5 C 383/2024

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Pomichálkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalované: jméno FO , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená opatrovníkem Mgr. Janem Špitzem sídlem nám. Jana Žižky z Trocnova 2/2, 286 01 Čáslav o zaplacení 49 944 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 49 944 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 50 000 Kč od 11. 12. 2021 do 12. 6. 2022 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 49 944 Kč od 13. 6. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 2 351,88 Kč, úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 50 000 Kč od 1. 12. 2021 do 30. 12. 2021, úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 50 000 Kč od 31. 12. 2021 do 12. 6. 2022 a úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 49 944 Kč od 13. 6. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 992,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení zažalované částky s tím, že žalovaná neplnila platební povinnosti vyplývající z rámcové smlouvy č. , hodnota, , kterou uzavřela dne 30. 8. 2021 s žalobkyní a na základě které byl žalované aktivován běžný účet č. , č. účtu, . Žalobkyně dále uvedla, že na základě citované smlouvy a následného dodatku č. , hodnota, k rámcové smlouvě uzavřeného dne 30. 8. 2021 byl žalované poskytnut kontokorentní úvěr ve výši 50 000 Kč, který žalovaná čerpala prostřednictvím svého běžného účtu. Žalovaná porušovala smluvní podmínky, a proto byl úvěr dne 1. 12. 2021 zesplatněn. Žalobkyně před uzavřením obou smluv provedla vyhodnocení úvěruschopnosti žalované na základě informací, které jí byly žalovanou poskytnuty. Žalobkyně získané informace ověřuje v interních i externích databázích. Žalovaná na dluh dosud zaplatila 56 Kč platbou ze dne 13. 6. 2022 ve výši 1 000 Kč, která byla co do výše 944 Kč použita k vyrovnání nepovoleného záporného zůstatku na běžném účtu a ve zbytku byla použita k úhradě dluhu z kontokorentu. Zbývající část dluhu ve výši žalované částky nezaplatila ani přes zaslanou předžalobní výzvu.

2. Skutečnost, že žalovaná je cizím státním příslušníkem, zakládá cizí prvek ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012, když situace, kdy pobyt žalovaného není znám, může vyvolat otázky ohledně určení mezinárodní příslušnosti soudu. Protože se nepodařilo přes rozsáhlé pátrání soudu zjistit, na území jakého členského státu má žalovaný bydliště, pak má soud za to s odkazem na závěry rozhodnutí Soudního dvora C-327/10 ze dne 17. 11. 2011 ve věci Hypoteční banka a.s. proti Udovi Mikovi Lindnerovi, ECR I-00117, že obdobně v této věci je soudem příslušným o věci rozhodnout, když na území ČR se nacházelo poslední známé bydliště žalované a žalovaná před podáním žaloby žalobci jinou adresu neoznámila. Pak tedy soud pokračoval podle vnitrostátního procesního práva a ustanovil k ochraně zájmů žalované v řízení opatrovníkem advokáta.

3. Opatrovník žalované namítal nedostatek mezinárodní příslušnosti soudu, dále namítal, že žalobkyně před uzavřením smlouvy nedostatečně posoudila schopnost žalované splácet úvěr, nebyly splněny podmínky pro zesplatnění úvěru a žalobkyně nevysvětlila, proč žalované započetla platbu pouze ve výši 56 Kč, když podle žalobních tvrzení měla žalovaná uhradit žalobkyni 1 000 Kč.

4. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“), a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav:Žalobkyně sjednala s žalovanou dne 30. 8. 2021 rámcovou smlouvu č. , hodnota, , jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky žalobkyně a na základě které byl žalované zřízen běžný účet (prokázáno rámcovou smlouvou č. , hodnota, ze dne 30. 8. 2021 včetně obchodních podmínek, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Dne 30. 8. 2021 žalobkyně s žalovanou dále sjednala k rámcové smlouvě Dodatek č. , hodnota, , na základě kterého se žalobkyně zavázala, že umožní žalované přečerpání běžného účtu do výše limitu 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit vyčerpané peněžní prostředky nejpozději do jednoho roku a zaplatit z nich úroky. Úroková sazba byla sjednána ve výši 18,9 % ročně. Podle Smlouvy, odst. 3 Tři podmínky pro používání kontokorentu, se žalovaná zavázala, že k datu měsíční splatnosti úroků bude mít na běžném účtu, ze kterého může kontokorent čerpat, k dispozici zůstatek odpovídající alespoň výši úroků z kontokorentu napočítaných za předchozí měsíc. Tímto zůstatkem se rozumí nevyčerpaná část peněz, které může na základě smluvních ujednání čerpat. Podle Podmínek, písm. a), Co považujeme za případ porušení, za případ porušení Smlouvy o kontokorentu, se za případ porušení podmínek pokládá, zejména když bude dlužník v prodlení s úhradou jakéhokoliv závazku, a to i z jiné smlouvy. Podle Podmínek, písm. f, Postupy v případě porušení toho, na čem jsme se dohodli pro používání kontokorentu, pokud dojde k případu porušení nebo jiné závažné skutečnosti, pak podle toho, o jak vážné porušení jde, má věřitel právo požadovat předčasné splacení kontokorentu, tj. prohlásit svým rozhodnutím kontokorent za ihned splatný a požádat dlužníka o jeho předčasné splacení - tzv. zesplatnění (prokázáno dodatkem č. , hodnota, k rámcové smlouvě číslo , hodnota, ze dne 30. 8. 2021 včetně podmínek kontokorentu, výpisem z běžného účtu). K osobě žalované nebylo nalezeno, že by čerpala jiné finanční produkty úvěrového typu (prokázáno úvěrovou zprávou včetně přehledu žádostí o úvěr). Žalovaná porušila své smluvní povinnosti, když neuhradila řádně a včas splátku úroků z kontokorentu za měsíc září 2021, a proto dne 1. 12. 2021 žalobkyně žalované oznámila zesplatnění úvěru; žalovaná na dluh dosud uhradila celkem částku 56 Kč platbou ze dne 13. 6. 2022, která byla přednostně započtena na vyrovnání nepovoleného záporného zůstatku běžného účtu a ve zbývající části použita na úhradu dluhů z kontokorentu (prokázáno výpisem z běžného účtu včetně přehledu plateb). Žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužné částky do 10. 12. 2021 a upozorněna, že v opačném případě se bude žalobkyně svého nároku domáhat soudní cestou (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 1. 12. 2021 včetně podacího archu).

5. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

6. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce, smlouvu uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.), a jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o.z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o.z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, dle níž peněžitá zápůjčka je ve smyslu § 2 odst. 1 citovaného zákona spotřebitelským úvěrem.

7. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.

8. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Povinností je zejména uchovávat mj. dokumenty a záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dokumenty je nutno uchovávat nejméně po dobu pěti let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty a záznamy vznikly.

10. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Ze shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost poskytovatele úvěru zkoumat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nastává tehdy, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet jednotlivé splátky úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, v neposlední řadě též případné závazky žadatele z dříve uzavřených smluv). Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje.

12. Ze dodatku ke smlouvě se podává pouze obecná formulace, že spotřebitel si je vědom, jak je na tom s penězi a že bude schopen úvěr splácet. Na základě zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně neposoudila schopnost žalované splácet úvěr. Žalobkyně žádné informace od žalované ohledně jejích příjmů a výdajů nepožadovala, resp. o tom nejsou žádné záznamy, a výpočet maximální splátky provedla pouze na základě statistiky. K žalobě nebyly přiloženy žádné dokumenty prokazující příjmy a výdaje žalované v době uzavírání smlouvy (např. pracovní smlouvy, výplatní pásky, nájemní smlouvy). Žalobkyně byla především povinna na základě reálných a dostatečných podkladů posoudit, zda žalovaná bude s ohledem na její měsíční rozpočet schopna uhradit svůj závazek. Žalobkyně k posuzování úvěruschopnosti přistupovala zjevně nikoli individuálně, ale spíše formálně a statisticky, když z provedených důkazů nevyplývá, že by si podklady k finanční situaci žalované aktivně opatřovala. Žalobkyně tak sice možná postupovala podle svých interních metodik a statistických modelů, avšak věrohodnosti vstupních údajů nevěnovala patřičnou pozornost, která byla namístě již z toho důvodu, že žalovaná je osobou cizí státní příslušnosti, která zřejmě nemá v ČR vybudováno dostatečné zázemí ani finanční historii a úvěrový rámec ve výši 50 000 Kč nelze v žádném případě považovat za nízký. Nutno připomenout, že ve smyslu § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je pak i zákonnou povinností poskytovatele úvěru dokumenty a záznamy týkající se posuzování schopnosti spotřebitele splácet úvěr uchovávat, a to nejméně po dobu pěti let.

