5 C 235/2024

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Pomichálkem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Myagmarsuren Luvsanzegve Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 74 723 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky , částka, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a s úrokem ve výši 20,88 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Kutné Hoře náhradu nákladů státu, o jejichž výši bude rozhodnuto samostatným usnesením, v rozsahu 61,3 %, a to do tří dnů od právní moci takového usnesení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne , datum, uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na jejímž základě byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši , částka, , a to bezhotovostně převodem na účet. Žalovaná se zavázala za poskytnutí peněžních prostředků věřiteli zaplatit úrok ve výši , částka, s úrokovou sazbou 20,88 % ročně a poplatek za zpracování zápůjčky ve výši , částka, . Věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost žalované splácet zápůjčku. Žalovaná splátky nehradila řádně a včas, v důsledku čehož se staly její závazky splatnými v celém rozsahu. Dosud zaplatila celkem , částka, . Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní došlo s účinností ke dni , datum, k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem. Přes výzvu žalobkyně žalovaná zbytek dluhu neuhradila.

2. Skutečnost, že žalovaná je cizí státní příslušnicí, zakládá cizí prvek ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012, když situace, kdy pobyt žalované není znám, může vyvolat otázky ohledně určení mezinárodní příslušnosti soudu. Protože se nepodařilo přes rozsáhlé pátrání soudu zjistit, na území jakého členského státu má žalovaná bydliště, pak má soud za to s odkazem na závěry rozhodnutí Soudního dvora C-327/10 ze dne , datum, ve věci Hypoteční banka a.s. proti Udovi , jméno FO, , ECR I-00117, že obdobně v této věci je soudem příslušným o věci rozhodnout, neboť na území ČR se nacházelo poslední známé bydliště žalované a žalovaná před podáním žaloby žalobkyni jinou adresu neoznámila. Pak tedy soud pokračoval podle vnitrostátního procesního práva a ustanovil k ochraně zájmů žalované v řízení opatrovníkem advokáta.

3. Opatrovnice žalované ve vyjádření k žalobě uvedla, že smlouvu považuje za neplatnou, neboť předchůdce žalobkyně porušil svou povinnost řádně posoudit schopnost žalované splácet úvěr. Předchůdce žalobkyně podle zákaznické karty posuzoval úvěruschopnost žalované nikoli na poskytnutou částku , částka, , ale na nižší částku , částka, , ověřil podstatně méně dokladů týkajících se příjmů a výdajů žalované, než jak tvrdí v žalobě, a to pouze dvě výplatní pásky za období března a dubna 2021, a žalované poskytl finanční produkt splatný v 15 měsíčních splátkách přesto, že žalované byl na území ČR povolen pouze přechodný pobyt na dobu 4 měsíců (tj. do , datum, ). Dále opatrovnice s poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR zpochybnila platnost samotného ujednání o výši úroku, a to pro jeho rozpor s dobrými mravy, neboť sazba úroku sjednaná účastníky ve výši 86 % ročně, mnohonásobně převyšuje úrokové sazby poskytované bankami pro obdobné produkty. Naproti tomu žalobou uplatněný nárok na zaplacení úroku ve výši 20,88 % ročně zase nemá oporu ve smlouvě. Opatrovnice navrhla, aby soud uložil žalované toliko povinnost vrátit žalobkyni nesplacenou část jistiny ve výši , částka, , a žalobu zamítl co do částky poplatku , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, a úroku ve výši 20,88 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

4. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav:

5. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , a žalovaná uzavřely dne , datum, smlouvu č. , tel. číslo, , na základě které původní věřitel poskytl žalované částku ve výši , částka, . Žalovaná se zavázala zaplatit v souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků dlužnou částku ve výši , částka, , a to v 15 pravidelných měsíčních splátkách. Dlužná částka je vypočtena jako součet zápůjčky ve výši , částka, , úroku ve výši , částka, s úrokovou sazbou 86 % ročně, poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši , částka, a poplatku za pojištění úvěru ve výši , částka, . Peněžní prostředky byly žalované převedeny na bankovní účet uvedený ve smlouvě dne , datum, . Jedno z ustanovení smlouvy obsahuje formuli, že žalovaná poskytla věřiteli úplné a pravdivé informace o tom, že je schopna splácet úvěr, přičemž věřitel tyto informace ověřil a vyhodnotil (vše prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, ze dne , datum, , zařazením zákazníka do pojistného programu a potvrzením o provedení transakce).

