5 C 305/2022

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Pomichálkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 70 715,08 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 53 390,33 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 45 611,76 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 17 324,75 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 60 436,51 Kč od [datum] do [datum] a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 824,75 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 8 073,22 Kč k rukám zástupce žalobkyně advokáta Mgr. [jméno] [příjmení], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení žalované částky s tím, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o neúčelovém revolvingovém úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí jsou sazebník poplatků a všeobecné obchodní podmínky. Žalobkyně se na základě smlouvy zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky do výše úvěrového limitu 70 000 Kč a při splnění podmínek vázaný revolvingový úvěr s limitem 250 000 Kč. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit spolu s úroky a dalšími poplatky dle smlouvy v měsíčních splátkách ve výši 2 100 Kč splatných k 15. dni v měsíci. Podpisem smlouvy dále žalovaný přistoupil k rámcové dohodě o skupinovém pojištění pro případ ztráty schopnosti splácet úvěr a zavázal se na základě této smlouvy hradit měsíční pojistné stejným způsobem jako pravidelné měsíční splátky úvěru. Žalovaný na základě smlouvy čerpal peněžní prostředky v celkové výši 220 327 Kč. Žalovaný dosud na splátkách uhradil částku 403 636 Kč, z níž částka 61 271,04 Kč byla použita na úhradu pojistného, částka 165 549,74 Kč na úhradu úroků, částka 159 890,47 Kč na úhradu jistiny, částka 10 974,75 Kč na úhradu smluvní pokuty a částka 3 850 Kč na úhradu nákladů spojených s vymáháním pohledávky. Žalovaný tak úvěr nesplácel tak, jak se zavázal ve smlouvě, neboť docházelo k opakovaným prodlením s hrazením splátek, a proto žalobkyně dopisem ze dne [datum] odstoupila od smlouvy. Dluh žalovaného ve výši žalované částky se sestává z dosud neuhrazené jistiny ve výši 60 436,51 Kč, dlužného pojistného ve výši 2 574,71 Kč, běžných úroků kapitalizovaných ke dni odstoupení od smlouvy ve výši 5 203,86 Kč a nákladů spojených s ukončením smlouvy a upomínáním o zaplacení dluhu ve výši 2 500 Kč. Žalovaný ani přes výzvy žalobkyně dluh neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.

3. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř.), z nichž zjistil následující skutečnosti:

4. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu [číslo] na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout revolvingový úvěr s limitem 150 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet prostřednictvím měsíčních splátek v minimální výši 2 100 Kč a zaplatit žalobkyni úrok ve výši 1,81 % měsíčně. Žalovaný dále podpisem prohlásil, že se seznámil s Rámcovou smlouvou o pojištění [číslo] uzavřenou mezi žalobkyní a pojišťovnou [právnická osoba], reg. [číslo] pojistnými podmínkami č. CZ 07/ 2008, a k uvedené smlouvě přistoupil, přičemž vyjádřil souhlas se svým pojištěním pro případ smrti a dalších případů neschopnosti splácet úvěr. Žalovaný se zavázal hradit měsíční pojistné ve výši 0,65 % aktuálního dluhu. Smlouva byla opatřena ujednáním o možnosti odmítnout pojištění (vše prokázáno smlouvou o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne [datum]). Z přehledu o čerpání úvěru bylo zjištěno, jak žalovaný v období od srpna 2008 do ledna 2021 postupně čerpal peněžní prostředky a tyto následně splácel, přičemž od července 2020 na dluh již ničeho neuhradil (prokázáno přehledem čerpání a splácení úvěru). Žalobkyně odstoupila od smlouvy a žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky s upozorněním, že nesplní-li dluh, bude se žalobkyně jeho zaplacení domáhat soudní cestou (prokázáno odstoupením od smlouvy ze dne [datum] včetně poštovního podacího archu). Lze doplnit, že žalobkyně před odstoupením od smlouvy ze dne [datum] toto měla již jednou učinit dne [datum], avšak soudu nedoložila žádné důkazy svědčící o tom, že tato písemnost byla žalovanému skutečně odeslána a mohl s ní být seznámen.

5. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků při aplikaci ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění, jako smlouvu o úvěru podle § 497 a násl. zákona číslo 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obch.z.“). Ustanovení § 497 obch.z. stanoví, že smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ s.o.z.“), neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

7. Žalobkyně smlouvu uzavírala v postavení dodavatele (§ 52 odst. 2 s.o.z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 52 odst. 3 s.o.z.), a jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 51a a násl. s.o.z. Soud na tomto místě jen doplňuje, že žalobkyně v řízení neprokázala, že řádně posuzovala schopnost žalovaného splácet úvěr, jak tvrdila v podané žalobě, neboť k jím tvrzeným skutečnostem ohledně tohoto zkoumání soudu neoznačila a nedoložila žádné důkazy. Soud nicméně na základě této skutečnosti uzavřenou smlouvu neshledal jako absolutně neplatnou, neboť předsmluvní povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr před poskytnutím spotřebitelského úvěru byla zavedena zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, který nabyl účinnosti dne [datum]. Nesplnění této v současné době elementární povinnosti věřitele tedy nemůže jít žalobkyni v posuzované věci k tíži, neboť v době uzavírání předmětné smlouvy s žalovaným tuto povinnost ze zákona neměla.

8. Na základě provedeného dokazování soud uzavřel, že mezi účastníky byla uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky, které se žalovaný zavázal splácet a zaplatit úroky. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný tyto peněžní prostředky čerpal a částečně splatil. Dále se žalovaný zavázal hradit pojistné pro případ ztráty schopnosti splácet úvěr. Soud proto dospěl k závěru, že za situace, kdy žalovaný poskytnuté peněžní prostředky, úroky a pojistné řádně nesplácel, byla žaloba podána zčásti - ohledně těchto nároků - důvodně.

9. Jde-li o nároky na zaplacení smluvní pokuty a nákladů spojených s upomínáním žalovaného při jeho prodlení se splácením úvěru, soud žalobu v této části posoudil jako nedůvodnou. V prvé řadě lze poukázat na to, že ze samotných žalobních tvrzení není patrno, na základě jakého smluvního ujednání žalobkyně zaplacení těchto nároků požaduje, když skutečnosti o jejich sjednání nejsou nijak blíže specifikovány. Z úvěrové smlouvy samotné se pak ani nepodává, že by se žalovaný zavázal k povinnosti hradit smluvní pokutu a náklady na upomínání při prodlení se splácením dluhu. Smlouva pak obsahuje ustanovení, že nedílnou součástí smlouvy jsou Všeobecné obchodní podmínky č. CF 02/ 2008. Pokud tyto obsahují závazek spotřebitele hradit smluvní pokutu a náklady upomínání pro případ prodlení se splácením dluhu, soud tuto skutečnost nemohl případně ani ověřit, neboť žalobkyně tyto obchodní podmínky ke smlouvě nedoložila. I pokud by pak tato sankční ujednání (povinnost k zaplacení smluvní pokuty a nákladů spojených s upomínáním žalovaného) byla součástí obchodních podmínek žalobkyně, je nutno za situace, kdy práva a povinnosti účastníků se řídí soukromoprávními předpisy účinnými do [datum], poukázat na to, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné, tj. listiny, na níž spotřebitel připojuje svůj podpis. Pouhý odkaz v textu smlouvy na ustanovení o smluvní pokutě v obchodních podmínkách (který se v konkrétním případě ve smlouvě ani nenachází) vytváří pro spotřebitele překážku pro to, aby se s takovým ujednáním před uzavřením smlouvy skutečně seznámil, a proto je takové ujednání neplatné ve smyslu § 39 s.o.z. (srovnej nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3512/11, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. 32 Cdo 3530/2016).

10. Ohledně nákladů spojených s upomínáním žalovaného soud kromě shora uvedeného (což samo o sobě svědčí o nedůvodnosti žaloby v této části) doplňuje, že žalobkyně ani neprokázala, že v průběhu trvání smluvního vztahu žalovaného měla upomínat o zaplacení nehrazených splátek a že jí tímto měly vzniknout náklady, které je žalovaný povinen hradit. Jediná písemnost, která byla žalovanému prokazatelně odeslána, je odstoupení od smlouvy ze dne [datum]. Kromě toho, že v žalobě nebylo uvedeno, jaké upomínky a kdy byly žalovanému zaslány, a jaké náklady s tou kterou konkrétní upomínkou žalobkyni vznikly, soud nemohl při nedoložení k této části žaloby vážícím se důkazům (všeobecné obchodní podmínky či jiné ujednání o této povinnosti, samotné upomínky včetně dokladů o odeslání) důvodnost žaloby v této části ani posoudit, což ovšem při nedostatku žalobních tvrzení nebylo ani jeho povinností.

