5 C 264/2022

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Pomichálkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 66 217,17 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 66 217,17 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 660,81 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 280,63 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 66 217,17 Kč od 1. 2. 2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 4,99 % ročně z částky 66 217,17 Kč od 1. 2. 2022 do zaplacení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 3 649,49 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 5 147,34 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 949 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení zažalované částky s tím, že účastníci uzavřeli dne 21. 7. 2017 smlouvu o úvěru ze stavebního spoření [číslo] jejíž nedílnou součástí jsou úvěrové podmínky žalobkyně. Na základě této smlouvy žalobkyně žalovanému poskytla úvěr, který žalovaný čerpal a zavázal se jej splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Splátky však neplnil řádně a včas a byl tak v prodlení, pročež žalobkyně po marném upomínání v souladu se smluvními ujednáními od smlouvy odstoupila. Žalobkyně se domáhala jistiny úvěru ve výši 66 217,17 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 427,97 Kč za dobu od 1. 1. 2022 do 31. 1. 2022, kapitalizovaného smluvního úroku z prodlení ve výši 648,38 Kč za dobu od 1. 1. 2022 do 31. 1. 2022, úroku ve výši 4,99 % ročně z částky 66 217,17 Kč za dobu od 1. 2. 2022 do zaplacení, smluvního úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 66 217,17 Kč za dobu od 1. 2. 2022 do zaplacení a nákladů na uplatnění pohledávky ve výši 3 649,49 Kč. Přes výzvu žalovaný po zesplatnění úvěru ničeho na svém dluhu neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.

3. Žalobkyně souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podaném návrhu, žalovaný se k navrženému postupu nevyjádřil, a proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“). Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ustanovení § 115a o.s.ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání.

4. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav: Účastníci uzavřeli smlouvu o poskytnutí úvěru ze stavebního spoření, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 79 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 328,51 Kč, a po přidělení cílové částky ve výši 650,51 Kč se sjednaným smluvním úrokem ve výši 4,99 % ročně (prokázáno smlouvou o úvěru [číslo] ze dne 21. 7. 2017 včetně všeobecných úvěrových podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy). Žalobkyně dle uzavřené smlouvy poskytla žalovanému úvěr ve výši 78 877,36 Kč, který žalovaný čerpal poskytnutím na účty uvedené v žádostech (prokázáno žádostmi o čerpání úvěru ze dne 26. 7. 2017 a 5. 4. 2018, oznámeními o výplatě ze dne 16. 8. 2017 a 6. 4. 2018). Protože žalovaný nehradil úvěr v souladu se smlouvou a podmínkami, žalobkyně odstoupila od smlouvy, čímž se dluhy z úvěru staly splatnými ke dni 31. 12. 2021; žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě (prokázáno výpisy z úvěrového účtu, dopisem ze dne 1. 12. 2021 včetně obálky a čl. 9 odst. 3 písm. a), b) všeobecných úvěrových podmínek). Přes výzvu žalovaný pohledávku v zažalované výši nezaplatil (prokázáno výzvou ze dne 1. 12. 2021 včetně obálky).

5. Po právní stránce soud vztah účastníků posoudil tak, že spolu uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2001 o. z., od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon. Podle § 2004 odst. 3 věta prvá o. z., zavazuje-li smlouva dlužníka k nepřetržité či opakované činnosti nebo k postupnému dílčímu plnění, může věřitel od smlouvy odstoupit jen s účinky do budoucna. Podle § 2005 odst. 1 věta prvá o. z., odstoupením od smlouvy zanikají v rozsahu jeho účinků práva a povinnosti stran. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 3004 odst. 1 věta prvá o. z., obohacený, který nebyl v dobré víře, vydá vše, co obohacením nabyl, včetně plodů a užitků; rovněž nahradí užitek, který by ochuzený byl získal.

6. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku. Žalobkyně jako úvěrující poskytla žalovanému jako úvěrovanému peněžní prostředky, které se žalovaný zavázal žalobkyni vrátit v pravidelných měsíčních splátkách spolu s úroky. Žalovaný porušoval smluvní podmínky, proto žalobkyně v souladu se smluvními ujednáními platně odstoupila od smlouvy, čímž se dluhy z úvěru staly splatnými. Žalovaný dluh žalobkyni v termínu splatnosti nezaplatil, a tím se dostal dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení. Úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. přiznal soud žalobkyni zákonný ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni také smluvní úroky (a to v účastníky sjednané výši), které představují užitek, který by žalobkyně v případě trvání úvěrové smlouvy získala, a o který byla ochuzena tím, že si žalovaný po zániku smlouvy peněžní prostředky ponechal a žalobkyně je nemohla dále hospodářsky využívat. Na straně žalovaného tak vzniklo bezdůvodné obohacení, neboť si ponechal plnění, které mu bylo poskytnuto na základě právního důvodu, který odpadl, a je tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat a nahradit žalobkyni užitek, který by jinak získala, kdyby k bezdůvodnému obohacení žalovaného nedošlo. Soud žalobu částečně zamítl v části, ve které se žalobkyně domáhala smluvního úroku za dobu od 1. 1. 2020 do 31. 1. 2022 ve výši 5 147,34 Kč, neboť při sazbě 4,99 % ročně činí úrok pouze 280,63 Kč, nikoli požadovaných 5 427,97 Kč O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.

7. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení převážně úspěšná. Neúspěšná byla v poměrně nepatrné části ohledně příslušenství pohledávky a soud jí z tohoto důvodu přiznal právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Podle § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb. je žalovaný povinen zaplatit úspěšné žalobkyni na náhradě nákladů řízení celkem částku 2 949 Kč, a to za jeden úkon nezastoupeného účastníka po 300 Kč (podání žaloby) a za zaplacený soudní poplatek ve výši 2 649 Kč, jak žalobkyně požadovala.