6. Před uzavřením smlouvy byla žalovanou vyplněna, resp. podepsána Karta zákazníka s údaji hodnotícími bonitu zákazníka za účelem poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši , částka, . V kartě byl uveden čistý měsíční příjem žalované ve výši , částka, , celkový měsíční příjem domácnosti měl činit , částka, , odhadované měsíční výdaje ve výši , částka, ; žalovaná měla být vdaná a bydlet v nájmu (prokázáno zákaznickou kartou ze dne , datum, ). K tomu si žalobkyně od žalované vyžádala doklady, ze kterých zjistila, že žalovaná byla v době uzavření smlouvy zaměstnána s měsíčním příjmem zhruba , částka, (prokázáno výplatními páskami žalované z března a dubna 2021).

7. Žalovaná dluhy nesplácela řádně a včas, dosud na dluh zaplatila celkem , částka, (prokázáno tabulkou umoření). Pohledávka za žalovanou byla s účinností ke dni , datum, postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna a byla vyzvána ke splnění dluhu do deseti dnů ode dne doručení oznámení (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně seznamu pohledávek a oznámením ze dne , datum, včetně podacího lístku). K zaplacení zbývající dlužné částky byla žalovaná vyzvána dopisem ze dne , datum, (prokázáno předžalobní výzvou včetně podacího lístku).

8. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

9. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce, smlouvu uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.), a jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o.z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o.z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru.

10. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.

11. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Povinností je zejména uchovávat mj. dokumenty a záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dokumenty je nutno uchovávat nejméně po dobu pěti let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty a záznamy vznikly.

13. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Ze shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost poskytovatele úvěru zkoumat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nastává tehdy, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet jednotlivé splátky úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, v neposlední řadě též případné závazky žadatele z dříve uzavřených smluv). Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje.

15. Ze smlouvy se podává pouze obecná formulace, že spotřebitel poskytl věřiteli úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení jeho schopnosti splácet zápůjčku, přičemž věřitel tyto informace ověřil a vyhodnotil. Při uzavírání smlouvy byla dále vyplněna zákaznická karta s uvedením příjmu žalované ze zaměstnání, který byl doložen výplatními páskami. Věřitel je ovšem povinen při uzavírání spotřebitelského úvěru zkoumat i výdajovou stránku spotřebitele. K tomu je třeba předeslat, že věřitel neprováděl lustraci žalované v příslušných rejstřících, zda je skutečně solventní osobou. Ze smluvních dokumentů se také nepodává nic o tom, z jakých konkrétních informací o výdajích žalované věřitel vycházel a zda tato tvrzení spotřebitele skutečně ověřoval. Žalovanou ve smlouvě uváděné měsíční výdaje jsou nepřiměřeně nízké vzhledem k obvyklým životním nákladům v ČR a soud je přesvědčen, že jejich výše byla účelově uvedena tak, aby mohl být spotřebitelský úvěr žalované poskytnut. Věřitel si měl od žalované především vyžádat dokumenty prokazující její náklady na bydlení, neboť ty pravidelně tvoří největší výdajovou položku v rozpočtu spotřebitele, nebo případně informaci o tom, kdo za žalovanou takové náklady platí a z jakého důvodu, a alespoň výši výdajů žalované na základní životní potřeby (výše nákladů na stravování a domácnost, dopravu do zaměstnání, cestovné za rodinou do zahraničí, telefon apod.). Vycházel-li právní předchůdce žalobkyně pouze z nepřiměřeně nízkých měsíčních výdajů uváděných žalovanou, aniž by jí tvrzenou částku podrobil vnitřní kritice a přezkumu z vyžádaných listin, postupoval lhostejně a dle všeho tu nebyla skutečná snaha posoudit i výdajovou stránku žalované. Nutno připomenout, že ve smyslu § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je zákonnou povinností poskytovatele úvěru dokumenty a záznamy týkající se posuzování schopnosti spotřebitele splácet úvěr uchovávat, a to nejméně po dobu pěti let.

