5 C 59/2025

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Pomichálkem ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený datum narození . datum narození . datum narození bytem Adresa žalobce proti žalované: Jméno žalované , narozená datum narození . datum narození . datum narození bytem adresa adresa adresa adresa , adresa adresa adresa adresa adresa adresa zastoupená advokátem Mgr. Janem Altem sídlem Havlíčkovo náměstí 512/16, 284 01 Kutná Hora - Vnitřní Město o snížení výživného na zletilé dítě

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal snížení výživného pro žalovanou na částku 3 000 Kč měsíčně počínaje dnem , datum, , se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 9 438 Kč k rukám zástupce žalované advokáta , Jméno advokáta, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou domáhal snížení výživného pro žalovanou na částku 3 000 Kč měsíčně. V návrhu uvedl, že jeho zaměstnavatelem je , právnická osoba, , aniž by uvedl příjem ze zaměstnání, popř. další pravidelné i nepravidelné příjmy. Dále uvedl, že ohledně výživného pro žalovanou bylo naposledy rozhodováno rozsudkem Okresního soudu v Praze ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , kdy se na žalovanou zavázal přispívat částkou 7 000 Kč měsíčně. Návrh na snížení výživného podal z důvodu, že již není jednatelem společnosti , právnická osoba, , a tudíž nemůže nadále využívat z titulu této funkce služební byt a služební automobil. Dále uvedl, že mu bylo schváleno oddlužení.

2. Žalovaná s návrhem nesouhlasila s tím, že v mezidobí od posledního rozhodování se poměry žalované nezměnily, přičemž ve stručnosti uvedla její aktuální osobní a majetkové poměry. Dále poukázala na to, že žalobci bylo oddlužení povoleno již v červnu 2024 a Krajský soud v Praze jako soud odvolací tuto skutečnost při svém posledním rozhodování již reflektoval. Schválení oddlužení splátkovým kalendářem v únoru 2025 nepředstavuje žádnou změnu poměrů. Pokud jde o ukončení výkonu funkce jednatele ve společnosti , právnická osoba, , lze odkázat na závěry Krajského soudu v Praze, dle kterých žalobce uvedenou společnost fakticky ovládá. Jakékoliv změny ve společnosti, které by měly zhoršovat žalobcovu ekonomickou situaci, je třeba s ohledem na žalobcovo ovládání společnosti považovat za jednání, kterým se žalobce vzdal majetkového prospěchu, a proto by k nim soud neměl při rozhodování přihlížet. Nadto se Krajský soud v Praze již při posledním rozhodování zabýval převodem nemovitostí užívaných žalobcem (služebního bytu) na třetí osobu, a tudíž se v rámci tohoto návrhu nemůže jednat o změnu poměrů oproti poslednímu rozhodnutí. Nadto žalovaná poukazovala na skutečnosti a připojila listiny, které měly prokazovat faktické ovládání společnosti žalobcem. S ohledem na uvedené navrhla žalobu v celém rozsahu zamítnout.

3. Soud při nařízeném jednání jednal ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), v nepřítomnosti žalobce, který byl k nařízenému jednání řádně předvolán a který včas nepožádal o odročení nařízeného jednání.

4. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a po postupu dle ustanovení § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující stav:

5. Poslední rozhodnutí, kterým byla stanovena výše výživného žalobce pro žalovanou (tehdy stále nezletilou), je rozsudek Okresního soudu ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , kterým soud schválil dohodu rodičů žalované, na jejímž základě měl žalobce přispívat na výživu žalované částkou 7 000 Kč měsíčně (prokázáno citovaným rozsudkem zdejšího soudu). Při dalším rozhodování o výši výživného pro žalovanou Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , změnil rozsudek zdejšího soudu ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , tak, že zamítl návrh žalobce na snížení výživného stanoveného rozsudkem zdejšího soudu z roku 2022. Krajský soud v Praze jako soud odvolací podrobněji popsal zjištěné majetkové poměry účastníků řízení. V rámci odůvodnění mj. uvedl, že jde-li o majetek společnosti , právnická osoba, , nemovitosti v , adresa, byly převedeny s tím, že aktuálně bylo u katastrálního úřadu vedeno vkladové řízení. Krajský soud se také v rámci svého odůvodnění zabýval úpadkem žalobce, který nemohl jít k tíži jeho dětí a ku jeho prospěchu, neboť závazky pocházely z podnikání žalobce a jejich vznik se zčásti váže již k době předchozího rozhodování soudu. Nadto odvolací soud dospěl i k závěru, že žalobce společnost , právnická osoba, , fakticky ovládá, má vliv na její chod a od společnosti se mu dostávalo nepeněžitých plnění, která rovněž tvořila jeho životní úroveň. Odvolací soud taktéž dospěl k závěru, že uvedená společnost není před krachem a převod nemovitostí obývaných žalobcem na třetí osobu byl pouze účelovým jednáním žalobce, kterým došlo pouze k transformaci jeho majetku a nikoliv snížení (prokázáno citovaným rozsudkem Krajského soudu v Praze).

