5 C 327/2023

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Pomichálkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Ing. Karlem Goláněm, Ph.D. sídlem Letenská 121/8, 118 00 Praha proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 69 673 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 69 673 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 419,27 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 867,50 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 181,43 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 506,45 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 22 602,15 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], a žalovaný uzavřeli dne 23. 1. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 38 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal za poskytnutí peněžních prostředků věřiteli zaplatit úrok ve výši 3 658 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru 18 620 Kč, úhradu za administrativní činnost ve výši 3 526 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v místě bydliště klienta ve výši 6 840 Kč. Dále dne 20. 8. 2020 uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 14 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal za poskytnutí peněžních prostředků věřiteli zaplatit úrok ve výši 1 348 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru 6 860 Kč, úhradu za administrativní činnost ve výši 1 298 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v místě bydliště klienta ve výši 2 520 Kč. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, v důsledku čehož se staly jeho závazky splatnými v celém rozsahu. Žalovaný na své dluhy dosud uhradil částky ve výši 47 738 Kč a 8 759 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 11. 2022 uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní došlo s účinností ke dni 25. 11. 2022 k postoupení pohledávek za žalovaným na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno přípisem. Přes výzvy žalobkyně žalovaný zbytek dluhu neuhradil.

2. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti za situace, kdy žalovaný je státním občanem Slovenské republiky, a tedy subjektem cizího práva, když tato skutečnost zakládá cizí prvek ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012 (dále jen„ nařízení Brusel I bis“), a dospěl k závěru, že zdejší soud je s ohledem na úpravu obsaženou v článku 18 odst. 2 a článku 4 odst. 1 nařízení Brusel I bis mezinárodně příslušným ve věci rozhodnout, když žalovaný má bydliště na území České republiky.

3. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.

4. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o. s. ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o. s. ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav:

5. Právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], a žalovaný uzavřeli dne 20. 8. 2020 smlouvu [číslo] dne 23. 1. 2020 smlouvu [číslo] na základě kterých původní věřitel poskytl žalovanému částky ve výši 14 000 Kč a 38 000 Kč, a to v hotovosti. Žalovaný se zavázal zaplatit v souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků v případě smlouvy [číslo] dlužnou částku ve výši 26 026 Kč, a to v 14 pravidelných měsíčních splátkách. Dlužná částka je vypočtena jako součet zápůjčky ve výši 14 000 Kč, úroku ve výši 1 348 Kč s úrokovou sazbou 15 % a RPSN 272,44 %, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6 860 Kč, nákladu na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 298 Kč a inkaso plateb v hotovosti ve výši 2 520 Kč. Peněžní prostředky žalovaný převzal v den podpisu smlouvy, což výslovně stvrdil svým podpisem na smlouvě. V případě smlouvy [číslo] se žalovaný zavázal zaplatit dlužnou částku ve výši 70 644 Kč, a to v 14 pravidelných měsíčních splátkách, přičemž dlužná částka je vypočtena jako součet zápůjčky ve výši 38 000 Kč, úroku ve výši 3 658 Kč s úrokovou sazbou 15 % a RPSN 272,44 %, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 18 620 Kč, nákladu na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 3 526 Kč a inkaso plateb v hotovosti ve výši 6 840 Kč. Ustanovení smluv obsahují jednak prohlášení dlužníka, že si je vědom, že mu věřitel ani zprostředkovatel úvěru neposkytli při poskytováni úvěru nezávislou radu ve smyslu § 85 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a úvěr proto nebyl poskytnut na základě analýzy dlužníkovy finanční situace, jeho požadavků, cílů, potřeb a rizik, kterým může být dlužník po celou dobu trvání úvěru vystaven, ani na základě výběru z dostatečného počtu vhodných produktů spotřebitelského úvěru, a jednak formuli, že žalovaný poskytl věřiteli úplné a pravdivé informace o tom, že je schopen splácet úvěr, přičemž věřitel tyto informace ověřil a vyhodnotil (vše prokázáno smlouvami o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 20. 8. 2020 a [číslo] ze dne 23. 1. 2020). Před uzavřením každé smlouvy byla žalovaným vyplněna, resp. podepsána žádost o úvěr. V žádostech byl uveden čistý měsíční příjem žalovaného 17 979 Kč, celkové měsíční výdaje 14 458 Kč, bydlení v nájmu a informace o zaměstnání, dále zaškrtnutí políčka: doložení příjmu výplatní páskou a pracovní smlouvou (vše k žádosti ze dne 20. 8. 2020), a čistý měsíční příjem žalovaného 15 311 Kč, celkové měsíční výdaje 4 000 Kč, bydlení v nájmu a informace o zaměstnání, stav ženatý, dále zaškrtnutí políčka: doložení příjmu výplatní páskou a pracovní smlouvou (vše k žádosti ze dne 23. 1. 2020). V žádostech uvedené doklady o příjmu žalovaného nebyly soudu předloženy ani na výzvu. Žalovaný zaplatil částku ve výši 8 759 Kč na smlouvu [číslo] částku ve výši 47 738 Kč na smlouvu [číslo] (prokázáno tabulkami umoření). Pohledávky za žalovaným byly postoupeny na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn a byl vyzván ke splnění dluhu (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 11. 2022 včetně seznamu pohledávek a oznámením ze dne 7. 12. 2022). K zaplacení zbývající dlužné částky byl žalovaný vyzván dopisem ze dne 28. 3. 2023 (prokázáno předžalobní výzvou včetně podacího lístku).

6. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

7. Žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, smlouvu uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), a jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o. z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru.

8. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.

9. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Povinností je zejména uchovávat mj. dokumenty a záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dokumenty je nutno uchovávat nejméně po dobu pěti let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty a záznamy vznikly.

11. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Ze shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost poskytovatele úvěru zkoumat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nastává tehdy, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet jednotlivé splátky úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, v neposlední řadě též případné závazky žadatele z dříve uzavřených smluv). Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje.

13. Soud na základě prokázaného skutkového stavu dospěl k závěru, že původní věřitel v obou případech dostatečným způsobem neprokázal ani příjmové poměry žalovaného, ani jeho výdajovou stránku. Před uzavřením každé ze smluv byly s žalovaným vyplněny žádosti o úvěry, kde byl sice uveden příjem žalovaného ze zaměstnání, ale ten nebyl doložen ani pracovní smlouvou, ani výplatními páskami nebo potvrzením zaměstnavatele o výši příjmu (byť právní předchůdkyně žalobkyně v předložených dokumentech nerozporovala zaškrtnutí políček týkající se doložení příjmů budoucího dlužníka). Věřitel byl pak povinen při uzavírání spotřebitelského úvěru zkoumat i výdajovou stránku spotřebitele, což řádně neučinil a neprokázal, že by provedl lustraci žalovaného v příslušných rejstřících ke zjištění jeho finančního zdraví. Podle údajů v žádostech o úvěr vycházel věřitel při posuzování výdajové stránky žalovaného téměř výlučně z odhadovaných výdajů, které věřiteli sdělil sám žalovaný. Ze smluvních dokumentů se zároveň nepodává nic o tom, z jakých konkrétních informací o výdajích žalovaného věřitel vycházel a zda tvrzení spotřebitele skutečně ověřoval. Žalovaným uváděné měsíční výdaje 4 000 Kč (k žádosti ze dne 23. 1. 2020) mohly jen stěží odpovídat skutečnosti a soud je přesvědčen, že jejich výše byla účelově uvedena tak, aby mohl být spotřebitelský úvěr žalovanému poskytnut. Žalovaný by totiž při vynaložení odhadovaných nákladů na splátky úvěru nebyl schopen financovat ani své základní životní potřeby. Věřitel měl v takovém případě k uváděným výdajům přistupovat s opatrností a od žalovaného skutečně vyžádat dokumenty prokazující alespoň výši výdajů na tyto jeho základní potřeby (výše nákladů na stravování a domácnost, dopravu do zaměstnání, cestovné za rodinou na Slovensko, telefon apod., a to třeba vyžádáním výpisu z účtu žalovaného). Nutno připomenout, že ve smyslu § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je zákonnou povinností poskytovatele úvěru dokumenty a záznamy týkající se posuzování schopnosti spotřebitele splácet úvěr uchovávat, a to nejméně po dobu pěti let.

14. Další případné uvedené dokumenty vážící se k povinnosti věřitele posuzovat schopnost žalovaného splácet úvěr nebyly v žalobě ani v jiném podání žalobkyně označeny, k žalobě nebyly ani připojeny. Soud nepostupoval dle § 115a o. s. ř. a ve věci nařídil jednání mj. za tím účelem, aby mohl žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. poskytnout poučení, že jí dosud nebyly vylíčeny všechny rozhodující skutečnosti a nebyla prokázána tvrzení o tom, že původní věřitel skutečně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to včetně následků spojených s nesplněním výzvy k jejich dotvrzení a označení. Po poučení žalobkyně ničeho dalšího nenavrhla.

15. S ohledem na skutečnost, že v projednávané věci nebylo zjištěno, že by věřitel při poskytování spotřebitelských úvěrů zkoumal úvěruschopnost žalovaného, soud dospěl k závěru, že mezi stranami uzavřené smlouvy o zápůjčce jsou neplatné. Ačkoliv znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru podmiňuje neplatnost smlouvy námitkou učiněnou spotřebitelem v promlčecí lhůtě, takové ustanovení je v rozporu s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, které mají být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž stejná ustanovení směrnice zároveň brání tomu, aby sankce (neplatnost smlouvy) spojená s porušením této povinnosti byla podmíněna uplatněním námitky spotřebitele v promlčecí lhůtě (srovnej rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR- Finance s.r.o. proti GK). Soud tedy k nesplnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr přihlédl z úřední povinnosti (srovnej § 588 o. z.).

16. V projednávané věci tak soud uzavřel, že nebylo-li v řízení prokázáno splnění povinnosti právního předchůdce žalobkyně zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr, smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně jsou neplatné, a to s účinky ex tunc. Proto žalobkyně nemůže po právu požadovat zaplacení smluvního úroku a dalších poplatků uvedených ve smlouvě a má toliko právo na vrácení poskytnuté jistiny, kterou soud v případě absolutní neplatnosti smlouvy v souladu s ustanovením § 2991 odst. 2 o. z. považuje za bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, ke kterému došlo bez právního důvodu. Protože však žalovaný v součtu všech plateb, které se váží k oběma projednávaným smlouvám, zaplatil (dle tvrzení a prokázání samotnou žalobkyní) právní předchůdkyni žalobkyně celkem 56 497 Kč (tedy více, než činí součet obou jistin – tj. více než 52 000 Kč), soud žalobu v celém rozsahu zamítl. Je nutno doplnit, že splatnost závazku nelze posuzovat dle ujednání v absolutně neplatné smlouvě, a proto ani nebylo možno uvažovat o tom, že část žalovaným zaplacených peněžních prostředků by se započetla na úrok z prodlení, neboť první výzvou žalovanému k zaplacení dlužné částky byla prokazatelně až předžalobní výzva, a proto se žalovaný před termínem stanoveným touto výzvou nemohl nacházet v prodlení.

17. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Protože však žalovanému, který byl v řízení zcela úspěšný, žádné náklady v řízení nevznikly, rozhodl soud, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.