5 C 424/2023

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Pomichálkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 9 660 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2 660 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 000 Kč od [datum] do [datum] a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 030 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 557,18 Kč k rukám zástupce žalobkyně advokáta Mgr. [jméno] [příjmení], a to tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 7 000 Kč, a to bezhotovostně převodem na účet. Žalovaný se zavázal splatit úvěr a zaplatit poplatek za jeho poskytnutí, to vše do [datum]. Žalovaný byl podle smluvních ujednání také povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny úvěru. Dlužná částka se sestává z neuhrazené jistiny ve výši 7 000 Kč, poplatku ve výši 2 030 Kč a smluvní pokuty ve výši 630 Kč, dále žalobkyně požadovala zaplacení úroků z prodlení. Žalovaný přes výzvu žalobkyně dluh ani zčásti neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.

3. Soud ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), bez přítomnosti účastníků, když žalovaný svou neúčast na jednání řádně neomluvil. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci ve své nepřítomnosti.

4. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav:

5. Účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu [číslo] na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 7 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit poplatek ve výši 2 030 Kč, to vše do [datum]. Datum splatnosti bylo následně dohodou účastníků posunuto na [datum]. Peněžní prostředky byly žalovanému převedeny na účet dne [datum]. Úrok nebyl účastníky sjednán. Podle č.l. 6 podmínek má žalobkyně právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně, která z dlužné částky 9 030 Kč za dobu od [datum] do [datum] činí 630 Kč. Jedno z ustanovení smlouvy obsahuje formuli, že žalovaný uvedl veškeré, úplné a pravdivé informace o svých finančních závazcích (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] včetně autorizace ověření totožnosti, dokladem o vyplacení úvěru).

6. Žalobkyně před uzavřením smlouvy zjistila, že žalovaný má čistý měsíční příjem ve výši 14 000 Kč, na splátky půjček od jiných poskytovatelů vynakládá měsíčně částku 5 000 Kč a jeho výdaje na bydlení činí 3 000 Kč měsíčně (prokázáno výpisy z běžného účtu žalovaného, výpisem o posouzení úvěruschopnosti včetně identifikovaných příjmů). Žalovaný dosud na dluh nic nezaplatil. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení upomínkou před podáním žaloby (prokázáno předžalobní výzvou ze dne [datum] včetně podacího lístku).

7. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

8. Žalobkyně smlouvu uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.), a jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o.z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o.z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, kdy peněžité zápůjčka nebo úvěr je ve smyslu § 2 odst. 1 citovaného zákona spotřebitelským úvěrem.

9. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.

10. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Povinností je zejména uchovávat mj. dokumenty a záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dokumenty je nutno uchovávat nejméně po dobu pěti let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty a záznamy vznikly.

12. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Ze shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost poskytovatele úvěru zkoumat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nastává tehdy, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet jednotlivé splátky úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, v neposlední řadě též případné závazky žadatele z dříve uzavřených smluv). Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje.

14. Za shora zjištěného skutkového stavu má soud prokázáno, že žalobkyně dostatečně zkoumala stranu příjmů žalovaného a jeho aktuální finanční situaci, když jí byl doložen výpis z účtu žalovaného. Vzhledem k učiněným zjištěním má soud ovšem za to, že žalobkyně řádně nezkoumala stranu výdajů žalovaného. Žalobkyně mezi výdaje žalovaného, kromě jeho splátek dluhů vůči jiným poskytovatelům úvěrů, zahrnula pouze náklady na bydlení ve výši 3 000 Kč. Je zřejmé, že poskytovatel spotřebitelského úvěru v zásadě nemá možnost zjišťovat skutečné výdaje spotřebitele a do značné míry je závislý na informacích, které se mu od spotřebitele dostanou. Pokud však žalobkyně měla od žalovaného poskytnuty informace, že žalovaný nemá žádné další výdaje a jeho náklady na bydlení činí pouze 3 000 Kč měsíčně, za této situace neměla„ slepě“ vycházet z poskytnutých údajů. Vzhledem k výši uvedených nákladů na bydlení (nájemné, inkaso), která neodpovídá realitě roku 2022, měla žalobkyně zcela jednoznačně zaujmout podezření k pravdivosti uvedených údajů a od žalovaného vyžádat listiny dokládající pravdivost jeho tvrzení, která lze již na první pohled vzhledem k podané žádosti o úvěr považovat za účelová. Z žalobních tvrzení se nepodává ničeho o tom, z jakých konkrétních informací o výdajích žalovaného žalobkyně vycházela a zda tato tvrzení spotřebitele skutečně ověřovala. Kromě toho z výpisu účtu žalovaného je zřejmé, že žalovaný čerpal úvěry hned od několika nebankovních poskytovatelů. Vše tedy nasvědčovalo tomu, že žalovaný má finanční problémy, které mohou mít vliv na jeho schopnost splácet. Přesto si žalobkyně nevyžádala od žalovaného žádné doplňující podklady a ani nepřistoupila k provedení lustrace žalovaného v rejstřících. Nutno připomenout, že ve smyslu § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je pak i zákonnou povinností poskytovatele úvěru dokumenty a záznamy týkající se posuzování schopnosti spotřebitele splácet úvěr uchovávat, a to nejméně po dobu pěti let.

