5 C 278/2021

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Pomichálkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. Peterem Olejárem sídlem Vinohrady 794/45, 639 00 Brno proti žalovaným: 1) celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného a žalované 2) celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalovaného a žalované o zaplacení částky 1 331 510,90 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 1 331 510,90 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 331 510,90 Kč od 1. 9. 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 3,69 % ročně z částky 1 331 510,90 Kč od 1. 9. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení v částce 137 922 Kč k rukám zástupce žalobkyně advokáta Mgr. Petera Olejára, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení žalované částky s tím, že uzavřela se žalovanými dne 7. 11. 2016 smlouvu o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření [číslo] jejíž součástí jsou dle smluvního ujednání obecné úvěrové podmínky. Na základě této úvěrové smlouvy žalobkyně poskytla žalovaným úvěr ve výši 1 380 000 Kč. Žalovaní se zavázali hradit z poskytnutého úvěru kromě jistiny úrok se sjednanou úrokovou sazbou ve výši 3,69 % ročně, a to v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaní splátky řádně a včas nehradili, ačkoliv byli k zaplacení vyzváni. Žalobkyně dopisem odstoupila od úvěrové smlouvy a vyzvala žalované k zaplacení dluhu. Pohledávka byla splatná dne 31. 8. 2020, a žalovaní ji neuhradili ani po předžalobní výzvě.

2. Žalovaní se k žalobě, ač jim byla řádně doručena, nevyjádřili.

3. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti za situace, kdy žalovaný 1) je subjektem cizího práva, když tato skutečnost zakládá cizí prvek ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012 (dále jen„ nařízení Brusel I bis“), a dospěl k závěru, že zdejší soud je s ohledem na úpravu obsaženou v čl. 18 odst. 2 a v čl. 4 odst. 1 nařízení Brusel I bis mezinárodně příslušným ve věci rozhodnout, když žalovaný má bydliště na území České republiky.

4. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav:

5. Žalovaná 2) učinila vůči žalobkyni návrh na uzavření smlouvy o stavebním spoření s cílovou částkou 100 000 Kč (prokázáno návrhem na uzavření smlouvy o stavebním spoření ze dne 24. 8. 2016). Oba žalovaní pak vůči žalobkyni učinili žádost o poskytnutí meziúvěru na koupi staršího rodinného domu (prokázáno žádostí o poskytnutí meziúvěru ze dne 23. 8. 2016). Návrhem na zvýšení cílové částky ze dne 4. 9. 2016 žalovaná 2) navrhla cílovou částku ze stavebního spoření navýšit o 1 280 000 Kč na cílovou částku 1 380 000 Kč, kdy toto navýšení bylo žalobkyní potvrzeno (prokázáno návrhem na zvýšení cílové částky ze dne 4. 9. 2016 a oznámením o potvrzení navýšení cílové částky ze dne 12. 10. 2016). Následně byla mezi žalobkyní na straně jedné a žalovanými na straně druhé uzavřena smlouva o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření, na základě které se zavázala poskytnout žalovaným úvěr ve výši 1 380 000 Kč, který se žalovaní zavázali splácet formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 7 720 Kč se sjednaným smluvním úrokem ve výši 3,50 % ročně (prokázáno smlouvou o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření [číslo] ze dne 26. 10. 2016 včetně obecných úvěrových podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy). Žalobkyně dle uzavřené smlouvy poskytla žalovaným úvěr ve smluvené výši 1 380 000 Kč, který žalovaní čerpali poskytnutím na účty uvedené v žádosti, o čemž byla žalobkyní i žalovaná 2) vyrozuměna (prokázáno žádostí o čerpání meziúvěru ze dne 26. 10. 2016, oznámením o čerpání prostředků ze dne 10. 11. 2016). V průběhu kontraktačního procesu žalovaní poskytli žalobkyni údaje o své kredibilitě, především to, že jsou osobami výdělečně činnými, zda jsou u bankovních domů registrování jako dlužníci a jaké jsou jejich aktuální majetkové poměry (prokázáno potvrzením o příjmu a údaji o finanční situaci žalovaných, výplatními páskami, výpisem z bankovního registru, výpisy z účtu žalované č. 2 za období červenec - září 2016, sdělením OSSZ Kladno ze dne 11. 8. 2016, pracovními smlouvami ze dne 1. 8. 2015 a 17. 8. 2015). Protože žalovaní nehradili úvěr v souladu se smlouvou a podmínkami, žalobkyně odstoupila od smlouvy, čímž se dluhy z úvěru staly splatnými ke dni 31. 8. 2020; žalobkyně vyzvala žalované k úhradě (prokázáno přehledem umoření dluhu, oznámením o odstoupení od smlouvy a zesplatnění úvěru ze dne 1. 9. 2020 včetně dodejek, obecnými úvěrovými podmínkami částí IV., písm. I, odst. 1 písm. a), písm. J, odst. 2 písm. b/). Přes výzvu žalovaní pohledávku v zažalované výši nezaplatili (prokázáno předžalobními výzvami ze dne 27. 5. 2021 včetně podacího archu).