6. Krajským soudem v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích byl zjištěn úpadek žalobce, přičemž insolvenční soud povolil řešení úpadku žalobce oddlužením (prokázáno usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne , datum, , č.j. KSPA , spisová značka, -A-6). V téže insolvenční věci žalobce bylo dále rozhodnuto, že dlužník je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, přičemž bylo schváleno oddlužení žalobce plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty (prokázáno usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne , datum, , č.j. KSPA , spisová značka, -B-12, a výpisem z insolvenčního rejstříku).

7. Soud dále zjistil, že předmětné nemovitosti, na které odkazoval v rámci odůvodnění Krajský soud v Praze a které sloužily žalobci k bydlení, se staly majetkem společnosti , právnická osoba, , na základě darování ze strany , jméno FO, (matka žalované) s tím, že smluvní strany prohlásily hodnotu nemovitostí ve výši 1 500 000 Kč (prokázáno darovací smlouvou ze dne , datum, ). V době, kdy byly předmětné nemovitosti vlastnictvím společnosti , právnická osoba, , k nim bylo zřízeno zástavní právo k zajištění závazku věřitele , tituly před jménem, , jméno FO, , který měl pohledávku ve výši 630 000 Kč za žalobcem jako fyzickou osobou (prokázáno zástavní smlouvou ze dne , datum, ). Předmětné nemovitosti, které měl žalobce dle shora uvedeného užívat k bydlení, byly později společností , právnická osoba, , prodány třetí osobě za kupní cenu 630 000 Kč, která byla uhrazena ve třech splátkách po 210 000 Kč věřiteli žalobce, , tituly před jménem, , jméno FO, (prokázáno kupní smlouvou ze dne , datum, ). Další nemovitost byla z vlastnictví společnosti , právnická osoba, , převedena na základě kupní smlouvy do vlastnictví matky žalobce (prokázáno kupní smlouvou ze dne , datum, ).

8. Žalobce nikdy nebyl společníkem společnosti , právnická osoba, , přičemž v uvedené společnosti žalobce figuroval jako jednatel v období od , datum, do zániku funkce , datum, (k výmazu došlo ke dni , datum, ). S účinností od , datum, je jediným společníkem uvedené společnosti , jméno FO, , narozený , datum, , který jako společník figuruje v několika stech společností s ručením omezeným (prokázáno výpisy z obchodního rejstříku a veřejného rejstříku podle fyzických osob v angažmá).

9. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

10. Podle § 911 o.z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

11. Podle § 913 odst. 1 o.z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

12. V projednávané věci soud předně předesílá, že žaloba podaná žalobcem, ač v ní nebyly vylíčeny všechny rozhodující skutečnosti a nebyly k nim označeny důkazy, nevykazovala takové vady, které by jí činily neprojednatelnou a odůvodňovaly postup ve smyslu ustanovení § 43 o.s.ř., neboť z žaloby bylo seznatelné, čeho a na základě jakých skutečností se žalobce domáhá, a proto soud přistoupil k nařízení jednání.

13. Mezi účastníky řízení bylo již ve věci výživného žalobce pro žalovanou v minulosti rozhodováno, přičemž pro posouzení předpokladů ke změně pravomocného rozsudku o výživném musí být doložen závěr, že došlo ke změně poměrů a v důsledku toho je třeba změnit i výši výživného. Při posuzování změněných poměrů je nutno přihlížet ke všem okolnostem, které by mohly odůvodnit změnu výživného. Důvodem ke změně vyživovací povinnosti rodičů je jen taková změna okolností, za nichž bylo dosud výživné určeno, jež se výraznějším způsobem projeví v poměrech účastníků.

14. Nad rámec shora uvedeného pak soud k povaze občanskoprávního řízení (sporného) doplňuje, že procesní právo je zcela logicky (nejen z hlediska procesní ekonomie) vystavěno na tom, že nejprve je třeba splnit povinnost tvrzení, tedy tvrdit (z vlastní iniciativy, nejpozději u jednání na výzvu soudu) všechny rozhodné skutečnosti, z nichž žalobce či žalovaný pro sebe dovozuje příznivější výsledek sporu z hlediska hmotného práva (srovnej § 79, § 101, § 118a o.s.ř.). Teprve poté, co obě strany tato konkrétní skutková tvrzení o okolnostech sporu vymezí, má smysl zkoumat, která z těchto tvrzení jsou nesporná, obecně známá apod., a která nikoliv, takže k nim má některá ze stran i břemeno důkazní. Břemeno důkazní je pak třeba plnit buď z vlastní iniciativy, nebo opět na výzvu soudu (srovnej § 79, § 101, § 118a a § 120 o.s.ř.). Rozsah důkazní povinnosti je tak ve sporném řízení zásadně určen rozsahem povinnosti tvrdit skutečnosti, neboť aby mohl účastník nějakou skutečnost prokázat, musí ji nejdříve tvrdit. Smyslem břemena tvrzení je umožnit soudu rozhodnout o věci samé i v případech, kdy určitá skutečnost, významná podle hmotného práva pro rozhodnutí ve věci samé, nemohla být pro nečinnost účastníků prokázána, neboť vůbec nebyla účastníky tvrzena. K tomu, aby účastník v řízení dostál své povinnosti tvrzení, slouží poučení ve smyslu § 118a odst. 1 o.s.ř. Pokud účastník i přes toto poučení soudu neuvede všechny pro rozhodnutí ve věci významné skutečnosti, neunesl břemeno tvrzení (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. 31 Cdo 619/2011, zveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod pořadovým číslem 115/2012).

