5 C 400/2022

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Pomichálkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. Markem Lošanem sídlem Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha 1 - Nové Město proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 82 742 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 153 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 34,83 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 153 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 77 589 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 758,83 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 25 444,70 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 14. 2. 2018 uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , smlouvu č. , hodnota, , na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala za poskytnutí peněžních prostředků věřiteli zaplatit úrok s úrokovou sazbou 29 % ročně, přičemž celková výše poplatku činila 47 989 Kč. Věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Žalovaná splátky nehradila řádně a včas, v důsledku čehož se stal její závazek splatným v celém rozsahu. Tím vzniklo žalobkyni i právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně, přičemž žalobkyně požaduje zaplacení její kapitalizované výše ke dni 1. 2. 2022 v částce 25 000 Kč. Žalovaná na dluh za celou dobu uhradil pouze částku ve výši 44 847 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní došlo s účinností ke dni 1. 2. 2022 k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem. Přes opakované výzvy žalobkyně žalovaná zbytek dluhu neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě, ač jí byla řádně doručena, nevyjádřila.

3. Soud ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), bez žalované, která se soudu z jednání ani řádně neomluvila.

4. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav:

5. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , a žalovaná uzavřely dne 14. 2. 2018 smlouvu, na jejímž základě žalovaná při podpisu smlouvy převzala částku 50 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se zavázala zaplatit v souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků dlužnou částku ve výši 97 989 Kč, a to ve 24 pravidelných měsíčních splátkách. Dlužná částka je vypočtena jako součet poskytnuté částky ve výši 50 000 Kč, úroku ve výši 16 479 Kč, částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 18 315 Kč a částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 13 195 Kč. Ve smlouvě si strany ujednaly úrok ve výši 29 % ročně a právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž se žalovaná ocitne v prodlení (vše prokázáno smlouvou č. , hodnota, ). Před uzavřením smlouvy byla žalovanou vyplněna, resp. podepsána Karta zákazníka s údaji hodnotícími bonitu zákazníka. V kartě byl uveden čistý měsíční příjem žalované ve výši 22 482 Kč, odhadované měsíční výdaje na splácení dluhů činily 5 500 Kč a další odhadované měsíční výdaje činily 5 000 Kč. Dále je uvedeno, že žalovaná je vlastníkem nemovitosti, v níž bydlí. Ve formuláři bylo zaškrtnuto, že byla ověřena pracovní smlouva žalované a tři výplatní pásky (prokázáno zákaznickou kartou). Žalovaná dluh nesplácela řádně a včas. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna a zároveň byla vyzvána k zaplacení dlužné částky do 10 dnů ode dne doručení této výzvy (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 včetně seznamu pohledávek a oznámením ze dne 1. 2. 2022 včetně podacího lístku). K zaplacení dlužné částky byla žalovaná opětovně vyzvána dopisem ze dne 21. 3. 2022 (prokázáno předžalobní výzvou včetně poštovního podacího archu).

6. Nadto bylo zjištěno, že ve věci žalované bylo u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , spisová značka, vedeno insolvenční řízení, do něhož se svou pohledávkou ze shora uvedené smlouvy přihlásila žalobkyně, na jejíž pohledávku nebylo v rámci insolvenčního řízení ničeho uhrazeno (prokázáno přihláškou pohledávky a konečnou zprávou).

7. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

8. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce, smlouvu uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.), a jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o.z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o.z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, dle níž peněžitá zápůjčka je ve smyslu § 2 odst. 1 citovaného zákona spotřebitelským úvěrem.

9. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.

10. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Povinností je zejména uchovávat mj. dokumenty a záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dokumenty je nutno uchovávat nejméně po dobu pěti let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty a záznamy vznikly.

12. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Ze shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost poskytovatele úvěru zkoumat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nastává tehdy, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet jednotlivé splátky úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, v neposlední řadě též případné závazky žadatele z dříve uzavřených smluv). Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje.

