5 C 364/2023

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Pomichálkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou Mgr. Martou Ondačkovou sídlem Klimentská 1216/46, 110 00 Praha 1 - Nové Město proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 31 018,40 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 19 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 000 Kč od 18. 2. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 12 018,40 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24 038 Kč od 28. 10. 2022 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 813,36 Kč a úrokem ve výši 15 % ročně z částky 19 000 Kč od 21. 11. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 11 488,73 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně advokátky Mgr. Marty Ondačkové, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 19 000 Kč, a to převodem na účet dne 7. 7. 2022. Žalovaná se zavázala splácet úvěr spolu s úrokem ve výši 66,83 % ročně a poplatkem za pojištění úvěru ve výši 160 Kč měsíčně. Žalovaná splátky nehradila řádně a včas, pročež se celý úvěr stal podle smlouvy splatným k 26. 10. 2020. Žalovaná byla podle smlouvy také povinna nahradit žalobkyni náklady na vymáhání dlužné splátky ve výši 200 Kč, smluvní pokutu za prodlení s úhradou splátky ve výši 499 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny úvěru po jeho zesplatnění. Žalovaná na svůj dluh dosud nic nezaplatila. Dlužná částka se sestává z neuhrazené jistiny ve výši 19 000 Kč, úroku ve výši 3 160,32 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 400 Kč, smluvní pokuty ve výši 998 Kč, smluvní pokuty ve výši 6 980,40 Kč a poplatků za pojištění ve výši 480 Kč, dále žalobkyně požadovala zaplacení běžících úroků a úroků z prodlení. Žalovaná přes výzvy žalobkyně zbytek dluhu neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě, ač jí byla řádně doručena, nevyjádřila.

3. Soud ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), bez přítomnosti žalované, která svou neúčast na jednání ani neomluvila. Zástupce žalobkyně se k jednání dostavil a navrhl o věci rozhodnout rozsudkem pro zmeškání. Soud ovšem z níže uvedených důvodů rozsudek pro zmeškání nevydal a provedl dokazování.

4. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav:

5. Účastníci uzavřeli dne 7. 7. 2022 smlouvu [číslo] na základě které žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 19 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit, zaplatit úrok a poplatky za pojištění úvěru, to vše v 48 pravidelných měsíčních splátkách. Peněžní prostředky byly žalované převedeny na účet dne 7. 7. 2022 Smluvní strany si sjednaly úrok ve výši 66,83 % ročně. Poplatek za pojištění byl sjednán ve výši 160 Kč měsíčně. Podle čl. 6 smlouvy má žalobkyně právo proti žalované na smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Podle čl. 6 smlouvy má žalobkyně právo proti žalované na náhradu nákladů účelně vynaložených v souvislosti z prodlením žalované s úhradou každé splátky, přičemž výše těchto nákladů byla dohodnuta na částku 200 Kč. Podle čl. 6 smlouvy má žalobkyně právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny úvěru za každý den prodlení, pokud žalovaná nezaplatí úvěr v den jeho zesplatnění (prokázáno úplným výpisem ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, předsmluvním formulářem, prohlášením klienta a přihláškou do pojištění, kopií občanského průkazu žalované, smlouvou o úvěru ze dne 4. 7. 2022 [číslo] včetně dodatku č. 1 a přílohy č. 1, oznámením o schválení úvěru ze dne 8. 7. 2022 včetně splátkového kalendáře a dodejky, dokladem o vyplacení úvěru).

6. Žalobkyně před uzavřením smlouvy zjistila, že žalovaná měla v období března 2022 až dubna 2022 průměrný čistý měsíční příjem 22 000 Kč ze zaměstnání (prokázáno výpisem bankovních transakcí, pracovní smlouvou). Žalovaná neměla záznam v SOLUS a NRKI (prokázáno výpisy ze SOLUS a NRKI). V hodnocení klienta byl uveden právě průměrný měsíční příjem žalované ve výši 22 000 Kč se seznamem výdajů spočívajících v životním minimu 4 250 Kč, splátek dosavadních závazků vůči žalobkyni ve výši 937 Kč a nákladů na bydlení 3 698 Kč. Žádné další výdaje žalované nebyly uvedeny (prokázáno hodnocením klienta).

