5 C 402/2023

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Pomichálkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený obecnou zmocněnkyní jméno příjmení , narozenou datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 12 504,84 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 12 504,84 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 229,73 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 955,91 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 289 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta převodem na účet částka 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr spolu s úrokem ve výši 2 207,44 Kč a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 10 921 Kč, to vše do [datum]. Žalovaný své povinnosti ze smlouvy řádně nesplnil, když do sjednané doby splatnosti uhradil dluhy z úvěru pouze částečně. Na svůj dluh dosud zaplatil částku 15 724 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní došlo s účinností ke dni [datum] k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem. Dlužná částka se sestává z neuhrazené jistiny ve výši 10 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 955,91 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 706,06 Kč, nákladů upomínání ve výši 289 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 504,84 Kč. Přes výzvy žalobkyně žalovaný zbytek dluhu neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.

3. Soud ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), bez přítomnosti účastníků, kteří se z účasti na jednání omluvili.

4. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav:

5. Právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu č. B0004850104099910, na základě které původní věřitel poskytl žalovanému částku ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 2 207,44 Kč s úrokovou sazbou 40 % ročně a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 10 921 Kč, to vše do [datum]. Peněžní prostředky byly žalovanému vyplaceny na jeho bankovní účet. Pro případ prodlení se splácením úvěru se žalovaný zavázal zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení (prokázáno formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a smlouvou o spotřebitelském úvěru č. B0004850104099910 ze dne [datum], výpisem historie transakcí). Původní věřitel před uzavřením smlouvy zjistil, že žalovaný měl v období října a listopadu 2021 čistý příjem ze zaměstnání ve výši 33 187 Kč měsíčně. Na bankovním účtu měl příchozí platby v listopadu 2021 celkem ve výši 65 837 Kč a v prosinci 2021 celkem ve výši 138 527 Kč. Pohyby peněžních prostředků (zřejmě výdaje) byly všechny v bankovních výpisech z účtu začerněny a nepodává se z nich, jaké byly výdaje žalovaného za stejné měsíce, popř. jaký byl poměr výdajů ke příjmům (prokázáno výplatními páskami z října a listopadu 2021 včetně potvrzení transakcí, výpisy z účtu žalovaného z období listopadu a prosince 2021).

6. Pohledávka za žalovaným byla s účinností ke dni [datum] postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn (prokázáno rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a seznamu pohledávek, oznámením o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně podacího archu). K zaplacení zbývající dlužné částky byl žalovaný opakovaně vyzván, naposledy upomínkou před podáním žaloby (prokázáno výzvou ze dne [datum], předžalobní výzvou ze dne [datum] včetně podacího archu).

7. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

8. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce, smlouvu uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.), a jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o.z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o.z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, kdy peněžité zápůjčka je ve smyslu § 2 odst. 1 citovaného zákona spotřebitelským úvěrem.

9. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.

10. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Povinností je zejména uchovávat mj. dokumenty a záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dokumenty je nutno uchovávat nejméně po dobu pěti let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty a záznamy vznikly.

12. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Ze shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost poskytovatele úvěru zkoumat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nastává tehdy, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet jednotlivé splátky úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, v neposlední řadě též případné závazky žadatele z dříve uzavřených smluv). Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje.

14. Soud má za prokázané, že si původní věřitel vyžádal před uzavřením smlouvy od žalovaného pouze doklady o jeho příjmech. Věřitel je přitom povinen při uzavírání spotřebitelského úvěru zkoumat i výdajovou stránku spotřebitele. K tomu je třeba předeslat, že věřitel neprováděl lustraci žalovaného v příslušných rejstřících, zda je skutečně solventní osobou. Ze smluvních dokumentů se také nepodává nic o tom, že věřitel po žalovaném tvrzení o svých výdajích požadoval a že tyto především ověřoval. K tomu je nutno dodat, že předložila-li žalobkyně výpisy z účtu žalovaného, tyto jsou dle soudu záměrně začerněny z důvodu, aby soud nemohl posoudit, jaká byla vedle příjmů žalovaného (které nebyly malé) výše jeho výdajů. Soud tak na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že původní věřitel nezjišťoval výdaje žalovaného a spokojil se pouze se zjištěním jeho příjmů, popř. výdajovou stránku žalovaného znal a tuto záměrně přešel. Přitom ani u části příjmů není ani zřejmé, jakým způsobem jich žalovaný dosáhl (vklady různých částek přes bankomat přímo na účet, nebo přeposlaných z jiných účtů žalovaného), a zda jsou tyto tedy pravidelnými či jednorázovými příjmy. Nutno pak připomenout, že ve smyslu § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je zákonnou povinností poskytovatele úvěru dokumenty a záznamy týkající se posuzování schopnosti spotřebitele splácet úvěr uchovávat, a to nejméně po dobu pěti let.

