5 C 53/2022

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Pomichálkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. Přemyslem Dubem sídlem Limuzská 3135/12, 108 00 Praha proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 24 290,42 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 890,42 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 890,42 Kč od 10. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 10 400 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 436,32 Kč k rukám zástupce žalobkyně advokáta Mgr. Přemysla Duba, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení žalované částky s tím, že účastníci uzavřeli dne 24. 8. 2020 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny. Žalobkyně se smlouvou zavázala dodávat žalovanému do odběrného místa elektřinu a žalovaný se zavázal za odebranou elektřinu hradit sjednanou cenu. Žalovaný své povinnosti ze smluv neplnil, když za období od 14. 9. 2020 do 8. 1. 2021 za dodanou elektřinu nezaplatil cenu, jak byla vyúčtována. Žalovaný se dále ve smlouvě zavázal hradit smluvní pokutu za ukončení dodávky elektřiny před uplynutím doby, na kterou byla smlouva uzavřena, když výše smluvní pokuty se rovná 400 Kč za každý měsíc po ukončení dodávek až do doby, na kterou byla uzavřena. Smluvní pokuta je požadována v celkové výši 10 400 Kč. Přes upomínky žalovaný zažalovanou částku neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.

3. Žalobkyně souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání v podání ze dne 23. 12. 2021, žalovaný se k navrženému postupu nevyjádřil, a proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“). Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle § 115a o.s.ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání.

4. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení (§ 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ustanovení § 132 o.s.ř byl v řízení prokázán následující skutkový stav: Účastníci platně uzavřeli smlouvu o dodávce elektřiny, na základě které žalobkyně dodávala do sjednaného odběrného místa na adrese [adresa], elektřinu a žalovaný se zavázal za odběr zaplatit sjednanou cenu. Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny byla uzavřena na dobu 30 měsíců s tím, že ji nelze vypovědět a současně bylo sjednáno, že v případě, že kterákoli ze smluvních stran písemně neoznámí druhé smluvní straně nejpozději 40 dnů před vypršením smlouvy, že trvá na jejím ukončení, prodlužuje se vždy doba trvání smlouvy o 24 měsíců. V článku„ Ostatní ujednání“ u obou smluv bylo dále obsaženo ujednání o povinnosti zaplatit smluvní pokutu ve smlouvě uvedených případech, a to pouze pro žalovaného. Žalovaný se zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 400 Kč, a to za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po ukončení dodávky od [anonymizováno] do konce doby trvání smlouvy (včetně případné prolongace), zahrnující též případnou náhradu škody vzniklé [anonymizováno] neodebráním pro zákazníka nasmlouvaného množství plynu, pro případ že zákazník učiní bez souhlasu [anonymizováno] jakýkoli právně relevantní projev vůle směřující k předčasnému ukončení smlouvy sjednané na dobu určitou (vše prokázáno smlouvou ze dne 24. 8. 2020). Žalobkyně vyúčtovala žalovanému odebranou elektřinu fakturou [číslo] (prokázáno uvedenou fakturou). Žalobkyně dne 20. 1. 2021 odstoupila od smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny pro nesplnění závazků vyplývajících ze smlouvy (prokázáno oznámením ze dne 20. 1. 2021 včetně podacího archu). Smluvní pokuta ve výši 10 400 Kč byla žalovanému vyúčtována fakturou [číslo] (prokázáno uvedenou fakturou). V řízení nebylo prokázáno, že žalovaný vystavené faktury uhradil v celé jejich vyfakturované výši. Žalovaný byl žalobkyní vyzván k zaplacení všech dlužných částek s upozorněním, že nebude-li dobrovolně plněno, bude se žalobkyně zaplacení domáhat soudní cestou (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 19. 2. 2021 včetně podacích archů).

5. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že uzavřeli smlouvu dle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ energetický zákon“). Smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou. Podle § 28 odst. 1 písm. e) energetického zákona zákazník má právo na bezplatnou volbu a změnu dodavatele elektřiny.

6. Podle § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

7. Podle § 2005 odst. 2 věty první o.z. odstoupení od smlouvy se nedotýká práva na zaplacení smluvní pokuty nebo úroku z prodlení, pokud již dospěl, práva na náhradu škody vzniklé z porušení smluvní povinnosti ani ujednání, které má vzhledem ke své povaze zavazovat strany i po odstoupení od smlouvy, zejména ujednání o způsobu řešení sporů.

8. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná, když žalovaný řádně nehradil dodanou elektřinu, a proto žalobkyni přiznal částku uvedenou ve výroku I. tohoto rozsudku. Tím, že žalovaný svůj dluh nezaplatil v termínu splatnosti, dostal se tak dnem následujícím po dni splatnosti faktury do prodlení se zaplacením dané fakturované částky. Úrok z prodlení přiznal soud žalobkyni zákonný dle § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jak žalobkyně požadovala. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.

11. Pokud žalobkyně žalobou uplatnila i nárok na zaplacení smluvní pokuty, kterou žalovanému vyměřila, soud tento shledal nedůvodným. Mezi účastníky vznikl závazkový vztah, jehož předmětem byla dodávka elektřiny ze strany žalobkyně do domácnosti žalovaného, a to na základě smlouvy o sdružených dodávkách elektřiny, která byla uzavřena prostřednictvím předem připraveného formuláře, na jehož obsah nemohl mít žalovaný žádný vliv. Do smlouvy bylo vtěleno vedlejší ujednání obsahující komplex smluvních pokut, které stíhají výlučně žalovaného a které jsou vázány jak na porušení smluvních povinností, tak i na další právní skutečnosti.

