5 C 298/2023

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Pomichálkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Jiřím Šmídou sídlem Eliščino nábřeží 280/23, 500 03 Hradec Králové proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 5 251,23 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 000 Kč od 3. 1. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 251,23 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 435,48 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 478 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 000 Kč od 15. 12. 2022 do 2. 1. 2023, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 5 251,23 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 26. 10. 2021 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizována tři slova], na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta bezhotovostně na účet částka 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku do 25. 11. 2021, což neučinil. Společně s jistinou se zavázal zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 178 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 7. 2022 uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní došlo s účinností ke dni 12. 12. 2022 k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Přes výzvu žalobkyně žalovaný dluh neuhradil. Žalobkyně po žalovaném po revizi svých nároků požadovala zaplacení jistiny 5 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 178 Kč, smluvního úroku ve výši 1 800 Kč, poplatku za odeslání upomínek ve výši 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 251,23 Kč.

2. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti za situace, kdy žalovaný je subjektem cizího práva, když tato skutečnost zakládá cizí prvek ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012 (dále jen„ nařízení Brusel I bis“), a dospěl k závěru, že zdejší soud je s ohledem na úpravu obsaženou v čl. 4 odst. 1 nařízení Brusel I bis mezinárodně příslušným ve věci rozhodnout, neboť žalovaný má bydliště na území České republiky.

3. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.

4. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o. s. ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav: Právní předchůdce žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], a žalovaný uzavřeli dne 26. 10. 2021 smlouvu, na základě které původní věřitel poskytl žalovanému bezúročně částku ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit do 25. 11. 2021. Peněžní prostředky byly převedeny na bankovní účet žalovaného (prokázáno smlouvou č. [číslo] ze dne 26. 10. 2021, výpisy z účtu). V článku 2 smlouvy se žalovaný zavázal zaplatit úrok 36 % a poplatek za sjednání úvěru ve výši 2 030,05 Kč, v případě prodlení zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky. V žádosti o poskytnutí úvěru žalovaný uvedl svůj čistý měsíční příjem ze zaměstnání ve výši 13 981 Kč, jeho měsíční výdaje měly činit 2 000 Kč na splátky nebankovních úvěrů a 2 500 Kč na ostatní výdaje (telefon, internet, jízdné), přičemž další výdaje byly stanoveny na 0 Kč (prokázáno žádostí o spotřebitelský úvěr [číslo]). V dokumentu úvěruschopnost klienta k půjčce [číslo] je pouze uvedeno, že byla mj. provedena lustrace žalovaného ve veřejných rejstřících (prokázáno citovaným dokumentem). Žalovaný dluh ve smluvené lhůtě nesplatil. Pohledávka za žalovaným byla s účinností ke dni 12. 12. 2022 převedena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2022 včetně příloh, oznámením ze dne 19. 12. 2022 včetně kopie podacího archu). Právní předchůdce žalobkyně opakovaně upomínal žalovaného o zaplacení dluhu (prokázáno upomínkami) a před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného ke splnění dluhu (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 3. 4. 2023 včetně kopie podacího archu).

5. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

6. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce, smlouvu uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), a jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o. z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru (ve smyslu § 2 odst. 1 citovaného zákona je posuzovaná úvěrová smlouva uzavíraná podle občanského zákoníku spotřebitelským úvěrem).

7. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.

8. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Povinností je zejména uchovávat mj. dokumenty a záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dokumenty je nutno uchovávat nejméně po dobu pěti let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty a záznamy vznikly.

10. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Ze shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost poskytovatele úvěru zkoumat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nastává tehdy, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet jednotlivé splátky úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, v neposlední řadě též případné závazky žadatele z dříve uzavřených smluv). Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje.

12. Z v žalobě uvedených tvrzení se nepodává nic o tom, z jakých konkrétních informací o příjmech a výdajích žalovaného věřitel vycházel a zda tato tvrzení spotřebitele skutečně ověřoval. I přes výzvu žalobkyně nedoložila krom formalizovaného dokumentu„ úvěruschopnost klienta k půjčce [číslo]“ a žádosti o poskytnutí úvěru žádné doklady k v dokumentech tvrzeným skutečnostem (např. k příjmu žalovaného, k nákladům na bydlení, pracovní smlouvu, výplatní pásky, apod.). Je-li uvedeno, že byla provedena lustrace žalovaného ve veřejných rejstřících, pak by i výsledky této lustrace měly být založeny, nikoliv pouze odkaz na to, že byla provedena. Nelze pak ani přehlédnout, že žalovaným uvedené údaje o jeho měsíčních výdajích mohly jen stěží odpovídat skutečnosti, neboť nebyly uvedeny žádné jeho náklady na bydlení včetně energií a jídlo. Věřitel měl proto k těmto údajům přistoupit s obezřetností a po žalovaném chtít doložit, že v souvislosti s těmito základními lidskými potřebami nemá žádné výdaje, popř. doložit, jakým způsobem tyto uspokojuje. Nutno připomenout, že ve smyslu § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je zákonnou povinností poskytovatele úvěru dokumenty a záznamy týkající se posuzování schopnosti spotřebitele splácet úvěr uchovávat, a to nejméně po dobu pěti let, a proto měl-li věřitel prokázány další příjmy žalovaného, měl i stran těchto příjmů uchovat dokumenty tyto příjmy prokazující.

