5 C 302/2022

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Pomichálkem ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce b) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně oba zastoupeni advokátem Mgr. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa proti žalovaným: 1) celé jméno žalovaného naposledy bytem PSČ obec 2) celé jméno žalovaného naposledy bytem PSČ obec 3) celé jméno žalovaného naposledy bytem PSČ obec 4) celé jméno žalovaného naposledy bytem PSČ obec všichni zastoupeni advokátkou Mgr. jméno příjmení jako opatrovnicí sídlem adresa o zrušení podílového spoluvlastnictví

I. Zrušuje se podílové spoluvlastnictví žalobců a žalovaných 1), žalovaných 2) a žalovaných 3) k pozemku parc. [číslo] orná půda, zapsanému u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Kutná Hora, pro obec a katastrální území Čáslav.

II. Pozemek parc. [číslo] orná půda, zapsaný u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Kutná Hora, pro obec a katastrální území Čáslav, se přikazuje do společného jmění žalobců.

III. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit na vypořádacím podílu žalovaným 1) částku ve výši 88 032 Kč, žalovaným 2) částku ve výši 88 032 Kč a žalovaným 3) částku ve výši 176 064 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Zrušuje se podílové spoluvlastnictví žalobců a žalovaných 1), žalovaných 2), žalovaných 3) a žalovaných 4) k pozemku parc. [číslo] ostatní plocha, a k pozemku parc. [číslo] orná půda, oběma zapsaným u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Kutná Hora, pro obec a katastrální území Čáslav.

V. Pozemek parc. [číslo] ostatní plocha, a pozemek parc. [číslo] orná půda, oba zapsané u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Kutná Hora, pro obec a katastrální území Čáslav, se přikazují do společného jmění žalobců.

VI. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit na vypořádacím podílu žalovaným 1) částku ve výši 47 636 Kč, žalovaným 2) částku ve výši 47 636 Kč, žalovaným 3) částku ve výši 47 636 Kč a žalovaným 4) částku ve výši 47 636 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

VII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

VIII. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Kutné Hoře náhradu nákladů státu, o jejichž výši bude rozhodnuto samostatným usnesením, v rozsahu 50 %, a to do tří dnů od právní moci takového usnesení.

IX. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Kutné Hoře náhradu nákladů státu, o jejichž výši bude rozhodnuto samostatným usnesením, v rozsahu 50 %, a to do tří dnů od právní moci takového usnesení.

1. Žalobci se podanou žalobou domáhali zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemku parc. [číslo] orná půda, pozemku parc. [číslo] ostatní plocha, a pozemku parc. [číslo] orná půda, zapsaným u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Kutná Hora, pro obec a katastrální území Čáslav (dále též„ předmětné nemovitosti“). Žalobu odůvodnili tím, že k předmětným nemovitostem jsou v katastru nemovitostí jako podíloví spoluvlastníci vedle žalobců dále zapsány osoby [příjmení] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [příjmení] [příjmení], kteří jsou nedostatečně identifikovanými vlastníky. Dle zápisu v pozemkové knize byli shora uvedené osoby zapsáni jako zletilí spoluvlastníci v letech 1930, resp. 1932, a proto je zřejmé, že i vzhledem k dřívější věkové hranici zletilosti žádná z těchto osob v současné době již nežije. Přes snahu se žalobcům nepodařilo ostatní spoluvlastníky dohledat a kontaktovat, a jelikož tato skutečnost brání řádnému užívání a udržování společné věci, nemají nadále zájem setrvat v podílovém spoluvlastnictví. Jelikož je dělení předmětných nemovitostí s ohledem na velikost spoluvlastnických podílů a efektivní nakládání s nimi vyloučené, navrhli přikázání předmětných nemovitostí do jejich společného jmění, a to za přiměřenou náhradu.

