5 C 374/2023

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Pomichálkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Petrem Maškem sídlem Boušova 792, 190 14 Praha 9 - Klánovice proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 49 656,09 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinen zaplatit žalobkyni částku 46 801 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 46 801 Kč od 20. 10. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2 855,09 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 460,94 Kč, s úrokem ve výši 26,28 % ročně z částky 49 656,09 Kč od 1. 8. 2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 49 656,09 Kč od 1. 8. 2022 do 19. 10. 2023 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 855,09 Kč od 20. 10. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení zažalované částky s tím, že její právní předchůdkyně [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]) uzavřela se žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru. Na základě této smlouvy žalovaná v průběhu smluvního vztahu načerpala peněžní prostředky ve výši 50 499 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 26,28 % ročně. Žalovaná se zavázala splácet úvěr v pravidelných měsíčních splátkách spolu s úroky a poplatky. Pro případ prodlení se zavázala uhradit původnímu věřiteli smluvní pokutu a náklady vymáhání. Žalovaná neplnila splátky řádně a včas. Původní věřitel proto úvěr prohlásil za splatný ke dni 31. 7. 2022, a následně postoupil pohledávku na žalobkyni smlouvou ze dne 2. 8. 2022. Žalovaná dosud na dluh zaplatila 3 698 Kč. Zbývající část dluhu ve výši žalované částky žalobkyni neuhradila ani po předžalobní výzvě.

2. Žalovaná se k žalobě, ač jí byla řádně doručena, nevyjádřila.

3. Soud ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), bez přítomnosti účastníků, když žalovaná svou neúčast na jednání řádně neomluvila. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila, souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci ve své nepřítomnosti.

4. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav:

5. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], a žalovaná uzavřely smlouvu, podle které původní věřitel poskytl žalované na nákup zboží částku 3 499 Kč, která byla vyplacena přímo prodejci [právnická osoba] ([anonymizována dvě slova]) a dále poskytl žalované úvěrový rámec ve výši 50 000 Kč, ze kterého žalovaná čerpala peněžní prostředky celkem ve výši 47 000 Kč (prokázáno předběžnou žádostí o úvěr včetně kopie občanského průkazu žalované, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, rámcovou smlouvou o poskytování bankovních produktů a služeb ze dne 3. 11. 2021, smlouvou o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne 3. 11. 2021 včetně specifických podmínek čerpání, výpisy úvěrových účtů). Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit formou měsíčních splátek ve výši 5 % z dlužné částky spolu se smluvním úrokem ve výši 22,68 % ročně, resp. od 1. 5. 2022 ve výši 26,28 % ročně, a poplatky. Pro případ prodlení se dále zavázala zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky splátky v prodlení a náhradu nákladů spojených s vymáháním splatného závazku ve výši 600 Kč. Ve smlouvě je obsažena formule, že žalovaná poskytla věřiteli úplné a pravdivé informace potřebné k posouzení její úvěruschopnosti. V rámci uzavřené smlouvy bylo uvedeno, že žalovaná je invalidní důchodkyně s čistým příjmem 7 000 Kč měsíčně. Celkové příjmy domácnosti žalované měly činit 22 000 Kč měsíčně a náklady na domácnost činily 5 000 Kč (prokázáno smlouvou [číslo]). Žalovaná dosud na svůj dluh celkem zaplatila 3 698 Kč (prokázáno měsíčními výpisy z dubna a května 2022, výpisy úvěrových účtů). Protože žalovaná nehradila splátky v souladu se smluvními podmínkami, tak původní věřitel odstoupil od uzavřené smlouvy a dluhy z úvěru prohlásil za splatné ke dni 31. 7. 2022 (prokázáno odstoupením od smlouvy ze dne 28. 6. 2022). Věřitel pohledávku za žalovanou postoupil smlouvou o postoupení pohledávek na žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2022 včetně seznamu postoupených pohledávek). Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno, přičemž žalovaná nebyla vyzvána k zaplacení dlužné částky (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 8. 8. 2022 včetně podacího archu). Žalobkyně měla před podáním žaloby vyzvat žalovanou ke splnění dluhu (prokázáno výzvou k úhradě dluhu ze dne 21. 4. 2023 a předžalobní výzvou ze dne 22. 8. 2022 bez přiložených dokladů o odeslání výzev).

6. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

7. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce, smlouvu uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.), a jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o.z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o.z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru.

8. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.

9. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Povinností je zejména uchovávat mj. dokumenty a záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dokumenty je nutno uchovávat nejméně po dobu pěti let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty a záznamy vznikly.

11. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Ze shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost poskytovatele úvěru zkoumat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nastává tehdy, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet jednotlivé splátky úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, v neposlední řadě též případné závazky žadatele z dříve uzavřených smluv). Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje.

13. Ze smlouvy se podává pouze obecná formulace, že spotřebitel poskytl věřiteli úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení jeho schopnosti splácet úvěr. Z uvedeného se však nepodává nic o tom, z jakých konkrétních informací o příjmech a výdajích žalované věřitel vycházel a zda tato tvrzení spotřebitele skutečně ověřoval. Příjmy žalované (resp. celé domácnosti) i její výdaje nebyla nijak doloženy. Byť je věřitel ohledně údajů o měsíčních výdajích spotřebitele mnohdy odkázán právě na informace sdělené spotřebitelem, je vhodné poukázat na skutečnost, že žalovaná uvedla její měsíční výdaje ve výši, která zřejmě nemůže odpovídat ani běžným nákladům na zajištění základních potřeb (bydlení, energie, potraviny, apod.), a proto měla právní předchůdkyně žalobkyně k uvedeným informacím přistupovat obezřetně a k doložení měsíčních výdajů si od žalované vyžádat dokumenty potřebné k ověření jejich pravdivosti. Vzhledem k tvrzeným měsíčním příjmům si měla dále vyžádat i potvrzení o příjmech jiných osob v domácnosti, neboť tyto byly vzhledem k příjmům žalované pro závěr o schopnosti splácet úvěr v této věci zcela nezbytné. Nutno připomenout, že ve smyslu § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je zákonnou povinností poskytovatele úvěru dokumenty a záznamy týkající se posuzování schopnosti spotřebitele splácet úvěr uchovávat, a to nejméně po dobu pěti let.

14. Výše uvedené dokumenty vážící se k povinnosti věřitele posuzovat schopnost žalované splácet úvěr nebyly v žalobě ani v jiném podání žalobkyně označeny, k žalobě nebyly ani připojeny. Soud nepostupoval dle § 115a o.s.ř. a ve věci nařídil jednání mj. za tím účelem, aby mohl žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. poskytnout poučení, že jí dosud nebyly vylíčeny všechny rozhodující skutečnosti a nebyla prokázána tvrzení o tom, že původní věřitel skutečně zkoumal úvěruschopnost žalované, a to včetně následků spojených s nesplněním výzvy k jejich dotvrzení a označení. Nutno dodat, že poučení dle shora citovaného ustanovení o.s.ř. se poskytuje pouze účastníku (jeho zmocněnci či zástupci), který je přítomen u jednání, při jiném úkonu soud takové poučení neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být takové poučení poskytnuto účastníku, který se k jednání nedostavil a nepožádal o odročení jednání z důležitého důvodu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). Je-li jednáno v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zmocněnce či zástupce), je to účastník, jenž svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006 sp. zn. 29 Odo 832/2006). I s ohledem na výše uvedené judikaturní závěry soud dospěl k závěru, že žalobkyně se sama za situace, kdy se omluvila z jednání a ani nepožádala o odročení, připravila o dobrodiní soudu ve formě poučovací povinnosti dle § 118a o.s.ř. Nutno doplnit, že stejné závěry lze vztáhnout i na chování žalobkyně před podáním žaloby a případnou snahu vyhnout se soudnímu řízení, což se v projednávané věci projevilo v nákladové otázce.