15. Výše uvedené dokumenty vážící se k povinnosti věřitele posuzovat schopnost žalovaného splácet úvěr nebyly v žalobě ani v jiném podání žalobkyně označeny, k žalobě nebyly ani připojeny. Soud nepostupoval dle § 115a o.s.ř. a ve věci nařídil jednání mj. za tím účelem, aby mohl žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. poskytnout poučení, že jí dosud nebyly vylíčeny všechny rozhodující skutečnosti a nebyla prokázána tvrzení o tom, že původní věřitel skutečně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to včetně následků spojených s nesplněním výzvy k jejich dotvrzení a označení. Nutno dodat, že poučení dle shora citovaného ustanovení o.s.ř. se poskytuje pouze účastníku (jeho zmocněnci či zástupci), který je přítomen u jednání, při jiném úkonu soud takové poučení neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být takové poučení poskytnuto účastníku, který se k jednání nedostavil a nepožádal o odročení jednání z důležitého důvodu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). Je-li jednáno v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zmocněnce či zástupce), je to účastník, jenž svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006 sp. zn. 29 Odo 832/2006).

16. S ohledem na skutečnost, že v projednávané věci nebylo zjištěno, že by věřitel při poskytování spotřebitelského úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného, soud dospěl k závěru, že mezi stranami uzavřená smlouva o úvěru je neplatná. Ačkoliv znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru podmiňuje neplatnost smlouvy námitkou učiněnou spotřebitelem v promlčecí lhůtě, takové ustanovení je v rozporu s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum], o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, které mají být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž stejná ustanovení směrnice zároveň brání tomu, aby sankce (neplatnost smlouvy) spojená s porušením této povinnosti byla podmíněna uplatněním námitky spotřebitele v promlčecí lhůtě (srovnej rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci C [číslo], OPR- [právnická osoba] proti GK). Soud tedy k nesplnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr přihlédl z úřední povinnosti (srovnej § 588 o.z.).

17. V projednávané věci tak soud dospěl k závěru, že nebylo-li v řízení prokázáno splnění povinnost právního předchůdce žalobkyně zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr, smlouva o úvěru uzavřená mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně je neplatná, a to s účinky ex tunc. Proto žalobkyně nemůže po právu požadovat zaplacení smluvního úroku a dalších poplatků uvedených ve smlouvě a má toliko právo na vrácení poskytnuté jistiny, kterou soud v případě absolutní neplatnosti smlouvy v souladu s ustanovením § 2991 odst. 2 o.z. považuje za bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, ke kterému došlo bez právního důvodu. Soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, protože žalovaný již žalobkyni zapůjčenou částku vrátil, a zaplatil dokonce více, než byla jeho povinnost (zapůjčená částka 10 000 Kč, žalovaný podle tvrzení žalobkyně zaplatil celkem 15 724 Kč). Žalobkyně se tak domáhala již splněného dluhu. Jelikož byla částka 15 724 Kč dle žalobních tvrzení zaplacena již původnímu věřiteli, nelze uvažovat ani o prodlení se zaplacením bezdůvodného obohacení, neboť jeho splatnost nelze posuzovat dle ujednání absolutně neplatné smlouvy, nýbrž od první prokazatelné výzvy k plnění, která byla žalovanému adresována právě až po postoupení pohledávky na žalobkyni.

18. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl ve věci plně úspěšný, a proto mu vzniklo právo na náhradu nákladů řízení proti žalobkyni. Jelikož ale žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud o nákladech řízení tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.