5 C 397/2023

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Pomichálkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 134 959 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 53 000 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 358,29 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 53 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 81 959 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 109,73 Kč a s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 53 000 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], smlouvu [číslo] na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta bezhotovostní zápůjčka ve výši 53 000 Kč. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky věřiteli zaplatit poplatek v částce 54 855 Kč s úrokovou sazbou 49 % ročně. Žalovaný se zavázal celkovou částku 107 855 Kč zaplatit ve 24 měsíčních splátkách po 4 494 Kč. Žalovaný na svůj dluh dosud neuhradil ničeho. Neplnil tak řádně a včas, čímž věřiteli vzniklo právo i na úhradu zákonného úroku z prodlení, smluvní pokuty a sankčních poplatků. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní došlo s účinností ke dni [datum] k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn oznámením ze dne [datum] a výzvou ze dne [datum] vyzván k zaplacení dluhu do [datum]. Žalovaný stále ničeho neuhradil, a to ani přes zaslanou předžalobní výzvu.

2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.

3. Soud ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), bez přítomnosti žalovaného žalobkyně, která požádala o případné odročení jednání, shledal-li by soud, že jí tvrzené a dokládané skutečnosti jsou nedostatečné pro to, aby mohlo být žalobě v celém rozsahu vyhověno. Soud této žádosti nevyhověl z důvodů uvedených níže.

4. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav:

5. Právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu, na jejímž základě žalovaný při podpisu smlouvy převzal částku 53 000 Kč v hotovosti, což stvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal zaplatit v souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků částku ve výši 107 855 Kč, a to v 24 pravidelných měsíčních splátkách. Dlužná částka je vypočtena jako součet poskytnuté částky ve výši 53 000 Kč, úroku ve výši 31 140 Kč a částky za zpracování a péči o zákazníka ve výši 20 619 Kč. Dále se žalovaný zavázal za službu doplňkového pojištění částku 3 096 Kč. Ve smlouvě si strany ujednaly úrok ve výši 49 % ročně (vše prokázáno smlouvou [číslo]). Před uzavřením smlouvy byla žalovaným vyplněna, resp. podepsána Karta zákazníka s údaji hodnotícími bonitu zákazníka. V kartě byl uveden čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 17 907 Kč, odhadované měsíční výdaje byly uvedeny v částce 3 000 Kč s tím, že žalovaný nemá dalších dluhů (prokázáno Kartou zákazníka). Pravidelný měsíční příjem byl doložen pracovní smlouvou uzavřenou na dobu neurčitou a výplatními páskami za měsíce srpen a září 2019, kdy výše průměrného měsíčního příjmu žalovaného za tyto měsíce činila 15 922 Kč (prokázáno pracovní smlouvou ze dne [datum] a výplatními páskami). Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn a zároveň byl vyzván k zaplacení dluhu do [datum] (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně seznamu pohledávek, oznámením o postoupení ze dne [datum] a výzvou ze dne [datum] včetně podacího lístku). K zaplacení zbývající dlužné částky byl žalovaný opětovně vyzván dopisem ze dne [datum] (prokázáno předžalobní výzvou včetně poštovního podacího archu).

6. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

7. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce, smlouvu uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.), a jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o.z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o.z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, dle níž peněžitá zápůjčka je ve smyslu § 2 odst. 1 citovaného zákona spotřebitelským úvěrem.

8. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.

9. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Povinností je zejména uchovávat mj. dokumenty a záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dokumenty je nutno uchovávat nejméně po dobu pěti let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty a záznamy vznikly.

11. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Ze shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost poskytovatele úvěru zkoumat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nastává tehdy, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet jednotlivé splátky úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, v neposlední řadě též případné závazky žadatele z dříve uzavřených smluv). Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje.

13. Ze smlouvy se podává pouze obecná formulace, že spotřebitel poskytl věřiteli úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, přičemž věřitel tyto informace ověřil a vyhodnotil. Při uzavírání smlouvy byla vyplněna zákaznická karta. Výše příjmů žalovaného uvedená v zákaznické kartě neodpovídala přiloženým výplatním páskám, nicméně bylo ověřeno, že žalovaný má pravidelný měsíční příjem ve výši necelých 16 000 Kč. Věřitel je ovšem povinen při uzavírání spotřebitelského úvěru nucen zkoumat i výdajovou stránku spotřebitele. K tomu je třeba podotknout, že věřitel neprováděl lustraci žalovaného v příslušných rejstřících, zda je skutečně solventní osobou (k žalobě připojený výpis o exekucích žalovaného je z roku 2023, nikoliv z doby uzavření smlouvy). Nadto byla výše měsíčních výdajů žalovaného uvedena v takové částce (3 000 Kč), že tato nemohla odpovídat skutečnosti. Za uvedenou částku žalovaný nemohl uspokojit svou potřebu bydlení včetně energií, jídlo, ošacení, apod. Soud je tak přesvědčen, že taková výše výdajů žalovaného byla stanovena účelově, aby příjmy žalovaného převyšovaly výdaje, resp. aby rozdíl v těchto částkách převyšoval i sjednanou měsíční splátku. Za takového stavu se ovšem věřitel nemohl spokojit s pouhými tvrzeními žalovaného, nicméně měl sám žalovaného vyzvat, aby tuto výši tvrzených výdajů skutečně doložil (např. nájemní smlouvou, stanovením záloh za energie, apod.). Soud má tedy za to, že vyžadoval-li si původní věřitel listiny vztahující se k příjmům žalovaného, činil tak pouze proto, aby jimi disponoval, avšak s ohledem na uvedené má soud za to, že dále neměl větší snahu schopnost žalovaného splácet úvěr zkoumat. Nutno dodat, že pokud měl věřitel i podklady pro výdaje žalovaného v době uzavírání smluv (např. aktuální nájemní smlouvu), bylo jeho povinností tyto podklady ve smyslu § 78 zákona o spotřebitelském úvěru uchovat.

