5 C 470/2023

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Pomichálkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Jiřím Šmídou sídlem Eliščino nábřeží 280/23, 500 03 Hradec Králové proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 28 750 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 3 750 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 5 486 Kč, zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 000 Kč od 6. 5. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 541,10 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 000 Kč od 12. 4. 2023 do 5. 5. 2023 a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 48 Kč, zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 439,40 Kč k rukám zástupce žalobkyně advokáta JUDr. Jiřího Šmídy, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení zažalované částky s tím, že dne 6. 10. 2022 uzavřel právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], s žalovaným smlouvu, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta bezhotovostně na účet částka 25 000 Kč. Úrok byl sjednán jako kapitalizovaný ve výši 5 386 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku s příslušenstvím, tj. částku 30 386 Kč, do 5. 11. 2022, což neučinil. Žalovaný se pak pro případ prodlení zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny a náklady upomínání. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2022 uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní došlo s účinností ke dni 5. 4. 2023 k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem. Žalobkyně dále požadovala náhradu nákladů mimosoudního vymáhání ve výši 48 Kč za odeslání dopisu ze dne 23. 5. 2023. Přes výzvu žalobkyně žalovaný dluh neuhradil.

2. Podáním doručeným soudu dne 18. 12. 2023 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do kapitalizovaného úroku ve výši 5 486 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 750 Kč s odůvodněním, že nedisponuje důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr. Soud proto podle § 96 odst. 1, 2, 3, 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil, jak je uvedeno ve výroku I., přičemž vzhledem k době učinění zpětvzetí nebyl soud povinen zjišťovat stanovisko žalovaného.

3. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.

4. Soud ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), bez přítomnosti účastníků, když žalovaný svou neúčast na jednání ani neomluvil. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci ve své nepřítomnosti.

5. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav:

6. Právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], a žalovaný uzavřeli dne 6. 10. 2022 smlouvu, změněnou dne 11. 10. 2022, na základě které se původní věřitel zavázal žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy jsou obchodní podmínky. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 5 386 Kč, to vše do 5. 11. 2022. Ve čtvrtém odstavci na str. 3 smlouvy se žalovaný zavázal v případě prodlení zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná den následující po dni takového prodlení, a z částky 25 000 Kč za období od 6. 11. 2022 do 5. 4. 2023 činí 3 750 Kč. Dále se zavázal zaplatit poplatek ve výši 50 Kč za každou ze dvou zaslaných písemných upomínek (prokázáno smlouvou o úvěru [číslo] ze dne 6. 10. 2022 ve znění ze dne 11. 10. 2022 včetně obchodních podmínek a výpisem z účtu o verifikační platbě). Peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč byly převedeny na bankovní účet žalovaného specifikovaný ve smlouvě (prokázáno potvrzením o provedené platbě). Pohledávka za žalovaným byla s účinností ke dni 5. 4. 2023 převedena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn a byl žalobkyní vyzván k zaplacení dluhu do 5. 5. 2023 (prokázáno rámcovou smlouvou ze dne 8. 12. 2022 o postoupení pohledávek včetně dílčí smlouvy o postoupení pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 18. 4. 2023 včetně plné moci, výzvy ze dne 18. 4. 2023 a podacího archu). Žalobkyně před podáním žaloby prostřednictvím advokáta opakovaně vyzvala žalovaného ke splnění dluhu (prokázáno oznámením o předání do advokátní kanceláře ze dne 23. 5. 2023, předžalobní výzvou ze dne 1. 8. 2023 včetně podacího archu).

7. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

8. Žalobkyně smlouvu uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.), a jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o.z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o.z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, kdy peněžité zápůjčka nebo úvěr je ve smyslu § 2 odst. 1 citovaného zákona spotřebitelským úvěrem.

9. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.

10. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Povinností je zejména uchovávat mj. dokumenty a záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dokumenty je nutno uchovávat nejméně po dobu pěti let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty a záznamy vznikly.

12. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Ze shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost poskytovatele úvěru zkoumat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nastává tehdy, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet jednotlivé splátky úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, v neposlední řadě též případné závazky žadatele z dříve uzavřených smluv). Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje.

14. Za shora zjištěného skutkového stavu soud nemá prokázáno, že původní věřitel skutečně zkoumal schopnost žalovaného splácet úvěr, a to co se týče příjmů žalovaného, tak ani jeho výdajů a případných dluhů. Žalobkyně neoznačila a soudu nepředložila žádné důkazy svědčící o tom, že původní věřitel zjišťoval od žalovaného výše uvedené informace a tyto následně ověřoval na základě např. pracovní smlouvy, výplatních pásek, nájemní smlouvy, výpisů z účtu žalovaného, lustrací žalovaného ve veřejných databázích, apod. Nutno připomenout, že ve smyslu § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je pak i zákonnou povinností poskytovatele úvěru dokumenty a záznamy týkající se posuzování schopnosti spotřebitele splácet úvěr uchovávat, a to nejméně po dobu pěti let.