11. Lze jen dodat, že soud nepostupoval dle § 115a o.s.ř. a ve věci nařídil jednání mj. za tím účelem, aby mohl žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. poskytnout poučení, že jí dosud nebyly vylíčeny všechny rozhodující skutečnosti a nebyla prokázána tvrzení o tom, že žalovaný se zavázal hradit smluvní pokutu a náklady s upomínáním pro případ prodlení a že k odeslání upomínek skutečně došlo, a to včetně následků spojených s nesplněním výzvy k jejich dotvrzení a označení. Nutno dodat, že poučení dle shora citovaného ustanovení o.s.ř. se poskytuje pouze účastníku (jeho zmocněnci či zástupci), který je přítomen u jednání, při jiném úkonu soud takové poučení neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být takové poučení poskytnuto účastníku, který se k jednání nedostavil a nepožádal o odročení jednání z důležitého důvodu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). Je-li jednáno v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zmocněnce či zástupce), je to účastník, jenž svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006 sp. zn. 29 Odo 832/2006). S ohledem na výše uvedené judikaturní závěry soud dospěl k závěru, že žalobkyně, která se omluvila z jednání a ani nežádala o jeho odročení, se sama připravila o dobrodiní soudu ve formě poučovací povinnosti dle § 118a o.s.ř.

12. S ohledem na skutečnost, že v projednávané věci nebylo zjištěno, že účastníci si sjednali povinnost žalovaného hradit smluvní pokutu přímo ve smlouvě (což zakládá neplatnost ve smyslu § 39 s.o.z.), resp. že si tuto povinnost vůbec smluvně sjednali, posoudil soud žalobu v této části jako nedůvodnou.

13. Soud proto v projednávané věci přiznal žalobkyni částku představující dosud nesplacenou jistinu, úrok a pojistné. Žalobu pak zamítl co do částky uvedené ve výroku II. tohoto rozsudku, kdy žalobkyni nepřiznal požadované náklady spojené s upomínáním žalovaného ve výši 2 500 Kč a částky 10 974,75 Kč (na již uhrazené smluvní pokutě) a 3 850 Kč (na již uhrazených nákladech spojených s vymáháním pohledávky), na které žalobkyně neměla nárok a na shora uvedené položky byly žalobkyní účtovány nedůvodně, a proto soud dosud žalovaným neuhrazený dluh, který soud shledal po právu, o tyto částky ponížil. Dále soud žalobkyni přiznal právo na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., avšak až od marného uplynutí k zaplacení dluhu určeného odstoupením od smlouvy ze dne [datum], neboť žalovaný byl prokazatelně vyzván k zaplacení dlužné částky až touto písemností. Požadované příslušenství předcházející době prodlení žalovaného či převyšující dlužnou částku soud zamítl. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. Ve zbytku pak soud s ohledem na výše uvedené žalobu jako nedůvodnou zamítl.

14. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. dle míry úspěchu ve věci. Pro účely rozhodování o nákladech řízení v této věci soud nevycházel pouze z„ jistiny“, tedy žalované pohledávky samotné, nýbrž do posouzení míry úspěchu a neúspěch ve věci zahrnul i příslušenství, a to včetně běžícího zkapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku (srovnej nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2717/08, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 30 Co 363/2013). V posuzované věci byla žalobkyni přiznána částka 53 390,33 Kč s běžícím příslušenstvím, jež ke dni vyhlášení rozhodnutí činí částku 5 835,18 Kč. Žalobkyně měla tedy úspěch ohledně celkové částky 59 225,51 Kč. Neúspěch měla naopak ohledně částky 17 324,75 Kč s kapitalizovaným příslušenstvím ve výši 1 120,14 Kč a běžícího příslušenství zkapitalizovaného ke dni vyhlášení rozhodnutí v částce 1 896,55 Kč. Žalobkyně měla tedy neúspěch ohledně celkové částky 20 341,44 Kč. Za předmět řízení je třeba považovat součet těchto částek, tj. částku 79 566,95 Kč. Rozdíl úspěchu a neúspěchu žalobkyně činí 48,8 % (74,4 % úspěch - 25,6 % neúspěch). Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu částky: -) 3 536 Kč (zaplacený soudní poplatek), o) Advokát žalobkyně učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), jednoduchá výzva k plnění ze dne [datum] (§ 11 odst. 2 písm. h/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), o) Mimosmluvní odměna za dva úkony právní služby činí (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé) 2 x 3 940 Kč (§ 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), o) Mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby ve výši jedné poloviny činí (jednoduchá výzva k plnění) 1 x 1 970 Kč (§8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta činí 3 x 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), -) 2 257,50 Kč (náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem tak má žalobkyně nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 48,8 % z částky 16 543,50 Kč, tj. 8 073,22 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.).