5 C 430/2023

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Pomichálkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 1 882,52 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 882,52 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 882,52 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně advokátky Mgr. jméno příjmení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s tím, že účastníci uzavřeli smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací, jejichž nedílnou součástí byly Všeobecné podmínky společnosti T- právnická osoba Na základě smlouvy se žalobkyně zavázala poskytovat žalované veřejně dostupné služby elektronických komunikací a služby třetích stran, přičemž žalovaná se zavázala za tyto služby včetně služeb třetích stran řádně platit vyúčtované ceny. Žalovaná porušila své povinnosti, když přestala za poskytnuté služby včetně služeb třetích stran hradit. Žalovaná dluží žalobkyni žalovanou částku.

2. Žalovaná se k žalobě, ač jí byla řádně doručena, nevyjádřila.

3. Žalobkyně souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podaném návrhu, žalovaná se k navrženému postupu nevyjádřila, a proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“). Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ustanovení § 115a o.s.ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání.

4. V této věci je dána pravomoc soudu a nikoliv Českého telekomunikačního úřadu, který podle ustanovení § 129 odst. 1 věty první zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, rozhoduje spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost (§ 7) na straně jedné, a účastníkem, popřípadě uživatelem na straně druhé, na základě návrhu kterékoliv ze stran sporu, pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě (viz např. usnesení zvláštního senátu Nejvyššího správního soudu ze dne datum, sp. zn. Konf 99 číslo, ze dne datum, sp. zn. Konf číslo, ze dne datum, sp. zn. Konf 10 číslo). Služby třetích stran odpovídají tzv. službám obsahu ve smyslu § 2 písm. n) zákona číslo 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, které dle stejného ustanovení nejsou službami elektronických komunikací.

5. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav:

6. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva pro telefonní číslo (prokázáno smlouvou číslo ze dne datum). Smlouvou se žalobkyně zavázala poskytovat žalované základní a doplňkové služby elektronických komunikací a žalovaná se zavázala za tyto služby platit sjednanou cenu. Žalovaná porušila svou povinnost, když přestala hradit za služby volání na informační/asistenční služby, uvítací tóny a platební služby m-platba. Žalobkyně žalovanou k úhradě dluhu řádně vyzvala předžalobní upomínkou (prokázáno upomínkou ze dne datum).

7. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že v souladu s ustanovením § 63 a násl. zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických telekomunikacích, uzavřeli smlouvu o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací.

8. Za shora uvedeného, kdy bylo prokázáno, že nárok žalobkyně je po právu, rozhodl soud, jak uvedeno ve výroku. Tím, že žalovaná svůj dluh nezaplatila v termínu splatnosti, dostala se tak dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení. Úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. přiznal soud žalobkyni zákonný ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.

9. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná a náleží ji plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrady za daň z přidané hodnoty, jelikož advokátka žalobkyně je plátkyní této daně. Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu částky: -) 400 Kč (zaplacený soudní poplatek), o) Advokátka žalobkyně učinila v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé, výzva k plnění (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí do podání návrhu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) 3 x 200 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta do podání návrhu činí 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). -) 189 Kč (náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem tak má žalobkyně nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, a to k rukám zástupkyně žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Pokud se přisouzená částka podrobí testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právní služby. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.). Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci.