5 C 30/2021

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Pomichálkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Martinem Týle sídlem Škroupova 561, 530 03 Pardubice proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. Janem Altem sídlem Havlíčkovo náměstí 512/16, 284 01 Kutná Hora o zaplacení 14 148,78 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 597,98 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 409,48 Kč od 5. 2. 2021 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 188,50 Kč od 6. 5. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2 550,80 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 550,80 Kč od 6. 5. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 10 687,20 Kč k rukám zástupce žalobkyně advokáta JUDr. Martina Týle, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení žalované částky s tím, že dne 5. 10. 2019 v domě na adrese bydliště účastníků byla žalobkyně žalovaným fyzicky napadena úderem pěstí do obličeje, za což byl žalovaný rozhodnutím ze dne 15. 8. 2020 shledán vinným ze spáchání přestupku proti občanskému soužití. Žalobkyně byla v den napadení ošetřena v nemocnici a pro přetrvávající obtíže dne 7. 10. 2019 navštívila praktického lékaře, který v návaznosti na utrpěná zranění vystavil rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti žalované od 5. 10. 2019 do 14. 10. 2019. V období pracovní neschopnosti měla žalobkyně jako zaměstnankyně společnosti [právnická osoba] naplánovány směny na dny 5. - 6. 10. 2019 a 9. - 13. 10. 2019 vždy po 8 hodinách, kdy její průměrná hodinová mzda činila 283,58 Kč. Mzda žalobkyně tak za dobu trvání pracovní neschopnosti měla činit celkem 15 880,48 Kč, přičemž na nemocenské jí byla vyplacena částka 7 641 Kč, a proto rozdíl ve výši 8 239,48 Kč představuje ušlý výdělek žalobkyně. Dále byl žalobkyní dne 7. 10. 2019 za účelem léčby zakoupen předepsaný lék Lexaurin v částce 170 Kč. Zbylá částka 5 739,30 Kč pak představuje náhradu vytrpěné bolesti za utrpěná zranění, diagnóza žalobkyně byla ohodnocena celkem 18 body, kdy hodnota bodu činí 318,85 Kč. Žalovaný požadovanou částku ani přes výzvu žalobkyně nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že pokud jde o uplatněný nárok spočívající v ušlém výdělku žalobkyně, ani přestupkovou komisí nebyla zjištěna příčina pracovní neschopnosti v napadení žalovaným. Pracovní neschopnost žalobkyně byla vystavena na základě subjektivních stesků žalobkyně a nikoliv objektivního zhoršení jejího zdravotního stavu, nebyla prokázána příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného a pracovní neschopností žalobkyně. Žalobkyní pak byla nesprávně vyčíslena i náhrada za utrpěnou bolest, kdy celková zranění žalobkyně lze ohodnotit osmi body, tj. částkou 2 550,55 Kč. Byla to žalobkyně, kdo spoluinicioval celý incident, během nějž zaútočila i na matku žalovaného. Naopak žalovaný byl tím, kdo se snažil sporu předejít a žalobkyni udeřil až tehdy, když bránil matku. S ohledem na podíl žalobkyně na celém incidentu byl žalovaný ochoten zaplatit žalobkyni na bolestném částku 1 500 Kč. Incident byl vyvrcholením dlouhodobě napjaté situace v domě, neboť žalobkyně opakovaně verbálně napadá rodinu žalovaného a dělá naschvály.

3. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“), z nichž zjistil následující skutečnosti:

4. Žalovaný byl komisí k projednávání přestupků [územní celek] uznán vinným ze spáchání přestupku proti občanskému soužití, kterého se dopustil tím, že dne 5. 10. 2019 v domě [adresa] v ulici [ulice] v [obec] v průběhu incidentu u vchodových dveří bytu manželů [příjmení] napadl žalobkyni úderem pěstí do obličeje, následkem čeho utrpěla zranění, které si vyžádalo lékařské ošetření (prokázáno rozhodnutím [územní celek] ze dne 15. 8. 2020, č.j. PRE 30775/2020). Při lékařském ošetření v den incidentu byla stanovena u žalobkyně diagnóza kontuze levé strany obličeje a temporomandibulárního skloubení a drobné ranky dolního a horního rtu bez nutnosti sutury (prokázáno lékařskou zprávou Městské nemocnice [obec] ze dne 5. 10. 2019). Dne 7. 10. 2019 rozrušená a plačtivá žalobkyně navštívila ordinaci praktické lékařky MUDr. [jméno] [příjmení], která po seznámení se s lékařskou zprávou ze dne 5. 10. 2019 a stavem žalobkyně zpětně vystavila pracovní neschopnost od 5. 10. 2019 do 14. 10. 2019 a předepsala žalobkyni lék Lexaurin (prokázáno lékařskou zprávou MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 7. 10. 2019 a pracovní neschopností č. [anonymizováno] ze dne 7. 10. 2019). Pracovní neschopnost byla vystavena v důsledku uvedených zranění popsaných ve výše uvedených lékařských zprávách (prokázáno potvrzením MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 20. 9. 2021). Lék Lexaurin žalobkyně zakoupila dne 7. 10. 2019 za částku 170 Kč (prokázáno účetním dokladem a stvrzenkou ze dne 7. 10. 2019).

5. Zaměstnavatel žalobkyně potvrdil, že žalobkyně byla v období od 5. 10. 2019 do 14. 10. 2019 v pracovní neschopnosti, její průměrný hodinový výdělek činil 283,58 Kč (prokázáno zprávou společnosti [právnická osoba] ze dne 8. 11. 2019). Pro období, v němž žalobkyně byla v pracovní neschopnosti, měla naplánováno celkem sedm směn po osmi hodinách (prokázáno rozpisem směn žalobkyně na měsíc říjen 2019). Žalobkyni byla za měsíc říjen 2019 vyplacena náhrada mzdy při pracovní neschopnosti 56 hodin ve výši 7 641 Kč (prokázáno vyúčtováním mzdy za měsíc říjen 2019).

6. Kontuze levé strany obličeje a temporomandibulárního skloubení byla ohodnocena 15 body bolesti a drobné ranky dolního a horního rtu byly ohodnoceny 3 body bolesti (prokázáno lékařskou zprávou MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 11. 6. 2020). Ke stejnému bodovému ohodnocení bolesti výše uvedených zranění žalobkyně dopěl i MUDr. [jméno] [příjmení] za použití bodového ohodnocení dle nařízení vlády č. 276/2015 Sb. (prokázáno lékařskou zprávou MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 27. 9. 2021).

7. Z výpovědi svědkyně MUDr. [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že žalobkyně se do její ordinace dne 7. 10. 2019 dostavila v doprovodu člena rodiny, přičemž v obličeji měla stopy po fyzickém napadení a byla uplakaná. Probíraly úzkostné stavy žalobkyně, kdy žalobkyně jí sdělila, že byla napadena sousedem. U žalobkyně dominovala úzkost, kromě toho na ní bylo znatelné, že v důsledku jejího stavu byla nevyspalá. Žalobkyně vnímala ohrožení spojené se strachem o své dítě. Svědkyně zvažovala psychologickou pomoc, nakonec žalobkyni předepsala léky k odstranění úzkosti. Ačkoliv zranění v obličeji žalobkyni zřejmě bolela, sama o sobě neodůvodňovala rozhodnutí o pracovní neschopnosti, která byla žalobkyni vystavena v důsledku jejího psychického rozpoložení. Bylo to jedinkrát, kdy se k ní žalobkyně dostavila s takovými problémy, léky na úzkostné stavy jí předepsala pouze tehdy a poté ještě jednou v souvislosti se soudním řízením. Nebyla schopna určit, zda se žalobkyně v takovém psychickém stavu nacházela výlučně v souvislosti s tím fyzickým napadením. Pokud jde o bodové ohodnocení bolesti, měl by jej provádět chirurg, který zranění bezprostředně viděl. Osobně by diagnózu kontuze levé strany obličeje a temporomandibulárního skloubení ohodnotila dle položky S007 a drobné ranky dolního a horního rtu bez nutnosti sutury ohodnotila dle položky S005 (v případě absence krvavé rány na rtu) či dle položky S015 (v případě krvavé rány na rtu) Metodiky Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví.

8. Z kamerového záznamu ze dne 5. 10. 2019 bylo prokázáno, že daného dne došlo mezi žalobkyní a rodinnými příslušníky žalovaného nejprve ke slovnímu konfliktu. Ten vyústil v to, že matka a babička žalovaného stály před dveřmi bytu žalobkyně a žalovaný se je snažil přimět k ukončení verbálních útoků a držel je, aby se nedostaly do bezprostřední blízkosti žalobkyně. Matka žalovaného přitom stále přidržovala dveře bytu žalobkyně, přičemž žalobkyně ve snaze zavřít dveře odstrčila matku žalovaného, který i přes následnou snahu zavřít dveře žalobkyni stihl udeřit do obličeje.

9. Soud následně po postupu dle § 132 o.s.ř. dospěl ke skutkovému závěru, že ze strany žalovaného došlo úderem pěstí k fyzickému napadení žalobkyně, která utrpěla lehká zranění v obličeji specifikovaná v lékařské zprávě Městské nemocnice [obec] ze dne 5. 10. 2019. Dne 7. 10. 2019 praktická lékařka MUDr. [jméno] [příjmení] vystavila žalobkyni pracovní neschopnost pro období od 5. 10. 2019 do 14. 10. 2019, v němž vzhledem k naplánovaným směnám a průměrné hodinové mzdě měla žalobkyně dosáhnout výdělku ve výši 15 880,48 Kč (56 hodin x 283,58 Kč). Za toto období jí byla vyplacena náhrada mzdy při pracovní neschopnosti ve výši 7 641 Kč, a proto rozdíl mezi předpokládaným výdělkem a reálnou částkou vyplacenou za toto období žalobkyni činí 8 239,48 Kč (15 880,48 Kč - 7 641 Kč).

10. Soud pak na základě provedeného dokazování uzavřel, že pracovní neschopnost byla vystavena výlučně v důsledku úzkostných stavů žalobkyně, se kterými se dostavila dne 7. 10. 2019 ke své praktické lékařce. Výpověď svědkyně [příjmení] [příjmení] pak hodnotil jako věrohodnou, když její výpověď byla přesvědčivá a nebyly zjištěný skutečnosti, které by její výpověď zpochybňovaly. Jmenovaná svědkyně opakovaně zdůrazňovala, že žalobkyně se daného dne nacházela ve špatném psychickém rozpoložení, byla plačtivá a cítila ohrožení, přičemž byla dána nutnost léčby k potlačení jejích úzkostí. Ačkoliv svědkyně při výslechu sama najisto neurčila, že úzkostné stavy měla žalobkyně výlučně v důsledku fyzického napadení ze strany žalovaného, soud k tomuto závěru dospěl s přihlédnutím k dalším zjištěným skutečnostem. Předně nelze přehlédnout, že žalobkyně dle svědkyně [příjmení] [příjmení] není osobou, která by úzkostnými stavy trpěla pravidelně, neboť s takovými obtížemi se k lékařce dostavila právě jen jednou, a to dva dny po incidentu se žalovaným. Soud vzal v potaz i to, že dle svědkyně si žalobkyně nestěžovala na nic jiného a jedinou událostí, o která s lékařkou hovořila, bylo fyzické napadení, což se podává i z lékařské zprávy ze dne 7. 10. 2019. Ačkoliv při incidentu nedošlo k vážnější fyzické újmě žalobkyně, musel soud připustit, že potenciální ohrožení a s ním spojené úzkostné stavy musela žalobkyně v této věci vnímat o to intenzivněji, jelikož žalovaný je jejím sousedem bydlícím ve stejném domě. Minimálně několik dní po fyzickém napadení tak měly obavy žalobkyně svůj podklad v prožité zkušenosti. Vzhledem k tomu, že fyzické napadení osobou, se kterou se žalobkyně musela jako se sousedem pravidelně setkávat, má potenciál vést k úzkostným stavům, přičemž jejich léčba byla dle svědkyně nutná a žalobkyně je osobou, která jimi jinak netrpí, soud uzavřel, že napadení žalobkyně žalovaným bylo příčinou vystavení pracovní neschopnosti žalobkyně a její léčby.

11. Soud zamítl návrhy na doplnění dokazování, neboť žalobkyně vyžádání odborného vyjádření MUDr. [jméno] [příjmení] navrhla až po koncentrační lhůtě dle § 118b odst. 1 o.s.ř., přičemž i vzhledem k nepříliš vysoké skutkové složitosti věci ohledně utrpěných fyzických zranění žalobkyně soud shledal bodové ohodnocení bolesti učiněné svědkyní [příjmení] [příjmení] při jejím výslechu za dostatečné. Jde-li o návrh na doplnění dokazování meritorním rozhodnutím ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 5 C 35/2019, prokázání poměrů v domě a vztahů mezi účastníky nemá na právní hodnocení projednávané věci bezprostřední dopad. Soud tak návrhy na doplnění dokazování shledal nadbytečnými.