13. Další dokumenty vážící se k povinnosti věřitele posuzovat schopnost žalovaného splácet úvěr nebyly v žalobě ani v jiném podání žalobkyně označeny, k žalobě nebyly ani připojeny. Soud nepostupoval dle § 115a o.s.ř. a ve věci nařídil jednání mj. za tím účelem, aby mohl žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. poskytnout poučení, že jí dosud nebyly vylíčeny všechny rozhodující skutečnosti a nebyla prokázána tvrzení o tom, že skutečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to včetně následků spojených s nesplněním výzvy k jejich dotvrzení a označení. Žalobkyně nad rámec shora uvedeného neměla dalších tvrzení a důkazů.

14. S ohledem na skutečnost, že v projednávané věci nebylo zjištěno, že by věřitel při poskytování spotřebitelského úvěru zkoumal úvěruschopnost žalované, soud dospěl k závěru, že mezi stranami uzavřená smlouva o úvěru je neplatná. Ačkoliv znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru podmiňuje neplatnost smlouvy námitkou učiněnou spotřebitelem v promlčecí lhůtě, takové ustanovení je v rozporu s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, které mají být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž stejná ustanovení směrnice zároveň brání tomu, aby sankce (neplatnost smlouvy) spojená s porušením této povinnosti byla podmíněna uplatněním námitky spotřebitele v promlčecí lhůtě (srovnej rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance s.r.o. proti GK). Soud tedy k nesplnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr přihlédl z úřední povinnosti (srovnej § 588 o.z.).

15. V projednávané věci tak soud dospěl k závěru, že nebylo-li v řízení prokázáno splnění povinnosti žalobkyně zkoumat schopnost žalované splácet úvěr, smlouva o úvěru uzavřená mezi účastníky je neplatná, a to s účinky ex tunc. Proto žalobkyně nemůže po právu požadovat zaplacení smluvního úroku a dalších případných poplatků uvedených ve smlouvě a má toliko právo na vrácení poskytnuté jistiny, kterou soud v případě absolutní neplatnosti smlouvy v souladu s ustanovením § 2991 odst. 2 o.z. považuje za bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, ke kterému došlo bez právního důvodu. Proto soud rozhodl, že žalovaná je povinna v souladu s § 2991 odst. 1 o.z. zaplatit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky (50 000 Kč), jejichž výše je ponížena o část, kterou již žalovaná uhradila (56 Kč). Soud přiznal žalobkyni i právo na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., avšak až od marného uplynutí lhůty k zaplacení dluhu určené zesplatněním dluhu včetně předžalobní výzvy včetně zákonné výše vážící se k tomuto dni, neboť na základě ujednání obsažených v absolutně neplatné smlouvě nelze určovat splatnost dluhu, přičemž žalovaný byl k uhrazení dluhu žalobkyní prokazatelně vyzván až právě tímto dopisem. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. Ve zbytku pak soud s ohledem na výše uvedené žalobu jako nedůvodnou zamítl, aniž by se zabýval námitkou žalovaného, že nedošlo k zesplatnění úvěru. Vzhledem ke shora uvedenému se stala námitka týkající se zesplatnění úvěru bezpředmětnou.

16. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Pro účely rozhodování o nákladech řízení v této věci soud nevycházel pouze z „jistiny“, tedy žalované částky samotné, nýbrž do posouzení míry úspěchu a neúspěch ve věci zahrnul i příslušenství, a to včetně běžícího zkapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 30 Co 363/2013). Žalobkyně měla úspěch ohledně částky 63 263,65 Kč. Neúspěch měla naopak ohledně částky 16 215,36 Kč. Rozdíl úspěchu a neúspěchu žalobkyně činí 59,2 % (79,6 % úspěch – 20,4 % neúspěch). Účelně vynaložené náklady žalobkyně se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 998 Kč, dvou paušálních náhrad hotových výdajů nezastoupeného účastníka po 100 Kč a dvou paušálních náhrad hotových výdajů nezastoupeného účastníka po 300 Kč (§ 151 odst. 3 o.s.ř. a § 2 odst. 1, 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.) a cestovních náhrad ve výši 2 256,66 Kč za jízdu osobním automobilem při jedné cestě Brno - Kutná Hora a zpět (cesta z místa kanceláře žalobkyně do místa jednání soudu dne 28. 1. 2025) o celkové vzdálenosti 308 Km, při ceně 34,70 Kč za litr pohonných hmot a náhrady 5,80 Kč za kilometr dle vyhlášky č. 475/2024 Sb.. Celkem tak má žalobkyně nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 59,2 % z částky 5 054,66 Kč, tj. 2 992,40 Kč, a ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).