6. Po právní stránce soud vztah účastníků posoudil tak, že spolu uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2001 o. z., od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon. Podle § 2004 odst. 3 věta prvá o. z., zavazuje-li smlouva dlužníka k nepřetržité či opakované činnosti nebo k postupnému dílčímu plnění, může věřitel od smlouvy odstoupit jen s účinky do budoucna. Podle § 2005 odst. 1 věta prvá o. z., odstoupením od smlouvy zanikají v rozsahu jeho účinků práva a povinnosti stran. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 3004 odst. 1 věta prvá o. z., obohacený, který nebyl v dobré víře, vydá vše, co obohacením nabyl, včetně plodů a užitků; rovněž nahradí užitek, který by ochuzený byl získal. Podle § 1872 o. z., je-li několik dlužníků zavázáno plnit společně a nerozdílně, jsou povinni plnit jeden za všechny a všichni za jednoho. Věřitel může požadovat celé plnění nebo jeho libovolnou část na všech spoludlužnících, jen na některých, nebo na kterémkoli ze spoludlužníků.

7. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku. Žalobkyně jako úvěrující poskytla žalovaným jako úvěrovaným peněžní prostředky, které se žalovaní zavázali společně a nerozdílně žalobkyni vrátit v pravidelných měsíčních splátkách spolu s úroky. Žalovaní porušovali smluvní podmínky, proto žalobkyně v souladu se smluvními ujednáními platně odstoupila od smlouvy, čímž se dluhy z úvěru staly splatnými. Žalovaní dluh žalobkyni v termínu splatnosti nezaplatili, a tím se dostali dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení. Úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. přiznal soud žalobkyni zákonný ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni také smluvní úroky (a to v účastníky sjednané výši), které představují užitek, který by žalobkyně v případě trvání úvěrové smlouvy získala, a o který byla ochuzena tím, že si žalovaní po zániku smlouvy peněžní prostředky ponechali a žalobkyně je nemohla dále hospodářsky využívat. Na straně žalovaných tak vzniklo bezdůvodné obohacení, neboť si ponechali plnění, které jim bylo poskytnuto na základě právního důvodu, který odpadl, a jsou tedy povinni bezdůvodné obohacení vydat a nahradit žalobkyni užitek, který by jinak získala, kdyby k bezdůvodnému obohacení žalovaných nedošlo. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.

8. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná a náleží ji plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrady za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobkyně je plátcem této daně. Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu částky: -) 66 576 Kč (zaplacený soudní poplatek), -) Advokát žalobkyně učinil v řízení celkem čtyři úkony právní služby: příprava a převzetí zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), jednoduchá výzva k plnění (§ 11 odst. 2 písm. h/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), účast na jednání před soudem (§ 11 odst. 1 písm. g/ adv. tarifu). o) Mimosmluvní odměna za 3 úkony právní služby činí 3 x 13 660 Kč (§ 7 bod 6. vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), o) Mimosmluvní odměna za 1 úkon právní služby (jednoduchá výzva k plnění) činí 1 x 6 830 Kč (§ 7 bod 6. vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta činí 4 x 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), -) 2 124 Kč - náhrada za jízdu osobním automobilem tov. zn. Hyundai i30, [registrační značka], při cestě Brno - Kutná Hora a zpět o celkové vzdálenosti 310 Km, při ceně 37,10 Kč za litr pohonných hmot a náhradě 4,70 Kč za kilometr dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., -) 1 000 Kč (náhrada za promeškaný čas advokáta dle § 14 odst. 1 písm. a/, odst. 3 adv. tarifu), -) 12 382 Kč (náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty z výše uvedených položek podle § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem tak má žalobkyně nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 137 922 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Pokud se podrobí přisouzená částka testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právních služby.