12. Podle § 2958 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

13. Podle § 2960 o.z. škůdce hradí též účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví poškozeného, s péčí o jeho osobu nebo jeho domácnost tomu, kdo je vynaložil; požádá-li o to, složí mu škůdce na tyto náklady přiměřenou zálohu.

14. Podle § 2962 odst. 1 o.z. náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti poškozeného se hradí peněžitým důchodem ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem poškozeného před vznikem újmy a náhradou toho, co poškozenému bylo vyplaceno v důsledku nemoci či úrazu podle jiného právního předpisu.

15. Základním předpokladem odpovědnosti za způsobenou újmu, ať již majetkovou či nemajetkovou, je 1) vznik újmy, 2) protiprávní jednání škůdce a 3) příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním škůdce a vznikem újmy. V projednávané věci není pochyb o tom, že žalovaný se protiprávního jednání dopustil, když napadením žalobkyně spáchal přestupek. Taktéž není pochyb o tom, že žalobkyni vznikla nemajetková i majetková újma. Těžištěm dokazování a předmětem sporu bylo zjištění příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním žalovaného a vznikem újmy žalobkyně, případně její vyčíslení.

16. Jde-li o nárok na náhradu majetkové újmy, tj. zaplacení ušlého výdělku a nákladů na léčbu, soud žalobě stran tohoto nároku v celé části vyhověl, když žalobkyně prokázala, že její příjem za dobu pracovní neschopnosti byl o 8 239,48 Kč nižší, než měl dle všech očekávání za období od 5. 10. 2019 do 14. 10. 2019 činit, přičemž jí vznikly i náklady spojené s léčbou jejích úzkostných stavů ve výši 170 Kč. Na základě provedeného dokazování soud uzavřel, že mezi napadením žalobkyně ze strany žalovaného a její ušlým výdělkem včetně nákladů na léčbu byla příčinná souvislost, jak soud vyložil shora u skutkových zjištění.

17. Pokud jde o nárok na náhradu nemajetkové újmy spočívající ve vytrpěné bolesti, o jeho základu nebylo mezi účastníky sporu, což bylo potvrzeno i přístupem žalovaného, který byl tento nárok ochoten žalobkyni částečně uhradit. Soud při stanovení bodového ohodnocení vytrpěné bolesti nevycházel ze zprávy MUDr. [příjmení] ze dne 11. 6. 2020 a zprávy MUDr. [příjmení] ze dne 27. 9. 2021 MUDr. [příjmení] při bodovém ohodnocení vycházel z nařízení vlády č. 276/2015 Sb., které se týká výhradně odškodňování pracovních úrazů a nelze tak aplikovat na projednávanou věc. MUDr. [příjmení] pak ve své zprávě vytrpěnou bolest více nekonkretizovala a pouze uvedla diagnózu včetně bodového ohodnocení, které ovšem neodpovídalo Metodice k náhradě újmy na zdraví. Soud si je pak vědom toho, že stanovení výše nemajetkové újmy je zcela ponecháno na úvaze soudu a Metodika k náhradě nemajetkové újmy na zdraví představuje pouze nezávazné vodítko, neboť při bodovém ohodnocení nelze rozhodovat pouze na základě tabulkově předvídaných bodových počtů, ale je třeba vycházet z dokazování se zřetelem k okolnostem konkrétní věci (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 2. 2. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3122/15). V projednávané věci, při nepříliš vysoké skutkové složitosti a absenci vážnější újmy na zdraví, ovšem nebyly tvrzeny, prokázány a soudem ani shledány důvody, které by odůvodňovaly přiznání nemajetkové újmy ve výši, kterou požadovala žalobkyně, když nebyly nebylo zjištěno, že je třeba se od uvedeného závazného vodítka s ohledem na danou věc odchýlit. Bodové ohodnocení vytrpěné bolesti tak soud určil právě na základě Metodiky k náhradě nemajetkové újmy na zdraví ve spojení s výpovědí svědkyně [příjmení] [příjmení], kdy jí byla zranění žalobkyně ohodnocena 10 body vytrpěné bolesti, přičemž hodnota jednoho bodu činí 318,85 Kč. Ve zbytku soud nárok na náhradu nemajetkové újmy s ohledem na uvedené zamítl.

