5 C 438/2023

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Pomichálkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. Romanem Pospiechem, LL.M. sídlem Svobodova 136/9, 128 00 Praha 2 - Vyšehrad proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 70 017,28 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 61 188 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 036,80 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 61 188 Kč od 18. 7. 2023 do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 500 Kč měsíčně splatných ke každému 20. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 8 829,28 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 284,53 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 973,48 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 829,28 Kč od 18. 7. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 13,88 % ročně z částky 67 917,28 Kč od 18. 7. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 12 043,24 Kč k rukám zástupce žalobkyně advokáta Mgr. Romana Pospiecha, LL.M., a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 500 Kč měsíčně splatných ke každému 20. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení zažalované částky s tím, že účastníci uzavřeli dne 1. 6. 2022 smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] s poskytnutím úvěrového rámce do výše 70 000 Kč, jejíž nedílnou součástí jsou úvěrové podmínky žalobkyně. Na základě této smlouvy žalovaná v průběhu smluvního vztahu načerpala peněžní prostředky ve výši 70 000 Kč. Žalovaná se úvěr zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách splatných k 20. dni v měsíci. Splátky však neplnila řádně a včas, dosud na úroku, poplatcích a jistině uhradila 8 812 Kč, pročež žalobkyně v souladu se smluvními ujednáními oznámila žalované, že celý zbytek úvěru zesplatnila ke dni 13. 4. 2023. Dlužná částka se sestává z neuhrazené jistiny ve výši 67 917,28 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut ve výši 1 500 Kč, kdy za každou splátku v prodlení byla žalobkyně oprávněna naúčtovat smluvní pokutu ve výši 500 Kč. Přes výzvu žalovaná po zesplatnění úvěru ničeho na svém dluhu neuhradila.

2. Žalovaná nepopřela, že by si od žalobkyně půjčku vzala, nicméně v listopadu 2022 utrpěla vážný úraz kolene, v jehož důsledku zůstala dlouho pracovně omezena a dostala se do prodlení s vícero splátkami, když byla dlouho bez příjmů. Pracovala jako performer a tatér, její příjmy byly nepravidelné, v průměru činily 40 000 Kč měsíčně. Byla ochotna dluh zaplatit, ale ve splátkách po přibližně 5 000 Kč, neboť více by měsíčně nebyla schopna splácet.

3. Soud ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), bez přítomnosti žalobkyně, která se z účasti na jednání omluvila, a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci ve své nepřítomnosti.

4. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav:

5. Účastníci uzavřeli dne 1. 6. 2022 smlouvu, podle které žalobkyně umožnila žalované čerpat peněžní prostředky do výše úvěrového rámce 70 000 Kč. Úrok by sjednán ve výši 13,88 % ročně. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peníze žalobkyni formou měsíčních splátek v minimální výši 2,075 % z úvěrového rámce, tedy 1 453 Kč, vždy k 20. dni v měsíci spolu s úroky, a poplatky za pojištění úvěru ve výši 8,9 % ze splátky úvěru. Žalovaná ve smlouvě uvedla, že je svobodná a má vyživovací povinnost ke dvěma dětem. Žije v nájmu a její měsíční příjmy činí 40 000 Kč, příjmy celé domácnosti pak 45 000 Kč. Pro případ prodlení s úhradou splátek se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každou ze dvou dlužných splátek a náklady upomínání, které žalobkyni vznikly ve výši 600 Kč (prokázáno smlouvou [číslo] ze dne 1. 6. 2022 včetně úvěrových podmínek). Žalovaná dne 2. 6. 2022 načerpala částku 70 000 Kč, přičemž dosud uhradila částku 8 812 Kč (prokázáno potvrzením o zaplacení částky, výpisem čerpání, splátek a úhrad). Z výpisu z účtu žalované z května 2022 se podává, že příjmy žalované v tomto měsíci činily 100 904 Kč a výdaje činily 100 936,74 Kč (prokázáno výpisem z účtu). Z úvěrové zprávy soud nezjistil žádné rozhodující skutečnosti.

6. Protože žalovaný nehradil splátky v souladu se smlouvou a podmínkami, žalobkyně dluh zesplatnila ke dni 13. 4. 2023 a vyzvala žalovanou k úhradě dluhu do 14 dnů od sepsání výzvy (prokázáno výzvou ke splacení úvěru ze dne 13. 4. 2023 včetně podacího archu). Zaplacení dluhu se žalobkyně opětovně domáhala předžalobní výzvou (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 4. 5. 2023 včetně podacího archu).

7. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

8. Žalobkyně smlouvu uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.), a jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o.z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o.z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, kdy peněžité zápůjčka nebo úvěr je ve smyslu § 2 odst. 1 citovaného zákona spotřebitelským úvěrem.

9. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.

10. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Povinností je zejména uchovávat mj. dokumenty a záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dokumenty je nutno uchovávat nejméně po dobu pěti let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty a záznamy vznikly.

12. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Ze shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost poskytovatele úvěru zkoumat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nastává tehdy, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet jednotlivé splátky úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, v neposlední řadě též případné závazky žadatele z dříve uzavřených smluv). Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje.

14. Za shora zjištěného skutkového stavu má soud prokázáno, že žalobkyně si v rámci úvěrové smlouvy nechala vyplnit výši příjmů žalované, aniž by po žalované požadovala další údaje ohledně jejích výdajů. Z předloženého výpisu z účtu žalované přitom žalobkyně musela shledat, že byť měla žalobkyně za měsíc předcházející uzavření smlouvy příjmy ve výši 100 000 Kč (nebyla zjištěna případná pravidelnost těchto příjmů), zjistila, že v uvedeném měsíci měla výdaje ve stejné výši, a proto tu již nebyly volné prostředky k hrazení splátek. Žalobkyně nezjišťovala, jaké jsou pravidelné výdaje žalované, především její náklady na domácnost a vyživovací povinnosti. Žalovaná ani nebyla lustrována ve veřejně přístupných rejstřících k ověření jejího finančního zdraví. Žalobkyně tedy řádně nezkoumala, resp. soudu netvrdila, jaké byly zjištěny pravidelné měsíční příjmy a výdaje žalované včetně připojení tyto prokazujících listin. Nutno připomenout, že ve smyslu § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je zákonnou povinností poskytovatele úvěru dokumenty a záznamy týkající se posuzování schopnosti spotřebitele splácet úvěr uchovávat, a to nejméně po dobu pěti let.

15. Další dokumenty vážící se k povinnosti věřitele posuzovat schopnost žalované splácet úvěr nebyly v žalobě ani v jiném podání žalobkyně označeny, k žalobě nebyly ani připojeny. Soud nepostupoval dle § 115a o.s.ř. a ve věci nařídil jednání mj. za tím účelem, aby mohl žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. poskytnout poučení, že jí dosud nebyly vylíčeny všechny rozhodující skutečnosti a nebyla prokázána tvrzení o tom, že původní věřitel skutečně zkoumal úvěruschopnost žalované, a to včetně následků spojených s nesplněním výzvy k jejich dotvrzení a označení. Nutno dodat, že poučení dle shora citovaného ustanovení o.s.ř. se poskytuje pouze účastníku (jeho zmocněnci či zástupci), který je přítomen u jednání, při jiném úkonu soud takové poučení neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být takové poučení poskytnuto účastníku, který se k jednání nedostavil a nepožádal o odročení jednání z důležitého důvodu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). Je-li jednáno v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zmocněnce či zástupce), je to účastník, jenž svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006 sp. zn. 29 Odo 832/2006). Za situace, kdy se žalobkyně omluvila z jednání a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci v její nepřítomnosti se tak sama připravila o dobrodiní soudu ve formě poučovací povinnosti dle § 118a o.s.ř.

16. S ohledem na skutečnost, že v projednávané věci nebylo zjištěno, že by věřitel při poskytování spotřebitelského úvěru zkoumal úvěruschopnost žalované, soud dospěl k závěru, že mezi stranami uzavřená smlouva o úvěru je neplatná. Ačkoliv znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru podmiňuje neplatnost smlouvy námitkou učiněnou spotřebitelem v promlčecí lhůtě, takové ustanovení je v rozporu s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, které mají být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž stejná ustanovení směrnice zároveň brání tomu, aby sankce (neplatnost smlouvy) spojená s porušením této povinnosti byla podmíněna uplatněním námitky spotřebitele v promlčecí lhůtě (srovnej rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR- Finance s.r.o. proti GK). Soud tedy k nesplnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr přihlédl z úřední povinnosti (srovnej § 588 o.z.).