15. Na tomto místě je třeba podotknout, že žalobce v podané žalobě kromě tvrzení o příjmu ze zaměstnání (bez uvedení výše) a strohém konstatování o změně jeho poměrů, nedostál své povinnosti unést břemeno tvrzení. Bylo na žalobci, aby uvedl jeho majetkové poměry komplexně (druh a výši jeho pravidelných i nepravidelných příjmů a výdajů). Žalobce měl tedy kromě jiného specifikovat výši příjmu z jeho zaměstnání, jeho pravidelné měsíční výdaje a především specifikovat, jak se jím uváděné skutečnosti odrazily v jeho majetkové sféře (kolik činí jeho současné výdaje na bydlení a používání motorového vozidla, které dříve neměl).

16. Soud proto s ohledem na shora uvedené ve věci nařídil jednání mj. za tím účelem, aby mohl žalobci ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. poskytnout poučení, že jím dosud nebyly vylíčeny pro právní posouzení věci všechny shora uvedené nezbytné rozhodující skutečnosti a nebyla prokázána tvrzení o nich. Nutno dodat, že poučení dle shora citovaného ustanovení o.s.ř. se poskytuje pouze účastníku (jeho zmocněnci či zástupci), který je přítomen u jednání, při jiném úkonu soud takové poučení neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být takové poučení poskytnuto účastníku, který se k jednání nedostavil a nepožádal o odročení jednání z důležitého důvodu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). Je-li jednáno v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zmocněnce či zástupce), je to účastník, jenž svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006 sp. zn. 29 Odo 832/2006). Za situace, kdy se žalobce z jednání soudu ani neomluvil, se tak sám připravil o dobrodiní soudu ve formě poučovací povinnosti dle ustanovení § 118a o.s.ř.

17. Nad rámec shora uvedeného lze pouze doplnit, že poukazoval-li žalobce v rámci svých ledabylých žalobních tvrzení na změnu v jeho majetkových poměrech od posledního rozhodování, se skutečností, že žalobce je v úpadku a probíhá jeho oddlužení, a se skutečností, že žalobce nemůže nadále využívat k bydlení nemovitost v , adresa, , se zabýval v rámci svého rozhodování Krajský soud v Praze, který tyto skutečnosti s ohledem na poměry účastníků (především žalobce) nepovažoval za stěžejní, aby odůvodňovaly změnu dříve stanoveného výživného pro žalovanou. Jedinou případnou relevantní změnou od posledního rozhodování v projednávané věci tak mohly být pouze náklady spojené s užíváním motorového vozidla, k nimž žalobce neuvedl žádné skutečnosti. Nadto je třeba doplnit, že žalovaná pak v rámci své procesní obrany tvrdila a prokázala takové skutečnosti, na jejichž základě se zdejší soud zcela ztotožňuje se závěry Krajského soudu v Praze vyřčené ve shora uvedeném rozhodnutí, že žalobce, ač nikdy nebyl společníkem, je „faktickým vlastníkem“ společnosti , právnická osoba, , a tuto ovládá.

18. Za shora uvedeného proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

19. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla v řízení plně úspěšná a náleží jí plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrady za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalované je plátcem této daně. Konkrétně má žalovaná nárok na náhradu částky:- Advokát žalované učinil v řízení celkem šest úkonů právní služby: příprava a převzetí zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), vyjádření ve věci samé ze dne , datum, a ze dne , datum, (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), účast na jednání před soudem dne , datum, (§ 11 odst. 1 písm. g/ vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu)),o Mimosmluvní odměna za 4 úkony právní služby činí 4 x 1 500 Kč (§ 9 odst. 2 a § 7 bod 4. vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu),o Paušální náhrada hotových výdajů advokáta činí 4 x 450 Kč (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu),- 1 638 Kč (náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty z výše uvedených položek podle § 137 odst. 3 o.s.ř.).Celkem tak má žalovaná nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 9 438 Kč, a to k rukám zástupce žalované ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.).