14. Ze smluv se podává pouze obecná formulace, že spotřebitel poskytl věřiteli úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, přičemž věřitel tyto informace ověřil a vyhodnotil. Při uzavírání smlouvy byla vyplněna zákaznická karta s příjmy žalované, které ovšem nebyly doloženy, resp. o jejich faktickém doložení neexistuje relevantní podklad. Věřitel pak neprováděl ani zjišťování skutečných pravidelných měsíčních výdajů žalované. Ačkoliv žalovaná v rámci předsmluvních jednání uvedla, že je vlastníkem nemovitosti, toto tvrzení již nebylo doloženo přiloženým výpisem z veřejně dostupného katastru nemovitostí. Taktéž z ničeho nevyplývá, že byla prováděna lustrace žalované ve veřejných rejstřících (CEE, ISIR) za účelem ověření její solventnosti. Zároveň pak žalovaná uvedla její měsíční výdaje (nekalkuluje-li soud s výdaji 5 500 Kč na splácení jiných dluhů) ve výši 5 000 Kč, což dle soudu nemůže odpovídat realitě roku 2018 (hypotéka, energie, ošacení, potraviny, drogerie, doprava, telefon, internet, …) Nutno dodat, že pokud měl věřitel doložené podklady pro příjmy i výdaje žalované v době uzavírání smlouvy (pracovní smlouva, smlouva o hypotečním úvěru, lustrace v katastru nemovitostí, lustrace v rejstřících), bylo jeho povinností tyto podklady ve smyslu § 78 zákona o spotřebitelském úvěru uchovat. Na tomto místě je třeba pouze doplnit, že porušení shora uvedených povinností ze strany poskytovatele úvěru má za následek neplatnost smlouvy bez ohledu na skutečnost, zda byl spotřebitel schopen v počátcích smluvního vztahu plnit své smluvní povinnosti.

15. Další dokumenty vážící se k povinnosti věřitele posuzovat schopnost žalované splácet úvěr nebyly v žalobě ani v jiném podání žalobkyně označeny, k žalobě nebyly ani připojeny. Soud nepostupoval dle § 115a o.s.ř. a ve věci nařídil jednání mj. za tím účelem, aby mohl žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. poskytnout poučení, že jí dosud nebyly vylíčeny všechny rozhodující skutečnosti a nebyla prokázána tvrzení o tom, že původní věřitel skutečně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to včetně následků spojených s nesplněním výzvy k jejich dotvrzení a označení. Žalobkyně neměla dalších důkazních návrhů nad rámec shora uvedených.

16. S ohledem na skutečnost, že v projednávané věci nebylo zjištěno, že by věřitel při poskytování spotřebitelského úvěru zkoumal úvěruschopnost žalované, soud dospěl k závěru, že mezi stranami uzavřená smlouva o zápůjčce je neplatná. Ačkoliv znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru podmiňuje neplatnost smlouvy námitkou učiněnou spotřebitelem v promlčecí lhůtě, takové ustanovení je v rozporu s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, které mají být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž stejná ustanovení směrnice zároveň brání tomu, aby sankce (neplatnost smlouvy) spojená s porušením této povinnosti byla podmíněna uplatněním námitky spotřebitele v promlčecí lhůtě (srovnej rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance s.r.o. proti GK). Soud tedy k nesplnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr přihlédl z úřední povinnosti (srovnej § 588 o.z.).

17. V projednávané věci tak soud dospěl k závěru, že nebylo-li v řízení prokázáno splnění povinnosti právního předchůdce žalobkyně zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr, smlouva o zápůjčce uzavřená mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně je neplatná, a to s účinky ex tunc. Proto žalobkyně nemůže po právu požadovat zaplacení smluvního úroku a dalších poplatků uvedených ve smlouvě a má toliko právo na vrácení poskytnuté jistiny, kterou soud v případě absolutní neplatnosti smlouvy v souladu s ustanovením § 2991 odst. 2 o.z. považuje za bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, ke kterému došlo bez právního důvodu. Proto soud rozhodl, že žalovaná je povinna v souladu s § 2991 odst. 1 o.z. zaplatit žalobkyni jako právní nástupkyni původního věřitele (na základě postoupené pohledávky dle § 1879 o.z.) poskytnuté peněžní prostředky (50 000 Kč), jejichž výše je ponížena o část, kterou již žalovaná uhradila (44 847 Kč). Soud přiznal žalobkyni i právo na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., avšak až od marného uplynutí lhůty k zaplacení dluhu určené oznámením o postoupení pohledávky včetně zákonné výše vážící se k tomuto dni, neboť na základě ujednání obsažených v absolutně neplatné smlouvě nelze určovat splatnost dluhu, přičemž žalovaná byla k uhrazení dluhu žalobkyní prokazatelně vyzvána až právě oznámením o postoupení pohledávky. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. Ve zbytku pak soud s ohledem na výše uvedené žalobu jako nedůvodnou zamítl.

18. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Pro účely rozhodování o nákladech řízení v této věci soud nevycházel pouze z „jistiny“, tedy žalované částky samotné, nýbrž do posouzení míry úspěchu a neúspěch ve věci zahrnul i příslušenství, a to včetně běžícího zkapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 30 Co 363/2013). Po zohlednění těchto částek se podává, že převážný úspěch ve věci měla žalovaná, které ovšem žádné náklady v řízení nevznikly, a tak soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.