13. Výše uvedené dokumenty vážící se k povinnosti věřitele posuzovat schopnost žalovaného splácet úvěr nebyly v žalobě ani v jiném podání žalobkyně označeny, k žalobě nebyly ani připojeny. Soud nepostupoval dle § 115a o. s. ř. a ve věci nařídil jednání mj. za tím účelem, aby mohl žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. poskytnout poučení, že jí dosud nebyly vylíčeny všechny rozhodující skutečnosti a nebyla prokázána tvrzení o tom, že původní věřitel skutečně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to včetně následků spojených s nesplněním výzvy k jejich dotvrzení a označení. Nutno dodat, že poučení dle shora citovaného ustanovení o. s. ř. se poskytuje pouze účastníku (jeho zmocněnci či zástupci), který je přítomen u jednání, při jiném úkonu soud takové poučení neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být takové poučení poskytnuto účastníku, který se k jednání nedostavil a nepožádal o odročení jednání z důležitého důvodu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). Je-li jednáno v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zmocněnce či zástupce), je to účastník, jenž svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006 sp. zn. 29 Odo 832/2006).

14. S ohledem na skutečnost, že v projednávané věci nebylo zjištěno, že by věřitel při poskytování spotřebitelského úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného, soud dospěl k závěru, že mezi stranami uzavřená smlouva o úvěru je neplatná. Ačkoliv znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru podmiňuje neplatnost smlouvy námitkou učiněnou spotřebitelem v promlčecí lhůtě, takové ustanovení je v rozporu s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, které mají být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž stejná ustanovení směrnice zároveň brání tomu, aby sankce (neplatnost smlouvy) spojená s porušením této povinnosti byla podmíněna uplatněním námitky spotřebitele v promlčecí lhůtě (srovnej rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR- Finance s.r.o. proti GK). Soud tedy k nesplnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr přihlédl z úřední povinnosti (srovnej § 588 o. z.).

15. V projednávané věci tak soud dospěl k závěru, že nebylo-li v řízení prokázáno splnění povinnosti právního předchůdce žalobkyně zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr, smlouva o úvěru uzavřená mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně je neplatná, a to s účinky ex tunc. Proto žalobkyně nemůže po právu požadovat zaplacení smluvního úroku a dalších poplatků uvedených ve smlouvě a má toliko právo na vrácení poskytnuté jistiny, kterou soud v případě absolutní neplatnosti smlouvy v souladu s ustanovením § 2991 odst. 2 o. z. považuje za bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, ke kterému došlo bez právního důvodu. Proto soud rozhodl, že žalovaný je povinen v souladu s § 2991 odst. 1 o. z. zaplatit žalobkyni jako právní nástupkyni původního věřitele (na základě postoupené pohledávky dle § 1879 o. z.) poskytnuté peněžní prostředky (5 000 Kč). Soud přiznal žalobkyni i právo na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., avšak až od marného uplynutí lhůty (10 dnů) k zaplacení dluhu určeného výzvou v rámci oznámení o postoupení pohledávky včetně zákonné výše vážící se k tomuto dni, neboť na základě ujednání obsažených v absolutně neplatné smlouvě nelze určovat splatnost dluhu, přičemž žalovaný byl k uhrazení dluhu žalobkyní prokazatelně vyzván až právě výzvou ze dne 19. 12. 2022 O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 věta první o. s. ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.

16. Ve zbytku pak soud s ohledem na výše uvedené žalobu jako nedůvodnou zamítl.

17. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Pro účely rozhodování o nákladech řízení v této věci soud nevycházel pouze z„ jistiny“, tedy žalované částky samotné, nýbrž do posouzení míry úspěchu a neúspěchu ve věci zahrnul i příslušenství, a to včetně běžícího zkapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Po zohlednění těchto částek se podává, že mírný úspěch ve věci měl žalovaný, kterému žádné náklady v řízení nevznikly, a proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III tohoto rozsudku.