2. Soud uzavřel, že osoby zapsané vedle žalobců v katastru nemovitostí jako podíloví spoluvlastníci předmětných nemovitostí s největší pravděpodobností již nežijí, přičemž se nepodařilo přes učiněné pátrání zjistit totožnost dědiců těchto osob. Soud proto žalovaným ustanovil k hájení jejich zájmů opatrovnici, která učinila další návrhy na případné ztotožnění žalovaných. K samotné věci nezpochybnila žalobci uplatněný nárok na zrušení podílového spoluvlastnictví, když dohoda je z důvodu neznámé totožnosti žalovaných vyloučena. K vypořádání podílového spoluvlastnictví poukázala na žalobci předložený znalecký posudek, který technicky reálné rozdělení pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] nevyloučil, avšak efektivnost a vhodnost tohoto způsobu vypořádání stran uvedených pozemků ponechala na zvážení soudu. [jméno] nicméně vyjádřila domněnku, že vzhledem ke všem okolnostem této věci by bylo vhodnější předmětné nemovitosti přikázat do vlastnictví žalobců za přiměřenou náhradu.

3. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení a znaleckým posudkem, z nichž zjistil následující skutečnosti:

4. V katastru nemovitostí jsou jako podíloví spoluvlastníci k pozemku parc. [číslo] orná půda (o výměře 12 576 m2), zapsanému na LV č. 1951 u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Kutná Hora, pro obec a katastrální území Čáslav, zapsáni žalobci k podílu o velikosti 1/5, [příjmení] [příjmení] k podílu o velikosti 1/5, [jméno] [příjmení] k podílu o velikosti 1/5 a [jméno] [příjmení] k podílu o velikosti 2/5. K pozemku parc. [číslo] ostatní plocha (o výměře 868 m2), a pozemku parc. [číslo] orná půda (o výměře 5 629 m2), zapsaným na LV č. 1950 u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Kutná Hora, pro obec a katastrální území Čáslav, jsou jako podíloví spoluvlastníci zapsáni žalobci, [příjmení] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [příjmení] [příjmení], a to všichni k podílu o velikosti 1/5 (prokázáno výpisy z katastru nemovitostí). Soudem byl zjištěn tvar a prostorové uspořádání každého ze shora uvedených pozemků (prokázáno kopiemi katastrálních map).

5. Žalobce a) měl na účtu vedeném u [právnická osoba], [IČO], na jeho osobu za měsíc prosinec 2022 příjmy přesahující výdaje o více než 100 000 Kč, disponibilní zůstatek na účtu několikanásobně převyšoval součet částek uvedených ve výrocích III. a VI. tohoto rozsudku (prokázáno výpisem z účtu).

6. Znaleckým posudkem [číslo] 2022 ze dne [datum] a výslechem znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že pozemek parc. [číslo] je méně hodnotný, neboť není hospodářsky využitelný, přičemž jeho další dělení na pět nových pozemků by tak nedávalo smysl. V případě dělení obou shora uvedených pozemků využívaných k zemědělským účelům by vzhledem k jejich poloze, rozloze, tvaru a svažitosti bylo možné tyto rozdělit na pět pozemků o přibližně stejné hodnotě. V obou případech by takto vzniklé pozemky byly nadále přístupné z veřejné komunikace a byla by zachována i jejich zemědělská využitelnost. Hodnoty nově vzniklých pozemků by se tato skutečnost výrazně nedotkla, oba pozemky by případně po dělení ztratily zhruba 5 % z jejich současné hodnoty. Jde-li o ocenění pozemků, byla použita porovnávací metoda dle uskutečněných prodejů. Všechny porovnávané pozemky se nachází v katastrálním území Čáslav a jsou zemědělsky využívané. Jedná se o jediné prodeje, ze kterých bylo možno při zpracování znaleckého posudku vycházet, neboť v katastrálním území Čáslav se mnoho zemědělských pozemků neprodává a trh s těmito realitami stagnuje. Od porovnávaných prodejů tak nebylo nutné zohlednit časové hledisko pro stanovení obvyklé ceny ke dni zpracování znaleckého posudku. Proto lze také závěry znaleckého posudku učiněné ke dni zpracování vztáhnout i ke dni výslechu, neboť hodnota zemědělských pozemků se vzhledem ke stagnaci trhu za poslední dva až tři roky nezměnila. S ohledem na uskutečněné prodeje byla jednotková cenu u pozemku parc. [číslo] stanovena ve výši 35 Kč/m2 a jednotková cena pozemku parc. [číslo] stanovena ve výši 40 Kč/m2, neboť platí nepřímá úměra, že s vyšší výměrou pozemku zároveň klesá jednotková cena. Jednotková cena pozemku parc. [číslo] pak jako pozemku samostatně zemědělsky nevyužitelného byla stanovena ve výši 15 Kč/m2. Obvyklá cena pozemků zapsaných na LV č. 1950 tak činí 238 180 Kč a obvyklá cena pozemku zapsaného na LV č. 1951 činí 440 160 Kč.