15. Výše uvedené dokumenty vážící se k povinnosti věřitele řádně posuzovat schopnost žalovaného splácet úvěr, a to s přihlédnutím k výdajům žalovaného, nebyly v žalobě ani v jiném podání žalobkyně označeny a přiloženy. Soud nepostupoval dle § 115a o.s.ř. a ve věci nařídil jednání mj. za tím účelem, aby mohl žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. poskytnout poučení, že jí dosud nebyly vylíčeny všechny rozhodující skutečnosti a nebyla prokázána tvrzení o tom, že původní věřitel skutečně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to včetně následků spojených s nesplněním výzvy k jejich dotvrzení a označení. Žalobkyně žalobní tvrzení nedoplnila a důkazy neoznačila.

16. S ohledem na skutečnost, že v projednávané věci nebylo zjištěno, že by věřitel při poskytování spotřebitelského úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného i stran jeho výdajové stránky, soud dospěl k závěru, že mezi stranami uzavřená smlouva o úvěru je neplatná. Ačkoliv znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru podmiňuje neplatnost smlouvy námitkou učiněnou spotřebitelem v promlčecí lhůtě, takové ustanovení je v rozporu s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum], o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, které mají být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž stejná ustanovení směrnice zároveň brání tomu, aby sankce (neplatnost smlouvy) spojená s porušením této povinnosti byla podmíněna uplatněním námitky spotřebitele v promlčecí lhůtě (srovnej rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci C [číslo], OPR- [právnická osoba] proti GK). Soud tedy k nesplnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr přihlédl z úřední povinnosti (srovnej § 588 o.z.).

17. V projednávané věci tak soud dospěl k závěru, že nebylo-li v řízení prokázáno splnění povinnosti žalobkyně zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr, smlouva o úvěru uzavřená mezi žalovaným a žalobkyní je neplatná, a to s účinky ex tunc. Proto žalobkyně nemůže po právu požadovat zaplacení smluvní pokuty a dalších případných poplatků uvedených ve smlouvě a má toliko právo na vrácení poskytnutých peněžních prostředků, které soud v případě absolutní neplatnosti smlouvy v souladu s ustanovením § 2991 odst. 2 o.z. považuje za bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, ke kterému došlo bez právního důvodu. Proto soud rozhodl, že žalovaný je povinen v souladu s § 2991 odst. 1 o.z. zaplatit žalobkyni toliko poskytnuté peněžní prostředky (7 000 Kč). Soud přiznal žalobkyni i právo na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., avšak až od marného uplynutí lhůty k zaplacení dluhu určené předžalobní výzvou včetně zákonné výše vážící se k tomuto dni, neboť na základě ujednání obsažených v absolutně neplatné smlouvě nelze určovat splatnost dluhu, přičemž žalovaný byl k uhrazení dluhu žalobkyní prokazatelně vyzván až právě předžalobní výzvou. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. Ve zbytku pak soud s ohledem na výše uvedené žalobu jako nedůvodnou zamítl.

18. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Pro účely rozhodování o nákladech řízení v této věci soud nevycházel pouze z„ jistiny“, tedy žalované částky samotné, nýbrž do posouzení míry úspěchu a neúspěchu ve věci zahrnul i příslušenství, a to včetně běžícího a zkapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku (srovnej nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2717/08, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 30 Co 363/2013). Po zohlednění těchto částek se podává, že větší úspěch ve věci měla žalobkyně. Za předmět řízení je třeba považovat součet těchto částek, tj. částku 11 037,56 Kč. Rozdíl úspěchu a neúspěchu žalobkyně činí 37,42 % (68,71 % úspěch – 31,29 % neúspěch). Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu částky: -) 400 Kč (zaplacený soudní poplatek), o) Advokát žalobkyně učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé, výzva k plnění (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí do podání návrhu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) 3 x 200 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta do podání návrhu činí 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). -) 189 Kč (náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem tak má žalobkyně nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 37,42 % z částky 1 489 Kč, tj. 557,18 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Pokud se přisouzená částka podrobí testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právní služby. Soud nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení za jeden úkon právní služby – vyjádření ze dne [datum]. Žalobkyně sice učinila tento úkon na výzvu soudu, avšak žalobkyně jím nereagovala na vyjádření nebo procesní postup žalovaného, který byl po celou dobu řízení pasivní. Žalobkyně tímto podáním pouze doplnila svá tvrzení a označila důkazy, které měla a mohla uvést již v žalobě. Soud tak tento úkon nepovažuje za účelný, neboť žalobkyně jej byla nucena učinit z důvodu vlastní liknavosti. Soud přitom zohlednil skutečnost, že žalobkyně byla od počátku zastoupena advokátem, tedy právním odborníkem, takže postup žalobkyně nebyl zapříčiněn její nezkušeností či neznalostí.