5 C 45/2024

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Pomichálkem ve věci žalobkyně: právnická osoba ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem adresa zastoupená advokátkou Mgr. Šimonou Maškovou sídlem Boušova 792, 190 14 Praha 9 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 82 871,09 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 425,21 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 425,21 Kč od 17. 10. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 69 445,88 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 7 525,09 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 80 495,09 Kč od 19. 9. 2023 do 16. 10. 2023, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 67 069,88 Kč od 17. 10. 2023 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 738,16 Kč a s úrokem ve výši 21,7 % ročně z částky 80 495,09 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 22. 11. 2019 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, ., smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč bezhotovostním převodem na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 2 421,54 Kč, přičemž splátka byla složena z platby jistiny, poplatků a úroku v úrokové sazbě 21,70 % ročně. Věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, a proto věřitel prohlásil úvěr za okamžitě splatný ke dni 31. 1. 2023, přičemž žalovaný splatný úvěr nezaplatil. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 9. 2023 uzavřené mezi původním věřitelem a , právnická osoba, ., došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na jmenovanou společnost, která následně smlouvou ze dne 13. 10. 2023 pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni. Přes výzvy žalovaný dluh nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.

3. Soud ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), bez přítomnosti žalobkyně, která požádala o projednání věci v její nepřítomnosti, a žalovaného.

4. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav:

5. Právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., a žalovaný uzavřeli dne 22. 11. 2019 smlouvu, jíž se původní věřitel zavázal žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč. Smluvní strany si sjednaly pevnou úrokovou sazbu ve výši 21,70 % ročně. Žalovaný se poskytnuté peněžní prostředky s úrokem zavázal původnímu věřiteli splatit v 96 pravidelných měsíčních splátkách splatných k 13 dni v měsíci počínaje dnem 13. 12. 2019. Na měsíční splátku se žalovaný zavázal hradit částku 2 202,54 Kč a na úhradu sjednaného pojištění měsíční splátku 219 Kč. Podmínky uvedené ve smlouvě odpovídaly jejich nástinu ve formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru z téhož dne (prokázáno smlouvou o úvěru s pojištěním schopnosti splácet ze dne 22. 11. 2019 a formulářem ze dne 22. 11. 2019). Téhož dne byla žalovaným vyplněna i elektronická žádost o úvěr, ve které žalovaný vedle svých osobních a kontaktních údajů uvedl, že jeho průměrný čistý měsíční příjem za poslední tři měsíce činil 27 559 Kč, což doložil potvrzením zaměstnavatele o jeho příjmu, přičemž celkový čistý měsíční příjem domácnosti činil 30 000 Kč. V žádosti nebylo uvedeno, že by měl vyživovací povinnosti a byly mu prováděny srážky ze mzdy (prokázáno žádostí o úvěr ze dne 22. 11. 2019 a potvrzením zaměstnavatele žalovaného ze dne 22. 11. 2019). Žalovaný peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč čerpal dne 22. 11. 2019, dosud na splátkách uhradil částku 86 574,79 Kč (prokázáno platební historií žalovaného). Původní věřitel dluh za žalovaným zesplatnil k 31. 1. 2023, o čemž žalovaného vyrozuměl (prokázáno oznámením ze dne 1. 2. 2023 včetně podacího archu). Pohledávka za žalovaným byla smlouvou ze dne 12. 9. 2023 postoupena na společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , o čemž původní věřitel žalovaného vyrozuměl dopisem ze dne 25. 9. 2023 (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 9. 2023 včetně notifikace ze dne 25. 9. 2023 a poštovního podacího archu). , právnická osoba, . dále pohledávku za žalovaným smlouvou postoupila na žalobkyni, o čemž žalovaného vyrozuměla dopisem ze dne 9. 10. 2023 a dále jej samostatnou výzvou vyzvala k zaplacení dluhu do 7 dnů od doručení s upozorněním, že v opačném případě se žalobkyně bude svého práva domáhat soudní cestou (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2023 včetně notifikací a předžalobní výzvy ze dne 9. 10. 2023 a poštovních podacích archů).

6. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

7. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce, smlouvu uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.), a jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o.z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o.z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru.

8. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.

9. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Povinností je zejména uchovávat mj. dokumenty a záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dokumenty je nutno uchovávat nejméně po dobu pěti let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty a záznamy vznikly.

11. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Ze shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost poskytovatele úvěru zkoumat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nastává tehdy, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet jednotlivé splátky úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, v neposlední řadě též případné závazky žadatele z dříve uzavřených smluv). Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje.

