5 C 349/2024

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Pomichálkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. Romanem Pospiechem, LL.M. sídlem Svobodova 136/9, 128 00 Praha 2 - Vyšehrad proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 14 366,87 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 841 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 88,40 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 2 841 Kč od 11. 6. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 11 525,87 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 349,42 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 873,18 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 11 525,87 Kč od 11. 6. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 12 687,87 Kč od 11. 6. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení zažalované částky s tím, že účastníci uzavřeli dne 5. 9. 2020 smlouvu o revolvingovém úvěru s poskytnutím úvěrového rámce do výše 16 000 Kč, jejíž nedílnou součástí jsou úvěrové podmínky žalobkyně. Na základě této smlouvy žalovaný v průběhu smluvního vztahu načerpal peněžní prostředky ve výši 49 842 Kč. Žalovaný se úvěr zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách splatných k 20. dni v měsíci. Splátky však neplnil řádně a včas, dosud na úroku, poplatcích a jistině uhradil 47 001 Kč, pročež žalobkyně v souladu se smluvními ujednáními oznámila žalovanému, že celý zbytek úvěru zesplatnila ke dni 11. 3. 2024. Dlužná částka se sestává z neuhrazené jistiny ve výši 12 687,87 Kč, poplatků ve výši 196 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut ve výši 883 Kč, dále žalobkyně požadovala zaplacení kapitalizovaných a běžících úroků a úroků z prodlení. Přes výzvu žalovaný po zesplatnění úvěru ničeho na svém dluhu neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.

3. Soud ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), bez přítomnosti účastníků, když žalovaný svou neúčast na jednání ani neomluvil. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila, a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci ve své nepřítomnosti.

4. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav:Účastníci uzavřeli dne 5. 9. 2020 smlouvu, podle které žalobkyně umožnila žalovanému čerpat peněžní prostředky do výše úvěrového rámce 16 000 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 26,28 % ročně. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peníze žalobkyni formou měsíčních splátek ve výši 4 % z dlužné částky, vždy k 20. dni v měsíci spolu s úroky, a poplatky za vedení účtu ve výši 49 Kč měsíčně (prokázáno úvěrovou smlouvou č. , hodnota, ze dne 5. 9. 2020 včetně úvěrových podmínek). Žalovaný za dobu trvání smluvního vztahu načerpal celkem částku 49 842 Kč (prokázáno výpisem čerpání, splátek a úhrad). Pro případ prodlení s úhradou splátek se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni smluvní pokutu za každou ze dvou dlužných splátek ve výši 500 Kč a bude-li dlužná splátka nižší než 500 Kč, tak ve výši této dlužné splátky, a náklady upomínání, které žalobkyni vznikly ve výši 600 Kč (prokázáno úvěrovou smlouvou č. , hodnota, ze dne 5. 9. 2020 včetně úvěrových podmínek a výpisem čerpání, splátek a úhrad).

5. Žalobkyně před uzavřením smlouvy zjistila, že žalovaný má pravidelný měsíční čistý příjem ve výši 23 500 Kč. Dále z informací sdělených žalovaným zjistila, že je zaměstnán, nemá žádnou vyživovací povinnost k nezletilým dětem, bydlí ve vlastním bytě, příjem ostatních členů jeho domácnosti činí 21 000 Kč měsíčně a výdaje domácnosti činí 5 000 Kč měsíčně (prokázáno posouzením úvěruschopnosti klienta a potvrzením o prověření bonity). Žalobkyně prověřovala žalovaného v registrech SOLUS a NRKI se závěrem, že žalovaný nečerpal jiné úvěrové produkty (prokázáno úvěrovou zprávou).

6. Protože žalovaný nehradil splátky v souladu se smlouvou a podmínkami, žalobkyně dluh zesplatnila ke dni 11. 3. 2024 a vyzvala žalovaného k úhradě (prokázáno výzvou ke splacení úvěru ze dne 11. 3. 2024 včetně podacího archu). Žalovaný dosud žalobkyni uhradil částku 47 001 Kč (prokázáno výpisem čerpání, splátek a úhrad). Zbývající část dluhu žalobkyni ani po výzvě nezaplatil (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 4. 4. 2024 včetně podacího archu).

7. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

8. Žalobkyně smlouvu uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.), a jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o.z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o.z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, kdy peněžité zápůjčka nebo úvěr je ve smyslu § 2 odst. 1 citovaného zákona spotřebitelským úvěrem.

9. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.

10. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Povinností je zejména uchovávat mj. dokumenty a záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dokumenty je nutno uchovávat nejméně po dobu pěti let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty a záznamy vznikly.

12. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Ze shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost poskytovatele úvěru zkoumat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nastává tehdy, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet jednotlivé splátky úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, v neposlední řadě též případné závazky žadatele z dříve uzavřených smluv). Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje.

14. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně nezkoumala řádně schopnost žalovaného splácet úvěr. Žalobkyně vycházela pouze z informací od žalovaného, které dále neověřovala, resp. soudu nepředložila žádné důkazy o tom, že by tak učinila. Přitom žalovaným sdělené údaje nelze považovat za přiměřené a dostatečné. Žalovaný pouze sdělil výši svého příjmu, aniž by konkrétně uvedl zaměstnavatele a pracovní pozici, dále sdělil výši příjmů ostatních členů domácnosti opět bez bližšího upřesnění a výši výdajů své domácnosti, které ani při zběžném pohledu nelze považovat za odpovídající běžným životním nákladům v ČR u vícečlenné domácnosti, byť žijící ve vlastním bytě. Žalovaným uvedené údaje jsou nekonkrétní, nepodložené a soud má za to, že byly vyčísleny tak, aby umožnily žalovanému dosáhnout na požadovaný úvěrový produkt. Žalobkyně řádně ověřila pouze úvěrovou historii žalovaného pořízením výpisů z databází sdružujících informace o dlužnících. K tvrzení žalobkyně, že ověřovala úvěruschopnost žalovaného za pomocí statistického modelu, soud uvádí, že z výpočtu předloženého žalobkyní je zřejmé, že žalobkyně počítala v tomto modelu nikoli s reálnými údaji, ale s neověřenými příjmy a na straně výdajů s úředně stanovenými hodnotami životního minima a normativních nákladů na bydlení. Soud tak není přesvědčen o tom, že by žalobkyně v rámci kontraktačního procesu zjistila finanční poměry žalovaného alespoň v nezbytně nutné míře potřebné pro učinění závěru, že žalovaný bude mít dostatek volných finančních prostředků na splácení úvěru. Pokud žalovaný neposkytl žalobkyni konkrétní a spolehlivé údaje, na základě kterých by bylo možné bez dalšího takový závěr učinit, pak měla žalobkyně přistoupit k ověření žalovaným sdělených informací a za tím účelem si od žalovaného vyžádat dokumenty o jeho pravidelných příjmech a výdajích. Nutno připomenout, že ve smyslu § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je zákonnou povinností poskytovatele úvěru dokumenty a záznamy týkající se posuzování schopnosti spotřebitele splácet úvěr uchovávat, a to nejméně po dobu pěti let. Soud je přesvědčen o tom, že příjmy i výdaje žalovaného byly záměrně uvedeny „pro forma“ v takové výši, aby žalovaný dosáhl na úvěrovanou částku.

15. Výše uvedené dokumenty vážící se k povinnosti věřitele řádně posuzovat schopnost žalovaného splácet úvěr, a to s přihlédnutím k výdajům žalovaného, nebyly v žalobě ani v jiném podání žalobkyně označeny a připojeny. Soud nepostupoval dle § 115a o.s.ř. a ve věci nařídil jednání mj. za tím účelem, aby mohl žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. poskytnout poučení, že jí dosud nebyly vylíčeny všechny rozhodující skutečnosti a nebyla prokázána tvrzení o tom, že původní věřitel skutečně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to včetně následků spojených s nesplněním výzvy k jejich dotvrzení a označení. Nutno dodat, že poučení dle shora citovaného ustanovení o.s.ř. se poskytuje pouze účastníku (jeho zmocněnci či zástupci), který je přítomen u jednání, při jiném úkonu soud takové poučení neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být takové poučení poskytnuto účastníku, který se k jednání nedostavil a nepožádal o odročení jednání z důležitého důvodu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). Je-li jednáno v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zmocněnce či zástupce), je to účastník, jenž svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006 sp. zn. 29 Odo 832/2006). Za situace, kdy se žalobkyně omluvila z jednání a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci v její nepřítomnosti, se tak sama připravila o dobrodiní soudu ve formě poučovací povinnosti dle § 118a o.s.ř.

16. S ohledem na skutečnost, že v projednávané věci nebylo zjištěno, že by věřitel při poskytování spotřebitelského úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného, soud dospěl k závěru, že mezi stranami uzavřená smlouva o úvěru je neplatná. Ačkoliv znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru podmiňuje neplatnost smlouvy námitkou učiněnou spotřebitelem v promlčecí lhůtě, takové ustanovení je v rozporu s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, které mají být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž stejná ustanovení směrnice zároveň brání tomu, aby sankce (neplatnost smlouvy) spojená s porušením této povinnosti byla podmíněna uplatněním námitky spotřebitele v promlčecí lhůtě (srovnej rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance s.r.o. proti GK). Soud tedy k nesplnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr přihlédl z úřední povinnosti (srovnej § 588 o.z.).

17. V projednávané věci tak soud dospěl k závěru, že nebylo-li v řízení prokázáno splnění povinnosti žalobkyně zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr, smlouva o úvěru uzavřená mezi žalovaným a žalobkyní je neplatná, a to s účinky ex tunc. Proto žalobkyně nemůže po právu požadovat zaplacení smluvního úroku, smluvní pokuty a dalších případných poplatků uvedených ve smlouvě a má toliko právo na vrácení poskytnutých peněžních prostředků, které soud v případě absolutní neplatnosti smlouvy v souladu s ustanovením § 2991 odst. 2 o.z. považuje za bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, ke kterému došlo bez právního důvodu. Proto soud rozhodl, že žalovaný je povinen v souladu s § 2991 odst. 1 o.z. zaplatit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky (49 842 Kč), jejichž výše je ponížena o část, kterou již žalovaný uhradil (47 001 Kč). Soud přiznal žalobkyni i právo na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., avšak až od marného uplynutí lhůty k zaplacení dluhu určené výzvou ke splacení celého úvěru včetně zákonné výše vážící se k tomuto dni, neboť na základě ujednání obsažených v absolutně neplatné smlouvě nelze určovat splatnost dluhu, přičemž žalovaný byl k uhrazení dluhu žalobkyní prokazatelně vyzván až právě touto výzvou. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. Ve zbytku pak soud s ohledem na výše uvedené žalobu jako nedůvodnou zamítl.

18. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. dle míry úspěchu ve věci. Žalovaný měl větší úspěch ve věci, a proto mu vzniklo právo na úhradu poměrné části nákladů. Jelikož ale žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud o nákladech řízení tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.