17. V projednávané věci tak soud dospěl k závěru, že nebylo-li v řízení prokázáno splnění povinnosti žalobkyně zkoumat schopnost žalované splácet úvěr, smlouva o úvěru uzavřená mezi žalovanou a žalobkyní je neplatná, a to s účinky ex tunc. Proto žalobkyně nemůže po právu požadovat zaplacení smluvního úroku, smluvní pokuty a dalších případných poplatků uvedených ve smlouvě a má toliko právo na vrácení poskytnutých peněžních prostředků, které soud v případě absolutní neplatnosti smlouvy v souladu s ustanovením § 2991 odst. 2 o.z. považuje za bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, ke kterému došlo bez právního důvodu. Proto soud rozhodl, že žalovaná je povinna v souladu s § 2991 odst. 1 o.z. zaplatit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky (70 000 Kč), jejichž výše je ponížena o část, kterou již žalovaný uhradil (8 812 Kč). Soud přiznal žalobkyni i právo na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., avšak až od marného uplynutí lhůty k zaplacení dluhu určené výzvou ke splacení celého úvěru ze dne 13. 4. 2023 včetně zákonné výše vážící se k tomuto dni, neboť na základě ujednání obsažených v absolutně neplatné smlouvě nelze určovat splatnost dluhu, přičemž žalovaná byla k uhrazení dluhu žalobkyní prokazatelně vyzván až právě touto výzvou. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 věta první za středníkem o.s.ř., když k žádosti žalované povolil zaplacení dlužné částky v měsíčních splátkách, jejichž výše reflektuje žalovanou sdělené možnosti splácení i zájmy žalobkyně, které se plnění dostane v přiměřené lhůtě. Ve zbytku pak soud s ohledem na výše uvedené žalobu jako nedůvodnou zamítl.

18. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. dle míry úspěchu ve věci. Pro účely rozhodování o nákladech řízení v této věci soud nevycházel pouze z„ jistiny“, tedy žalované pohledávky samotné, nýbrž do posouzení míry úspěchu a neúspěch ve věci zahrnul i příslušenství, a to včetně běžícího zkapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 30 Co 363/2013). Soud tak při posouzení míry neúspěchu ve věci k tíži žalobkyně zohlednil i kapitalizovaný úrok z prodlení a kapitalizovaný úrok v celé jejich výši, běžící úrok kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku a dále též běžící zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku. V posuzované věci byla žalobkyni přiznána částka 61 188 Kč s kapitalizovaným příslušenstvím ve výši 2 036,80 Kč a běžícím příslušenstvím, jež ke dni vyhlášení rozhodnutí činí částku 3 897,59 Kč. Žalobkyně měla tedy úspěch ohledně celkové částky 67 122,39 Kč. Neúspěch měla naopak ohledně částky 8 829,28 Kč s kapitalizovaným příslušenstvím ve výši 284,53 Kč a běžícího příslušenství zkapitalizovaného ke dni vyhlášení rozhodnutí v částce 4 565,62 Kč (562,41 Kč úrok z prodlení + 4 003,21 Kč úrok). Žalobkyně měla tedy neúspěch ohledně celkové částky 13 679,43 Kč. Za předmět řízení je třeba považovat součet těchto částek, tj. částku 80 801,82 Kč. Rozdíl úspěchu a neúspěchu žalobkyně činí 66,2 % (83,1 % úspěch - 16,9 % neúspěch). Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu částky: -) 2 801 Kč (zaplacený soudní poplatek), -) Advokát žalobkyně učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé, výzva k plnění (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), o) Mimosmluvní odměna za 3 úkony právní služby činí do podání návrhu 3 x 3 940 Kč (§ 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta do podání návrhu činí 3 x 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), -) 2 671,20 Kč (náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem tak má žalobkyně nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 66,2 % z částky 18 192,20 Kč, tj. 12 043,24 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve splátkách dle odůvodnění shora uvedeného (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Soud nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení za úkon právní služby - vyjádření ze dne 5. 12. 2023, kterým žalobkyně na výzvu soudu doplnila žalobní tvrzení a důkazy ohledně toho, že při uzavírání smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně v tomto podání uvedla skutečnosti a označila důkazy, které mohla a měla uvést již v žalobě, avšak vlastní vinou tak neučinila. Soud zohlednil též skutečnost, že žalobkyně byla zastoupena advokátem a v obdobných případech vystupuje v roli žalobkyně i před zdejším soudem, kdy soud po žalobkyni tvrzení ohledně úvěruschopnosti a označení důkazů požaduje před každým jednáním. Za těchto okolností soud nepovažoval za spravedlivé, aby náhrada nákladů řízení byla navýšena o uvedený úkon.