12. Pokud jde o ujednání o smluvní pokutě ve výši 400 Kč za každý započatý měsíc období, v němž měl ještě trvat původně sjednaný smluvní vztah na dobu určitou, je z takového ujednání zřejmé, že se nejedná o smluvní pokutu vázanou na porušení smluvní povinnosti za trvání závazku, neboť taková smluvní pokuta se váže na realizaci práva smluvní strany odstoupit od smlouvy. Takové ujednání se taktéž dostává do rozporu s ustanovením § 2005 odst. 2 věty první o.z., pokud vznik práva na smluvní pokutu váže až na okamžik zániku závazku (ve smlouvě nebylo dohodnuto jinak). Měl-li by přitom zákonodárce kompenzačně sankční institut, kterým smluvní pokuta zakotvená v § 2048 o.z. je, v úmyslu vázat nejen na porušení smluvní povinnosti, ale i na další právní skutečnosti, pak by to nepochybně přímo do ustanovení § 2048 či § 2005 odst. 2 o.z. vtělil. Takovou koncepcí smluvní pokuty by ale zcela jistě popřel její smysl a účel. Soud má tedy za to, že takové smluvní ujednání odporující zákonu zjevně narušuje veřejný pořádek, což je pojem v zásadě odpovídající veřejnému zájmu. Jedná se v podstatě o zásady, na kterých společnost trvá a od kterých se nelze odchýlit (§ 1 odst. 2 o.z.).

13. Je třeba dále vzít v potaz, že v projednávané věci nejde ani o institut smluvní pokuty, jako spíše o finanční vyrovnání při předčasném ukončení závazkového vztahu. Tato problematika vznikla v minulosti již na úseku telekomunikačních služeb, kdy z důvodu rozbití monopolu v telekomunikacích vzniklo konkurenční prostředí, v němž si zákazníci mohli začít vybírat poskytovatele služeb, avšak současně v rámci konkurenčního boje došlo u řady poskytovatelů ke vzniku praktik zakomponovaných do formulářových smluv, prostřednictvím kterých se poskytovatelé snažili po nepřiměřenou dobu držet zákazníky mimo hospodářskou soutěž, např. uzavíráním smluv na dobu určitou s automatickou prolongací a stanovením sankcí pro případ předčasného ukončení smlouvy. Tím de facto omezovali svobodnou vůli zákazníka vybrat si na trhu poskytovatele telekomunikačních služeb. V důsledku těchto zneužívajících praktik, které vedly k narušení hospodářské soutěže a k překážkám řádného fungování trhu, byly do zákona o elektronických komunikacích přijaty limity a opatření, které tuto činnost regulovaly a mezi něž patří například stanovení maximální doby trvání závazku na dobu určitou (§ 63 odst. 7 zákona) a zákaz automatického prodlužování smluv bez předchozího kontaktu zákazníka (§ 63 odst. 10 zákona), dále pak stanovení limitů pro finanční vypořádání závazků u předčasně ukončených smluv na dobu určitou (§ 63 odst. 1 písm. p) zákona) tak, aby výše tohoto vypořádání byla přiměřená poskytované službě.

14. Energetický zákon tuto oblast fungování trhu včetně zákazu omezení hospodářské soutěže prozatím neupravuje. Nicméně s ohledem na shora uvedenou úpravu v oblasti telekomunikačních služeb soud uzavřel, že ujednání smlouvy obsahující sjednání závazku na 24 měsíců bez nutnosti vyrozumění zákazníka o konci trvání smlouvy a jeho souhlasu s prodloužením a stanovení paušální hodnoty za každý předpokládaný měsíc, v němž měl odběr pokračovat, bez stanovení vázanosti na předpokládaný odběr v daném období, se dostávají do rozporu se shora naznačeným korektivem zákazu narušování hospodářské soutěže a vytváření překážek pro řádné fungování vnitřního trhu na úseku energetiky, a proto soud taková ujednání shledal jako zjevně se příčící dobrým mravům s důsledkem jejich absolutní neplatnosti podle ustanovení § 588 o.z. (srovnej rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2020, č.j. 22 Co 283/2019-54). V projednávané věci pak není relevantní, že v případě smlouvy uzavřené s žalovaným k prolongaci nedošlo a žalobkyně od smlouvy odstoupila v době původně stanovené. Jelikož soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti shora uvedeného ujednání o smluvní pokutě, žalobu v části na zaplacení smluvní pokuty ve výši 10 400 Kč zamítl.

15. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. dle míry úspěchu ve věci. Pro účely rozhodování o nákladech řízení v této věci soud nevycházel pouze z„ jistiny“, tedy žalované pohledávky samotné, nýbrž do posouzení míry úspěchu a neúspěchu ve věci zahrnul i příslušenství, a to včetně běžícího zkapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 30 Co 363/2013). Soud tak při posouzení míry neúspěchu ve věci k tíži žalovaného zohlednil i běžící zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku. V posuzované věci byla žalobkyni přiznána částka 13 890,42 Kč s běžícím příslušenstvím, jež ke dni vyhlášení rozhodnutí činí částku 1 117,70 Kč (úrok z prodlení). Žalobkyně měla tedy úspěch ohledně celkové částky 15 008,12 Kč. Neúspěch měla naopak ohledně částky 10 400 Kč. Za předmět řízení je třeba považovat součet těchto částek, tj. částku 25 408,12 Kč. Rozdíl úspěchu a neúspěchu žalobkyně činí 18 % (59 % úspěch - 41 % neúspěch). Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu částky: -) 972 Kč (zaplacený soudní poplatek), o) Advokát žalobkyně učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé, výzva k plnění (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí do podání návrhu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) 3 x 300 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 2. vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta do podání návrhu činí 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). -) 252 Kč (náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem tak má žalobkyně nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 18 % z částky 2 424 Kč, tj. 436,32 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Pokud se přisouzená částka podrobí testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právní služby.