5 C 358/2023

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Pomichálkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou Mgr. Anetou Tomovou sídlem Družstevní 196, 583 01 Chotěboř proti žalované: osobní údaje žalované o zrušení vyživovací povinnosti

I. Vyživovací povinnost žalobce vůči žalované naposledy stanovená rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 15. 12. 2006, č.j. P 1/95-163, ve znění dohody rodičů žalované ze dne 10. 9. 2010 ve výši 4 000 Kč měsíčně se ruší s účinností od 1. 6. 2023.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se návrhem na zahájení řízení domáhal zrušení vyživovací povinnosti k žalované jako jeho dceři. Žalobu odůvodnil tím, že naposledy bylo o vyživovací povinnosti žalobce k žalované rozhodováno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 15. 12. 2006, č.j. P 1/95-163, přičemž s účinností od 1. 10. 2010 se na základě dohody s matkou žalované zavázal hradit výživné ve výši 4 000 Kč měsíčně. S žalovanou se v současné době nestýká a nemá o ní žádné informace. Vzhledem k tomu, že je žalované 30 let a z informací dostupných z živnostenského rejstříku se dozvěděl, že žalovaná má od 1. 6. 2023 živnostenské oprávnění, předpokládá, že dcera již ukončila řádné studium a je schopna se sama živit. Má tak za to, že došlo k podstatné změně poměrů odůvodňující zrušení vyživovací povinnosti.

2. Žalovaná se k návrhu, ač jí byl řádně doručen, nevyjádřila.

3. Žalobce souhlasil s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízeného jednání. Žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutí věci bez nařízení ústního jednání, nevyjádřila, a proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“). Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle § 115a o.s.ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání.

4. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ustanovení § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující stav:

5. Naposledy byla vyživovací povinnost žalobce vůči žalované stanovena rozsudkem zdejšího soudu ze dne 15. 12. 2006, č.j. P 1/95-163, který nabyl právní moci dne 9. 1. 2007, jímž byla schválena dohoda rodičů žalované, kterou se žalobce zavázal přispívat na výživu dcery částkou ve výši 2 500 Kč měsíčně s účinností od 1. 1. 2007 (prokázáno citovaným rozsudkem). Dohodou rodičů žalované se žalobce zavázal s účinností od 1. 1. 2011 přispívat výživné na dceru ve výši 4 000 Kč měsíčně, a to přímo k rukám dcery (prokázáno dohodou ze dne 10. 9. 2010). Žalovaná je v živnostenském rejstříku zapsána jako podnikající osoba se vznikem oprávnění od 1. 6. 2023 na dobu neurčitou (prokázáno výpisem z živnostenského rejstříku).

6. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků podle ustanovení § 911 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dle nějž lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

7. Vyživovací povinnost rodičů k dětem trvá do doby, než jsou děti schopny se samy živit. Obvykle tato doba odpovídá době, po kterou se dítě řádným studiem připravuje na budoucí povolání. Soud v projednávané věci vycházel pouze ze skutečností uvedených v návrhu, kdy vzhledem k věku žalované a skutečnosti, že je zapsána jako podnikající osoba v živnostenském rejstříku, lze mít skutečně za to, že se žalovaná již nadále studiem na budoucí povolání nepřipravuje a je schopna se sama živit. Ostatně žalovaná se ve věci sama nevyjádřila a netvrdila jiné skutečnosti. Po žalobci pak nebylo vzhledem k jeho tvrzení, že se s dcerou nestýká, možno požadovat k osvědčení nároku více. Soud proto dospěl k závěru, že vzhledem k zjištěným a nevyvráceným skutečnostem tu již není povinnost žalobce předpokládaná zákonem, a proto soud povinnost stanovenou shora citovaným rozsudkem ve znění uzavřené dohody zrušil s účinností ke dni, kdy žalované vzniklo živnostenské oprávnění.

8. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Ačkoliv soud vyhověl žalobcově návrhu, nebyl zjištěn postoj žalované včetně jednání o uplatněném nároku před zahájením soudního řízení, a proto soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku, přičemž žalobce náhradu nákladů řízení ani nepožadoval. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Kutné Hoře.