5 C 423/2020

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Pomichálkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Ervínem Perthenem, MBA. sídlem Velké náměstí 135/19, 500 03 Hradec Králové proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. Ing. Pavlem Bezouškou jako opatrovníkem sídlem Jana Žižky z Trocnova 2/2, 286 01 Čáslav o vydání bezdůvodného obohacení

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 15 596,27 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 596,27 Kč od 30. 9. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 12 437,44 Kč k rukám zástupce žalobkyně advokáta JUDr. Ervína Perthena, MBA, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení žalované částky s tím, že právní předchůdce žalobkyně, [právnická osoba], a žalovaný uzavřeli dne 9. 5. 2018 smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl peněžní prostředky ve výši 24 982 Kč. Pohledávka za žalovaným, který úvěr řádně nesplácel, byla zesplatněna a postoupena na žalobkyni. Žalobkyně posoudila vztah tak, že ze strany jejího předchůdce nedošlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalovaného, a proto lze úvěrovou smlouvu dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), považovat za neplatnou a poskytnuté plnění (jistinu) za plnění z neplatného právního úkonu, což je bezdůvodným obohacením na straně žalovaného. Žalovaný dosud právnímu předchůdci žalobkyně uhradil 18 plateb v celkové výši 9 685,73 Kč. Žalovanému tak zbývá uhradit zbylou část poskytnutých peněžních prostředků ve výši žalované částky, tuto ani přes předžalobní výzvu žalovaný neuhradil.

2. Skutečnost, že žalovaný je cizím státním příslušníkem, zakládá cizí prvek ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012, když situace, kdy pobyt žalovaného není znám, může vyvolat otázky ohledně určení mezinárodní příslušnosti soudu. Protože se nepodařilo přes rozsáhlé pátrání soudu zjistit, na území jakého členského státu má žalovaný bydliště, pak má soud za to s odkazem na závěry rozhodnutí Soudního dvora C -327/10 ze dne 17. 11. 2011 ve věci Hypoteční banka a.s. proti Udovi Mikovi Lindnerovi, ECR I -00117, že obdobně v této věci je soudem příslušným o věci rozhodnout, když na území ČR se nacházelo poslední známé bydliště žalovaného a žalovaný před podáním žaloby žalobkyni jinou adresu neoznámil. Soud na tomto místě dodává, že i přes pátrání po místě pobytu žalovaného (sdělení ČSSZ, cizinecké policie, bývalého zaměstnavatele žalovaného, Městského úřadu Kutná Hora) soud zjistil pouze adresy, na které se žalovanému nedařilo soudní písemnosti doručit. Pak tedy soud pokračoval podle vnitrostátního procesního práva a ustanovil k ochraně zájmů žalovaného v řízení opatrovníkem advokáta.

3. Žalovaný se prostřednictvím opatrovníka vyjádřil tak, že soud by měl posoudit, zda mohlo dojít k postoupení pohledávky z neplatného právního jednání. Soud by měl dále najisto postavit totožnost žalovaného a pokusit se vypátrat místo jeho pobytu. Vzhledem k tomu, že žaloba je postavena jako nárok z bezdůvodného obohacení, měl by soud ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru zvážit pariční lhůtu k vydání bezdůvodného obohacení, které by měla být stanovena v době přiměřené možnostem spotřebitele.

4. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení (§ 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ustanovení § 132 o.s.ř byl v řízení prokázán následující skutkový stav: Soud má za prokázané, že mezi účastníky byla neplatně uzavřena smlouva o úvěru (prokázáno listinou nazvanou smlouva o úvěru ze dne 9. 5. 2018). Na základě této neplatné smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 24 982 Kč (prokázáno stavem úvěru), v řízení nebylo prokázáno, že žalovaný veškeré poskytnuté peněžní prostředky vrátil. Žalovaný byl již před postoupením pohledávky právním předchůdcem žalobkyně vyzván k zaplacení dluhu (prokázáno výzvou k úhradě včetně podacího archu a dodejky), pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 8. 2019 včetně příloh a oznámením o postoupení pohledávky ze dne 24. 9. 2019). Následně byl žalovaný k zaplacení dluhu vyzván i žalobkyní (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 6. 8. 2020 včetně dodejky).

5. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 1897 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

6. Ze shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, když se žalovaný bezdůvodně obohatil na úkor právního předchůdce žalobkyně, na kterou byla poté pohledávka za žalovaným řádně postoupena, a nevrátil všechny peněžní prostředky poskytnuté na základě neplatné smlouvy, a proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku. Tím, že žalovaný svůj dluh nezaplatil ani ve lhůtě poskytnuté v předžalobní výzvě, dostal se tak dnem následujícím po dni splatnosti dle této výzvy do prodlení se zaplacením dlužné částky. Úrok z prodlení přiznal soud žalobkyni zákonný dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jak žalobkyně požadovala. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení, neboť od poskytnutí peněžních prostředků do dne vyhlášení rozsudku uběhla dostatečná doba pro vrácení poskytnutých peněžních prostředků, která zcela nepochybně odpovídá i lhůtě předpokládané ustanovením § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

7. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná a náleží ji plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrady za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobkyně je plátcem této daně. Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu částky: -) 1 000 Kč (zaplacený soudní poplatek), -) Advokát žalobkyně učinil v řízení celkem čtyři úkony právní služby: příprava a převzetí zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), předžalobní výzva a návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d/ adv. tarifu), účast na jednání před soudem (§ 11 odst. 1 písm. g/ adv. tarifu) o) Mimosmluvní odměna za čtyři úkony právní služby činí 4 x 1 740 Kč (§ 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu) o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta činí 4 x 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), -) 792,43 Kč - náhrada za jízdu osobním automobilem tov. zn. Škoda, [registrační značka], při cestě Hradec Králové - Kutná Hora a zpět (jednání před soudem dne 18. 8. 2021) o celkové vzdálenosti 140 Km, při ceně 27,20 Kč za litr pohonných hmot a náhradě 4,40 Kč za kilometr dle vyhlášky č. 589/2020 Sb., -) 500 Kč (náhrada za promeškaný čas advokáta dle § 14 odst. 1 písm. a/, odst. 3 adv. tarifu), -) 1 985,01 Kč (náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty z výše uvedených položek podle § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem tak má žalobkyně nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 12 437,44 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Pokud se podrobí přisouzená částka testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právních služby. Soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení v projednávané věci ohledně odměny a náhrady hotových výdajů zástupce žalobkyně neaplikoval pro úkony právní služby učiněné do podání návrhu včetně ustanovení § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu, ačkoliv tak v případě žalobkyně za běžných okolností činí. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně se nedomáhala zaplacení žalované částky z titulu uzavřené smlouvy, nýbrž z titulu bezdůvodného obohacení, čemuž upravila i žalobní tvrzení, soud podanou žalobu posoudil tak, že se nejedná o žalobu podanou na ustáleném vzoru.