7. Podle § 1140 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

8. Podle § 1142 odst. 2 o.z. zemědělský pozemek může být rozdělen jen tak, aby dělením vznikly pozemky účelně obdělávatelné jak vzhledem k rozloze, tak i k možnosti stálého přístupu. To neplatí, pokud má být pozemek rozdělen za účelem zřízení stavby nebo za takovým účelem, pro který lze pozemek vyvlastnit.

9. Podle § 1143 o.z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

10. Podle § 1144 odst. 1 o.z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.

11. Podle § 1147 věty první o.z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům.

12. Ve smyslu shora uvedených ustanovení §§ 1140 a 1143 o.z. za situace, kdy žalobci neměli nadále zájem setrvat v podílovém spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem a neměli možnost uzavřít s žalovanými, kteří jsou neznámé totožnosti, dohodu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví rozhodl k jejich návrhu soud. Je třeba doplnit, že v řízení nebyly tvrzeny a soudem ani zjištěny důvody, které by případně rozhodnutí o zrušení podílového spoluvlastnictví za současné situace vylučovaly.

13. Jde-li pak o otázku vypořádání podílového spoluvlastnictví, i současná úprava dle o.z. stanoví nejen možné způsoby zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, ale i závazné pořadí, v němž mohou být jednotlivé způsoby vypořádání použity. Soud rozhodující o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví tak není vázán návrhy účastníků (§ 153 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“), a proto byl soud v projednávané věci povinen nejprve zkoumat, zda je rozdělení společných věcí možné, neboť soud je povinen hledat cestu, aby - pokud je to možné - byly věci ve spoluvlastnictví účastníků reálně rozděleny, byť i takové řešení nevyhoví všem účastníkům (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5353/2015). Reálným rozdělením nemovité věci se pak rozumí reálné rozdělení zpravidla v součinnosti se znalcem a při nezbytné existenci oddělovacího geometrického plánu. Reálným rozdělením tak není, jestliže se více samostatných věcí rozdělí bez dalšího mezi účastníky. Přitom nelze v zásadě namítat nic proti takovému rozdělení druhově stejných věcí, kdy každý z účastníků dostane určitou věc a částka stanovená na vyrovnání pak není vysoká (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2015, sp. zn. 22 Cdo 2631/2005).

14. Je třeba předeslat, že s ohledem na uvedenou judikaturu bylo vyloučeno uvažovat o případném přikázání samostatných pozemků mezi jednotlivé účastníky bez jejich reálného rozdělení. Tento způsob kolidoval již se samotnou skutečností, že počet spoluvlastníků převyšuje počet společných věcí, které jsou předmětem vypořádání, přičemž se i podstatně liší hodnota jednotlivých pozemků. Vycházeje z judikaturních závěrů tak byl soud v této věci nucen uvažovat, zda je namístě předmětné pozemky reálně rozdělit.

15. Nejprve vzal soud v úvahu pozemek parc. [číslo] kdy se zcela jednoznačně musel ztotožnit se závěry znalkyně, že o reálném dělení tohoto pozemku nelze uvažovat. Vzhledem k tvaru pozemku, jakož i jeho výměře, soud uzavřel, že jakékoliv dělení uvedeného pozemku by pouze snižovalo jeho již tak nepříliš vysokou hodnotu, přičemž nově vzniklé pozemky by do budoucna nenabízely možnosti efektivního využití.

