5 C 341/2020

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudkyní Mgr Pavlou Fukalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Ing. Karlem Goláněm, Ph.D. sídlem Letenská 121/8, 118 00 Praha 1 proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 20 690 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 9 920 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 436,90 Kč, dále s kapitalizovaným úrokem 4 276,29 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 9 179,85 Kč ve výši 8,05 % ročně od 30. 11. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 9 179,85 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 6 570 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 206,68 Kč, dále s kapitalizovaným úrokem 3 586,72 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 6 753,84 Kč ve výši 8,05 % ročně od 30.11.2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 6 753,84 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.

III. Žaloba se co do částky 2 000 Kč a částky 2 200 Kč zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 1 477,28 Kč.

1. Žalobkyně se domáhala stanovení povinnosti žalovanému zaplatit částku 11 920 Kč s příslušenstvím a částky 8 770 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila skutečností, že dne 11.11.2016 a 4.8.2016 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně – [právnická osoba] [IČO] (dále jen [anonymizováno]) s žalovaným smlouvy, na jejichž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a 11 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že částku 10 000 Kč vrátí společně s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 400 Kč, který byl sjednán ve výši 23,72 % ročně, odměny za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a nákladů na hotovostní inkaso ve výši 4 000 Kč. Vše se žalovaný zavázal splatit v 58 týdenních splátkách po 300 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas s tím, že poslední splátku uhradil 6.4.2017. Dále se žalovaný zavázal, že částku 11 000 Kč vrátí společně s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 540 Kč, který byl sjednán ve výši 23,72 % ročně, odměny za administrativní činnost ve výši 2 200 Kč a nákladů na hotovostní inkaso ve výši 4 400 Kč. Vše se žalovaný zavázal splatit v 58 týdenních splátkách po 330 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas s tím, že poslední splátku uhradil 6.4.2017. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi žalobkyní a [anonymizováno] dne 29.11.2019 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Vzhledem k tomu, že byly splněny podmínky ustanovení § 115a občanského soudního řádu, rozhodl soud v nepřítomnosti účastníků.

4. V řízení se jedná o věc s mezinárodním prvkem, neboť žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc (mezinárodní příslušnost) ve věci rozhodovat a podle jakého právního řádu má soud ve věci postupovat. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení EP a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ Nařízení“). Podle čl. 7 odst. 1 písm. a) Nařízení je dána zvláštní příslušnost, kdy osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být žalována v jiném členském státě, pokud předmět sporu nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o něž se jedná, byl nebo měl být splněn. S ohledem, že místo plnění závazku byla Kutná Hora, soud uzavřel, že má pravomoc rozhodnout ve věci. Pokud jde o hmotné právo, je v daném případě rozhodné ustanovení čl. 4 odst. 1 Nařízení EP a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (dále jen„ Nařízení Řím I“), podle kterého v míře, ve které nebylo právo rozhodné pro smlouvu zvoleno podle článku 3, a aniž jsou dotčeny články 5 až 8, je právo rozhodné pro následující smlouvy určeno tak, že smlouva o poskytování služeb se řídí právem země, v níž má poskytovatel služby obvyklé bydliště. V daném případě měla v době uzavřené smlouvy žalobkyně jako poskytovatel služby bydliště, resp. místo ústřední správy (viz čl. 19 Nařízení Řím I), v České republice. Rozhodné je právo české.

5. Soud zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 11.11.2016 [číslo] uzavřené mezi [anonymizováno] a žalovaným soud zjistil, že žalovanému poskytla [anonymizováno] částku 10 000 Kč. Poplatek se skládal z kapitalizovaného úroku ve výši 1 400 Kč, který byl sjednán ve výši 23,72 % ročně, z poplatku za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a poplatku za splácení v hotovosti ve výši 4 000 Kč. Výše uvedené částky se žalovaný zavázal splatit v 58 splátkách po 300 Kč. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 4.8.2016 [číslo] uzavřené mezi [anonymizováno] a žalovaným soud zjistil, že žalovanému poskytla [anonymizováno] částku 11 000 Kč. Poplatek se skládal z kapitalizovaného úroku ve výši 1 540 Kč, který byl sjednán ve výši 23,72 % ročně, z poplatku za administrativní činnost ve výši 2 200 Kč a poplatku za splácení v hotovosti ve výši 4 400 Kč. Výše uvedené částky se žalovaný zavázal splatit v 58 splátkách po 330 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 14.6.2018 uzavřené mezi žalobkyní a [anonymizováno] a oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni ke dni 29.11.2019. Z výzvy k plnění ze dne 30.4.2020 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k plnění dlužné částky v celkové výši 33 362,05 Kč.

6. Při právním hodnocení věci soud prvního stupně věc posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), zejména § 2395 a násl. o. z. Soud s ohledem na spotřebitelskou povahu předmětné smlouvy aplikoval rovněž ustanovení § 1810 a násl. o. z., a taktéž zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30.11.2016 (dále též jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

7. Podle § 1811 odst. 1 o. z. veškerá sdělení vůči spotřebiteli musí podnikatel učinit jasně a srozumitelně v jazyce, ve kterém se uzavírá smlouva.

8. Podle § 1812 odst. 1 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. Dle odst. 2 uvedeného ustanovení k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje.

9. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

10. Podle § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

11. Dle § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru je roční procentní sazbou nákladů na spotřebitelský úvěr celkové náklady spotřebitelského úvěru pro spotřebitele, vyjádřené jako roční procentní podíl z celkové výše spotřebitelského úvěru.

12. Dle § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru celkovými náklady spotřebitelského úvěru pro spotřebitele veškeré náklady, včetně úroků, provizí, daní a veškerých dalších poplatků, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti se spotřebitelským úvěrem a které jsou věřiteli známy, s výjimkou nákladů na služby notáře; do celkových nákladů se započítávají i náklady související s doplňkovými službami spotřebitelského úvěru, zejména pojistné, pokud je uzavření smlouvy o poskytnutí doplňkové služby povinné pro získání spotřebitelského úvěru nebo pro jeho získání za nabízených podmínek.

13. Dle § 5 odst. 1 zákona č. 634/1991 Sb., o ochraně spotřebitele je obchodní praktika klamavá opomene-li podnikatel uvést důležitý údaj, jenž s přihlédnutím ke všem okolnostem lze po podnikateli spravedlivě požadovat; za opomenutí se považuje též uvedení důležitého údaje nesrozumitelným nebo nejednoznačným způsobem.

14. Soud vzal za prokázané, že došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce mezi žalovaným a [anonymizováno]. Žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a 11 000 Kč, které měl vrátit společně s úrokem ve výši 23,72% ročně z půjčené částky, který byl kapitalizován na částky 1 400 Kč a 1 540 Kč a dále s náklady na hotovostní inkaso ve výši 4 000 Kč a 4 400 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaný neuhradil poskytnutou půjčku řádně a včas, vznikl právní předchůdkyni žalobkyně nárok na zaplacení neuhrazené jistiny, kapitalizovaných úroků a platby za hotovostní inkaso. Ze smlouvy o postoupení pohledávky vzal soud za prokázanou aktivní legitimaci žalobkyně. Soud proto žalobě v rozsahu jistiny a nedoplaceného„ poplatku“ - součet neuhrazeného kapitalizovaného úroku a hotovostního inkasa vyhověl. Soud dále vyhověl žalobě co do příslušenství pohledávek, kdy přiznal žalobkyni nárok na úrok ze zápůjčky ve výši 23,72 % ročně a dále úrok z prodlení z jistiny v souladu s § 1970 o. z.

15. Soud se zabýval dále poplatkem za zpracování a zaslání smlouvy a„ administrativní činnost“ ve výši 2 000 Kč a 2 200 Kč. K tomu soud uvádí, že ekonomickou podstatou a účelem úroku z úvěru je poskytnutí protiplnění, úplaty, ceny za přenechání peněžitých prostředků na danou půjčku na určitou dohodnutou dobu. Poplatek za administrativní činnost je dle svého účelu úrokem jakožto cenou za poskytnutí finančních prostředků. Nemá jiný smysl a účel než fakticky navýšit tuto úplatu, tj. navýšit faktický úrok daného úvěru. Soud nepovažuje poplatek za administrativní činnost za samostatně sjednanou položku smlouvy o půjčce, ale za položku, která by měla být součástí úroku samotného, tedy v tomto případě v jeho procentním vyjádření. Soud tak ujednání o administrativním poplatku shledal jako ustanovení, které obchází zákon o spotřebitelském úvěru. Zároveň soud v souladu s § 5 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, kdy jednání podnikatele, kde je důležitý údaj uvedený nejednoznačným způsobem považováno za klamavé uvádí, že pokud právní předchůdkyně žalobkyně nezapočítává administrativní poplatek do samotného úroku, dopouští se tím i klamavého jednání vůči spotřebiteli. Tento klamavý údaj by mohl vést i např. k tomu, že v případě, že by spotřebitel využil své oprávnění v souladu s § 11 odst. 1,2,3 zákona o spotřebitelském úvěru a od smlouvy odstoupil, měl by hradit jen přepočet úroku na dobu, než došlo ke splacení jistiny. Takto by však právní předchůdkyně žalobkyně mohla žádat splacení celého administrativního poplatku, i případě odstoupení spotřebitele od smlouvy, jelikož jej neučinila součástí úroku. Takový postup by byl v rozporu se zákonem a soud tak uzavřel, že ujednání o administrativním poplatku je ujednání pro žalovanou jako spotřebitele jako nikoli jasné a srozumitelné, ale naopak klamavé, jehož jediným účelem je daným nejasným způsobem vyjádření předstírat nižší než ve skutečnosti sjednanou výši úroku. Dané ujednání tak zakládá významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch spotřebitele. Vzhledem k tomu, že se žalovaná jako spotřebitel daného nepřiměřeného ujednání nedovolala, v souladu s citovaným § 1815 o. z. se k němu nepřihlíží. Soud s ohledem na výše uvedené žalobu co do částek 2 000 Kč a 2 200 Kč zamítl.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 477,28 Kč, přičemž tato částka představuje 59,4 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 79,7 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 20,3 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 035 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 690 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.

17. Náhrady nákladů řízení je žalovaná povinná uhradit k rukám zástupce žalobce, který je advokátem dle § 149 odst. l o.s.ř. Lhůta ke splnění povinnosti byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1, část věty před středníkem o.s.ř., neboť ke stanovení lhůty jiné neshledal soud důvody.