5 C 43/2025

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Pomichálkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený opatrovníkem Mgr. Martinem Běhounkem sídlem Prachňanská 77/20, 284 01 Kutná Hora o 48 175,59 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 48 175,59 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 145,27 Kč, s úrokem ve výši 17,9 % ročně z částky 46 715,59 Kč od 27. 12. 2023 do 22. 1. 2024, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 46 715,59 Kč od 23. 1. 2024 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 46 715,59 Kč od 6. 1. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 4 984,65 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení zažalované částky s tím, že žalovaný neplnil platební povinnosti vyplývající z rámcové smlouvy č. , hodnota, , kterou uzavřel dne 31. 8. 2021 s žalobkyní a na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet č. , č. účtu, . Žalovaný se na účtu dostal do nepovoleného debetu ve výši 1 460 Kč, který nevyrovnal. Žalobkyně dále uvedla, že na základě citované smlouvy a následného dodatku č. 3 k rámcové smlouvě uzavřeného dne 16. 2. 2023 byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč, který mu byl vyplacen dne 17. 2. 2023 na jeho běžný účet ke splacení stávajícího kontokorentního úvěru. Počínaje dnem 24. 10. 2023 nebyly splátky ze strany žalovaného hrazeny řádně a včas, a proto byl úvěr v souladu se smlouvou dne 27. 12. 2023 zesplatněn. Žalovaný dosud na dluh zaplatil 8 460,56 Kč. Žalobkyně provedla vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o kontokorentu, a to na základě informací, které jí byly žalovaným poskytnuty. Žalobkyně získané informace ověřuje v interních i externích databázích. Žalovaný nezaplatil žalobkyni dluh ani po zaslané výzvě.

2. Skutečnost, že žalovaný je cizím státním příslušníkem, zakládá cizí prvek ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012, když situace, kdy pobyt žalovaného není znám, může vyvolat otázky ohledně určení mezinárodní příslušnosti soudu. Protože se nepodařilo přes rozsáhlé pátrání soudu zjistit, na území jakého členského státu má žalovaný bydliště, pak má soud za to s odkazem na závěry rozhodnutí Soudního dvora C-327/10 ze dne 17. 11. 2011 ve věci Hypoteční banka a.s. proti Udovi Mikovi Lindnerovi, ECR I-00117, že obdobně v této věci je soudem příslušným o věci rozhodnout, když na území ČR se nacházelo poslední známé bydliště žalovaného a žalovaný před podáním žaloby žalobci jinou adresu neoznámil. Pak tedy soud pokračoval podle vnitrostátního procesního práva a ustanovil k ochraně zájmů žalovaného v řízení opatrovníkem advokáta.

3. Opatrovník žalovaného se k žalobě nevyjádřil.

4. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“), a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav:Žalobkyně sjednala s žalovaným dne 31. 8. 2021 rámcovou smlouvu č. , hodnota, , jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky žalobkyně a na základě které byl žalovanému zřízen běžný účet. Žalovaný účet nedovoleně přečerpal do debetního (záporného) zůstatku ve výši 1 460 Kč (prokázáno rámcovou smlouvou č. , hodnota, ze dne 31. 8. 2021 včetně obchodních podmínek, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, výpisem z běžného účtu žalovaného). Dne 23. 9. 2021 požádal žalovaný u žalobkyně o kontokorentní úvěr ve výši 50 000 Kč. Dle žádosti měl žalovaný bydlet v nájmu, nebyl ženatý a neměl žádné vyživovací povinnosti, měl být zaměstnán na dobu neurčitou a jeho výše příjmů měla činit 23 000 Kč. Naopak jeho výdaje na bydlení měly činit 5 000 Kč, náklady na další základní potřeby 1 500 Kč, a náklady na splácení úvěrů 4 000 Kč (prokázáno přehledem žádostí o úvěr, úvěrovými zprávami). Zaměstnavatelem žalovaného byl potvrzen jeho pravidelný měsíční příjem za měsíce červen 2021 až srpen 2021 ve výši 23 271 Kč (prokázáno potvrzením o výši příjmu). Úvěr byl žalovanému poskytnut na základě uzavřeného Dodatku č. 1 k rámcové smlouvě (prokázáno dodatkem č. 1 k rámcové smlouvě č. , hodnota, včetně podmínek pro používání kontokorentu). Dne 16. 2. 2023 žalobkyně s žalovaným sjednala k rámcové smlouvě Dodatek č. 3, a dne 15. 6. 2023 Dodatky č. 6 a 7, na základě kterých se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč na účet žalovaného, přičemž žalovaný se zavázal úvěr splácet prostřednictvím 96 pravidelných měsíčních splátek po 954 Kč ke každému 24. dni v měsíci počínaje měsícem po měsíci, v němž došlo k čerpání úvěru. Úroková sazba byla sjednána ve výši 17,9 % ročně. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zjistila, že žalovaný nemá závazky po splatnosti a na splácení úvěrů vynakládá měsíčně částku 9 919 Kč (prokázáno dodatky č. 3, č. 6 a č. 7 k rámcové smlouvě č. , hodnota, , úvěrovými zprávami). Peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč byly žalovanému poskytnuty dne 17. 2. 2023 na jeho běžný účet, přičemž žalovaný dosud na celý dluh zaplatil 8 460,56 Kč (prokázáno dokladem o čerpání úvěru, splátkovým kalendářem včetně přehledu plateb úvěru). Žalovaný porušoval své smluvní povinnosti a proto dne 28. 12. 2023 žalobkyně žalovanému oznámila zesplatnění úvěru; žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky do 5. 1. 2024 a upozorněn, že v opačném případě se bude žalobkyně svého nároku domáhat soudní cestou (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 28. 12. 2023, podacím archem).

5. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že uzavřeli smlouvu o účtu a dále smlouvu o úvěru. Podle § 2662 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. Podle § 2665 o.z. ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku. Žalovaný porušil své smluvní povinnosti, když nedovoleně přečerpal zůstatek na účtu a takto vyčerpané peněžní prostředky žalobkyni nevrátil. Dále čerpal úvěr, který žalobkyni v termínu splatnosti nezaplatil. Tím se žalovaný dostal dnem následujícím po dni splatnosti obou pohledávek do prodlení. Úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. přiznal soud žalobkyni zákonný ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud přiznal žalobkyni také smluvní úrok, a to za dobu od 24. 9. 2023 do 22. 1. 2024 ve výši 17,9 % ročně a dále od 23. 1. 2024 do zaplacení ve výši 15 % ročně, jak žalobkyně požadovala. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.

7. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 2 odst. 1, 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. je žalovaný povinen zaplatit úspěšné žalobkyni na náhradě nákladů řízení celkem částku 4 984,65 Kč, a to za dva úkony nezastoupeného účastníka po 100 Kč (výzva k plnění, podání žaloby) a dva úkony nezastoupeného účastníka po 300 Kč (příprava účasti na jednání, účast na jednání soudu), cestovní náhrady ve výši 2 256,65 Kč za jízdu osobním automobilem při jedné cestě Brno - Kutná Hora a zpět (cesta do místa jednání soudu dne 3. 6. 2025) o celkové vzdálenosti 308 Km, při ceně 34,70 Kč za litr pohonných hmot a náhrady 5,80 Kč za kilometr dle vyhlášky č. 475/2024 Sb. a za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 928 Kč, ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).