5 C 53/2021

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Pomichálkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Ing. Karlem Goláněm, Ph.D. sídlem Letenská 121/8, 118 00 Praha 1 proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 20 703 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 850 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 661,78 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 354,49 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 850 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 20,98 % ročně z částky 5 850 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení 14 853 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 273,98 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 8 577,35 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 871,62 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 20,98 % ročně z částky 10 871,62 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že ve dnech 3. 4. 2015 a 24. 7. 2015 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], smlouvu o půjčce [číslo] smlouvu o půjčce [číslo] na jejichž základě byla žalovanému v každém jednotlivém případě poskytnuta půjčka ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal za poskytnutí půjček zaplatit úrok ve výši 1 365 Kč s úrokovou sazbou 20,98 % ročně, poplatek za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 500 Kč (za každou smlouvu zvlášť). Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, v důsledku čehož se staly jeho závazky splatnými v celém rozsahu. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní došlo s účinností ke dni 6. 12. 2019 k postoupení pohledávek na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno přípisem. Přes výzvy žalobkyně žalovaný zbytek dluhu neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.

3. Žalobkyně souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podaném návrhu, žalovaný se k navrženému postupu nevyjádřil, a proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“). Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ustanovení § 115a o.s.ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání.

4. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav:

5. Právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], a žalovaný uzavřeli dne 3. 4. 2015 smlouvu o půjčce [číslo] dne 24. 7. 2015 smlouvu o půjčce [číslo] na základě kterých původní věřitel poskytl žalovanému v každém jednotlivém případě částku ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit v souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků dlužnou částku ve výši 23 865 Kč (v případě smlouvy [číslo] částku 24 252 Kč), a to v 43 pravidelných týdenních splátkách. Dlužná částka je vypočtena jako součet zápůjčky ve výši 15 000 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč, úroku ve výši 1 365 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 500 Kč v hotovostním režimu (+ v případě smlouvy [číslo] částky 387 Kč představující životní pojištění). Peněžní prostředky žalovaný převzal v den podpisu smlouvy, což výslovně stvrdil svým podpisem na smlouvě (prokázáno smlouvami o půjčce). Součástí smluv jsou smluvní podmínky smlouvy o půjčce, v čl. 1 si strany sjednaly fixní úrok 20,98 % ročně (prokázáno smluvními podmínkami smlouvy o půjčce). Pohledávky za žalovaným byly s účinností ke dni 6. 12. 2019 převedeny na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 a přípisem ze dne 6. 12. 2019 včetně podacího lístku). K zaplacení zbývající dlužné částky byl žalovaný řádně vyzván dopisem ze dne 22. 2. 2021 (prokázáno předžalobní výzvou včetně poštovního podacího archu).

6. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků jako smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Ustanovení § 2390 o.z. stanoví, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 o.z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

7. Žalobkyně smlouvu uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.), jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o.z.

8. Podle § 1811 odst. 1 o.z. veškerá sdělení vůči spotřebiteli musí podnikatel učinit jasně a srozumitelně v jazyce, ve kterém se uzavírá smlouva.

9. Podle § 1812 odst. 1, 2 o.z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje.

10. Podle § 1813 o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

11. Podle § 1815 o.z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

12. Podle § 3 písm. c) zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), se celkovými náklady spotřebitelského úvěru pro spotřebitele rozumí veškeré náklady, včetně úroků, provizí, daní a veškerých dalších poplatků, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti se spotřebitelským úvěrem a které jsou věřiteli známy, s výjimkou nákladů na služby notáře; do celkových nákladů se započítávají i náklady související s doplňkovými službami spotřebitelského úvěru, zejména pojistné, pokud je uzavření smlouvy o poskytnutí doplňkové služby povinné pro získání spotřebitelského úvěru nebo pro jeho získání za nabízených podmínek.

13. Za shora uvedeného soud po postupu dle ustanovení § 132 o.s.ř. dospěl k závěru, že mezi účastníky byly platně uzavřeny dvě smlouvy o zápůjčce, na jejichž základě po poskytnutí peněžních prostředků žalovanému vznikla povinnost tyto peněžní prostředky vrátit. Soud však dále dospěl k závěru, že sjednané poplatky a úrok kapitalizovaný již při uzavření smlouvy byly ve smlouvách sjednány neplatně a domáhání se jejich zaplacení není po právu.

14. Z předmětných smluv se podává, že žalovaný se zavázal věřiteli zaplatit vedle vlastní jistiny ve výši 15 000 Kč též další tři platby označené jako„ úrok“ ve výši 1 365 Kč,„ odměnu za administrativní činnost“ ve výši 3 000 Kč a„ poplatek za hotovostní inkaso splátek“ ve výši 4 500 Kč. Přesto, že se celkové náklady spotřebitelského úvěru skládaly z výše uvedených samostatně formulovaných plnění, přičemž výslovně označený úrok byl sjednán jako jeden z vícero současně dohodnutých nároků věřitele, soud má za to, že ve skutečnosti byly uvedené celkové náklady spotřebitelského úvěru tvořeny jen jednou faktickou položkou, a to faktickým úrokem, neboť předmětná ujednání nelze vykládat izolovaně pouze dle jejich slovního označení, nýbrž komplexně ve všech souvislostech s přihlédnutím k jejich povaze a účelu.

15. Pokud jde o ujednání o úhradě„ odměny za administrativní činnost“, samotná smlouva nijak nevysvětluje, o jakou administrativní činnost se mělo jednat včetně vyčíslení dané výše odměny. Je třeba dodat, že zákon pamatuje na to, že v případě smlouvy o zápůjčce, lze smlouvu sjednat s úroky či jako bezúročnou. V případě bezúročné zápůjčky se vydlužitel zavazuje zaplatit zapůjčiteli peněžní prostředky ve výši, která mu byla poskytnuta. V případě odměny za administrativní činnost sjednávané v obdobných smlouvách paušálně ve stejné výši, ač by tato byla nějak blíže specifikována, se dle soudu fakticky jedná o odměnu za poskytnutí peněžních prostředků, která je svou povahou však úrokem. Soud nemá pochyb o tom, že daná odměna za administrativní činnost je odměna za dočasné poskytnutí peněz dlužníkovi, když z ekonomického hlediska se jedná právě o tuto úplatu. Původní věřitel tedy v rámci ujednání o odměně za administrativní činnost požadoval ve skutečnosti úrok sjednaný ve smyslu ustanovení § 2392 o.z. zjevně podruhé, a to právě vedle platby, která byla jako úrok ve smlouvě označena výslovně.

16. Pokud jde o další platbu označenou jako„ poplatek za hotovostní inkaso splátek“, soud uzavřel, že stejně jako v případě předešlého nároku není jasné, za co je tento požadován. Ve smlouvě se sice žalovaný zavázal zápůjčku splácet v hotovosti v týdenních splátkách, což s sebou nese i náklady věřitele, aby dlužníkovi poskytl součinnost při hrazení splátek. V projednávané věci je však soud přesvědčen o tom, že nárok označený jako poplatek za hotovostní inkaso splátek tuto funkci fakticky neplnil. Jak vyplývá již ze samotné žaloby, žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky, neboť žalovaný své dluhy z uzavřených smluv o zápůjčce řádně a včas neplnil, tedy původnímu věřiteli, případně pak ani žalobkyni, neuhradil všechny splátky tak, jak se je zavázal hradit ve smlouvě. Pokud však nedošlo k uhrazení všech splátek dle uzavřené smlouvy, není zřejmé, z jakého důvodu by měl žalovaný hradit náklady spojené se splácením v jejich plné výši sjednané pro splacení všech splátek zápůjčky, když k uhrazení všech splátek ze strany žalovaného a tím spojené součinnosti věřitele při jejich splacení ve skutečnosti nedošlo. Soud má tedy za to, že i v případě poplatku za hotovostní inkaso splátek tu nebylo žádné protiplnění - v tomto případě náklady věřitele vynaložené na součinnost při hrazení splátek dlužníkem - a jedná se tak o další faktickou odměnu za dočasné poskytnutí peněžních prostředků žalovanému, tedy o úrok.

17. Jakožto úhrady za totéž, co představuje již jednou a samostatně sjednaný úrok, hodnotil soud daná ujednání o odměně za administrativní činnost a poplatku za hotovostní inkaso splátek pro žalovaného spotřebitele jako nikoli jasná a srozumitelná, ale naopak klamavá. Z tohoto důvodu na ně nedopadá omezení přezkumu přiměřenosti ve smyslu § 1813 o.z. Sjednání druhého a třetího, současně a vedle sebe (s výslovně sjednaným úrokem) náležejícího úroku z úvěru, je nepřiměřeným ujednáním, jehož jediným účelem je nejasným způsobem vyjádření předstírat nižší výši úroku, než byla ve skutečnosti sjednána. Tyto platby se tak ve svém smyslu a účelu s úrokem jakožto cenou (za zápůjčku poskytnutých) peněz překrývají. Nemají žádný smysl a účel, než fakticky navýšit tuto úplatu. Skutečnou výši sjednaného úroku je pak třeba posuzovat při zohlednění kumulativního účinku i těchto dalších, formálně oddělitelných plnění, jejichž skutečnou funkcí není nic jiného, než totéž, co je běžně a pravidelně zahrnuto ve vlastním úroku.

18. Celková výše faktického úroku pak v případě každé jednotlivé smlouvy činila ve svém souhrnu 8 865 Kč, což odpovídá zhruba 59 % jistiny zápůjčky poskytované na dobu 43 týdnů (necelého kalendářního roku). Úrok v takové výši odpovídá již pouze úrokům sjednávaným v lichevních smlouvách, a proto jej nelze považovat za přiměřený. Ujednání o takovéto výši daného úroku, ve smlouvě navíc prezentovaného klamavě nejasně a nesrozumitelně jako různá oddělitelná plnění, je nutno považovat za ujednání zjevně příčící se dobrým mravům i veřejnému pořádku, zakládající současně v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele ve smyslu citovaného § 1813 o.z., k němuž se podle § 1815 o.z. nepřihlíží.

19. Soud tak dospěl k závěru, že platně byl ve smlouvách sjednán pouze běžící úrok ve výši 20,98 % ročně. Proto soud žalobkyni přiznal podle § 2390 a násl. o.z. částku představující dosud neuhrazené jistiny z uzavřených smluv a běžící smluvní úrok, dále úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Přiznaný kapitalizovaný úrok a kapitalizovaný úrok z prodlení pak soud oproti podané žalobě přiměřeně ponížil tak, aby jejich výpočet vycházel z dosud neuhrazených jistin. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. Ve zbytku pak soud s ohledem na výše uvedené žalobu jako nedůvodnou zamítl.

20. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. dle míry úspěchu ve věci. Žalovaný měl větší úspěch ve věci, a proto mu vzniklo právo na náhradu poměrné části nákladů. Jelikož ale žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud o nákladech řízení tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.