15. Výše uvedené dokumenty vážící se k povinnosti věřitele řádně posuzovat schopnost žalovaného splácet úvěr, nebyly v žalobě ani v jiném podání žalobkyně označeny a k takovému podání připojeny. Soud nepostupoval dle § 115a o.s.ř. a ve věci nařídil jednání mj. za tím účelem, aby mohl žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. poskytnout poučení, že jí dosud nebyly vylíčeny všechny rozhodující skutečnosti a nebyla prokázána tvrzení o tom, že původní věřitel skutečně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to včetně následků spojených s nesplněním výzvy k jejich dotvrzení a označení. Nutno dodat, že poučení dle shora citovaného ustanovení o.s.ř. se poskytuje pouze účastníku (jeho zmocněnci či zástupci), který je přítomen u jednání, při jiném úkonu soud takové poučení neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být takové poučení poskytnuto účastníku, který se k jednání nedostavil a nepožádal o odročení jednání z důležitého důvodu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). Je-li jednáno v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zmocněnce či zástupce), je to účastník, jenž svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006 sp. zn. 29 Odo 832/2006). Za situace, kdy se žalobkyně omluvila z jednání a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci v její nepřítomnosti, se tak sama připravila o dobrodiní soudu ve formě poučovací povinnosti.

16. S ohledem na skutečnost, že v projednávané věci nebylo zjištěno, že by věřitel při poskytování spotřebitelského úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného, soud dospěl k závěru, že mezi stranami uzavřená smlouva o úvěru je neplatná. Ačkoliv znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru podmiňuje neplatnost smlouvy námitkou učiněnou spotřebitelem v promlčecí lhůtě, takové ustanovení je v rozporu s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, které mají být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž stejná ustanovení směrnice zároveň brání tomu, aby sankce (neplatnost smlouvy) spojená s porušením této povinnosti byla podmíněna uplatněním námitky spotřebitele v promlčecí lhůtě (srovnej rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR- Finance s.r.o. proti GK). Soud tedy k nesplnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr přihlédl z úřední povinnosti (srovnej § 588 o.z.).

17. V projednávané věci tak soud dospěl k závěru, že nebylo-li v řízení prokázáno splnění povinnosti žalobkyně zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr, smlouva o úvěru uzavřená mezi žalovaným a žalobkyní je neplatná, a to s účinky ex tunc. Žalobkyně má toliko právo na vrácení poskytnutých peněžních prostředků, které soud v případě absolutní neplatnosti smlouvy v souladu s ustanovením § 2991 odst. 2 o.z. považuje za bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, ke kterému došlo bez právního důvodu. Proto soud rozhodl, že žalovaný je povinen v souladu s § 2991 odst. 1 o.z. zaplatit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky (25 000 Kč). Soud přiznal žalobkyni i právo na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., avšak až od marného uplynutí lhůty k zaplacení dluhu určené ve výzvě ze dne 18. 4. 2023 včetně zákonné výše vážící se k tomuto dni, neboť na základě ujednání obsažených v absolutně neplatné smlouvě nelze určovat splatnost dluhu, přičemž žalovaný byl k uhrazení dluhu žalobkyní prokazatelně vyzván až právě výše uvedenou výzvou. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. Ve zbytku pak soud s ohledem na výše uvedené žalobu jako nedůvodnou zamítl, a to včetně nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 48 Kč za odeslání dopisu ze dne 23. 5. 2023, neboť tento dopis byl žalovanému zaslán advokátem žalobkyně a jedná se tak svou povahou o náklady právního zastoupení, nikoli o příslušenství pohledávky, které by bylo možné uplatnit jako žalobní nárok.

18. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Pro účely rozhodování o nákladech řízení v této věci soud nevycházel pouze z„ jistiny“, tedy žalované částky samotné, nýbrž do posouzení míry úspěchu a neúspěchu ve věci zahrnul i příslušenství, a to včetně běžícího a zkapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 30 Co 363/2013). Žalobkyně byla mimo jiného ve smyslu § 146 odst. 2 o.s.ř. neúspěšná i v případě částky 9 236 Kč, ohledně které vzala žalobu částečně zpět, neboť tak učinila nikoliv pro chování žalovaného, ale z vlastního rozhodnutí po zvážení procesní situace. Soud tak při posouzení míry neúspěchu ve věci k tíži žalobkyně zohlednil i kapitalizovaný úrok z prodlení a kapitalizovaný úrok, běžící úrok a běžící zákonný úrok z prodlení kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku. V posuzované věci byla žalobkyni přiznána částka 25 000 Kč s běžícím příslušenstvím, jež ke dni vyhlášení rozhodnutí činí částku 2 589,04 Kč. Žalobkyně měla tedy úspěch ohledně celkové částky 27 589,04 Kč. Neúspěch měla naopak ohledně částky 3 798 Kč s kapitalizovaným příslušenstvím ve výši 7 027,10 Kč (1 541,10 Kč úrok z prodlení + 5 486 Kč úrok) a běžícího příslušenství zkapitalizovaného ke dni vyhlášení rozhodnutí v částce 246,57 Kč. Žalobkyně měla tedy neúspěch ohledně celkové částky 11 071,67 Kč. Za předmět řízení je třeba považovat součet těchto částek, tj. částku 38 660,71 Kč. Rozdíl úspěchu a neúspěchu žalobkyně činí 42,8 % (71,4 % úspěch - 28,6 % neúspěch). Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu částky: -) 1 150 Kč (zaplacený soudní poplatek), o) Advokát žalobkyně učinil v řízení celkem čtyři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé, výzva k plnění a částečné zpětvzetí žaloby (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), o) Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí do podání návrhu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) 3 x 300 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 2. vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), o) Mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby po podání návrhu (částečné zpětvzetí žaloby) činí 1 x 2 260 Kč (§ 8 odst. 1 a § 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta do podání návrhu činí 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta po podání návrhu činí 1 x 300 Kč (§ 14b odst. 5 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), -) 789,60 Kč (náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem tak má žalobkyně nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 42,8 % z částky 5 699,60 Kč, tj. 2 439,40 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.).