18. Soud se pak neztotožnil s tvrzením žalovaného, že soud měl případnou přiznanou částku ponížit o podíl žalobkyně na jí způsobené újmě. Ze skutkových zjištění vyplývajících z kamerových záznamů je třeba dát žalovanému za pravdu, že po celou dobu konfliktu mezi žalobkyní a jeho rodinnými příslušníky se snažil situaci uklidnit a sám před udeřením žalobkyně nijak aktivně nevystupoval. K částečnému snížení náhrady nemajetkové či majetkové újmy je ovšem třeba přistupovat v případech, kdy sám poškozený nese svůj podíl odpovědnosti na újmě, která mu vznikla; nikoliv přístup škůdce před spácháním protiprávního jednání. Při tomto posuzování soud v konkrétní věci blíže nezkoumal verbální konflikt mezi žalobkyní a rodinnými příslušníky žalovaného a jeho příčinu, neboť ten sám o sobě nevedl ke vzniku újmy. Žalobkyni pak s ohledem na skutková zjištění nelze přičítat k tíži, že ve snaze zavřít vchodové dveře do bytu mírně odstrčila matku žalovaného, která jí v zavření dveří evidentně bránila ve snaze pokračovat v konfliktu. Spoluzavinění žalobkyně tak dle soudu není dáno, když žalobkyně stejně jako žalovaný vystupovala spíše v pasivní roli. Aktivní jednání rodinných příslušníků žalovaného, jejich přiživování konfliktu a následnou snahu žalobkyně zavřít dveře i za cenu odstrčení matky žalovaného soud neposoudil jako její podíl odpovědnosti na újmě, která jí byla následně protiprávním jednáním žalovaného způsobena.

19. Soud tak s ohledem na shora uvedené žalobkyni přiznal částku uvedenou ve výroku I. tohoto rozsudku s úrokem z prodlení podle § 1970 o.z. s počátkem běhu od marného uplynutí lhůty stanovené výzvami k zaplacení jednotlivých částek, a to ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jak žalobkyně požadovala. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.

20. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. dle míry úspěchu ve věci. Žalobkyně měla ve věci úspěch co do částky 11 597,98 Kč, neúspěšná naopak byla co do částky 2 550,80 Kč. Rozdíl úspěchu a neúspěchu žalobkyně tak činí 64 % (82 % úspěch - 18 % neúspěch). Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu částky: -) 800 Kč (zaplacený soudní poplatek), -) Advokát žalobkyně učinil v řízení celkem šest úkonů právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé, závěrečný návrh (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), účast na jednání před soudem dne 17. 9. 2021 a 19. 11. 2021 (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), jednoduchá výzva k plnění (§ 11 odst. 2 písm. h/ adv. tarifu), o) Mimosmluvní odměna za pět úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, závěrečný návrh, účast na jednání před soudem) činí 5 x 1 700 Kč (§ 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), o) Mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby ve výši jedné poloviny (jednoduchá výzva k plnění) činí 1 x 850 Kč (§ 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta činí 6 x 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), -) 1 189,48 Kč - náhrada za jízdu osobním automobilem tov. zn. Mazda CX-3, [registrační značka], v roce 2021 při dvou cestách Pardubice - Kutná Hora a zpět (jednání před soudem dne 17. 9. 2021 a dne 19. 11. 2021) o celkové vzdálenosti 190 Km, při ceně 33,80 Kč za litr pohonných hmot a náhradě 4,40 Kč za kilometr dle vyhlášky č. 589/2020 Sb., -) 800 Kč (náhrada za promeškaný čas advokáta dle § 14 odst. 1 písm. a/, odst. 3 adv. tarifu), -) 2 759,30 Kč (náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem tak má žalobkyně nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 64 % z částky 16 698,78 Kč, tj. 10 687,20 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Soud žalobkyni přiznal odměnu za úkon právní služby ve výši jedné poloviny pouze za jednu ze dvou předžalobních upomínek, neboť žalobkyně již v době první z nich měla všechny podklady pro vyčíslení uplatněných nároků, jak je uplatnila, a nic jí nebránilo celou žalovanou částku požadovat po žalovaném již prvně.