16. S ohledem na skutečnost, že v projednávané věci nebylo zjištěno, že by věřitel při poskytování spotřebitelského úvěru zkoumal úvěruschopnost žalované, soud dospěl k závěru, že mezi stranami uzavřená smlouva o zápůjčce je neplatná. Ačkoliv znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru podmiňuje neplatnost smlouvy námitkou učiněnou spotřebitelem v promlčecí lhůtě, takové ustanovení je v rozporu s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, , o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, které mají být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž stejná ustanovení směrnice zároveň brání tomu, aby sankce (neplatnost smlouvy) spojená s porušením této povinnosti byla podmíněna uplatněním námitky spotřebitele v promlčecí lhůtě (srovnej rozsudek Soudního dvora ze dne , datum, ve věci C-679/18, OPR-, právnická osoba, . proti GK). Soud tedy k nesplnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost žalované splácet úvěr přihlédl z úřední povinnosti (srovnej § 588 o.z.).

17. V projednávané věci tak soud dospěl k závěru, že nebylo-li v řízení prokázáno splnění povinnosti právního předchůdce žalobkyně zkoumat schopnost žalované splácet úvěr, smlouva o úvěru uzavřená mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně je neplatná, a to s účinky ex tunc. Proto žalobkyně nemůže po právu požadovat zaplacení smluvního úroku a dalších poplatků uvedených ve smlouvě a má toliko právo na vrácení poskytnuté jistiny, kterou soud v případě absolutní neplatnosti smlouvy v souladu s ustanovením § 2991 odst. 2 o.z. považuje za bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, ke kterému došlo bez právního důvodu. Proto soud rozhodl, že žalovaná je povinna v souladu s § 2991 odst. 1 o.z. zaplatit žalobkyni jako právní nástupkyni původního věřitele (na základě postoupené pohledávky dle § 1879 o.z.) poskytnuté peněžní prostředky (, částka, ), jejichž výše je ponížena o část, kterou již žalovaná uhradila (, částka, ). Soud přiznal žalobkyni i právo na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., avšak až od marného uplynutí lhůty k zaplacení dluhu určené v oznámení o postoupení pohledávky včetně zákonné výše vážící se k tomuto dni, neboť na základě ujednání obsažených v absolutně neplatné smlouvě nelze určovat splatnost dluhu, přičemž žalovaný byl prve k uhrazení dluhu žalobkyní prokazatelně vyzván až právě v oznámení o postoupení pohledávky. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. Ve zbytku pak soud s ohledem na výše uvedené žalobu jako nedůvodnou zamítl. Protože soud shledal, že smlouva je neplatná jako celek, nezabýval se již námitkami žalované ohledně neplatnosti ujednání o úroku.

18. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Pro účely rozhodování o nákladech řízení v této věci soud nevycházel pouze z „jistiny“, tedy žalované částky samotné, nýbrž do posouzení míry úspěchu a neúspěchu ve věci zahrnul i příslušenství, a to včetně běžícího zkapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku (srovnej nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 2717/08, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Žalobkyně měla úspěch ohledně částky , částka, (38,7 %). Neúspěch měla naopak ohledně částky , částka, (61,3 %). Po zohlednění těchto částek se podává, že větší úspěch ve věci měla žalovaná, které žádné náklady v řízení nevznikly, a tak soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

19. Soud výrokem IV. uložil žalobkyni povinnost zaplatit České republice poměrnou část nákladů státu podle § 148 odst. 1 o.s.ř., a to v rozsahu jejího neúspěchu ve věci samé. Jelikož o základu nároku již soud mohl rozhodnout, nýbrž náklady státu (odměna opatrovníka) ještě nejsou známy, bude výše nákladů státu v souladu s ustanovením § 155 odst. 1 o.s.ř. určena samostatným usnesením.