15. S ohledem na skutečnost, že v projednávané věci nebylo zjištěno, že by věřitel při poskytování spotřebitelského úvěru zkoumal úvěruschopnost žalované, soud dospěl k závěru, že mezi stranami uzavřená smlouva o úvěru je neplatná. Ačkoliv znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru podmiňuje neplatnost smlouvy námitkou učiněnou spotřebitelem v promlčecí lhůtě, takové ustanovení je v rozporu s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, které mají být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž stejná ustanovení směrnice zároveň brání tomu, aby sankce (neplatnost smlouvy) spojená s porušením této povinnosti byla podmíněna uplatněním námitky spotřebitele v promlčecí lhůtě (srovnej rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR- Finance s.r.o. proti GK). Soud tedy k nesplnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost žalované splácet úvěr přihlédl z úřední povinnosti (srovnej § 588 o.z.).

16. V projednávané věci tak soud dospěl k závěru, že nebylo-li v řízení prokázáno splnění povinnosti právního předchůdce žalobkyně zkoumat schopnost žalované splácet úvěr, smlouva o úvěru uzavřená mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně je neplatná, a to s účinky ex tunc. Proto žalobkyně nemůže po právu požadovat zaplacení smluvního úroku, smluvních pokut a dalších poplatků uvedených ve smlouvě a má toliko právo na vrácení poskytnuté jistiny, kterou soud v případě absolutní neplatnosti smlouvy v souladu s ustanovením § 2991 odst. 2 o.z. považuje za bezdůvodné obohacení na straně žalované, ke kterému došlo bez právního důvodu. Proto soud rozhodl, že žalovaná je povinna v souladu s § 2991 odst. 1 o.z. zaplatit žalobkyni jako právní nástupkyni původního věřitele (na základě postoupené pohledávky dle § 1879 o.z.) pouze poskytnuté peněžní prostředky (50 499 Kč), jejichž výše je ponížena o část, kterou již žalovaná uhradila (3 698 Kč). Soud přiznal žalobkyni i právo na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Splatnost dluhu nebylo možno určovat na základě případných ujednání plynoucích z absolutně neplatné smlouvy. Pro určení počátku prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení je doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení a uplynutí lhůty„ bez zbytečného odkladu“ ode dne, kdy byl dlužník věřitelem o plnění požádán. Pro počátek prodlení nepostačuje povědomost dlužníka o tom, že se na úkor jiného obohatil. Bez kvalifikované výzvy k plnění a poskytnutí lhůty k plnění, nemůže započít prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení. Touto výzvou může být samotná žaloba, nicméně počátek doby k plnění je nutno posuzovat k okamžiku, kdy byla žaloba žalovanému řádně doručena (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2012, sp. zn. 23 Cdo 4835/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2015, sp. zn. 28 Cdo 4252/2014). Soud proto úrok z prodlení žalobkyni přiznal až od uplynutí přiměřené doby (15 dnů) od doručení žaloby žalované včetně zákonné výše vážící se k tomuto dni, neboť v řízení nebylo prokázáno, že se zaplacení dluhu skutečně domáhala před podáním žaloby. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. Ve zbytku pak soud s ohledem na výše uvedené žalobu jako nedůvodnou zamítl.

17. Jelikož žalobkyně před podáním žaloby žalované nezaslal výzvu k plnění, resp. neprokázala odeslání výzev k plnění před zahájení řízení, soud o nákladech řízení rozhodl ve smyslu § 142a odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně neprokázala, že se snažila předejít zahájení soudního řízení a žalovanou k dobrovolnému plnění vyzvala. Vzhledem k tomu, že žalovaná si poštu na adrese uvedené v žalobě skutečně přebírá a měla zájem se řízení účastnit (soud jejímu návrhu na odročení jednání nevyhověl), byl tu i prostor pro případné mimosoudní jednání a případné plnění před zahájením soudního řízení. Soud proto neshledal důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu ustanovení § 142a odst. 2 o.s.ř., aby náhradu nákladů řízení žalobkyni případně přiznal.