5 C 396/2020

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Fukalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Jiřím Šmídou sídlem Eliščino nábřeží 280, 500 03 Hradec Králové proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 20 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 960 Kč s úrokem z prodlení -) ve výši 7,05 % ročně z částky 10 960 Kč od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2017, -) ve výši 7,5 % ročně z částky 10 960 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, -) ve výši 8 % ročně z částky 10 960 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, -) ve výši 8,75 % ročně z částky 10 960 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, -) ve výši 9 % ročně z částky 10 960 Kč od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019, a dále ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 9 040 Kč s úrokem z prodlení -) ve výši 7,05 % ročně z částky 9 040 Kč od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2017, -) ve výši 7,5 % ročně z částky 9 040 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, -) ve výši 8 % ročně z částky 9 040 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, -) ve výši 8,75 % ročně z částky 9 040 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, -) ve výši 9 % ročně z částky 9 040 Kč od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019, a dále ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.

III. Žaloba se zamítá co do úroku ve výši 5 680 Kč za dobu od 28. 2. 2009 do 20. 3. 2010.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala stanovení povinnosti žalovanému zaplatit částku 20 000 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že dne 28. 2. 2009 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba] (dále jen„ [anonymizováno]“), se žalovaným smlouvu o půjčce, podle které byly žalovanému poskytnuty v hotovosti finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 14 720 Kč, to vše v 55 týdenních splátkách po 640 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas; na dluh zaplatil celkem 9 040 Kč. Ke dni 1. 7. 2015 činila dlužná částka na jistině 20 000 Kč a na souhrnném poplatku 5 680 Kč. Na základě smluv o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 a 24. 8. 2018 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovaný dlužné částky neuhradil ani po zaslání upomínky.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Vzhledem k tomu, že byly splněny podmínky ustanovení § 115a občanského soudního řádu, rozhodl soud v nepřítomnosti účastníků.

4. V řízení se jedná o věc s mezinárodním prvkem, neboť žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc (mezinárodní příslušnost) ve věci rozhodovat a podle jakého právního řádu má soud ve věci postupovat. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení EP a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ Nařízení“). Podle čl. 7 odst. 1 písm. a) Nařízení je dána zvláštní příslušnost, kdy osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být žalována v jiném členském státě, pokud předmět sporu nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o něž se jedná, byl nebo měl být splněn. S ohledem, že místo plnění závazku bylo v České republice, soud uzavřel, že má pravomoc rozhodnout ve věci. Pokud jde o hmotné právo, je v daném případě rozhodné ustanovení čl. 4 odst. 1 Nařízení EP a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (dále jen„ Nařízení Řím I“), podle kterého v míře, ve které nebylo právo rozhodné pro smlouvu zvoleno podle článku 3, a aniž jsou dotčeny články 5 až 8, je právo rozhodné pro následující smlouvy určeno tak, že smlouva o poskytování služeb se řídí právem země, v níž má poskytovatel služby obvyklé bydliště. V daném případě měla v době uzavřené smlouvy žalobkyně jako poskytovatel služby bydliště, resp. místo ústřední správy (viz čl. 19 Nařízení Řím I), v České republice. Rozhodné je právo české.

5. Soud zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 28. 2. 2009 včetně smluvních podmínek, které jsou její nedílnou součástí, soud zjistil, že [anonymizováno] poskytla žalovanému v hotovosti částku 20 000 Kč za poplatek 14 720 Kč. Výše uvedené částky se žalovaný zavázal splatit v 54 týdenních splátkách po 640 Kč, a poslední splátce po 160 Kč. Ze smluv o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 a 24. 8. 2018 včetně příloh, a oznámení o postoupení pohledávky včetně kopie podacího archu, soud zjistil, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným od svých právních předchůdců ke dni 24. 8. 2018; postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Z předžalobní upomínky ze dne 13. 2. 2020 včetně kopie podacího archu, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného ke splnění dluhu v celkové výši 25 680 Kč.

6. Při právním hodnocení věci soud prvního stupně věc posuzoval podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“), zejména § 39, § 657 a 658.

