5 C 378/2024

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Pomichálkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. Romanem Pospiechem, LL.M. sídlem Svobodova 136/9, 128 00 Praha 2 - Vyšehrad proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 46 578,13 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 43 989 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 368,78 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 43 989 Kč od 28. 5. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2 589,13 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 76,82 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 258,45 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 2 589,13 Kč od 13. 8. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 43 989 Kč od 13. 8. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 627,30 Kč k rukám zástupce žalobkyně advokáta Mgr. Romana Pospiecha, LL.M., a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení zažalované částky s tím, že účastníci uzavřeli dne 29. 1. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru s poskytnutím úvěrového rámce do výše 43 989 Kč, jejíž nedílnou součástí jsou úvěrové podmínky žalobkyně. Na základě této smlouvy žalovaný v průběhu smluvního vztahu načerpal peněžní prostředky ve výši 43 989 Kč. Žalovaný se úvěr zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách splatných k 20. dni v měsíci. Splátky však neplnil řádně a včas, dosud na svůj dluh neuhradil ničeho, pročež žalobkyně v souladu se smluvními ujednáními oznámila žalovanému, že celý zbytek úvěru zesplatnila ke dni 13. 5. 2024. Dlužná částka se sestává z neuhrazené jistiny ve výši 43 989 Kč, poplatků ve výši 156 Kč, poplatků za pojištění ve výši 833,13 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč, dále žalobkyně požadovala zaplacení kapitalizovaných a běžících úroků a úroků z prodlení. Přes výzvu žalovaný po zesplatnění úvěru ničeho na svém dluhu neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.

3. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti za situace, kdy žalovaný je jako státní příslušník rumunské republiky subjektem cizího práva, když tato skutečnost zakládá cizí prvek ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012 (dále jen „nařízení Brusel I bis“), a dospěl k závěru, že zdejší soud je s ohledem na úpravu obsaženou v čl. 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis mezinárodně příslušným ve věci rozhodnout, neboť žalovaný má bydliště na území České republiky.

4. Soud ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), bez přítomnosti účastníků, když žalovaný svou neúčast na jednání ani neomluvil. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila, a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci ve své nepřítomnosti.

5. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav:Účastníci uzavřeli dne 29. 1. 2024 smlouvu, podle které žalobkyně umožnila žalovanému čerpat peněžní prostředky do výše úvěrového rámce 43 989 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 26,28 % ročně. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peníze žalobkyni formou měsíčních splátek ve výši 4 % z dlužné částky, vždy k 20. dni v měsíci (prokázáno úvěrovou smlouvou č. , RČ, , hodnota, ze dne 29. 1. 2024 včetně úvěrových podmínek). Žalovaný za dobu trvání smluvního vztahu načerpal celkem částku 43 989 Kč, přičemž dosud na dluh neuhradil ničeho (prokázáno výpisem čerpání, splátek a úhrad). Pro případ prodlení s úhradou splátek se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni smluvní pokutu za každou ze dvou dlužných splátek ve výši 500 Kč a bude-li dlužná splátka nižší než 500 Kč, tak ve výši této dlužné splátky, a náklady upomínání, které žalobkyni vznikly ve výši 600 Kč (prokázáno úvěrovou smlouvou č. , hodnota, ze dne 29. 1. 2024 včetně úvěrových podmínek a výpisem čerpání, splátek a úhrad).

6. Žalobkyně před uzavřením smlouvy zjistila, že žalovaný má mít pravidelný měsíční čistý příjem ve výši 25 000 Kč. Dále z informací sdělených žalovaným zjistila, že je zaměstnán, nemá žádnou vyživovací povinnost k nezletilým dětem, bydlí u rodičů, příjem ostatních členů jeho domácnosti činí 27 000 Kč měsíčně a jeho měsíční výdaje činí 5 000 Kč na bydlení, 5 000 Kč na splátky jiných úvěrů a 4 000 Kč na ostatní výdaje (prokázáno posouzením úvěruschopnosti klienta a potvrzením o prověření bonity). Žalobkyně měla žalovaného prověřovat v registrech SOLUS, NRKI a CEE se závěrem, že v případě žalovaného nebyly zjištěny skutečnosti nasvědčující jeho nesolventnosti (prokázáno úvěrovou zprávou).

7. Protože žalovaný nehradil splátky v souladu se smlouvou a podmínkami, žalobkyně dluh zesplatnila ke dni 11. 3. 2024 a vyzvala žalovaného k úhradě (prokázáno výzvou ke splacení úvěru ze dne 11. 3. 2024 včetně podacího archu). Žalovaný dosud žalobkyni uhradil částku 47 001 Kč (prokázáno výpisem čerpání, splátek a úhrad). Zbývající část dluhu žalobkyni ani po výzvě nezaplatil (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 4. 4. 2024 včetně podacího archu). Z výpisů z účtu žalovaného bylo doloženo, že žalovaný měl skutečně v době před poskytnutím peněžních prostředků od žalobkyně pravidelné měsíční příjmy převyšující 20 000 Kč, nicméně zároveň v tomto období měsíční výdaje žalovaného převyšovaly jím uváděné měsíční výdaje (prokázáno výpisem z účtu žalovaného).

8. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

9. Žalobkyně smlouvu uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.), a jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o.z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o.z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, kdy peněžité zápůjčka nebo úvěr je ve smyslu § 2 odst. 1 citovaného zákona spotřebitelským úvěrem.

10. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.

11. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Povinností je zejména uchovávat mj. dokumenty a záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dokumenty je nutno uchovávat nejméně po dobu pěti let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty a záznamy vznikly.

13. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Ze shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost poskytovatele úvěru zkoumat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nastává tehdy, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet jednotlivé splátky úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, v neposlední řadě též případné závazky žadatele z dříve uzavřených smluv). Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje.

15. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně nezkoumala řádně schopnost žalovaného splácet úvěr. Žalobkyně vycházela pouze z informací od žalovaného, které dále neověřovala, resp. soudu nepředložila žádné důkazy o tom, že by tak učinila. Přitom žalovaným sdělené údaje nelze považovat za přiměřené a dostatečné. Žalovaný pouze sdělil výši svého příjmu, aniž by konkrétně uvedl zaměstnavatele a pracovní pozici, dále sdělil výši příjmů ostatních členů domácnosti opět bez bližšího upřesnění a výši výdajů své domácnosti, které ani při zběžném pohledu nelze považovat za odpovídající běžným životním nákladům v ČR, byť by žalovaný bydlel u rodičů. Je ovšem otázkou, zda žalovaný jako cizí státní příslušník skutečně u rodičů, kteří by se s ním mohli dělit o pravidelné měsíční náklady na bydlení, bydlel. K této skutečnosti žalobkyně kromě prohlášení žalovaného více nezjistila. Žalovaným uvedené údaje a výdaje jsou nekonkrétní, nepodložené a soud má i vzhledem k výdajům žalovaného na základě výpisů z účtu za to, že byly vyčísleny tak, aby umožnily žalovanému dosáhnout na požadovaný úvěrový produkt. Žalobkyně měla ověřit úvěrovou historii žalovaného pořízením výpisů z databází sdružujících informace o dlužnících, nicméně konkrétní výpisy z těchto registrů nebyly doloženy. K tvrzení žalobkyně, že ověřovala úvěruschopnost žalovaného za pomocí statistického modelu, soud uvádí, že z výpočtu předloženého žalobkyní je zřejmé, že žalobkyně počítala v tomto modelu nikoli s reálnými údaji, ale s neověřenými příjmy a na straně výdajů s úředně stanovenými hodnotami životního minima a normativních nákladů na bydlení. Soud tak není přesvědčen o tom, že by žalobkyně v rámci kontraktačního procesu zjistila finanční poměry žalovaného alespoň v nezbytně nutné míře potřebné pro učinění závěru, že žalovaný bude mít dostatek volných finančních prostředků na splácení úvěru. Pokud žalovaný neposkytl žalobkyni konkrétní a spolehlivé údaje, na základě kterých by bylo možné bez dalšího takový závěr učinit, pak měla žalobkyně přistoupit k ověření žalovaným sdělených informací a za tím účelem si od žalovaného vyžádat další dokumenty o jeho pravidelných příjmech a výdajích a prokazující další uváděné skutečnosti (např. bydlení u rodičů). Nutno připomenout, že ve smyslu § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je zákonnou povinností poskytovatele úvěru dokumenty a záznamy týkající se posuzování schopnosti spotřebitele splácet úvěr uchovávat, a to nejméně po dobu pěti let. Soud je nicméně přesvědčen o tom, že příjmy i výdaje žalovaného byly záměrně uvedeny „pro forma“ v takové výši, aby žalovaný dosáhl na úvěrovanou částku.

16. Výše uvedené dokumenty vážící se k povinnosti věřitele řádně posuzovat schopnost žalovaného splácet úvěr, a to s přihlédnutím k výdajům žalovaného, nebyly v žalobě ani v jiném podání žalobkyně označeny a připojeny. Soud nepostupoval dle § 115a o.s.ř. a ve věci nařídil jednání mj. za tím účelem, aby mohl žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. poskytnout poučení, že jí dosud nebyly vylíčeny všechny rozhodující skutečnosti a nebyla prokázána tvrzení o tom, že původní věřitel skutečně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to včetně následků spojených s nesplněním výzvy k jejich dotvrzení a označení. Nutno dodat, že poučení dle shora citovaného ustanovení o.s.ř. se poskytuje pouze účastníku (jeho zmocněnci či zástupci), který je přítomen u jednání, při jiném úkonu soud takové poučení neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být takové poučení poskytnuto účastníku, který se k jednání nedostavil a nepožádal o odročení jednání z důležitého důvodu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). Je-li jednáno v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zmocněnce či zástupce), je to účastník, jenž svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006 sp. zn. 29 Odo 832/2006). Za situace, kdy se žalobkyně omluvila z jednání a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci v její nepřítomnosti, se tak sama připravila o dobrodiní soudu ve formě poučovací povinnosti dle § 118a o.s.ř.

17. S ohledem na skutečnost, že v projednávané věci nebylo zjištěno, že by věřitel při poskytování spotřebitelského úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného, soud dospěl k závěru, že mezi stranami uzavřená smlouva o úvěru je neplatná. Ačkoliv znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru podmiňuje neplatnost smlouvy námitkou učiněnou spotřebitelem v promlčecí lhůtě, takové ustanovení je v rozporu s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, které mají být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž stejná ustanovení směrnice zároveň brání tomu, aby sankce (neplatnost smlouvy) spojená s porušením této povinnosti byla podmíněna uplatněním námitky spotřebitele v promlčecí lhůtě (srovnej rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance s.r.o. proti GK). Soud tedy k nesplnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr přihlédl z úřední povinnosti (srovnej § 588 o.z.).

18. V projednávané věci tak soud dospěl k závěru, že nebylo-li v řízení prokázáno splnění povinnosti žalobkyně zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr, smlouva o úvěru uzavřená mezi žalovaným a žalobkyní je neplatná, a to s účinky ex tunc. Proto žalobkyně nemůže po právu požadovat zaplacení smluvního úroku, smluvní pokuty a dalších případných poplatků uvedených ve smlouvě a má toliko právo na vrácení poskytnutých peněžních prostředků, které soud v případě absolutní neplatnosti smlouvy v souladu s ustanovením § 2991 odst. 2 o.z. považuje za bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, ke kterému došlo bez právního důvodu. Proto soud rozhodl, že žalovaný je povinen v souladu s § 2991 odst. 1 o.z. zaplatit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky (43 989 Kč). Soud přiznal žalobkyni i právo na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., avšak až od marného uplynutí lhůty k zaplacení dluhu určené výzvou ke splacení celého úvěru včetně zákonné výše vážící se k tomuto dni, neboť na základě ujednání obsažených v absolutně neplatné smlouvě nelze určovat splatnost dluhu, přičemž žalovaný byl k uhrazení dluhu žalobkyní prokazatelně vyzván až právě touto výzvou. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. Ve zbytku pak soud s ohledem na výše uvedené žalobu jako nedůvodnou zamítl.

19. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. dle míry úspěchu ve věci. Pro účely rozhodování o nákladech řízení v této věci soud nevycházel pouze z „jistiny“, tedy žalované pohledávky samotné, nýbrž do posouzení míry úspěchu a neúspěch ve věci zahrnul i příslušenství, a to včetně běžícího zkapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 30 Co 363/2013). Soud tak při posouzení míry neúspěchu ve věci zohlednil i kapitalizovaný úrok z prodlení a kapitalizovaný úrok v celé jejich výši, běžící úrok kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku a dále též běžící zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku. V posuzované věci byla žalobkyni přiznána částka 43 989 Kč s kapitalizovaným příslušenstvím ve výši 1 368,78 Kč a běžícím příslušenstvím, jež ke dni vyhlášení rozhodnutí činí částku 3 679,70 Kč. Žalobkyně měla tedy úspěch ohledně celkové částky 49 037,48 Kč. Neúspěch měla naopak ohledně částky 2 589,13 Kč s kapitalizovaným příslušenstvím ve výši 5 335,27 Kč (76,82 Kč úrok z prodlení + 5 258,45 Kč úrok) a běžícího příslušenství zkapitalizovaného ke dni vyhlášení rozhodnutí v částce 2 446,93 Kč. Žalobkyně měla tedy neúspěch ohledně celkové částky 10 371,33 Kč. Za předmět řízení je třeba pro účely posouzení míry úspěchu a neúspěchu ve věci považovat součet těchto částek, tj. částku 59 408,81 Kč. Rozdíl úspěchu a neúspěchu žalobkyně činí 65 % (82,5 % úspěch – 17,5 % neúspěch). Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu částky:- 1 864 Kč (zaplacený soudní poplatek),- Advokát žalobkyně učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé, výzva k plnění (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu),o Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí do podání návrhu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) 3 x 500 Kč (§ 14b odst. 1 písm. a), b) a c) bod 3. vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu),o Paušální náhrada hotových výdajů advokáta do podání návrhu činí 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu),- 378 Kč (náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.).Celkem tak má žalobkyně nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 65 % z částky 4 042 Kč, tj. 2 627,30 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.).