16. V případě pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] pak soud nejprve vzal v potaz případné snížení jejich hodnoty reálným rozdělením, které by činilo zhruba 5 %. Byť by došlo ke snížení jejich hodnoty, nejedná se o hranici, která by znamenala podstatné snížení, přičemž soud neshledal důvody, pro které by obecně uznávaná hranice podstatného snížení hodnoty společné věci měla být v projednávané věci posouzena jinak (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1450/2015). Tato skutečnost proto reálnému rozdělení uvedených pozemků nebránila. U jmenovaných pozemků bylo ovšem nutno dále zohlednit, že pozemky jsou po formální i materiální stránce pozemky zemědělskými. Zemědělský pozemek může být přitom rozdělen jen tak, aby dělením vznikly pozemky účelně obdělávatelné jak vzhledem k rozloze, tak i k možnosti stálého přístupu (srovnej ustanovení § 1142 odst. 2 o.z., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5353/2015, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 22 Cdo 789/2019). Ve světle těchto právních závěrů proto bylo třeba při rozhodování zohlednit především jejich rozlohu, tvar a polohu. Ačkoliv by u pozemku parc. [číslo] i po jeho rozdělení nově vzniklé pozemky byly nadále přístupny z veřejné komunikace a jeho tvar by rozdělení na pět nových pozemků o přibližně stejné výměře a hodnotě umožňoval, bylo třeba shledat, že reálným dělením by došlo ke ztížení možností jeho obdělávatelnosti. Ačkoliv pozemek parc. [číslo] není zanedbatelné výměry, je nutno vzít v úvahu, že jeho rozdělením by vzniklo pět nových pozemků. Rozdělení na takový počet pozemků by se již této celkové výměry a následné využitelnosti výrazně dotklo. Z katastrální mapy včetně měřítka totiž vyplývá, že jeho dělením v libovolném směru by vznikly úzké pozemky, jejichž obdělávatelnost těžkou zemědělskou technikou by byla vzhledem k jejich šíři snížena až vyloučena, což by samozřejmě mělo dopad na celkovou efektivitu budoucího hospodaření s takto vzniklými pozemky. Z uvedených důvodů tak dle soudu není možné dělit ani pozemek parc. [číslo].

17. V předchozím odstavci učiněné závěry pak není možné vztáhnout na pozemek parc. [číslo] jehož výměra by umožňovala efektivní hospodaření s novými pozemky i po jeho rozdělení. Zde ovšem soud musel dále zohlednit úmysl zákonodárce a rozhodovací praxi soudů. Je-li obecně zájem na tom, aby zemědělsky využívané pozemky byly k zemědělským účelům nadále využívány a zachovaly si status účelně obdělávatelného pozemku, je konečně třeba přihlédnout i k samotnému skutkovému stavu, ze kterého soud při rozhodování vychází. Ačkoliv se možnosti další účelné obdělávatelnosti vztahují k vlastnostem samotného pozemku, který je předmětem vypořádání podílového spoluvlastnictví a má být dělen, je vhodné zohlednit i osoby jednotlivých spoluvlastníků, mezi které má být společná věc rozdělena. V případě rozdělení pozemku parc. [číslo] na pět nových pozemků, by minimálně v blízkém časovém horizontu nebyly celkem 4/5 z původní celkové výměry uvedeného pozemku zemědělsky využívány, neboť žalovaní dosud nebyli příslušnými státními orgány dohledáni, přičemž možnosti jejich dohledání v budoucnu se vzhledem ke známým údajům o zapsaných spoluvlastnících rovnají minimu. Je-li pak taktéž účelem zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví zachovat majetkovou hodnotu bývalého spoluvlastníka společné věci (přikázáním části společné věci či majetkové protihodnoty jeho podílu), pak bylo dále nutno zohlednit i skutečnost, že při reálném rozdělení pozemku parc. [číslo] by tato majetková hodnota byla pro žalované zachována pouze po dobu necelého roku, neboť vlastnické právo k nově vzniklým pozemkům by z žalovaných dnem [datum] přešlo na stát (srovnej ustanovení § 1050 odst. 2 o.z.), přičemž při ztotožnění žalovaných v budoucnosti by tito byli povinni unést břemeno tvrzení a břemeno důkazní k vyvrácení právní domněnky, že nemovitost nebyla opuštěna. Případným přikázáním uvedeného pozemku do vlastnictví žalobců za současné povinnosti zaplatit žalovaným vypořádací podíl bude jejich majetková hodnota vyplývající ze spoluvlastnického podílu zachována po delší dobu, kdy složením vypořádacího podílu do soudní úschovy počne běžet příslušná lhůta, v jejímž běhu se žalovaní v případě jejich ztotožnění domohou své majetkové hodnoty. Soud tak vzhledem ke všem shora uvedeným okolnostem projednávané věci uzavřel, že dělení společných věcí v tomto řízení není možné a ani vhodné.