7. Dle § 39 ObčZ je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

8. Dle § 657 ObčZ smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

9. Dle § 657 odst. 1,2 ObčZ při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. Při půjčce nepeněžité lze ujednat místo úroků plnění přiměřeného většího množství nebo věcí lepší jakosti, zpravidla téhož druhu.

10. Soud vzal za prokázané, že došlo k uzavření smlouvy o půjčce mezi žalovaným a [anonymizováno]. Žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, které měl vrátit společně se souhrnným poplatkem ve výši 14 720 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaný nesplatil poskytnutou půjčku řádně a včas, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení neuhrazené části jistiny ve výši 10 960 Kč (žalobkyně tvrdila, že žalovaný celkem zaplatil na dluh částku 9 040 Kč).

11. Soud se zabýval dále souhrnným poplatkem, který činil 14 720 Kč. Soud souhrnný poplatek posoudil podle obsahu ujednání a odpovídá úroku z půjčky, kdy ekonomickou podstatou a účelem úroku z půjčky či úvěru je poskytnutí protiplnění, úplaty, ceny za přenechání peněžitých prostředků na danou půjčku na určitou dohodnutou dobu. Souhrnný poplatek je dle svého účelu úrokem jakožto cenou za poskytnutí finančních prostředků. V případě půjčky byla sjednána splatnost v 55 týdenních splátkách, tedy 385 dní. Tedy úrok z půjčené částky činí 73,6 %, což odpovídá ročnímu úroku ve výši 69,77 %.

12. Dle rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 - Při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.„ V projednávané věci soudy zjistily, že úroková míra u úvěrů poskytovaných bankami činila v době uzavření smluv o půjčce 9 % až 15,5 % ročně. Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy, a tedy ve smyslu ustanovení § 39 obč. zák. neplatné.“ 13. Dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2005, sp. zn. 5 Tdo 1282/2004 Při poskytování úvěrů a půjček existuje z hlediska požadovaných úroků určitá hranice, která odděluje standardní podnikatelskou činnost provozovanou v souladu s právním řádem a lichvu. Uvedenou hranicí je podle trestního zákona to, co lze pokládat již za hrubý nepoměr mezi vzájemnými plněními pachatele a poškozeného ve smyslu § 253 odst. 1 tr. zák. Poskytnutí půjčky peněz s úrokem dosahujícím 70 % a více za rok pak takový hrubý nepoměr zakládá.

14. Dle usnesení ze dne 22. dubna 2003, sp. zn. 5 Tdo 248/2003 – Ke spáchání trestného činu lichvy podle § 253 odst. 1 TrZ se nevyžaduje, aby lichvářskou povahu měla samotná půjčená peněžní částka (jistina), kterou má dlužník vrátit, ale postačí, má-li takovou povahu třeba jen sjednaný lichvářský úrok (např. ve výši 66 % ročně), který je příslušenstvím pohledávky vzniklé půjčkou peněz.

15. Soud s ohledem na výše uvedené vyhodnotil ujednání smlouvy o půjčce upravující souhrnný poplatek jako neplatná pro rozpor s dobrými mravy a žalobu co do částky odpovídající souhrnnému poplatku (resp. části smluvního úroku kapitalizovaného žalobkyní na částku 5 680 Kč) zamítl. Soud dále zamítl žalobu také v rozsahu, ve kterém se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení části jistiny ve výši 9 040 Kč, protože dospěl k závěru, že žalobkyně se domáhá již zaplacené části jistiny, neboť soud ujednání o souhrnném poplatku shledal v rozporu s dobrými mravy, je třeba plnění žalovaného ve výši 9 040 Kč odečíst z poskytnuté jistiny. Z neuhrazené jistiny zbývá k úhradě částka 10 960 Kč s příslušenstvím. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl.

16. Vzhledem k tomu, že je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu, je dle ustanovení § 517 odst. 2 občanského zákoníku povinen zaplatit žalobkyni i úrok z prodlení v jeho výši odpovídající § 1 vládního nařízení číslo 142/1994 Sb. v platném znění, když úrok z prodlení požadovala v tomto rozsahu.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. V řízení byla převážně úspěšná žalovaná, které však žádné náklady v řízení nevznikly, a proto soud nepřiznal právo na jejich náhradu žádnému z účastníků.