán třetí osobou a nikoliv žalovanou, je nutno považovat uzavřenou smlouvu ve vztahu mezi účastníky řízení za neplatnou ve smyslu ustanovení § 588 o.z. Nadto je třeba dodat, že žalovaná by byla oprávněna se na základě shora uvedených závěrů Ústavního soudu domáhat i vyslovení relativní neplatnosti právního jednání. Ačkoliv žalovaná a dlužník vystupovali na jedné smluvní straně, a proto nelze vyvolání omylu žalované přičítat druhé smluvní straně (žalobkyni), soud má za to, že ustanovení § 583 o.z. by v projednávané věci bylo nutno k požadavkům Ústavního soudu vykládat i tak, že relativní neplatnost může ke všem okolnostem namítat i žalovaná, byť původcem omylu je účastník smluvního vztahu vystupující na téže straně. Při neplatnosti smlouvy se pak žalobkyně může vůči žalované zaplacení žalované částky domáhat pouze z titulu bezdůvodného obohacení, pokud by jí poskytnuté peněžní prostředky byly poskytnuty přímo žalované. I zde soud vycházel ze skutkových závěrů trestního příkazu v tom směru, že v trestním řízení bylo zjištěno, že dlužník čerpané peněžní prostředky použil pro svou potřebu, když byly zaslány i na jeho účet.

16. Soud proto vzhledem ke všemu dosud uvedenému žalobu vůči žalované posoudil za nedůvodnou a v celém rozsahu ji zamítl.

17. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla v řízení plně úspěšná a náleží ji plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení. Konkrétně má žalovaná nárok na náhradu částky: -) Advokát žalobkyně učinil v řízení celkem pět úkonů právní služby: příprava a převzetí zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), písemné podání ve věci samé ze dne ze dne 28. 10. 2021 a ze dne 15. 2. 2021 (§ 11 odst. 1 písm. d/ adv. tarifu), účast na jednání soudu dne 17. 12. 2021 (§ 11 odst. 2 písm. f/ vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), účast na jednání soudu dne 15. 2. 2022 (§ 11 odst. 1 písm. g/ vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Mimosmluvní odměna za čtyři úkony právní služby činí 4 x 10 940 Kč (§ 8 odst. 1 a § 7 bod 6. vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu) o) Mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby (účast na jednání před soudem dne 17. 12. 2021) činí 1 x 5 470 Kč (§ 8 odst. 1 a § 7 bod 6. vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu) o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta činí 5 x 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), -) 735,60 Kč - náhrada za jízdu osobním automobilem tov. zn. Škoda Superb, [registrační značka], při cestě Hradec Králové - Kutná Hora a zpět (jednání před soudem dne 17. 12. 2021) o celkové vzdálenosti 124 Km, při ceně 27,20 Kč za litr pohonných hmot a náhrady 4,40 Kč za kilometr dle vyhlášky č. 589/2020 Sb., -) 834,97 Kč - náhrada za jízdu osobním automobilem tov. zn. Škoda Superb, [registrační značka], při cestě Hradec Králové - Kutná Hora a zpět (jednání před soudem dne 15. 2. 2022) o celkové vzdálenosti 124 Km, při ceně 36,10 Kč za litr pohonných hmot a náhrady 4,70 Kč za kilometr dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., -) 800 Kč - náhrada za promeškaný čas advokáta strávený na cestě do místa úkonu podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu. Celkem tak má žalovaná nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 53 100,57 Kč, a to k rukám zástupce žalované ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.).