13. Ze smluv se podává pouze obecná formulace, že spotřebitel poskytl věřiteli úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, přičemž věřitel tyto informace ověřil a vyhodnotil. Při uzavírání smlouvy byla vyplněna žádost o úvěr, v níž uvedený průměrný měsíční příjem žalovaného korespondoval s potvrzením zaměstnavatele žalovaného o jeho příjmu. Věřitel je ovšem povinen při uzavírání spotřebitelského úvěru nucen zkoumat i výdajovou stránku spotřebitele. K tomu je třeba předně podotknout, že původní věřitel neprováděl lustraci žalovaného v příslušných rejstřících, zda je skutečně solventní osobou. Nadto se z žádosti o úvěr ani jiných žalobkyní předložených důkazů nepodává, že původní věřitel by po žalovanému požadoval i výši jeho pravidelných výdajů (alespoň v rovině tvrzení. Za takového stavu ovšem nelze dovodit, že věřitel skutečně zkoumal majetkové poměry žalovaného komplexně, tedy i ve vztahu k jeho výdajům, a tím i k otázce, zbydou-li žalovanému peněžní prostředky k samotnému hrazení dluhu. Soud má tedy za to, že vyžadoval-li si původní věřitel listiny vztahující se k příjmům žalovaného, činil tak pouze proto, aby jimi disponoval, avšak s ohledem na jeho rezignaci ke snaze zkoumat i další majetkové poměry žalovaného, tak nečinil ve skutečné snaze objasnit si schopnost žalovaného splácet úvěr. Nutno dodat, že pokud měl věřitel i podklady pro výdaje žalovaného v době uzavírání smluv (např. aktuální nájemní smlouvu), bylo jeho povinností tyto podklady ve smyslu § 78 zákona o spotřebitelském úvěru uchovat.

14. Další dokumenty vážící se k povinnosti věřitele posuzovat schopnost žalovaného splácet úvěr nebyly v žalobě ani v jiném podání žalobkyně označeny, k žalobě nebyly ani připojeny. Soud nepostupoval dle § 115a o.s.ř. a ve věci nařídil jednání mj. za tím účelem, aby mohl žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. poskytnout poučení, že jí dosud nebyly vylíčeny všechny rozhodující skutečnosti a nebyla prokázána tvrzení o tom, že původní věřitel skutečně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to včetně následků spojených s nesplněním výzvy k jejich dotvrzení a označení. Nutno dodat, že poučení dle shora citovaného ustanovení o.s.ř. se poskytuje pouze účastníku (jeho zmocněnci či zástupci), který je přítomen u jednání, při jiném úkonu soud takové poučení neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být takové poučení poskytnuto účastníku, který se k jednání nedostavil a nepožádal o odročení jednání z důležitého důvodu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). Je-li jednáno v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zmocněnce či zástupce), je to účastník, jenž svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006 sp. zn. 29 Odo 832/2006). Za situace, kdy se žalobkyně omluvila z jednání a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci v její nepřítomnosti, se tak sama připravila o dobrodiní soudu ve formě poučovací povinnosti dle § 118a o.s.ř.

15. S ohledem na skutečnost, že v projednávané věci nebylo zjištěno, že by věřitel při poskytování spotřebitelského úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného, soud dospěl k závěru, že mezi stranami uzavřená smlouva o úvěru je neplatná. Ačkoliv znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru podmiňuje neplatnost smlouvy námitkou učiněnou spotřebitelem v promlčecí lhůtě, takové ustanovení je v rozporu s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, které mají být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž stejná ustanovení směrnice zároveň brání tomu, aby sankce (neplatnost smlouvy) spojená s porušením této povinnosti byla podmíněna uplatněním námitky spotřebitele v promlčecí lhůtě (srovnej rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-, právnická osoba, . proti GK). Soud tedy k nesplnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr přihlédl z úřední povinnosti (srovnej § 588 o.z.).

16. V projednávané věci tak soud dospěl k závěru, že nebylo-li v řízení prokázáno splnění povinnosti právního předchůdce žalobkyně zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr, smlouva o zápůjčce uzavřená mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně je neplatná, a to s účinky ex tunc. Proto žalobkyně nemůže po právu požadovat zaplacení smluvního úroku a dalších poplatků uvedených ve smlouvě a má toliko právo na vrácení poskytnuté jistiny, kterou soud v případě absolutní neplatnosti smlouvy v souladu s ustanovením § 2991 odst. 2 o.z. považuje za bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, ke kterému došlo bez právního důvodu. Proto soud rozhodl, že žalovaný je povinen v souladu s § 2991 odst. 1 o.z. zaplatit žalobkyni jako právní nástupkyni původního věřitele (na základě postoupené pohledávky dle § 1879 o.z.) poskytnuté peněžní prostředky (100 000 Kč), jejichž výše je ponížena o část, kterou již žalovaný uhradil (86 574,79 Kč). Soud přiznal žalobkyni i právo na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., avšak až od marného uplynutí lhůty k zaplacení dluhu určené předžalobní výzvou včetně zákonné výše vážící se k tomuto dni, neboť na základě ujednání obsažených v absolutně neplatné smlouvě nelze určovat splatnost dluhu, přičemž žalovaný byl k uhrazení dluhu žalobkyní prokazatelně vyzván až právě předžalobní výzvou. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. Ve zbytku pak soud s ohledem na výše uvedené žalobu jako nedůvodnou zamítl.

1. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Pro účely rozhodování o nákladech řízení v této věci soud nevycházel pouze z „jistiny“, tedy žalované částky samotné, nýbrž do posouzení míry úspěchu a neúspěch ve věci zahrnul i příslušenství, a to včetně běžícího zkapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 30 Co 363/2013). Po zohlednění těchto částek se podává, že převážný úspěch ve věci měl žalovaný, kterému žádné náklady v řízení nevznikly, a tak soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.