18. Za shora uvedeného se soud zabýval tím, zda jsou při nemožnosti dělení společných věcí ve smyslu § 1147 o.z. splněny podmínky pro to, aby byly předmětné nemovitosti přikázány do vlastnictví některého ze spoluvlastníků. Žalobci o přikázání nemovitostí do jejich společného jmění manželů projevili zájem. Ačkoliv pak z ustanovení § 1147 o. z. vyplývá jediná přímá podmínka pro přikázání společné věci za náhradu, a to právě zájem spoluvlastníka o přikázání věci do jeho vlastnictví, je nutné také zkoumat jeho solventnost. Tímto způsobem se totiž každému ze spoluvlastníků dostane majetkové hodnoty odpovídající hodnotě jeho spoluvlastnického podílu a naopak zamezí tomu, že spoluvlastník, jemuž by byla přisouzena náhrada, by při nesolventnosti spoluvlastníka, který se stal výlučným vlastníkem, musel náhradu vymáhat exekučně, a to ještě ne vždy úspěšně (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1942/2016). Žalobci pak v řízení prokázali, že jsou solventní, neboť jejich finanční možnosti umožňují zaplacení vypořádacích podílů jednotlivým žalovaným takřka okamžitě. Proto soud po zrušení podílového spoluvlastnictví k jednotlivým nemovitostem (výroky I. a IV. tohoto rozsudku) rozhodl o způsobu jeho vypořádání tak, že předmětné nemovitosti přikázal do společného jmění žalobců (výroky II. a V. tohoto rozsudku). Při určení výše částky na vypořádacím podílu soud vycházel z podílu každého z žalovaných, resp. jeho právního předchůdce, na předmětných nemovitostech. Soud jen k hodnotě předmětných nemovitostí dodává, že nevycházel z vyčíslení těchto podílů znalkyní, neboť výpočet výše vypořádacího podílu z celkové hodnoty společné věci je již otázkou právní, a proto nepřísluší znalkyni. Soud tak výši vypořádacích podílů vypočetl sám na základě zjištěných hodnot předmětných nemovitostí, tj. 238 180 Kč (1/5 činí 47 636 Kč) a 440 160 Kč (1/5 činí 88 032 Kč a 2/5 činí 176 064 Kč). Soud jen podotýká, že vzhledem k v řízení zjištěným skutečnostem vycházel z hodnoty předmětných nemovitostí zjištěné k datu jejich ocenění znaleckým posudkem, tj. ke dni [datum], neboť nebyly tvrzeny ani zjištěny skutečnosti, ze kterých by bylo možno usuzovat na změny v cenách nemovitostí v mezidobí od jejich ocenění (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. 22 Cdo 2437/2012). Soud ještě na tomto místě dodává, že výrok VI. tohoto rozsudku je v tomto písemném vyhotovení opraven dle § 164 o.s.ř. ve znění opravného usnesení, které je součástí písemného vyhotovení tohoto rozsudku, neboť ve vyhlášené podobě rozsudek obsahoval zjevnou nesprávnost, kdy v tomto výroku nebyla stanovena lhůta pro zaplacení vypořádacího podílu žalovaným. Pariční lhůty dle výroků III. a VI. soud dle § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovil v delší lhůtě než předpokládané zákonem, když tato na druhou stranu nebude v rozporu se zájmy a právy žalovaných.