7. Žalovaná úvěr řádně a včas nesplácela, zatím na svůj dluh ničeho nezaplatila (prokázáno kartou klienta). Žalobkyně měla žalovanou opakovaně vyzývat k zaplacení dlužných splátek a následně ji oznámit zesplatnění celého dluhu (prokázáno výzvami ze dne 22. 9. 2022, 24. 10. 2022, a oznámením ze dne 26. 10. 2022 bez dokladů o zaslání). K okamžitému zaplacení zbývající dlužné částky byla žalovaná řádně vyzvána upomínkou před podáním žaloby (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 2. 2. 2023 včetně podacího archu).

8. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

9. Žalobkyně smlouvu uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.), a jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o.z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o.z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, kdy peněžité zápůjčka nebo úvěr je ve smyslu § 2 odst. 1 citovaného zákona spotřebitelským úvěrem.

10. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.

11. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Povinností je zejména uchovávat mj. dokumenty a záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dokumenty je nutno uchovávat nejméně po dobu pěti let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty a záznamy vznikly.

13. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Ze shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost poskytovatele úvěru zkoumat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nastává tehdy, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet jednotlivé splátky úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, v neposlední řadě též případné závazky žadatele z dříve uzavřených smluv). Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje.

15. Za shora zjištěného skutkového stavu má soud prokázáno, že žalobkyně řádně zkoumala stranu příjmů žalované, když jí byla doložena pracovní smlouva a potvrzení banky o přijatých platbách mzdy od zaměstnavatele. Žalobkyně dále žalovanou lustrovala v „ registru dlužníků“, aby zjistila, zda žalovaná není osobou, která již v době poskytnutí úvěru nebyla schopna splácet své závazky. Vzhledem k učiněným zjištěním má soud ovšem za to, že žalobkyně řádně nezkoumala stranu výdajů žalované. Předně žalobkyně žalovanou nelustrovala v dalších veřejně dostupných databázích, z nichž by se dalo zjistit finanční zdraví žalované. Žalobkyně pak mezi výdaje žalované zahrnula životní minimum stanovené právními předpisy ve výši 4 250 Kč, splátky dosavadních závazků vůči žalobkyni ve výši 937 Kč, a náklady na bydlení ve výši 3 698 Kč. Je zřejmé, že poskytovatel spotřebitelského úvěru v zásadě nemá možnost zjišťovat skutečné výdaje spotřebitele a do značné míry je závislý na informacích, které se mu od spotřebitele dostanou. Pokud však žalobkyně měla od žalované poskytnuty informace, že žalovaná nemá žádné volnočasové výdaje a další běžné náklady (doprava, telefon,…) a že náklady na bydlení činí pouze 3 698 Kč měsíčně, za této situace neměla„ slepě“ vycházet z poskytnutých údajů. Vzhledem k výši uvedených nákladů na bydlení (nájemné, inkaso), která neodpovídá realitě roku 2022, měla žalobkyně zcela jednoznačně zaujmout podezření k pravdivosti uvedených údajů a od žalované vyžádat listiny dokládající pravdivost jejích tvrzení, která lze již na první pohled vzhledem k podané žádosti o úvěr považovat za účelová. Z žalobních tvrzení se nepodává ničeho o tom, z jakých konkrétních informací o výdajích žalované žalobkyně vycházela a zda tato tvrzení spotřebitele skutečně ověřovala. Nutno připomenout, že ve smyslu § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je pak i zákonnou povinností poskytovatele úvěru dokumenty a záznamy týkající se posuzování schopnosti spotřebitele splácet úvěr uchovávat, a to nejméně po dobu pěti let.

16. Výše uvedené dokumenty vážící se k povinnosti věřitele řádně posuzovat schopnost žalované splácet úvěr, a to s přihlédnutím k výdajům žalované, nebyly v žalobě ani v jiném podání žalobkyně označeny a nebyly k žalobě ani připojeny. Soud nepostupoval dle § 115a o.s.ř. a ve věci nařídil jednání mj. za tím účelem, aby mohl žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. poskytnout poučení, že jí dosud nebyly vylíčeny všechny rozhodující skutečnosti a nebyla prokázána tvrzení o tom, že věřitel skutečně zkoumal úvěruschopnost žalované, a to včetně následků spojených s nesplněním výzvy k jejich dotvrzení a označení. Žalobkyně žalobní tvrzení nedoplnila a důkazy neoznačila.

