5 C 38/2025

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Pomichálkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Pavlem Novákem sídlem Bartákova 1107/40, 140 00 Praha proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného toho času ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Příbram o 31 152,37 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 31 152,37 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 159,72 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 824,85 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 31 152,37 Kč od 22. 11. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 29 652,37 Kč od 22. 11. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 425 Kč k rukám zástupce žalobkyně advokáta JUDr. Pavla Nováka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení zažalované částky s tím, že účastníci uzavřeli dne 7. 3. 2023 smlouvu o úvěru, jejíž nedílnou součástí jsou úvěrové podmínky banky. Na základě této smlouvy žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 32 000 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 14,98 % ročně. Žalovaný úvěr čerpal a zavázal se jej splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve sjednané výši 895 Kč splatných vždy k 19. dni v měsíci, vedle splátek se dále zavázal hradit poplatky dle smlouvy. Splátky však neplnil řádně a včas a byl tak v prodlení s úhradou splátek a poplatků, pročež žalobkyně po marném upomínání v souladu se smluvními ujednáními oznámila žalovanému, že celý zbytek úvěru zesplatnila ke dni 19. 2. 2024. Dlužná částka se sestává z neuhrazené jistiny ve výši 29 652,37 Kč a poplatků ve výši 1 500 Kč. Dále žalobkyně požadovala kapitalizovaný úrok ve výši 3 824,85 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 159,72 Kč, běžící úrok ve výši 14,75 % ročně a běžící zákonný úrok z prodlení za dobu od 22. 11. 2024 do zaplacení. Přes výzvu žalovaný po zesplatnění úvěru ničeho na svém dluhu neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.

3. Účastníci se k výzvě soudu, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutí věci bez nařízení ústního jednání, nevyjádřili, a proto má soud za to, že nemají námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“). Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle § 115a o.s.ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání.

4. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav:Účastníci uzavřeli smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala, že poskytne žalovanému finanční prostředky ve výši 32 000 Kč, a žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky vrátit žalobkyni v pravidelných měsíčních splátkách (celkem 48 splátek), včetně příslušenství a smluvených poplatků, ve výši 895 Kč ke každému 19. dni v měsíci. Úroková sazba byla sjednána ve výši 14,98 % ročně. Žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve smluvené výši převodem na účet uvedený ve smlouvě (prokázáno smlouvou č. 015281844R ze dne 7. 3. 2023, předsmluvními informacemi, výpisem z úvěrového účtu žalovaného). Před uzavřením smlouvy žalobkyně zjistila, že žalovaný je zaměstnán s měsíčním příjmem ve výši 24 000 Kč a jeho měsíční výdaje činí 14 000 Kč včetně splátek úvěrů (prokázáno žádostí o poskytnutí úvěru). Zároveň žalobkyně prověřovala solventnost žalovaného ve vztahu k jeho již existujícím závazkům, přičemž z příslušných rejstříků vyplývalo, že ačkoliv žalovaný má (měl) již závazky, nebyl s jejich splátkami v prodlení (prokázáno výpisy z bankovních registrů CBCB a CRIF). Protože žalovaný nehradil splátky v souladu se smlouvou a podmínkami, žalobkyně po marném upomínání dluh žalovaného zesplatnila ke dni 19. 2. 2024 (prokázáno dopisem ze dne 21. 2. 2024). Přes výzvu žalovaný pohledávku v zažalované výši nezaplatil (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 5. 11. 2024).

5. Po právní stránce soud postupoval dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle ustanovení § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce, smlouvu uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.), a jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o.z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o.z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru.

7. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.

8. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Ze shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost poskytovatele úvěru zkoumat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nastává tehdy, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet jednotlivé splátky úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, v neposlední řadě též případné závazky žadatele z dříve uzavřených smluv). Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje. V projednávané věci přitom bylo zjištěno, že žalobkyně dostatečným způsobem zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr. Žalobkyně vycházela z pravidelných měsíčních příjmů a výdajů žalovaného, které odpovídaly realitě roku 2023. Zároveň žalobkyně žalovaného lustrovala ve veřejně přístupných rejstřících k ověření finančního zdraví žalovaného, přičemž z těchto nevyplývaly žádné negativní skutečnosti k platební morálce žalovaného.

10. Za shora uvedeného soud tedy dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a proto rozhodl žalobě v plném rozsahu vyhověl. Žalovaný své smluvní povinnosti nedostál a úvěr v termínu splatnosti nezaplatil. Tím se žalovaný dostal dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení. Úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. přiznal soud žalobkyni zákonný ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Dále soud přiznal žalobkyni právo také na smluvní úrok za poskytnutí úvěru, který žalobkyně požadovala ve výši 14,75 % ročně, z toho za dobu od 20. 2. 2024 do 21. 11. 2024 kapitalizovaný na částku 3 824,85 Kč. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 věta první před středníkem o.s.ř., když žalovaný k jeho nynější situaci ničeho soudu ani nesdělil, a proto soud neshledal důvody pro její prodloužení.

11. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná a náleží ji plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrady za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobkyně je plátcem této daně. Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu částky:- 1 247 Kč (zaplacený soudní poplatek),- Advokát žalobkyně učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé, výzva k plnění (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu),o Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí do podání návrhu 3 x 500 Kč (§ 14b odst. 1 písm. a), b), c) bod 3. vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024),o Paušální náhrada hotových výdajů advokáta do podání návrhu činí 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024),- 378 Kč (náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.).Celkem tak má žalobkyně nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 3 425 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Pokud se přisouzená částka podrobí testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právní služby.