14. Další dokumenty vážící se k povinnosti věřitele posuzovat schopnost žalovaného splácet úvěr nebyly v žalobě ani v jiném podání žalobkyně označeny, k žalobě nebyly ani připojeny. Soud nepostupoval dle § 115a o.s.ř. a ve věci nařídil jednání mj. za tím účelem, aby mohl žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. poskytnout poučení, že jí dosud nebyly vylíčeny všechny rozhodující skutečnosti a nebyla prokázána tvrzení o tom, že původní věřitel skutečně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to včetně následků spojených s nesplněním výzvy k jejich dotvrzení a označení. Nutno dodat, že poučení dle shora citovaného ustanovení o.s.ř. se poskytuje pouze účastníku (jeho zmocněnci či zástupci), který je přítomen u jednání, při jiném úkonu soud takové poučení neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být takové poučení poskytnuto účastníku, který se k jednání nedostavil a nepožádal o odročení jednání z důležitého důvodu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). Je-li jednáno v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zmocněnce či zástupce), je to účastník, jenž svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006 sp. zn. 29 Odo 832/2006). Za situace, kdy se žalobkyně omluvila z jednání a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci v její nepřítomnosti, soud nemohl její důvod žádosti o odročení jednání stran případného procesního poučení v případě, že by žalobě nemohlo být v celém jejím rozsahu vyhověno, považovat za důležitý. I s ohledem na výše uvedené judikaturní závěry soud dospěl k závěru, že odročení jednání nebylo na místě a žalobkyně se tak sama připravila o dobrodiní soudu ve formě poučovací povinnosti dle § 118a o.s.ř.

15. S ohledem na skutečnost, že v projednávané věci nebylo zjištěno, že by věřitel při poskytování spotřebitelského úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného, soud dospěl k závěru, že mezi stranami uzavřená smlouva o zápůjčce je neplatná. Ačkoliv znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru podmiňuje neplatnost smlouvy námitkou učiněnou spotřebitelem v promlčecí lhůtě, takové ustanovení je v rozporu s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum], o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, které mají být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž stejná ustanovení směrnice zároveň brání tomu, aby sankce (neplatnost smlouvy) spojená s porušením této povinnosti byla podmíněna uplatněním námitky spotřebitele v promlčecí lhůtě (srovnej rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci C [číslo], OPR- [právnická osoba] proti GK). Soud tedy k nesplnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr přihlédl z úřední povinnosti (srovnej § 588 o.z.).

16. V projednávané věci tak soud dospěl k závěru, že nebylo-li v řízení prokázáno splnění povinnosti právního předchůdce žalobkyně zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr, smlouva o zápůjčce uzavřená mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně je neplatná, a to s účinky ex tunc. Proto žalobkyně nemůže po právu požadovat zaplacení smluvního úroku a dalších poplatků uvedených ve smlouvě a má toliko právo na vrácení poskytnuté jistiny, kterou soud v případě absolutní neplatnosti smlouvy v souladu s ustanovením § 2991 odst. 2 o.z. považuje za bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, ke kterému došlo bez právního důvodu. Proto soud rozhodl, že žalovaný je povinen v souladu s § 2991 odst. 1 o.z. zaplatit žalobkyni jako právní nástupkyni původního věřitele (na základě postoupené pohledávky dle § 1879 o.z.) poskytnuté peněžní prostředky (53 000 Kč). Soud přiznal žalobkyni i právo na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., avšak až od marného uplynutí lhůty k zaplacení dluhu určené výzvou ze dne [datum] včetně zákonné výše vážící se k tomuto dni, neboť na základě ujednání obsažených v absolutně neplatné smlouvě nelze určovat splatnost dluhu, přičemž žalovaný byl k uhrazení dluhu žalobkyní prokazatelně vyzván až právě touto výzvou. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. Ve zbytku pak soud s ohledem na výše uvedené žalobu jako nedůvodnou zamítl.

17. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Ve věci měl převážný úspěch žalovaný, kterému tak náleží právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení. Jelikož ovšem žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, soud o nákladech rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.