17. S ohledem na skutečnost, že v projednávané věci nebylo zjištěno, že by věřitel při poskytování spotřebitelského úvěru zkoumal úvěruschopnost žalované i stran její výdajové stránky, soud dospěl k závěru, že mezi stranami uzavřená smlouva o úvěru je neplatná. Ačkoliv znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru podmiňuje neplatnost smlouvy námitkou učiněnou spotřebitelem v promlčecí lhůtě, takové ustanovení je v rozporu s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, které mají být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž stejná ustanovení směrnice zároveň brání tomu, aby sankce (neplatnost smlouvy) spojená s porušením této povinnosti byla podmíněna uplatněním námitky spotřebitele v promlčecí lhůtě (srovnej rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR- Finance s.r.o. proti GK). Soud tedy k nesplnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr přihlédl z úřední povinnosti (srovnej § 588 o.z.).

18. V projednávané věci tak soud dospěl k závěru, že nebylo-li v řízení prokázáno splnění povinnosti žalobkyně zkoumat schopnost žalované splácet úvěr, smlouva o úvěru uzavřená mezi žalovanou a žalobkyní je neplatná, a to s účinky ex tunc. Proto žalobkyně nemůže po právu požadovat zaplacení smluvního úroku, smluvní pokuty a dalších případných poplatků uvedených ve smlouvě a má toliko právo na vrácení poskytnutých peněžních prostředků, které soud v případě absolutní neplatnosti smlouvy v souladu s ustanovením § 2991 odst. 2 o.z. považuje za bezdůvodné obohacení na straně žalované, ke kterému došlo bez právního důvodu. Proto soud rozhodl, že žalovaná je povinna v souladu s § 2991 odst. 1 o.z. zaplatit žalobkyni pouze poskytnuté peněžní prostředky (19 000 Kč). Soud přiznal žalobkyni i právo na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., avšak až od marného uplynutí lhůty k zaplacení dluhu určené předžalobní výzvou včetně zákonné výše vážící se k tomuto dni, neboť na základě ujednání obsažených v absolutně neplatné smlouvě nelze určovat splatnost dluhu, přičemž žalovaná byla k uhrazení dluhu žalobkyní prokazatelně vyzvána až právě předžalobní výzvou. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. Ve zbytku pak soud s ohledem na výše uvedené žalobu jako nedůvodnou zamítl.

19. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 3 o. s. ř. Ačkoliv žalobkyně neměla ve věci plný úspěch, soud nemohl přehlédnout též přístup žalované k celé věci. Žalovaná na dluh vůči žalobkyni dosud neuhradila ničeho, k podané žalobě se nevyjádřila a k jednání soudu se nedostavila, ačkoliv jí bylo soudem v průběhu řízení řádně doručováno a doručované písemnosti si přebírala; neměla snahu cokoliv v projednávané věci řešit. Vzhledem k tomu, že žalobkyni dosud ničeho nezaplatila, ačkoliv bylo nepochybné, že minimálně k bezdůvodnému obohacení na její straně došlo, nezbylo žalobkyni, než se tohoto svého minimálního nároku (na vydání bezdůvodného obohacení) domáhat soudní cestou. Za této situace, kdy se žalobkyně musela soudní cestou domáhat i nároku v části, která byla nezpochybnitelná, soud její neúspěch vzhledem k právnímu názoru soudu považuje za neúspěch v poměrně nepatrné části a přiznal jí právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu částky: -) 1 551 Kč (zaplacený soudní poplatek), o) Advokátka žalobkyně učinila v řízení celkem pět úkonů právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé, výzva k plnění, doplnění žaloby (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), účast na jednání soudu dne 31. 10. 2023 (§ 11 odst. 1 písm. g/ adv. tarifu). o) Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí do podání návrhu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) 3 x 500 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 3. vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Mimosmluvní odměna za dva úkony právní služby po podání návrhu (doplnění žaloby, účast na jednání soudu dne 31. 10. 2023) činí 2 x 2 380 Kč (§ 8 odst. 1 a § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta do podání návrhu činí 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta po podání návrhu činí 2 x 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), -) 653 Kč - náhrada za jízdu osobním automobilem tov. zn. Škoda Octavia, [registrační značka], při cestě [obec] - [obec] a zpět o celkové vzdálenosti 88 Km, při ceně 41,20 Kč za litr pohonných hmot a náhrady 5,20 Kč za kilometr dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., -) 400 Kč - náhrada za promeškaný čas advokáta strávený cestou do místa úkonu v celkové délce čtyř započatých půlhodin (dle § 14 odst. 1 písm. a/, odst. 3 adv. tarifu), -) 1 724,73 Kč (náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem tak má žalobkyně nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 11 488,73 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.).