19. Výrok VII. tohoto rozsudku je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žádný z účastníků neměl ve věci úspěch oproti neúspěchu druhé strany řízení. Řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví je zvláštním druhem řízení, tzv. iudicium duplex, ve kterém se rozdíly mezi postavením žalobce a žalovaného stírají, neboť oba účastníci mohou vystupovat na jedné či druhé straně v závislosti na tom, který z účastníků podá žalobu dříve. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení tak nelze zvýhodnit účastníka jen proto, že podal žalobu dříve a soud věc projednal a rozhodl o zrušení podílového spoluvlastnictví. I tak je nicméně základním pravidlem rozhodování o náhradě nákladů v tomto druhu řízení zásada úspěchu ve věci. Toto základní pravidlo lze v konkrétním případě korigovat buď nepřiznáním náhrady nákladů řízení žádnému z účastníků, jsou-li pro takový závěr dány důvody hodné zvláštního zřetele, nebo přiznání náhrady nákladů řízení neúspěšnému žalovanému, jestliže svých chováním nezavdal příčinu k podání žaloby o vypořádání společného jmění manželů či zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Okolnost, že soud není vázán návrhem a může předmět řízení vypořádat i jinak, má samozřejmě pro úvahy soudu o náhradě nákladů řízení taktéž význam. Ta se však neprojevuje ve vyloučení možnosti aplikace § 142 o.s.ř., ale ve způsobu, jakým stanovit úspěch ve věci (srovnej nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 1441/11, nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 186/20, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3183/2014). V projednávané věci tak nebylo možno do úspěchu či neúspěchu ve věci započíst skutečnost, že podílové spoluvlastnictví účastníků bylo zrušeno. Do míry úspěchu a neúspěchu ve věci by pak mohla být případně zahrnuta skutečnost, jaký způsob vypořádání každý z účastníků navrhoval a jak soud o tomto způsobu nakonec rozhodl. Ačkoliv soud o vypořádání podílového spoluvlastnictví rozhodl způsobem, který navrhovali žalobci, vzal v potaz, že žalovaní se řízení osobně nezúčastnili a jejich skutečné stanovisko nemohlo být zjištěno. Nutno podotknout, že tomuto způsobu vypořádání opatrovnice žalovaných ani neoponovala. Za tohoto stavu tak soud dospěl k závěru, že není možné rozhodnout dle § 142 odst. 1 o.s.ř., přičemž bylo třeba dále zohlednit i skutečnost, že výsledkem tohoto řízení nebylo ve skutečnosti zasaženo do majetkové hodnoty některého z účastníků a každý z účastníků si z řízení odnesl majetkovou hodnotu, s níž do řízení vstupoval (byť v jiné formě).

20. O povinnosti účastníků zaplatit státu na náhradě nákladů řízení částku, která bude určena samostatným usnesením (výroky VIII. a IX. tohoto rozsudku), soud rozhodl podle ustanovení § 148 odst. 1 o.s.ř., kdy stát má toto právo vůči oběma stranám řízení rovným dílem, neboť ve věci obě strany zaznamenaly stejný úspěch. Jelikož o základu již soud mohl s ohledem na výsledek řízení rozhodnout, nýbrž o celkové výši znalečného nebylo ke dni vyhlášení tohoto rozhodnutí dosud pravomocně rozhodnuto, bude výše nákladů řízení státu v souladu s ustanovením § 155 odst. 1 o.s.ř. určena samostatným usnesením.