5 C 284/2023

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Pomichálkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Ing. Karlem Goláněm, Ph.D. sídlem Letenská 121/8, 118 00 Praha proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 18 059,48 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 200 Kč od 27. 1. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 8 859,48 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 416,80 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 269,93 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 200 Kč od 15. 12. 2022 do 26. 1. 2023 a s úrokem ve výši 28,02 % ročně z částky 9 200 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 1. 2. 2021 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal za poskytnutí peněžních prostředků věřiteli zaplatit úrok ve výši 5 101 Kč s úrokovou sazbou 28,02 % ročně, odměnu za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a odměnu za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 316 Kč. Věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, v důsledku čehož se stal jeho závazek splatným v celém rozsahu. Žalovaný na dluh za celou dobu uhradil pouze částku ve výši 800 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní došlo s účinností ke dni 16. 12. 2022 k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem. Přes výzvy žalobkyně žalovaný zbytek dluhu neuhradil.

2. Žalovaný k žalobě uvedl, že byl mladý a fetoval, a proto neměl prostředky na splácení dluhu. Při sjednávání půjčky se přiznal, že je bez zaměstnání a závislý na drogách.

3. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav:

4. Právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], a žalovaný podepsali dne 1. 2. 2021 smlouvu, na jejímž základě žalovaný při podpisu smlouvy převzal částku 10 000 Kč, neboť při sjednání služby komfortního a flexibilního splácení podpisem smlouvy potvrdil, že celou výši spotřebitelského úvěru při podpisu smlouvy obdržel. Žalovaný se zavázal zaplatit v souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků dlužnou částku ve výši 20 477 Kč, a to v 52 pravidelných týdenních splátkách po 394 Kč. Dlužná částka je vypočtena jako součet poskytnuté částky ve výši 10 000 Kč, úroku ve výši 5 101 Kč, odměny za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč, odměny za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 316 Kč a sjednaného doplňkového pojištění ve výši 1 560 Kč. Dále se žalovaný zavázal za službu doplňkového pojištění částku 2 322 Kč. Ve smlouvě si strany ujednaly úrok ve výši 28,02 % ročně (vše prokázáno smlouvou [číslo]). Před uzavřením smlouvy byla žalovaným vyplněna, resp. podepsána Karta zákazníka s údaji hodnotícími bonitu zákazníka. V kartě byl uveden čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 23 773 Kč a celkový čistý příjem domácnosti 73 773 Kč, odhadované měsíční výdaje byly uvedeny v částce 1 000 Kč s tím, že žalovaný nemá dalších dluhů (prokázáno Kartou zákazníka). Žalovaný dluh nesplácel řádně a včas, dosud zaplatil částku ve výši 800 Kč (prokázáno tabulkou o umoření dluhu). Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn a zároveň byl vyzván, aby dluh do deseti dnů ode dne doručení oznámení zaplatil (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 včetně seznamu pohledávek a oznámením ze dne 16. 12. 2022 včetně podacího lístku). K zaplacení zbývající dlužné částky byl žalovaný opětovně vyzván dopisem ze dne 1. 6. 2023 (prokázáno předžalobní výzvou včetně poštovního podacího archu).

5. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

6. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce, smlouvu uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.), a jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o.z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o.z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, dle níž peněžitá zápůjčka je ve smyslu § 2 odst. 1 citovaného zákona spotřebitelským úvěrem.

7. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.

8. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Povinností je zejména uchovávat mj. dokumenty a záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dokumenty je nutno uchovávat nejméně po dobu pěti let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty a záznamy vznikly.

10. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Ze shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost poskytovatele úvěru zkoumat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nastává tehdy, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet jednotlivé splátky úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, v neposlední řadě též případné závazky žadatele z dříve uzavřených smluv). Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje.

12. Ze smluv se podává pouze obecná formulace, že spotřebitel poskytl věřiteli úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, přičemž věřitel tyto informace ověřil a vyhodnotil. Při uzavírání smlouvy byla vyplněna zákaznická karta s příjmy žalovaného i dalších členů domácnosti, které ovšem nebyly žádným způsobem doloženy. K tomu je dále třeba podotknout, že věřitel neprováděl lustraci žalovaného v příslušných rejstřících, zda je skutečně solventní osobou. Nadto byla výše měsíčních výdajů žalovaného (1 000 Kč) uvedena v takové částce, že tato nemohla odpovídat skutečnosti. Nelze uvěřit tomu, aby byl žalovaný schopen zajistit si bydlení, energie s tím spojené, potraviny, drogerii a mnoho dalších výdajů pořizovat za částku 1 000 Kč měsíčně. Soud je přesvědčen, že taková výše výdajů byla stanovena účelově, aby příjmy žalovaného převyšovaly výdaje (a tím byla prokázána jeho solventnost). Za takového stavu se ovšem věřitel nemohl spokojit s pouhými tvrzeními žalovaného, nicméně měl sám žalovaného vyzvat, aby tyto příjmy a především uváděné výdaje doložil (např. výplatními páskami, nájemní smlouvou, stanovením záloh za energie, apod.). Nutno dodat, že pokud měl věřitel podklady pro příjmy a výdaje žalovaného v době uzavírání smluv, bylo jeho povinností tyto podklady ve smyslu § 78 zákona o spotřebitelském úvěru uchovat. Soud má tedy za to, že věřitel svou povinnost jednoznačně nesplnil a schopnost žalovaného splácet úvěr nezkoumal.

13. Dokumenty vážící se k povinnosti věřitele posuzovat schopnost žalovaného splácet úvěr nebyly v žalobě ani v jiném podání žalobkyně označeny, k žalobě nebyly ani připojeny. Žalobkyně tvrzení o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr nedotvrdila a důkazy tyto skutečnosti prokazující soudu neoznačila ani po výzvě soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř.

14. S ohledem na skutečnost, že v projednávané věci nebylo zjištěno, že by věřitel při poskytování spotřebitelského úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného, soud dospěl k závěru, že mezi stranami uzavřená smlouva o zápůjčce je neplatná. Ačkoliv znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru podmiňuje neplatnost smlouvy námitkou učiněnou spotřebitelem v promlčecí lhůtě, takové ustanovení je v rozporu s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, které mají být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž stejná ustanovení směrnice zároveň brání tomu, aby sankce (neplatnost smlouvy) spojená s porušením této povinnosti byla podmíněna uplatněním námitky spotřebitele v promlčecí lhůtě (srovnej rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR- Finance s.r.o. proti GK). Soud tedy k nesplnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr přihlédl z úřední povinnosti (srovnej § 588 o.z.).

15. V projednávané věci tak soud dospěl k závěru, že nebylo-li v řízení prokázáno splnění povinnosti právního předchůdce žalobkyně zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr, smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně je neplatná, a to s účinky ex tunc. Proto žalobkyně, na kterou byla pohledávka za žalovaným řádně postoupena (a oznámení o postoupení žalovanému doručeno) nemůže po právu požadovat zaplacení smluvního úroku a dalších poplatků uvedených ve smlouvě a má toliko právo na vrácení poskytnuté jistiny, kterou soud v případě absolutní neplatnosti smlouvy v souladu s ustanovením § 2991 odst. 2 o.z. považuje za bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, ke kterému došlo bez právního důvodu. Proto soud rozhodl, že žalovaný je povinen v souladu s § 2991 odst. 1 o.z. zaplatit žalobkyni jako právní nástupkyni původního věřitele poskytnuté peněžní prostředky (10 000 Kč), jejichž výše je ponížena o část, kterou již žalovaný uhradil (800 Kč). Soud přiznal žalobkyni i právo na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., avšak až od marného uplynutí lhůty k zaplacení dluhu určené oznámením o postoupení pohledávky včetně zákonné výše vážící se k tomuto dni, neboť na základě ujednání obsažených v absolutně neplatné smlouvě nelze určovat splatnost dluhu, přičemž žalovaný byl k uhrazení dluhu žalobkyní prokazatelně vyzván až právě oznámením o postoupení pohledávky. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. Ve zbytku pak soud s ohledem na výše uvedené žalobu jako nedůvodnou zamítl.

16. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Pro účely rozhodování o nákladech řízení v této věci soud nevycházel pouze z„ jistiny“, tedy žalované částky samotné, nýbrž do posouzení míry úspěchu a neúspěch ve věci zahrnul i příslušenství, a to včetně běžícího příslušenství zkapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 30 Co 363/2013). Po zohlednění těchto částek se podává, že mírný úspěch ve věci měl žalovaný, kterému žádné náklady v řízení nevznikly, a tak soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.